Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919

Tisk 671.

Návrh

Dra. Boučka, Slavíčka a soudr., aby vydán byl zákon ústavní.

I.

O moci zákonodárné.

§ 1.

Moc zákonodárnou vykonává lid za účasti poslanecké sněmovny, jíž k ruce dává sbor poradní a vyhražuje sobě rozhodnutí o všech změnách zákonů ústavních nebo doplnění jejich a o všech zákonech, kde sněmovna poslanecká nepřijala odchylné rady svého poradního sboru.

§ 2.

Sněmovna poslanecká má 250 členů, zvolených podle všeobecného rovného, přímého, tajného práva hlasovacího. Volby dějí se podle zásady poměrného zastoupení.

§ 3.

a) Právo voliti má každý státní občan bez rozdílu pohlaví, který má československé státní občanství aspoň 3 léta, dosáhl 21. roku věku svého a nebyl rozsudkem soudním volebního práva zbaven.

b) Pro které trestné činy kdo volebního práva zbaven býti může, ustanovují trestní zákony. Soudu náleží, aby v daném případě vyřkl, že podle povahy trestného skutku obžalovaný volebního práva se zbavuje. Rozsuzuje-li porota, přísluší o tom výrok porotcům.

c) Za poslance volitelný je, kdo má volební právo a jemuž jest 30 let.

Volební okresy vymezí zřízení voličských seznamů a způsob volení ustanoví volební řád, který tvořiti bude část ústavy.

O sněmovně poslanecké.

§ 4.

Poslanecká sněmovna schází se v Praze dvakráte do roka, a to dne 28. října a dne 15. května k seděním řádným. Podle potřeby svoá ji státní rada, která také, kdyby zasedání v Praze bylo ohroženo, ustanoví místo jiné. Na žádost 1/5 poslanců svolá ji předseda sněmovny.

§ 5.

Poslanecká sněmovna ustaví se podle jednacího řádu pro Národní Shromáždění platného a usnese se podle potřeby na jednacím řádu vlastním.

§ 6.

K platnosti usnesení sněmovních je třeba přítomnosti 1/4 zvolených poslanců a prosté většiny hlasů. Ke změně ústavních zákonů je potřebí přítomnosti 2/3 poslanců a z nich 2/3 většiny.

§ 7.

Poslanci volí se na 4 léta. Vzdá-li se poslanec svého úřadu, pozbude-li ho ztrátou volitelnosti nebo svéprávnosti, nebo zemře-li, státní rada vypíše volbu nového poslance do 14 dnů. Volba koná se poslední neděli příštího měsíce.

§ 8.

Pro své hlasování ve sněmovně nebo v jejích komisích poslanec stíhán býti nemůže a podléhá pro výroky tam učiněné jen disciplinární moci sněmovny.

K trestnímu a disciplinárnímu stíháni poslance třeba je souhlasu sněmovny; odepře-li souhlas, trestní stíhání je pro vždy vyloučeno.

Byl-li poslanec dopaden a zatčen při trestném činu samém, úřad bezpečnostní nebo soud musí učiniti ihned oznámení sněmovně. Nedá-li sněmovna do 14 dnů ode dne zatčení, nebo není-li shromážděna. do 14 dnů po sejití, souhlas k další vazbě, vazba přestává. Poslanec má právo odepříti svědectví o věcech, jež mu jako poslanci byly svěřeny.

§ 9.

O platnosti voleb do poslanecké sněmovny rozhoduje zvláštní soud volební.

§ 10.

Činnost poslanecké sněmovny přestává:

a) když uplynulo čtyřletí sněmovny ode dne prvního sestoupení poslanecké sněmovny počítané;

b) rozpustí-li ji státní rada, což přípustno je, jen když sněmovna zasedá;

c) rozhodnou-li tak voličové. K tomu konci je třeba, aby jich 500.000 podalo státní radě odůvodněny návrh a složilo příslušnou částku na jeho vytištění. Státní rada dodá po výtisku každému voliči do 14 dnů a ustanoví den, kdy se hlasování konati má, na poslední neděli příštího měsíce. Rozhodne-li většina voličů pro návrh, poslanecká sněmovna je rozpuštěna.

§ 11.

Jakmile činnost poslanecké sněmovny přestala, státní rada vypíše do 14 dnů volby, které konají se poslední neděli příštího měsíce.

O poradním sboru poslanecké sněmovny.

§ 12.

Poradní sbor poslanecké sněmovny skládá se z těchto členů:

obou presidentů nejvyšších soudů;

rektorů a děkanů vysokých škol;

předsedů zemědělských rad, obchodních a živnostenských (dělnických, živnostenských), advokátních, lékařských, inženýrských komor a komor notářských v Praze, Brně, úrazových pojišťoven a nemocenských pokladen, které mají přes 5000 členů.

§ 13.

Poradní sbor schází se 14 dní po poslanecké sněmovně. Státní rada může jej svolati dříve.

§ 14.

Ustanovení § 5., 6., 8. a 9. platí pro sbor poradní obdobně.

§ 15.

Poradnímu sboru náleží, aby ve lhůtě jemu poslaneckou sněmovnou dané, nebo nebyla-li mu dána, do měsíce ode dne, kdy mu osnova poslaneckou sněmovnou usnesená byla dodána, buď projevil s osnovou souhlas nebo dal poslanecké sněmovně radu, jak ji změniti. Nevysloví-li se včas, znamená to, jakoby souhlasil. Přijme-li sněmovna radu jí danou jen částečně, náleží poradnímu sboru, aby se znovu o osnově usnesl. Poradí-li sněmovně opět změny a ona na ně nepřistoupí, státní rasa předloží osnovu sněmovní i navržené změny voličstvu k rozhodnutí.

O přímé zákonodárné činnosti národa.

§ 16.

Jakmile předseda poslanecké sněmovny dodá státní radě zákon. o němž rozhodnouti vyhrazeno je lidu (§ 1, 15), státní rada dá jej do 4 neděl (leč by tisk delší doby vyžadoval) dodati každému voliči a ustanoví den, kdy se hlasovati má, na poslední neděli příštího měsíce. Ke změně nebo doplnění zákonů ústavních je potřebí 2/3 většiny hlasujících.

O referendu.

§ 17.

Zákon. nevyhrazený rozhodnutí národa, nenabývá platnosti před uplynutím 60 dnů. Navrhne-li v této době 200.000 voličů, aby o něm rozhodl lid, státní rada opatří, jak nařízeno v § 16. Lhůta 4nedělní počítá se ode dne, kdy návrh státní rady došel.

O zákonodárném popudu.

§ 18.

a) Navrhne-li 500.000 voličů, aby změněn byl některý zákon nebo vydán byl zákon nový a souhlasí-li poslanecká sněmovna s návrhem, vypracuje buď osnovu sama nebo dá ji vypracovati státní radě. O osnově jedná se pak jako o osnově, podané státní radou nebo vyšlé ze sněmovny.

b) Nesouhlasí-li sněmovna s návrhem voličů, nařídí státní radě, aby dala o něm rozhodnouti lidu. Vysloví-li se většina voličů (jde-li o zněmu nebo doplnění ústavy většina dvoutřetinová) pro návrh, dlužno dále postupovati podle odst. a).

c) Voličům, popud zákonodárný dávajícím, zůstaveno jest na vůli, aby ke svému návrhu připojili vypracovanou osnovu zákona. V tomto případě musejí složiti zároveň příslušnou částku na tisk. Dojde-li osnova souhlasu sněmovny, většinou prostou nebo ve smyslu ústavy kvalifikovanou, naloží se s ní dále, jako s každým jiným zákonem.

Pakli sněmovna nesouhlasí s osnovou, dá ji státní radou předložiti lidu k rozhodnutí, majíc právo, aby mu vedle ní předložila i osnovu vlastní. Jde-li o změnu ústavy, potřebí je ke schválení zákona dvoutřetinové většiny hlasujících.

§ 19.

Byla-li osnova zákona předložena národu k rozhodnutí, smějí o předmětu jejím tiskem býti uveřejňovány jen články spisovatelem podepsané. Kdo příkaz tento poruší. dopouští se přečinu a tresce se vězením od 1-6 měsíců a na penězích od 500-10.000 korun. Nedá-li se pachatel zjistiti, propadá trestu u novin odpovědný redaktor, jinak tiskař.

II.

O moci vládní a výkonné.

§ 20.

Jakmile se sněmovna ustaví, zvolí státní radu, která se skládá z předsedy a 10 přísedících státních radů.

§ 21.

Předseda státní rady zastupuje stát navenek, je nejvyšším velitelem vojska, přijímá vyslance, vyhlašuje nejdéle do 14 dnů zákony, svolává státní radu, jíž předsedá, a pokud zákon nařizuje, svolává i poslaneckou sněmovnu a její poradní sbor. Podle usnesení poslanecké sněmovny vypovídá válku a předkládá jí sjednaný mír ke schválení; ustanoví si náměstka, který jej zastupuje, když sám úřadu svého nemůže vykonávati, a při úmrtí na dobu, dokud nebude zvolen předseda nový. Když činnost poslanecké sněmovny přestala, státní rada úřaduje dále, až bude zvolena nová.

§ 22.

Předseda státní rady vázán jest při veškerých svých úkonech usnesením státní rady.

Obor působnosti jednotlivých přísedících (státních radů) vymezují příslušné zákony. O předmětech zvláštní důležitosti radí a usnáší se státní rada. O stížnostech stran, podaných pořadem instančním, rozhoduje toliko odborný státní rada.

lIl.

o všeobecných právech občanů.

§ 1.

Státní občanství je pro celý československý stát jednotné. Kdo je občanem cizího státu, nemůže býti zároveň občanem státu tohoto.

§ 2.

Všem občanům státním, i pokud nejsou příslušníky československého národa, zabezpečna je naprostá svoboda osobní, úplná rovnost před zákonem, právo na práci a zaopatření při nezpůsobilosti k ní.

§ 3.

Církve a stát jsou od sebe odděleny. Český stát zabezpečuje svým občanům právo, volně vykonávati náboženské obřady.

Všechna náboženská vyznání jsou sobě před zákonem na roveň postavena. Pečovati o náboženskou výchovu, vydržovati služebníky církví a kostely je věcí církví a náboženských společností.

Vykonávati některé náboženství může býti státní radou zakázáno, odporuje-li veřejné mravnosti.

Ustanovení náboženská, příčící se dobrým mravům nebo přirozenosti lidské, jsou pro obor práva neplatná a nezávazná.

§ 4.

Nikdo není nucen příslušeti některé církvi nebo vyznávati nějaké náboženství. Z té příčiny také nikdo není nucen vykonati přísahu obsahu náboženského, na jejímž místě vykoná slib, odvolávaje se na svou čest a své svědomí.

§ 5.

Veškeré hřbitovy jsou světské a majetkem obecním. Spalování mrtvol je dovoleno a může za války a epidemií býti nařízeno.

§ 6.

Kláštery se zrušují. Státní rada nařídí, jak opatřiti členy jejich.

§ 7.

Jmění mrtvé ruky a zrušených klášterů přechází na český stát. Nemovitosti stávají se jměním národním; jak jím naložiti, ustanoví zvláštní zákon.

§ 8.

Matriky o narození, sňatkové a úmrtní vede okresní politický úřad.

§ 9.

Státní občané mají právo shromažďovati se a tvořiti spolky.

Zákon určí, kdo povede rejstřík, do něhož mohou zakladatelé spolku dáti jej zapsati, aby měl postavení právnické osoby. Spolek může býti vládou rozpuštěn, jen když jeho činností byl vážně porušen trestní zákon neb veřejný pokoj a řád.

§ 10.

Tisková svoboda je zabezpečena. Zakládá-li obsah tiskopisu skutkovou povahu zločinu, neb uráží-li hrubě veřejnou mravnost, může býti zabaven a další rozšiřování zakázáno.

§ 11.

Vědecké badání jest volné. Škola jest světská, bezplatná a vychovává jen podle výsledků vědeckého badání. Školy náboženské jsou zakázány. Komu školní budova náleží, může na příslušnou žádost některé církve nebo náboženské společnosti z důvodů zvláštního zřetele hodných povoliti, aby školní budovy užíváno bylo i k vyučování náboženství, avšak jen mimo obvyklou dobu vyučovací, aby tím škola a její světský ráz neutrpěly.

§ 12.

Každý muž, když dosáhl 21. roku, povinen jest podrobiti se vojenskému výcviku a uposlechnouti výzvy k obraně státu.

IV.

o moci soudcovské

§ 1.

Soudnictví vykonává se jménem československé republiky.

§ 2.

Výjimečné soudy se zrušují. Vojenské soudy soudí v míru toliko o vojenských trestných činech, za války o všech trestných činech vojáků.

§ 3.

Tělesné tresty, uvázání a pod., jsou i jako disciplinární tresty ve vojště zakázány.

§ 4.

O vině obžalovaného rozhoduje porota:

a) Jde-li o trestný čin, na který trestní zákon stanoví neb obžaloba navrhuje trest vyšší tříletého žaláře;

b) při trestných činech politických;

c) při zločinech a přečinech, spáchaných tiskem, vyjímaje přečiny urážky na cti, týkající se soukromého a rodinného života.

Pro trestní činy politické a tiskem spáchané příslušny jsou porotní soudy v Praze pro obvod býv. království Českého; v Brně pro obvod býv. markrabství moravského a vévodství slezského a v Bratislavě pro Slovensko.

§ 5.

Soudcové, vykonávajíce svůj úřad, jsou neodvislí a samostatní a vázáni jedině zákonem.

Není-li v oboru práva - mimo obor práva trestního - přímého ustanovení zákonného, jehož by se na daný případ dalo užíti, soudce rozhodne podle práva zvykového, a kde ani zvyku není, podle pravidel, která by zavedl, kdyby byl zákonodárcem, při čemž dbáti bude zásad vědou uznaných a dá se vésti vědomím, že rozsudek má vyhovovati smyslu pro spravedlnost.

§ 6.

Soudce jest oprávněn zkoumati platnost nařízení.

Pokud jde o zákon, smí k námitce sporné strany - v trestním řízení jen obžalovaného - zkoumati platnost jeho toliko s hlediska, bylo-li šetřeno ustanovení ústavy a moci zákonodárné.

Má-li mínění, že tak nestalo, zejména že zákon, který nebyl jako ústavní předložen národu k odhlasování, odporuje ústavě, předloží spisy soudu správnímu, který o sporné otázce platnosti zákona rozhodne v senátě patnáctičlenném, když byl vyslechl sporné strany. Soudcové hlasují a odůvodňují své hlasování při líčení veřejném. Zákon prohlášen bude za neplatný, když aspoň 10 členů pro neplatnost hlasovalo.

Námitka neplatnosti zákona nemůže býti vznesena. uplyne-li od jeho vyhlášení rok.

V.

Ustanovení všeobecná.

§ 1.

Tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.

§ 2.

Provésti zákon ukládá se státní radě.

Návrh budiž přikázán výboru ústavnímu.

V Praze dne 20. března 1919.

Dr. Bouček, Slavíček,

dr. Ant. Uhlíř, Sladký. Freiman, dr. Veverka, Landová-Štychová, dr. Veselý, Skorkovský, Jan Hrizbyl, dr. O. Krouský, Tučný Al., Emil Špatný, Kopeček, dr. Th. Bartošek, Holejšovský, Šáda Josef, Hrouda, Zeminová. St. K. Neumann, dr. Emil Franke.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP