Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1823.

Zpráva

finančního výboru o vládním návrhu tisk 973 o úpravě státní přirážky k dani pozemkové a o vládním návrhu zákona tisk 1692, jímž se mění § 125, č. 7 zákona o osobní dani, dále ustanovení o poválečných přirážkách ku přímým daním.

Válečné přirážky k daním přímým zavedeny byly v Rakousku cís. nařízením z 28. srpna 1916 č. 280. ř. z. zprvu na 2 leta a bylo pak vybírání jejich prodlouženo až na rok 1918. Vláda navrhuje, aby tyto přirážky byly vybírány dále i za leta 1919 a 1920, žádajíc zároveň částečné jejich zvýšení a novou úpravu při některých daních. Návrhy vládní obsaženy jsou ve dvou předlohách: tisk 973 ohledně daně pozemkové a tisk 1692 ohledně přímých daních osobních; do návrhu posléz uvedeného pojata také malá změna ustanovení o dani důchodové. Finanční výbor pojednal o obou těchto předlohách vládních na základě referátu prof. Dra Engliše o předloze prvé a referátu Dra Fáčka o předloze druhé a sloučil je pak obě v jednotný návrh zákona, jejž touto zprávou předkládá Národnímu shromáždění ke schválení.

Válečné přirážky byly zavedeny jako mimořádné opatření přechodné a proto bylo při jejich zavedení snáze přenésti se přes spravedlivou námitku, že se jimi povážlivě stupňují nesrovnalosti v naší soustavě daní přímých, vedoucí k nestejnoměrnému zatížení poplatnictva, nežli je to možno dnes, kdy opětným prodlužováním přirážky tyto nabývají již povahy trvalé. Z ohledu na naléhavou potřebu financí státních finanční výbor přes to neodmítá vládních předloh, zdůrazňuje však znova svůj dřívější požadavek, aby všeobecná reforma přímých daní vládou slíbená a palčivá otázka autonomních financí závislých na těchto daních byly řešeny se všemožným urychlením.

K dani pozemkové vybírala se doposud přirážka 80%, při čemž základní daň z 15%ní srážkou zavedenou v roce 1896 činila 19·3% čistého katastrálního výnosu, po zrušení této srážky zákonem ze 26. března 1919 č. 170 sb. z. a nař. pak 22·7% čistého katastrálního výnosu. Čistý katastrální výnos byl však v poměru k výnosu skutečnému, jak známo, i po poslední rektifikaci podle zákona z 12. července 1896 č. 121 stanoven velmi nestejnoměrně a všeobecně již v dobách předválečných byl hluboko pod výnosem skutečným. Nehledě k této okolnosti jest při dani pozemkové zavedení válečné přirážky i její další zvýšení proti dnešnímu stavu odůvodněno již tím, že sazba základní daně byla uvedeným zákonem z 26. března 1919 zvýšena jen nepatrně, kdežto výnos pozemků, oceňovaný v penězích, velice vzrostl poklesem hodnoty peněz a zdražením zemědělských plodin. Finanční výbor nemohl však souhlasiti s vládním návrhem, aby sazba přirážky byla odstupňována vyšším procentem podle úhrnné výše daně a tedy nepřímo podle rozlohy pozemků, náležejících témuž poplatníku v jednotlivém berním okresu. Objektivní povaze daně pozemkové nesvědčí totiž vůbec progresse, poněvadž nelze při této dani míti zřetel na platební schopnost poplatníkovu. Také nestoupá výnos z jednotky půdy s rozlohou úhrnného pozemkového majetku. Zjišťování úhrnné sumy daně pro jednotlivého poplatníka bylo by úřadům obtížno a nad to při pozemcích, roztroušených v několika berních okresích, nebylo by vůbec dosaženo účelu zamýšleného progressivní sazbou. Finanční výbor usnesl se však za dodatečného souhlasu vlády, aby sazba přirážky k dani pozemkové byla odstupňována podle druhu kultury, poněvadž jest nesporně jisto a známo, že válečný vzestup výnosu byl při některých druzích kultury nepoměrně větší, nežli při ostatních. Za takové, v dnešních poměrech obzvláště výnosné, druhy pozemků pokládá finanční výbor především lesy, pak zahrady a vinice, a navrhuje pro ně zvýšení válečné přirážky z 80% na 400%. Pro ostatní půdu navrhuje se zvýšení z 80% na 200%. Výnos zvýšené přirážky byl ve vládním návrhu při přirážce odstupňované od 80% do 250%, odhadnut pro Čechy, Moravu a Slezsko nejvýše na 18,000.000 korun, výnos podle návrhu finančního výboru bude pravděpodobně o něco vyšší.

Také při všeobecné dani výdělkové jest válečná přirážka zásadně odůvodněna tím, že výnos živnosti v penězích je v důsledku jejich znehodnocení průměrně větší, nežli normální výnos předválečný, kterému byla přiměřena pevná sazba této daně. Neplatí to však všeobecně, naopak výnosnost četných živností poklesla pro nedostatek zboží a pro válečná omezení obchodu. Všeobecná daň výdělková byla však už také zvýšena u provádění zákona z 10. prosince 1918 č. 65. Tímto zákonem bylo totiž zrušeno posavadní kontingentování daně, tím odpadly srážky, které dříve pro dodržení kontingentu bývaly z normálních sazeb činěny, a nad to použila berní správa uvolnění kontingentu již pro berní rok 1918 k tomu, by poplatníkům jednotlivě v poměru k pravděpodobnému zvýšení výnosu jejich živností i předpis daně zvýšila, zejména přesazení poplatníků ze III. do II. třídy daňové bylo provedeno ve velkém rozsahu. Také dlužno uvážiti, že výdělková daň všeobecná jest vyměřována podle výnosu průměrného a že musí placena být i tenkráte, nebylo-li takového výnosu skutečně dosaženo. Válečná přirážka k této dani činila doposud 60% pro IV. a III. třídu poplatníků, 100% pro třídu II. a I. Odstupňování toto bylo odůvodněno úvahou, že výnos živností větších zvýšil se pravděpodobně větší měrou nežli výnos živností drobných, a pokud by přirážka beze zvýšení výnosů znamenala relativní zvýšení břemene daňového, úvahou, že větší poplatník snáze toto zvýšení unese. Zákon pro německé Rakousko ze 6. února 1919 č. 150 st. z., jenž byl jinak vzorem při zdělávání našich vládních předloh, zachoval pro obvod své působnosti tento stav i na dále. Vzhledem k tomu zdálo se finančnímu výboru, že další zvýšení válečné přirážky ke všeobecné dani výdělkové, jak je navrhovala vláda, je přílišno, i byla na konec v dohodě s vládou schválena sazba méně zvýšená a jemněji odstupňovaná 60, 100, 150 a 250 procenty, a při tom vzaty za základ nikoliv třídy daňové, nýbrž hranice sazby daňové, vymezující tyto třídy, aby byli postiženi také poplatníci, kteří přišli již do vyšší sazby daňové, ale nebyli doposud formálně přesazeni do vyšší třídy odpovídající této sazbě. Totéž rozhraničení bude pak platiti samo sebou též pro poplatníky nezařaděné vůbec do tříd, čímž se zjednoduší původní textace § 1., č. 1. vládní předlohy, tisk 1692, a bude opraven omyl původního textu, podle kterého by pro poplatníky nezařaděné byla platila jiná sazba, nežli pro poplatníky ostatní.

Na rozdíl od daně pozemkové a všeobecné daně výdělkové s fixními sazbami je zvláštní výdělková daň podniků, podrobených veřejnému účtování, daní kvotovou, která pohlcuje percentuelní část skutečného zisku. Jestliže válečnými poměry zvýšil se zisk takového podniku, zvýšila se samočinně i jeho poplatnost, a válečná přirážka k této dani jest v každém případě relativním zvýšením břemene daňového. Válečná přirážka zavedená přes to z důvodů čistě fiskálních činila při těchto podnicích doposud 20 až 100% podle jejich rentability, t. j. podle poměru docíleného zisku k závodnímu kapitálu. V německém Rakousku zůstala v platnosti tato sazba, jen odstupňování její pozměněno a zavedena nově všeobecná úleva pro společenstva výdělková a hospodářská. Naše vládní předloha převzala tyto nové zásady a při tom navrhla také zvýšení sazby přirážkové, tak že činiti bude 80 až 150%, při společenstvech nepožívajících výhody § 85. zákona o přímých daních osobních, t. j. neobchodujících výhradně se svými členy, všeobecně 80%, při společenstvech čistě svépomocných, požívajících zmíněné výhody, a při podnicích rázu obecně prospěšného 50%. Finanční výbor většinou hlasů schválil tyto návrhy, při čemž rozhodnou byla snaha opatřiti státní pokladně zvýšení příjmů rozpočtené asi na 26,000.000.- korun. Nová úleva, poskytnuta společenstvům, je stupňováním výhody posavadní, která záležela v tom, že již podle novely z roku 1913 k zákonu o přímých daních osobních daň těchto společenstev na místě normální sazby 10% činí

při zisku do K

2.800
5.000
40.000
100.000
nad 100.000
pro společenstva zvýhodněná podle § 85.:
2 1/2%
3%
3 1/2%
4%
 5%
pro společenstva ostatní:
4%
5%
6%
8%
10%

Daň důchodová jest rovněž daní kvotovou a válečnou přirážku lze odůvodniti rovněž jen zřetely fiskálními. Vládní návrh schválený finančním výborem ponechává přirážku na posavadní míře, zvýšení z posavadních 100% na 200% dotýká se jen vkladův u bank na vkladních knížkách, čímž se posavadní výhoda knížkových vkladův ostatních peněžních ústavů, zejména spořitelen a záložen, relativně stupňuje.

Docela jiný důvod mluví pro zvýšení přirážky válečné k dani z příjmů. Jest to poznání, že progrese základní sazby této daně je pro dnešní změněné nazírání nedostatečna, jednak proto, že vzestup progresse jest příliš pozvolný a jednak že progresse nepokračuje v nejvyšších stupních příjmových. Stupnice přirážky, navržená vládou, vyhovuje lépe v obou těchto směrech a přibližuje se stupnici, navržené poslancem Englišem a soudruhy v návrhu tisk 1029. Zavedení této sazby přirážkové znamená, že zatížení příjmů základní daní z příjmů a válečnou přirážkou, činící při příjmu 6.000 K 2·4%, bude stoupati až na 30% při příjmu přes 4,000.000 korun. Finanční výbor z důvodů svrchu naznačených schválil tento vládní návrh, však vypustil z něho nově navrhované úplné zproštění příjmů do 6.000 K od přirážky válečné. Vypustil je proto, že pokládá za důsledek občanské rovnosti ve státě, aby na potřeby státní přispíval podle sil svých každý občan. Výnos zvýšení, který vládní předloha rozpočetla přes 28.000.000 korun zvýší se tím přibližně o 1,500.000 korun.

Válečná přirážka k dani z tantiem, doposud 100%ní, zvyšuje se podle vládního návrhu na 200%. Finanční výbor nerozpakoval se dáti k tomu souhlas, poněvadž běží o příjem poplatníků velkých, povahy mimořádného výnosu kapitálového.

Podle vládního návrhu měl nový zákon o přirážkách válečných platiti také pro Slovensko, poněvadž však soustava přímých daní platná na Slovensku jest odchylna od daní v zemích českých a sjednocení není hned možno, předpokládajíc úplnou přeměnu organisace berní správy slovenské, měly býti podle vládního návrhu určité vládní orgány na Slovensku, generální finanční řiditel, resp. ministr s plnou mocí pro Slovensko, zmocněny, aby tento zákon tamním poměrům přizpůsobily. Finanční výbor považoval za účelnější provésti toto přizpůsobení zvláštním zákonem a uložiti vládě krátkou lhůtu, do které má návrh zákona předložiti Národnímu shromáždění. V příslušné resoluci I. projevuje finanční výbor také důtklivé přání, by přípravy k úplnému sjednocení daňových zákonů v celém území státním byly hned započaty a co nejvíce urychleny.

V návrhu resoluce II. je vysloven požadavek, aby společnosti s ručením obmezeným nejen jako doposud, činí-li jejich závodní kapitál nejméně 1,000.000 K, nýbrž všeobecně byly podrobeny zvláštní dani výdělkové podniků, povinných veřejným účtováním, poněvadž jejich účetní závěrky poskytují v každém případě bezpečný základ pro vyměření této daně, kdežto naopak všeobecná daň výdělková, kterou platí doposud společnosti s kapitálem do 1,000.000 K, jsouc vyměřována podle zevních známek k hrubému odhadu výnosnosti, často ke skutečnému výnosu nepřiléhá.

Finanční výbor považoval dále za potřebno zdůrazniti demokratickou zásadu, že zpravidla každý občan bez rozdílu, je-li v postavení samostatném, nebo v postavení služebním, má nésti přiměřenou část nákladů státních, i pokud uhražovány jsou daněmi přímými. Z tohoto hlediska doporučuje v návrhu resoluce III., aby posavadní zproštění důstojníkův od daně z jejich příjmu služebního, jakož i výhoda státních zaměstnanců, která záleží v tom, že stát přejímá daň na ně připadající, a která zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. "až na další" zůstala v platnosti, byly zrušeny, jakmile zlepšení drahotních poměrů to dovolí, aniž bude nutno zvyšovati jim v náhradu služební požitky.

Do zákona o válečných přirážkách byla podle vládního návrhu mimochodem pojata také malá změna posavadních ustanovení o dani důchodové. Poněvadž daň tato ve spojení s daní z příjmu a přirážkami samosprávných svazků je při malých důchodech značně tíživou, bylo minimum této daně prostě zvýšeno ze 1600 K na 3000 K. Vzhledem k vyskytnuvším se mylným výkladům budiž výslovně připomenuto, že toto zvýšení minima daně prostého platí jen pro daň důchodovou, nikoli však pro daň z příjmů, a že jsou ho účastni jen poplatníci, jejichž celkový příjem, ať pochází z jakýchkoli zdrojů příjmových, nepřevyšuje 3000 K.

Finanční výbor navrhuje, aby Národní shromáždění udělilo souhlas k připojené osnově zákona a aby schválilo níže položené resoluce I, II a III.

V Praze 11. listopadu 1919.

Předseda:
Zpravodaj:
J. Malypetr v. r.
Dr. Vl. Fáček v. r.


Zákon

ze dne ............................. 1919,

jímž se mění ustanovení o dani důchodové a stanoví přirážky válečné ku přímým daním za léta 1919 a 1920.

Čl. I.

Změna ustanovení o dani důchodové.

Počínajíc r. 1919 mění se § 125., č. 7. zákona o přímých daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., upraveného novelou ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z. tím způsobem, že částka K 1600 zaměňuje se částkou K 3000.

Čl. II.

Válečné přirážky.

Za léta 1919 a 1920 buďtež vybírány válečné přirážky ku přímým daním podle těchto ustanovení:

§ 1.

Jako válečná přirážka vybírá se:

1. k pozemkové dani:

a) z vinic, zahrad a lesů 400%,

b) z ostatní půdy 200% řádné daně;

2. ke všeobecné dani výdělkové přirážka 250% řádné daně, činí-li daň více než 2.000 K; 150%, činí-li daň více než 300 K, však nejvýš 2.000 K; 100%, činí-li daň více než 60 K, však nejvýše 300 K; 60%, nepřevyšuje-li daň 60 K;

3. k výdělkové dani podle hlavy II. zákona o přímých daních osobních, vyjímajíc podniky státní, přirážka, která činí:

a) u akciových společností, akciových spolků, komanditních společností na akcie, těžařstev a společností s obmezeným ručením 150 procent,

b) u výdělkových a hospodářských společenstev, nepožívajících výhody §u 85. zákona o osobních daních, 80 procent a

c) u všech ostatních podniků 50 procent řádné daně i s daní přídavečnou podle §u 100., odstavec 7 a 8 zákona o přímých daních osobních.

Místo přirážky 150procentní (lit. a) vybírá se při výnosnosti podniku do 6 procent přirážka 80 procent
nad
6
7
procent
přirážka
90%
"
7
"
8
"
"
100%
"
8
"
9
"
"
110%
"
9
"
10
"
"
120%
"
10
"
11
"
"
130%
"
11
"
12
"
"
140%

Výnosnost budiž vypočtena z poměru zdanitelného čistého výnosu ke kapitálu ukládacímu. Z čistého výnosu vyloučí se úroky z půjček a částky daně výdělkové podle §u 94., lit. c) a f), zák. o přímých daních osobních do zdaňovacího základu pojaté. Jako ukládací kapitál platí splacený kapitál základní s připočtením pravých reserv bilančně vykázaných dle stavu na počátku obchodního roku rozhodného pro berní rok.

U podniků částečně daně prostých budiž pojat do výpočtu jen ukládací kapitál připadající na poplatnou část;

4. k důchodové dani ukládané podle přiznání přirážka 100 procent;

k dani důchodové jež se odvádí dlužníkem podle § 133. zák. o přímých daních osobních, přirážka 200 procent řádné povinnosti, však s těmito výjimkami:

a) K dani důchodové činící podle §u 131. lit. b), tři procenta z úroků kontokorrentních a jiných v §u 133., č. 3., uvedených (zákon ze dne 27. května 1919, čís. 292. Sb. z. a n.), dále k dani důchodové činící podle §u 131. lit. c) dvě procenta z úroků dílčích dlužních úpisů korporací oprávněných k vybírání přirážek, pak k dani důchodové činící podle §u 131. lit. d) 1 1/2 procenta a k dani důchodové činící podle zákona ze dne 26. června 1901, č. 80 ř. z., 1/2 procenta, vybírá se přirážka 100procentní;

b) k dani důchodové z důchodův uvedených v § 131., odstavec 1., lit. a), a odstavec 2., jež podrobeny jsou 10procentní neb vyšší sazbě, přirážka se nevybírá;

5. k dani z příjmu i s přirážkou pro domácnosti méně zatížené (§§ 172. až 175. zákona o přímých daních osobních z 25. října 189 č. 220 ř. z., upraveného novelou z 23. ledna 1914 č. 13 ř. z.) ze zdaněného příjmu

více než korun
až včetně korun
přirážka
3.0003.80010%
3.8004.80015%
4.8006.60020%
6.6007.20025%
7.2008.40030%
8.40010.00035%
10.00012.00040%
12.00014.00045%
14.00016.00050%
16.00019.00055%
19.00022.00060%
22.00026.00065%
26.00030.00070%
30.00034.00075%
34.00038.00080%
38.00044.00085%
44.00052.00090%
52.00060.00095%
60.00072.000100%
72.00084.000110%
84.000100.000120%
100.000120.000130%
120.000140.000140%
140.000160.000150%
160.000200.000160%
200.000250.000170%
250.000300.000180%
300.000400.000190%
400.000500.000200%
500.000700.000220%
700.0001,000.000240%
1,000.0001,500.000260%
1,500.0002,000.000280%
2,000.0003,000.000300%
přes3,000.000 350%

6. k dávce tantiemové dle čl. III. zákona ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř z., 200% řádné dávky.

§ 2.

Válečné přirážky nejsou základem přirážek samosprávných svazků a příspěvků pro ně.

Válečná přirážka nezapočítává se do sumy daně rozhodné podle platných zákonů pro oprávnění nebo závazky.

Ustanovení § 3. zákona ze dne 24. července 1919, č. 452 sb. zák. a nař. o náhradě majitelům půdy, kteří byli válkou poškozeni, platí také o válečné přirážce k dani pozemkové, stanovené §em 1., č. 1. tohoto článku.

§ 3.

Proti výpočtu válečné přirážky k dani výdělkové společností v § 1. č. 3. lit a) uvedených jest rekurs přípustný do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.

O stížnostech do správného výpočtu válečné přirážky k ostatním daním rozhoduje s konečnou platností finanční úřad I. stolice (berní správa).

Válečné přirážky vybírají se v týchž lhůtách jako daň řádná. Vydáním podrobnějších ustanovení o vybírání těchto přirážek, zvláště k daním za rok 1919, pověřuje se ministerstvo financí.

§ 4.

Ostatně platí o válečných přirážkách obdobné ustanovení o přímých daních.

§ 5.

Válečné přirážky k přímým daním na Slovensku upravuje zvláštní zákon.

Článek III.

§ 1.

Počátek účinnosti. Provedení.

Provésti tento zákon, jenž nabývá účinnosti dnem vyhlášky, jest pověřen ministr financí.

Týmž dnem pozbývají platnosti pro léta 1919 a 1920 posavadní ustanovení o válečných přirážkách k daním vyjmenovaným v článku II, avšak s výhradou ustanovení následujícího paragrafu.

§ 2.

Přechodná ustanovení.

Pro vybírání přirážky k dani důchodové, odváděné dlužníkem podle §u 133. zák. o přímých daních osobních a k dávce tantiemové platí posavadní ustanovení ještě potud, pokud poplatné požitky byly splatny před vyhláškou tohoto zákona. Podrobná ustanovení budou vydána nařízením.

Pokud v řízení trestním tvoří podklad pro výměru trestu zkrácená nebo zkrácením ohrožená daň za rok 1919, vpočítá se do tohoto podkladu válečná přirážka vyplývající podle tohoto zákona jen při přestupcích, jež budou spáchány po vyhlášení tohoto zákona. Při přestupcích spáchaných před vyhlášením tohoto zákona vpočítá se do podkladu pro vyměření trestu přirážka stanovená dosavadními zákony.

Návrh resolucí.

Resoluce I.

Vládě se ukládá, by návrh zákona o válečných daních k přímým daním na Slovensku za 1919 a 1920 předložila Národnímu shromáždění do tří neděl a aby neprodleně zařídila, čeho je po stránce administrativy a zákonodárství potřeba, aby platnost berních zákonů pro země české byla co nejdříve rozšířena i na Slovensko.

Resoluce II.

Vláda se vyzývá, aby bez souvislosti s připravovanou všeobecnou reformou zákona o společnostech s ručením obmezeným předložila hned Národnímu shromáždění návrh zákona, kterým by společnosti tyto bez ohledu na výši závodního kapitálu byly podrobeny výdělkové dani podniků, povinných veřejným účtováním podle II. hlavy zákona o přímých daních osobních.

Resoluce III.

Vzhledem k uznané potřebě, aby všichni občané podle svých sil byli účastni také břemene přímých daní, projevuje Národní shromáždění přání, aby jakmile to zlepšení drahotních poměrů dovolí beze zvyšování platů důstojnických a úřednických, zrušeno bylo osvobození platů důstojnických od daně z příjmu a daně z vyššího služného, jakož i prozatímní převzetí těchto daní státem za státní zaměstnance.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP