Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919

Tisk 670.

Návrh

členů Národního shromáždění Tučného, Laubeho a soudruhů,

aby byl vydán zákon, jímž zaručuje se zaměstnancům v závodech a podnicích podíl na čistém zisku.

Zákonem o podílu zaměstnanců na zisku podnikatelském rozřešena bude jedna z nejkřiklavějších nesrovnalosti dosavadního společenského řádu a hospodářského systému. Všechny hodnoty, jimiž podmíněna jest existence společnosti, vytváří jedině a výhradně tvořivá práce dělníkova, o jejíž výtěžek však dělí se s ním nespravedlivým měřítkem hojně osob, které k výtěžku buď vůbec žádné zásluhy, nebo jen málo zásluh připojily. Tento poměr jest výsměchem logiky a přirozeného práva a neblahým důsledkem tohoto systému jest nepřirozené třídění se společnosti na třídu otroků kapitálu a početně slabší třídu "silných jedinců" čili kapitalistických velmožů. Charakteristickým zjevem dosavadního poměru účasti na zisku podnikatelském jest faktickým zjevem prokázaná okolnost, že v oněch odvětvích průmyslových, v nichž odměna dělníkova za práci jest nejskrovnější, jest zbytek výtěžku zaměstnavateli připadající nejvyšší. To jest nejmarkantněji patrno zejména v průmyslu textilním, u němž mzdy dělníků zůstávají stále hluboko pod přijatelným normálem, avšak zisky podnikatelů jdou do závratných milionových částek. A jestliže v zoufalé situaci dělnictvo si silou koalované vůle vymůže třebas i nepatrné zvýšení bídných mezd, podnikatel, aby se procento jeho zisku ani v nejmenším neztenčilo, přesune vynucené zvýšení mezd na konsumenty, ačkoliv by částka jeho čistého zisku bezpečně takové zatížení snesla. Že tento nepoměr participace na čistém zisku podniků vydražďoval ke konfliktům namnoze se vší ostrostí vedeným mezi zaměstnanými a zaměstnavatelem, dá se snadno pochopiti a jest to také všeobecně známo. A tu padají v úvahu nejen veliké hospodářské škody, jež způsobují oběma stranám, ale i ta okolnost, ze každý takový pro zaměstnavatele prohraný spor zaplatiti musilo konsumentstvo, neboť zaměstnavatel musí míti svůj zisk, aby jeho kapitál rostl. Za války se pak ukázalo, ze zaměstnavatelský shon po zisku nezná hranic a ze k zvyšování cen pro konsumenty dochází i tehdy, když nebyla k tomu dána příčina zvýšením dělnických mezd. A přece je tak snadno pochopitelné, ze čím větší kapitál. tím menším ziskem může se spokojiti, a že není třeba, aby celek platil každou snahu dělnictva po dosazení existenčního minima, bez něhož fysická existence dělníků je nemožná. Zákonem o zaručení podílu dělnictva na čistém zisku podniku zavede se tedy nejen spravedlivější rozdělení výtěžku dělníkovy práce, nýbrž umožní se také kontrola podnikatelských zisků a tím také v příhodné chvíli možnost rozhodovati, zda zamýšlený přesun zvýšených nákladů mzdových na spotřebitele jest zdůvodněn a přípustný.

Navrhují tedy podepsaní tuto osnovu zákona:

Zákon

ze dne..........................................1919, jímž zaručuje se zaměstnancům v závodech podnicích podíl na čistém zisku.

§ 1. Všechny výdělečné podniky, ať jednotlivců či akciové, po živnostensku provozované nebo pod živnostenský řád náležící, pokud pravidelně zaměstnávají více než 50 osob, jsou povinny přiřknouti svým zaměstnancům podíl na čistém zisku závodu. Z působnosti tohoto zákona jsou vyňaty: Podniky státní a na vrub státní provozované, podniky komunální, ústavy humánní, podniky sloužící veřejné dobročinnosti a kultuře.

§ 2. Podniky zprvu uvedené jsou povinny vésti knihy, z nichž je zjevná účast kapitálu, reservních fondů, počet dělnictva, účet jeho mzdy, účet ztráty a zisku, jakož i seznam zaměstnaného dělnictva a doba jeho zaměstnání.

§ 3. Čistým ziskem rozumí se onen přebytek z provozování podniku v kalendářním roce plynoucí, který po 5% zúročeni kapitálu. 2% dotaci reservnímu fondu, tantiemě správní radě (pokud jde o podniky akciové) vyplývá po krytí výdajů.

§ 4. Takto vyúčtovanou přebytkovou hodnotu rozděliti jest na dva stejné díly. z nichž jedna polovina náleží podnikateli, druhá polovina v podniku zúčastněným zaměstnancům. Všichni zaměstnanci v kalendářním roce nepřetržitě zaměstnaní participují rovným dílem na polovině jim náležejícího čistého zisku závodu. Nemoc však nebude za přerušení nepřetržitého zaměstnání pokládána.

§ 5. Pro zjištění čistého zisku jest podnikatel povinen předložiti každoročně, nejdéle do 31. března, účetní závěrku za uplynulý kalendářní rok ve dvojím stejnopisu, jednu továrnímu výboru dělnickému. jednu politickému úřadu I. stolice s označením úhrnné výše čistého zisku, kvotou, jež na něho i dělnictvo připadá, jakož i označením velikosti podílu zisku, jež na jednoho zaměstnance připadá.

§ 6. Pro rozdílení zisku jest použíti těchto zásad:

a) K zakoupení podílů závodů, nebo k zesílení závodního kapitálu.

b) K doplnění starobní nebo invalidní renty zaměstnanců.

c) K stavbě obydlí zaměstnanců závodu, jejichž stavbu provede a vlastnictví postavených domků převezme stavební družstvo zaměstnanců podniku.

d) Podíl na čistém zisku, pokud ho nebylo použito k opatřením podle ustanovení odst. c), jest splatný k rukám dělníka, při úmrtí oprávněným pozůstalým, do 1 měsíce po opuštění závodu, stane-li se tak před skončením závěrky, měsíc po té.

f) Poskytovati zálohy na podíl čistého zisku je nepřípustno. Ujednání dohody o použití čistého zisku náleží dělnickému výboru. O dohodě uložení neb použití čistého zisku sepsati jest každým způsobem protokol, jehož znění nutno zaměstnanectvu ve známost uvésti.

§ 7. V závodech uložené podíly zaměstnanců na čistém zisku musí býti úrokovány touže hodnotou, jako je kapitál podnikatelův nebo podíly akcionářů či účastníků a náleží jim přednostní právo v řízení konkursním.

§ 8. Jest dbáti toho, aby zaměstnanectvu se podle poměru jeho kapitálu dostalo zastoupení ve správě podniku, a jest k tomu cíli, aby zástupce zaměstnanců byl volen, vyžádati si návrh u osoby neb osob dělnickým výborem.

§ 9. Zákon nabývá platnosti tři měsíce po svém vyhlášení a doba jeho platnosti stanovena jest do 31. prosince 1930.

Po stránce formální navrhujeme, aby návrh přikázán byl sociálně - politickému výboru, aby tam byl projednán.

V Praze dne 20. března 1919.

Tučný Alois, Laube R.,

Hrouda, dr. Klouda, Jan Hrizbyl, St. K. Neumann, dr. A. Uhlíř, dr. Heidler, dr. Krejčí, Kopeček, Emil Špatný, Freiman, Zeminová, Landová-Štychová, dr.Veselý, Sladký, dr. Veverka, Konečný, dr. Franke, Jos. Svozil, Skorkovský, Netolický, Slavíček, Buříval, Holejšovský, dr. Bartošek.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP