Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 654.

Zpráva

zásobovacího výboru o návrhu člena Národního shromáždění Jos. Šamalíka, Vinc. Ševčíka, Fr. Valouška a soudruhů, aby bylo úplně uvolněno krmivo a oves (tisk č. 439).

Jednaje o tomto návrhu vycházel zásobovací výbor ze zásady, že má býti uvolněn obchod se zbožím, státu neb orgánům, které za války povstaly, vyhrazený, jakmile jsou tu pro to podmínky, dospěl však k přesvědčení, že podmínek těch u všech druhů krmiv, státnímu hospodářství vyhrazených, tu ještě není. Přitom vzal v úvahu nejen množství zboží, nýbrž i možnost, pohotové zboží vzhledem k poměrům správním a dopravním dopraviti tam, kde má býti spotřebováno.

Slámy jediné jest, a to celkem ve všech krajích, takové množství, že není překážky, aby obchod s ní nebyl ihned uvolněn. V mnohých krajinách jsou zásoby slámy i několik let staré.

O seně tvrdí zástupci výrobců, ale i jedna část spotřebitelů, že jest ho také dostatek a že může obchod s ním také býti uvolněn. Majitelé větších závodů pražských, chovajících koně, docela žádají, aby obchod se senem a s krmivy vůbec byl ihned uvolněn, tvrdíce, že se při volném obchodu budou moci lépe zásobiti než dosud. Naproti tomu postavilo se ministerstvo zásobování, vyslechnuvši majitele drobných městských podniků (drožkářů, malých povozníků), na stanovisko, že by se sice v uvolněném obchodu mohly zásobiti velké podniky, zvláště ty, které mohou nabídnouti zboží výměnou (velkoobchody s uhlím), kdežto malé podniky, finančně slabé, octly by se bez úředního přídělu krmiv v největších nesnázích a že tudíž nemůže zvláště když stav zásob není dostatečně znám - souhlasiti s tím, aby byl uvolněn obchod se senem. Za tohoto stavu věci byla většina zásobovacího výboru toho mínění, že obchod se senem ze starých zásob uvolněn býti nemá. Naproti tomu bylo všeobecné - i v ministerstvu zásobování - přesvědčení, že není důvodu, aby stát hospodařil také ještě senem ze sklizně r. 1919. Tím, že odpadla potřeba, zásobovati v dosavadní míře vojsko, jest plně odůvodněna naděje, že domácí výroba sena postačí již v příštím sklizňovém období pro potřebu dobytka, jehož stav válkou bez toho byl značně zmenšen.

Pokud jde o oves, jest zásobovací výbor toho mínění, že jest nutno používati ho k výživě lidské tak dlouho, dokud nemáme dostatečné množství chlebovin. Kdy tato doba nastane, nelze zatím předvídati, třeba jest odůvodněna naděje, že tomu tak bude již v příštím období sklizňovém. Zásobovací výbor nemohl se proto odhodlat, v této chvíli zbaviti stát možnosti, aby používal ovsa především k výživě obyvatelstva.

Odebírá-li se tím jadrné krmivo koním, nutno důraz položiti na to, že oves jako živinu, pro člověka dosud nedoceněnou, za dnešních poměrů nemůžeme tak lehko nahraditi, jak jej nahradíme jako krmivo pro koně.

Po těchto úvahách rozhodl se zásobovací výbor navrhnouti Národnímu shromáždění, aby se usneslo takto:

Vládě se ukládá, aby ihned uvolnila obchod se slámou vůbec. Také obchod se senem, pokud jde o seno sklizně r. 1919, budiž ihned uvolněn.

V Praze dne 19. března 1919.

Jos. Šamalík v. r.,
Dr. Schieszl v. r.,
předseda.
zpravodaj.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP