Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1806.

Dotaz

člena Národního shromáždění Václava Johanise, Skurského a soudr. na ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o poměrech ve všeobecné nemocnici v Praze a na od dělení pro nemoce kožní a pohlavní zvláště.

Jedním z odkazů světové války, v pravdě nejpříšernějším, jest velké procento chorob pohlavních a kožních, které se jak ve vojsku, tak v obyvatelstvu občanském velkou měrou rozmohly. Jest péčí všech kulturních, zdravotních i státních institucí, aby věnovaly největší pozornost tomuto zjevu, což se také skutečně děje, jak opatřeními administrativními, tak zákonnými (povinná prohlídka lékařská před sňatkem). Všimneme-li si však poměrů v Praze, kde pro léčení chorob pohlavních a kožních celé Velké Prahy jest jediné oddělení prof. Šambergra při všeobecné nemocnici, docházíme k překvapujícím a zdrcujícím poznatkům, jak v Praze o potírání chorob pohlavních je postaráno.

Řečené oddělení nemá dostatek léků, nezbytně nutných. Správa lékárny neobstarává léků, čímž se stává, že nemocní, jejichž zájem je úplné vyléčení, jsou nuceni léky (salvarsan, ichthyol) sami si v lékárnách kupovati. Lze-li léky ony koupiti u lékáren mimo ústav, kde jest pak vina, že nemocniční lékárna jich nemá?

Léky ony, jichž jest používáno, vyžadují, by nemocným poskytnuto bylo stravy co nejsilnější. Strava ošetřovaných je však nedostatečná, oni trpí hladem, jsou odkázáni naprosto na to, aby si pokrmy, mají-li peníze, kupovali, nebo dali si je od příbuzných a známých donášeti, nebo vydáni jsou nejhroznějším následkům zničení tělesného organismu vůbec.

K tomu přistupuje nedostatečný příděl místností; není zvláštností, že musí ženy a muži ležeti v jedné místnosti, ba, i dvě osoby (na oddělení ženském) na jednom lůžku! Na celém oddělení jsou pro nemocné růží dva pokojíky s deseti lůžky.

Rovněž stav prádla jak ložního, tak oděvního jest hrozný; jest rozbité, zetlelé, špinavé, takže nemocní jsou nuceni (ovšem mají-li je) používati prádla svého. Jsou časté případy (zvláště na oddělení ženském), že ponecháváno prádlo po tři neděle! Že toto prádlo pak jest plné hnisu a krve, lze si představiti.

Nedostatky těmito netrpí snad jen ošetřovaní, nýbrž i ošetřující personál i s lékaři. Podepsaní dali osobně vyšetřiti poměry, a tu se ukázalo, že i ošetřovatelky i lékaři dostávají rozbité ložní prádlo. Stejně strava ošetřovatelek i lékařů jest nedostatečná, takže jsou nuceni, kupovati si pokrmy mimo ústav. Do jaké míry jest jim to možno, charakterizují pak jejich platy. Nejvyšším platem ošetřovatelky - po 27leté službě - při těchto poměrech jest 102 K měsíčně. Sekundární lékař má plat 180 K měsíčně, asistent po 8leté praxi lékařské 240 K měsíčně, z čehož musí si ještě platiti 30 K měsíčně za posluhu.

Byt ošetřovatelek příčí se naprosto všem požadavkům a nařízením zdravotnictví, v malým pokojících jsou stěsnány tak, že nezbývá ani místa pro umyvadlo! Mýti musejí se v koupelnách, kde zároveň činí tak i nemocní.

Ošetřující personál i přednosta oddělení prof. dr. Šamberger marně snaží se o nápravu, každá snaha naráží na odpor správy nemocnice.

Podepsaní táží se pana ministra veřejné ho zdravotnictví a tělesné výchovy:

1. Jsou panu ministrovi známy tyto ne udržitelné poměry na oddělení pro nemoce kožní a pohlavní při všeobecné nemocnici v Praze?

2. Jest ochoten pan ministr, jako representant péče o zdravotnictví, uplatniti svůj vliv, aby tyto poměry, jež hrozí katastrofou, byly napraveny?

V Praze 7. listopadu 1919.

Johanis, Skurský,

Brodecký, Biňovec, B. Jakubka, Filipínský, Kouša Jos. Ulrich, F. Svoboda Brožík, J. Marek, R. Merta, Josef Teska, Pík, Cholek, Hvízdák, Benda, Ant. Němec, Charvát, J. Rouček, Bechyně.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP