Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 1439.

Zpráva

kulturního výboru

o návrhu členů N. S. Aloise Konečného, Fr. Housera, Josefa Smrtky, Fr. Zeminové a společníků (tisk č. 828),

aby zrušen byl celibát učitelek.

Celibát učitelek byl v jednotlivvch zemích R. Č. S. - vyjma Slovensko - zaveden zákon,v zemskými. Tak v Čechách § 51. z. z. ze dne 27. ledna 1903 stanoví, že provdání se učitelky má býti pokládáno za dobrovolné vzdání se služby.

Na Moravě zaveden celibát učitelek § 14. z. z. ze dne 26. prosince 1904, v němž se praví, že prozatímně a definitivně ustanovené učitelky a definitivní učitelky ručních prací vystoupí provdáním se z úřadu učitelského, při čemž mají dostati odbytné nepřesahující posledního ročního služného.

Ve Slezsku konečně stanoven celibát učitelek § 21. z. z. ze dne 6. listopadu 1901, který se však nevztahuje na učitelky ručních prací. Na Slovensku celibátu učitelek není.

Říšský zákon školní nemá po této stránce žádného ustanovení, tak že při zrušení celibátu jde o změnu zákonů zemských.

Pro zrušení celibátu učitelek mluví mnoho důvodů: Celibátem béře se učitelkám možnost plného rozvití jejich ženské individuality; ony nemohou plniti základní životní poslání ženy: založiti vlastní rodinu a vychovávati vlastní děti.

A poněvadž nikdo nemá práva, aby omezoval přirozená práva člověka, jest celibát přežilé a ve svobodné, demokratické republice nemožné zařízení.

Pak-li jsou učitelky nuceny, aby se po sňatku vzdávaly svého povolání, ztrácí tím stát řadu zkoušených a kvalifikovaných sil a zároveň i značná část kapitálu, investovaného v odborné vzdělání těchto žen, přichází tak na zmar.

Zůstávají-li učitelky ve svém povolání a zříkají se manželství, ztrácí národ řady inteligentních matek a řady dobře vychovaných a zdatných dětí.

Celibát způsobuje, že úřad učitelský u těch matek, jež se provdati chtějí, stává se pouze povoláním přechodným, k němuž se ony ani nesnaží přilnouti celou duší, jak, by to zájem a prospěch žáků vyžadoval: stává se tedy povoláním méněcenným, což škole a výchově nemůže býti na prospěch.

Osamělý život učitelčin - zvláště na venkově - poskytuje jí málo opory v těžkém a vysilujícím povolání, a je-li učitelka svědomitá, pilná, není-li její práce ve škole jen řemeslnou, nýbrž tvůrčí, a nenachází-li ona za to ve vlastním domově a vlastním rodinném kruhu vzpruhy a osvěžení, jsou její síly předčasně vyčerpány.

Statistika ukazuje, že učitelky odcházejí průměrně mnohem dříve a častěji do pense a vystupují z příčin zdravotních z povolání v mnohem větším počtu než-li učitelé. V posledních desíti letech před válkou odcházelo do pense průměrně ročně 2.38% učitelek oproti 1.25% učitelů, a z příčin zdravotních vystupovalo z učitelského povolání 2.38% učitelek ale jen 0.27% učitelů. Učitelé slouží průměrně 36.3 roků, učitelky však pouze 18.3 roků. Příčina toho tkví z velké části v celibátu, jehož zrušením se jednak předejde zatěžování pensijního fondu předčasným odcházením učitelek do pense, jednak bude kapitál, vložený do vzdělání učitelek, náležitě využitkován.

Rodinný život bude pak učitelce zároveň zdrojem spokojené a veselé mysli, jež podněcuje k horlivější a radostnější práci a vytvoří nový, lepší, vřelejší a přátelštější poměr mezi školou a rodinou vůbec.

Dnes můžeme tvrditi, že zákaz sňatku učitelek školství poškodil, poněvadž zdatné, svěží síly z úřadu učitelského vyháněl a poškodil i zemské finance jednotlivých zemí, poněvadž tyto byly nuceny vypláceti mladým a zdravým učitelkám pense; celkem pak vážnosti stavu učitelského neposloužil.

Námitka, že by provdaná učitelka měla dvojí zaopatření, nemůže býti vážným důvodem proti zrušení celibátu učitelek. Dnes téměř všichni učitelé mají své vedlejší zaměstnání, poněvadž svým platem nemohou uhájiti života svých rodin a nikdo se nad jejich "dvojím zaopatřením" nepozastavuje. Konečně moderní žena nemá vůbec ve sňatku hledati a viděti své zaopatření, nýbrž úkol a smysl svého života.

Jinou pak námitku, že povinnosti ve škole a domácnosti nelze spojiti v jedněch rukách, vyvracejí analogické případy provdaných obchodnic, živnostnic, rolnic a dělnic.

Inteligentní žena dovede si domácí hospodářství zaříditi tak, aby jím její povolání ani rodina netrpěly.

Dovede práce v domácnosti zjednodušiti upotřebením moderních technických vymožeností. Mnohé učitelky ostatně vedou i tak svou domácnost, anebo musí vésti domácnost svých sourozenců, nebo starých svých rodičů, aniž to má na vykonávání povinností v jejich učitelském povolání nepříznivý vliv. A jest jisto, že velká část provdávajících se učitelek, snad většina jich, nezůstane v povolání. Dobře vychovaná a vzdělaná žena bude si vždy vědoma svých sil a nebude na se bráti povinnosti, na něž nestačí. Při učitelství zůstanou jen ženy tělesně i duševně silné, jimž povolání učitelské přirostlo k duši a stalo se smyslem jejich života - a těmto ženám silným, schopným a pro své povolání nadšeným nesmí býti bráněno, aby v něm - i provdají-li se - setrvaly.

Význam práce učitelky mezi lidem stoupne, bude-li míti možnost provdati se. Zvláště na venkově má učitelka i mimo školu příležitost působiti na zvýšení inteligence žen. Dnes jest neobyčejně důležito, aby nejširší vrstvy žen poučovány a uvědomovány byly o výchově dětí v rodině, ošetřování kojencův. o ochraně matek, hygieně bytové, o moderním a úsporném hospodaření v domácnosti. Návody a poučování učitelek svobodných - třeba sebe více theoreticky vzdělaných - přijímají ženy s nedůvěrou. Důvěřují však plně učitelce provdané, která sama má rodinu a domácnost a dobrým praktickým příkladem v uvedených směrech předchází.

O celibátu učitelek se během války náhledy velmi změnily. Zejména školské úřady přišli k názoru, že neprovdané učitelky velmi často nesprávně pohlížejí na různé otázky životní, tak jako staří mládenci, kteří nemajíce a neznajíce vlastního rodinného života, měří vše z úzkého, velmi často sobeckého svého hlediska.

Zemský správní výbor v Praze projevil v zásadě souhlas, aby provdání se učitelek škol národních nebylo považováno za dobrovolné zřeknutí se služby.

Zemská školní rada v Praze vyslovila úplný souhlas se zrušením celibátu učitelek.

Moravský zemský výbor zdůrazňuje, že zrušením celibátu přestalo by předčasné odcházení učitelek do výslužby a mimořádné zatěžování fondu pensijního.

Moravská zemská školní rada vyžádala si od okresních školních rad zprávy o zkušenostech s celibátem učitelek za léta 1916-18. Pro zachování celibátu vyslovily se 23 okresní školní rady (11 českých a 12 německých), pro jeho zrušení 37 okres. školních rad (24 české a 13 německých). Český odbor zemské školní rady prohlašuje pak zrušení celibátu za požadavek oprávněný nejen se stanoviska čistě lidského, nýbrž i na základě zkušeností, získaných se vdanými učitelkami. Také německý odbor zemské školní rady na Moravě vyslovil se jednomyslně pro zrušení celibátu učitelek. Na zdůvodnění uvádí, že válka způsobila v obyvatelstvu tak veliké mezery, že má každé rozmnožení dorostu, zvláště v kruzích inteligentních, býti podporováno.

Slezská zemská školní rada prohlásila se rovněž pro zrušení celibátu učitelek.

Za zrušení celibátu učitelek byly N. S. a ministerstvu školství a národní osvěty podány četné petice; tak zejména podaly petice:

1. Všeženská schůze konaná v Praze dne 1. listopadu 1918;

2. pražské učitelky 8. února 1919;

3. Zemská ústřední jednota učitelek v Čechách a Jednota učitelek moravských v únoru 1919;

4. německé učitelky ve Slezsku v dubnu 1919;

5. učitelky A. Sychravová, R. Švastalová a 140 soudružek;

6. Volné sdružení učitelek v Praze.

Petice tyto dovozují, že ve svobodné republice není možno, aby učitelce - svobodné občance upíráno bylo právo lidské. Vytýkají moment svobody, ohražují se proti zkracování občanských práv učitelek a zdůrazňují, že zájem školy samé vyžaduje zrušení celibátu.

Snahy pro zrušení celibátu jsou tak staré jako zákon sám, jímž celibát byl zaveden. Již v r. 1903 posl. Jindř. Houra zasazoval se ve školské komisi českého sněmu o zrušení celibátu učitelek. Na mor. sněmu byly v r. 1913 v tom směru podány návrhy posl. drem. Budínským a soudruhy a K. Sonntágem a soudruhy.

V Terstu zrušen byl celibát r. 1915, ve Štýrsku koncem ledna t. r. Také Vídeň zrušila celibát učitelek.

V Haliči, Bukovině a Istrii platí touto dobou táž zákonitá ustanovení, jaká platila do r. 1905 na Moravě, t. j. učitelky mohly se vdávati se svolením okresní školní rady.

Na státních ústavech učitelky celibát vůbec neváže. Na obecných a měšťanských školách při ústavech učitelských u nás učily a učí učitelky i po provdání se. Rovněž poštovní a železniční úřednice zbaveny jsou celibátu.

Pedagogové nejosvícenějších národů nejen že neschvalují celibátu učitelek, ale jej přímo zavrhují. V nejpokročilejších státech je dovoleno provdaným učitelkám vyučovati, jako v Anglii, Švýcarech, Švédsku, Francii, Belgii i v Bulharsku a Rusku.

Žena jest dnes v Československé republice postavena muži na roveň občansky, politicky i právně a již z tohoto hlediska jakož i z hlediska lidskosti, sociální rovnosti i z ohledů vychovatelských, zdravotních a mravních jest zrušení nuceného celibátu učitelek požadavkem odůvodněným a spravedlivým.

Se zrušením celibátu jsou v úzké souvislosti některé jiné otázky. Tak zejména: 1. Jak hraditi substituci v době mateřství?

Na státních ústavech dostávají učitelky v případech mateřství dovolenou jako v nemoci na průkaz lékařského vysvědčení, aniž substituci za sebe platí.

Ve Vídni platí se učitelkám substituce z peněz obecních. (Vydání to činilo v roce 1911 K 6000·-).

Nesdílím názor a nesouhlasím s návrhy, aby si učitelky substituci v době své dovolené za příčinou mateřství (tři měsíce před porodem a tři měsíce po něm) hraditi měly samy, poněvadž by tím za své právo na mateřství jaksi byly zdaněny. Spíše by těmto učitelkám měly býti uděleny zdravotní dovolené jako jiným onemocnělým učitelským osobám a potřebné výpomocné síly by měly býti renumerovány jako při každé dovolené z veřejných prostředků.

Dnes, kdy se jedná o mateřské pojištění, kdy ochrana matek má se státi důležitou složkou československé státní péče sociální a kdy doba vyvolává požadavek, aby matce rodiny vyměřen byl státem zvláštní plat na výživu a výchovu dětí, bylo by krajní nespravedlností, aby právě učitelky měly býti v době jejich dovolené, t. j. v době těhotenství, porodu a kojení - tedy v době vyžadující zvýšeného vydání - zkracovány na svých příjmech tím, že by si zastupování ve škole samy měly hraditi.

2. Druhou otázkou jest: Jak upraviti pensijní požitky pozůstalým po provdaných učitelkách?

Poněvadž matka-učitelka platila příspěvky do pensijního fondu jako učitel, bude spravedlivo, když její děti po její smrti budou pobírati příspěvky jako po otci, i když otec žije. V případě úmrtí obou rodičů měly by děti dostati příspěvky obojí, poněvadž na tyto příspěvky oba rodiče za svého života pracovali a platili. Také manželi přísluší nárok na pensi po ženě učitelce, neboť zemře-li mu žena-učitelka, jest nucen platiti si výpomocnou sílu za vedení domácnosti a jest proto oprávněn činiti nárok na pensi po své ženě, která pro společnost pracovala a do pensijního fondu přispívala, a to zvláště je-li práce neschopen.

Kdyby manželi nárok na pensi přiznán nebyl, musely by děti po matce osiřelé obdržeti pensi konkretální, t. j. jako úplní sirotci.

3. Konečně jest třeba řešiti otázku vlivu zrušení celibátu na ony učitelky, jež pro provdání se byly nuceny opustiti službu školní a za tím účelem buď žádaly a dostaly odbytné, nebo se svými nároky přímo byly odmítnuty.

Tu bude třeba, by ustanovení o zrušení celibátu měla platnost zpětnou, t. j. aby vztahovala se i na ty učitelky, jež uzavřely sňatek před platností zákona o zrušení celibátu, tedy snad po 1. lednu 1914, event. po 28. říjnu 1918.

Zrušením z počátku citovaných §§ zemských zákonů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kterými celibát učitelek u nás zaveden byl, bude odstraněna křivda, jež na svobodě a sebeurčení těchto vychovatelských a kulturních činitelek v našem národě po řadu let byla páchána.

Lze řešiti otázku celibátu učitelek zákonem říšským?

Protože nyní jedině činným legislativním sborem v území Československé republiky je Národní shromáždění, lze vydati říšský zákon, jímž by byla zrušena všechna ustanovení zákonodárství zemského, jež nejsou s ním v souladu. -

Kulturní výbor po vyslechnutí referátu o návrhu na zrušení celibátu učitelek uznal jeho důvody správnými a prohlásil se v zásadě jednomyslně pro zrušení celibátu. Zároveň zvolil ku podrobnému vypracování osnovy příslušného zákona užší výbor ze členů kult. výboru, do něhož vysláni: Aust, dr. Budínský, Ecksteinová, Kadlčák, Konečný, dr. Metelka a Smrtka.

Užší výbor vypracoval osnovu zákona, jíž kulturní výbor s malými změnami ve své dne 15. července 1919 konané poradě schválil.

K § 5. připojené osnovy kulturní výbor doporučuje, aby provdaným učitelkám dostalo se v mateřství tak dlouhé dovolené, jak toho lékař za potřebné uzná.

Nebylo však docíleno jednomyslného názoru o tom, má-li se substituce v době mateřství hraditi z prostředků veřejných, či má-li si ji platiti dotyčná provdaná učitelka sama.

Rozřešení této otázky ponecháno ministerstvu školství a národní osvěty. Kulturní výbor prohlašuje však, že jest v jeho intencích, aby provdaným učitelkám dostalo se v mateřství nejméně šestinedělní placené dovolené. -

Předkládaje tuto zprávu, navrhuje kulturní výbor:

Slavné Národní shromáždění račiž připojenou osnovu zákona schváliti.

V Praze 15. července 1919.

Předseda:
Zpravodaj:
Dr. O. Srdínko v. r.
Al. Konečný v. r.


Zákon

ze dne ............ 1919,

kterým se zrušuje celibát literních a industriálních učitelek na školách obecných a občanských (měšťanských) v republice československé.

§ 1. Učitelky veřejných škol obecných a občanských mohou po skončené počáteční službě vstoupiti do stavu manželského a nepozbývají práva setrvati ve službě školní.

§ 2. Učitelkám, které ještě nemají počáteční službu za sebou, je třeba povolení okr. školní rady, aby se mohly provdati.

§ 3. Vzdá-li se při tom učitelka dobrovolně místa, budiž jí vyměřeno odbytné podle služebních let a posledního platu a to: do 5 let od zkoušky učitelské způsobilosti poloviční, od 5 - 10 let celoroční, od 10 - 15 let jeden a půlroční a od 15 let dvouroční plat vpočítatelný do výslužného.

Zemské školní rady se zmocňují, aby učitelkám, které před vydáním tohoto zákona vzdaly se učitelské služby, chtějíce se provdati a neobdržely výslužného ani odbytného, vyměřily odbytné podle předchozího odstavce t. z., když za. to požádají.

§ 4. Vrátí-li se učitelka zase do činné služby, budou jí započtena léta před provdáním se ve službě školní ztrávená s podmínkou, že zaplatí za tato léta znovu příspěvky do pensijního fondu, zákonem předepsané.

§ 5. V případě mateřství budiž učitelce poskytnuta placená dovolená, jejíž doba bude upravena ministerským nařízením.

§ 6. Sirotci po zemřelých učitelkách mají stejný nárok na zaopatřovací požitky jako za týchž podmínek sirotci po učitelích.

Nemá-li otec nároku na výslužné, přísluší dětem po matce osiřelým pense konkretální (t. j. pense úplných sirotků).

Sirotci po učitelkách ručních prací a vedlejších učitelkách z povolání, které byly ustanoveny za odměnu a neměly nároky na výslužné, obdrží zaopatřovací podpory podle norem, které ministerským nařízením budou stanoveny.

§ 7. Veškerá ustanovení posavadních zákonů zemských, zákonu tomuto odporující, se zrušují.

§ 8. Ustanovení tohoto zákona nesmí býti na újmu práv učitelek, kterých nabyly ustanoveními zákonů zemských dosud platných.

§ 9. Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a má zpětnou platnost od 1. listopadu 1918 s výhradou případů v § 3. vytčených.

§ 10. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty za dohody se zúčastněnými ministry.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP