Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1835.

Odpověď

ministra školství a národní osvěty na dotaz člena Národního shromáždění prof. Jana Šrámka a soudruhů (tisk č. 1566) o poměrech na školách v Jihlavě.

Odpovídaje na dotaz shora uvedený, uvádím podle zpráv, došlých mne po úředním vyšetření věci, toto:

Obsah dotazu shoduje se v podstatě se stížností biskupské konsistoře ze dne 3. července 1919, čís. ad 2.720, zaslanou zemské školní radě v Brně. O této stížnosti zavedla okresní školní rada pro městský okres jihlavský šetření již dne 18. září 1919. Po výsledku jeho jeví se stížnosti na neutěšené poměry na českých školách v Jihlavě neodůvodněnými.

Zjištěno bylo toto:

1. Konference učitelského sboru dívčí školy obecné usnesla se většinou hlasů, že se členové její nezavazují k dozoru nad žactvem při úkonech náboženských, tudíž zcela ve shodě s ministerskými výnosy o účasti žactva a učitelstva při náboženských úkonech a cvičeních ze dne 25. listopadu 1918, čís. 214 a ze dne 9. května 1919, čís. 5.125. Usnesení to není terorem, ježto se jím naprosto nebrání jednotlivým členům učitelského sboru, aby dozírali k žactvu při náboženských úkonech, pokud to jinak není na překážku jejich povinnostem úředním a pokud se k tomu sami uvolí. Správce řečené školy dovolil zprvu, aby se žákyně před bohoslužbami shromažďovaly ve škole, bude-li o dozor k nim náležitě postaráno; když však se k dozoru z učitelů nikdo nepřihlásil a když ani katecheta sám se o dozor nestaral, správce školy shromažďování onoho již nedovolil, nemoha převzíti odpovědnosti za možné následky, kdyby děti bez dozoru prodlévaly ve škole.

2. Poměry na chlapecké škole v Jihlavě nejsou nikterak abnormální, jak plyne z číselných dat o mravním chování a prospěchu žactva, nevyjímaje ani náboženství. Obvinění, že učitel Rychnovský před katolickým žactvem důsledně tupí katolickou církev a kněžstvo, je nesprávné. Jmenovaný učitel se z obvinění náležitě očistil. Jisté diference, které se objevily mezi názorem jeho na určité epochy a osobnosti dějinné (česká reformace, Jan Hus a protireformace a p.) a mezi názorem katechetovým jsou pochopitelné a vyučovací správa nemíní v těchto otázkách omezovati učitelstvo a nutiti je k utajování dějinné pravdy.

Je ovšem pravda, že na chlapecké škole v Jihlavě objevily se případy do očí bijící nekázně a hrubého porušení úcty k učiteli náboženství katolického, Ludvíku Nekulovi. Avšak jednomyslně konstatováno bylo příslušnými orgány dozorčími, že neutěšené poměry zavinil si při svých hodinách jmenovaný katecheta sám, ježto mu nadobro chybí schopnost udržovati kázeň u žactva, jež se žádnými vnějšími prostředky ani cizí pomocí nahraditi nedá.

Sbor učitelský i ředitel katechetu při udržování kázně podle své povinnosti podporovali, leč bez účinku.

Není také pravda, že by nebyli potrestáni žáci, kteří prý poznámky ve třídní knize o svém nevhodném chování vymazali.

Je prokázáno, že žáci ti byli trestáni třetím stupněm známky z mravů. Dopis z 28. června, o němž je v dotaze řeč, doručil katecheta řediteli školy teprve 29. června, tedy v první den prázdninový, když žáci měli již vysvědčení v rukou a nemohla tudíž známka z mravů už proto býti změněna.

Po výsledku šetření jsem přesvědčen, že neutěšenými poměry na školách jihlavských vinen byl především katecheta Ludvík Nekula a že odchodem jeho dnem 1. září 1919 se poměry uklidní a podstatně zlepší. Alespoň nově ustanovený katecheta na jeho místě prohlašuje veřejně, že nemá vůbec stížností do mravního chování žactva a že působí s ředitelem i všemi členy sboru v nejlepší shodě.

V Praze dne 6. listopadu 1919.

Ministr školství a národní osvěty:
G. Habrman v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP