Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 635.

Vládní návrh.

Zákon

Ze dne...... 1919,

o péči o válečné poškozence.

Z usnesení Národního shromáždění vydávají se tato ustanovení:

§ 1.

Válečnými poškozenci podle tohoto zákona jsou:

a) státní občané československé republiky, jichž pracovní schopnost byla dočasně nebo trvale snížena, nebo kteří jí úplně pozbyli a to pro poranění nebo nemoc získanou nebo zhoršenou

1. ve službě vojenské,

2. při vojenských úkonech, k nimž byli povoláni podle zákona ze dne 12. prosince 1912, č. 236 ř. z.,

3. v zajetí (invalidé);

b) příslušnici osob, uvedených pod lit. a), na jejichž výživu jsou tyto osoby po zákonu povinny přispívati;

c) pozůstalí po zemřelých nebo nezvěstných osobách, uvedených pod lit. a), na jejichž výživu tyto osoby za života byly po zákonu povinny přispívati.

§ 2.

Ministru sociální péče se ukládá, aby

1. sepsal osoby v § 1. jmenované a vedl je dále v patrnosti,

2. zjistil sociálně-lékařskými prohlídkami stupeň ztráty pracovní schopnosti osob, uvedených v § l., lit. a),

3. vyměřil a vyplácel válečným poškozencům důchody podle zvláštního zákona o důchodech válečných poškozenců,

4. pečoval o výcvik a školení invalidů,

5. opatřoval jim dodatečné prothesy,

6. napomáhal k tomu, aby se invalidé samostatně mohli živiti, 7. dozíral na činnost ve prospěch válečných poškozenců, vykonávanou jinými osobami a orgány.

§ 3.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby k uvedenému účelu zřídil pro Čechy, pro Moravu a Slezsko a pro Slovensko zemské úřady pro péci o válečné poškozence a potřebný počet úřadů okresních, jichž organisace a působnost bude upravena nařízením. Ministr sociální péče se zmocňuje, aby péči o válečné poškozence uložil nařízením také jiným orgánům.

§ 4.

Ministr sociální péče se zmocňuje, aby smluvil s jinými státy, že příslušníci jejich, bydlící v území československé republiky, budou účastni péče podle tohoto zákona, budou-li zdejším státním příslušníkům, bydlícím v jejich území, přiznány obdobné výhody.

§ 5.

Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona.

§ 6.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 7.

Ministru sociální péče se ukládá, aby jej provedl, dohodla se s ministry vnitra, Národní obrany, financí, školství a národní osvěty a zdravotnictví a tělesné výchovy.

Odůvodnění.

Péče o invalidy zraněné v dřívějších válkách omezovala se na výplatu invalidních důchodů a na opatřování různých menších výhod, kterými obživa invalidů měla býti podporována a umožňována. Ve světové válce se záhy ukázalo, že s touto soustavou se nikterak nevystačí. Počet invalidů vzrostl tak značně, že stalo se sociální i hospodářskou nutností, aby invalidé nebyli považováni za osoby vyřaděné ze společnosti hospodářsky činné, nýbrž aby jim bylo za pomoci veřejnosti umožněno, vrátiti se k samostatnému hospodářskému životu, pokud tomu jejich zdravotní stav jen poněkud dovoluje. To bylo pochopeno i v bývalém Rakousko-Uhersku hned v prvních létech válečných. Poněvadž však jak veřejné prostředky, tak i takřka veškerá činnost orgánů veřejných byla obrácena na vedení války, byla ponechána tato péče o invalidy soukromníkům a jejich nově utvořeným sdružením, kterým v nejlepším případě stát finančně přispíval na částečnou úhradu nákladů s péčí tou spojených.

Jest pochopitelno, že takováto organisace péče o invalidy nemohla ani obsáhnouti všechny invalidy, ani nemohla býti vyvinuta tak, aby nepovstaly v ní značné mezery. Soustavnou péči o invalidy může provésti pouze stát sám, nevylučuje ovšem nikterak obětavé spolu pomocí občanstva a jeho dobročinných organisací.

Především jest zapotřebí, abychom měli přehled o tom, kdo jest invalida. Rozklad říše Rakousko-Uherské způsobil, že byly z valné části pro nás ztraceny dřívější záznamy, které nijak se nevyznamenávaly přesností. Proto jest zapotřebí, abychom znovu zjistili invalidy bydlící v našem státním obvodě. K tomu účelu bylo vydáno nařízení o soupisu invalidů, o jehož výsledcích mají politické správy okresní podati v tomto měsíci zprávu. Z tohoto soupisu bude teprve viděti, kdo se považuje za invalidu, t. j. za osobu, která utrpěla zmenšení nebo ztrátu schopnosti výdělečné následkem nemoci nebo zranění, vzniklého ve vojenské službě, při výkonu válečných úkonů a v zajetí.

Bude nyní další věci, aby bylo zjištěno, zda-li pracovní schopnost těchto osob opravdu byla snížena, po případě v jaké míře se tak stalo. K tomu cíli budou v nejbližší době všichni hlásicí se invalidé znovu prozkoumáni zvláštními komisemi a zjištěn znovu stav jejich pracovní schopnosti. Na rozdíl od dosavadních superarbitračních komisi budou k tomu určeny komise sociálně-lékařské, v nichž vedle zástupců úřadů a lékaře budou zasedati také zástupci výrobních kruhů (zaměstnavatelé i dělníci) a zástupci organisací invalidů a válečné péče. Složení těchto komisí zaručuje, že bude zjišťována nikoli schopnost tělesná ve smyslu požadavku vojenského, nýbrž skutečná schopnost pracovní činnosti. Nechtíc předbíhati příští úpravě věcí, nařídila vláda, aby současně byly přezkoumány majetkové poměry invalidy tak, aby se zjistilo, zda-li invalida jest odkázán na pomoc veřejnou, či může-li se opírati o prostředky vlastní.

Jest nepochybné, že s peněžitými důchody dosud invalidům vyplácenými na příště se nevystačí. To bylo uznáváno již v dřívějším Rakousku, takže poslanecké sněmovně byla již předložena osnova zákona o nové úpravě požitků invalidů a jejich příslušníků. Také u nás bude zapotřebí požitky invalidů a jejich pozůstalých nově upraviti. Na osnově příslušného zákona se pracuje.

Úprava požitků jest však, jak shora již řečeno, pouze částí invalidní péče. Invalidy bude nutno rozděliti jednak podle jejich pracovních schopností, jednak podle dřívějšího jejich zaměstnání a konečně také podle jejich náklonností do různých skupin a bude nutno v míře co nejrozsáhlejší uváděti je znovu do výrobního života. K tomu cíli bude zapotřebí, aby především dostalo se jim potřebných prothesí, jejichž účelné výrobě bude věnována obzvláštní péče.

Potom bude třeba školiti invalidy, kteří budou se muset věnovati novému zaměstnání jim dosud nezvyklému. Za tím účelem budou zřízeny ve vhodných místech zvláštní kursy a cvičné dílny, ve kterých invalidé na náklad veřejnosti budou zaměstnáváni. Invalidu vyškoleného bude potom třeba zaměstnati v činnosti, ve které se vyučil.

Dokud bylo invalidů poměrně málo, slibovali zaměstnavatelé, že budou je ochotně přijímati do práce a také z části tak činili, čím více však rostl počet invalidů, tím více ochabovala tato ochota zaměstnavatelů, takže do dneška z ní zbylo velice málo. Bylo by sebeklamem, kdybychom doufali, že invalida, který utrpěl značnější újmu na své pracovní schopnosti, bude moci najíti snadno zaměstnání jako dělník. Invalidům bude spíše zapotřebí opatřovati samostatné postavení, ať již jako jednotlivci, ať jako členu zvláštního družstva. V této činnosti pak bude třeba invalidy podporovati zvláště přidělováním dodávek státu i veřejných korporací, opatřováním strojů a pod.

Tato velmi obsáhlá činnost může býti jenom tenkráte korunována úspěchem, bude-li provedena soustavně. Bylo již řečeno, že soustavnost lest zaručena jenom tehdy, věnuje-li se činnosti té stát a bude-li vhodně podporovati a doplňovati dosavadní činnost soukromých organisací. K tomu směřuje předložená osnova.

Zákonná péče o invalidy omezující se na prohlídky, vyměřování a vyplácení požitků invalidních, jest dosud soustředěna v ministerstvu Národní obrany. Když se za války vyvinula podpůrná činnost soukromých organisací a ukázala se potřeba, aby státem byla podporována, bylo vycítěno, že touto činností nemůže býti pověřeno ministerstvo vojenské, nýbrž že bude třeba činnost tu svěřiti správě civilní. Tato polooficiální péče o invalidy byla tedy svěřena ministerstvu sociální péče.

Tato roztříštěnost kompetence jest však neúčelná; přemění-li se pak dokonce polooficiální činnost v činnost veřejnou a bude-li provedena z valné části orgány státními, způsobovala by roztříštěnost kompetence značné zdražení správy, poněvadž byla by obzvláště nákladná evidence nutna v obou ministerstvech; proto doporučuje vláda v předložené osnově, aby veškerá péče o invalidy byla soustředěna v jednom ministerstvu. Poněvadž pak těžiště péče o invalidy přenáší se z podpor na činnost, směřující k uvádění invalidy nově do hospodářského života, považuje vláda za účelné, aby péče o invalidy byla soustředěna v ministerstvu sociální péče. Tento úmysl vlády jest podporován také tím, že mezi válečné poškozence patří také příslušníci rodin invalidů a pozůstalí po vojínech padlých nebo nezvěstných, zvláště sirotci. Péče o sirotky, pokud ji stát bude moci vykonávati, jest však již podle dosavadních předpisů kompetenčních soustředěna v ministerstvu sociální péče.

Prováděním péče o invalidy míní vláda pověřiti zemské úřady. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku existují již polooficiální zemské ústředny pro péci o vracející se vojíny, které byly z části státem finančně podporovány, které však ponejvíce byly odkázány na dobročinnost veřejnou. Tyto instituce, jejichž úřední personál jest dobře zapracován a s látkou obeznámen, budou přeměněny v instituce oficielní, budou vhodně zreorganisovány a vybaveny obsáhlejší pravomocí. Jest pochopitelno, že jim bude nutno přiznati také pravidelnější zdroj příjmů, než-li jakých dosud se jim dostalo. Na Slovensku bude zapotřebí podobnou instituci od základu nově vybudovati.

Jako všechna ostatní činnost sociální vyžaduje i péče o válečné poškozence hojného přímého styku se stranami. K tomu cíli jest třeba organisaci decentralisovati. Vláda pomýšlí využitkovati institucí již existujících a to jednak přímo okresních komisí pro péci o invalidy, jednak nemocenských pokladen, aby za pomoci těchto bylo pracováno na obtížném úkolu, jehož stát se tím podjímá.

Jakmile bude zjištěn počet invalidů, bude s největším urychlením předložena Národnímu shromáždění osnova zákona o požitcích válečných poškozenců. Při této příležitosti bude možno odhadnouti roční náklad, jenž s péčí o válečné poškozence bude spojen. Již dnes jest však možno říci, že tato činnost bude vyžadovati značného nákladu, že péče o válečné poškozence bude jednou z položek, jež nejvíce bude zatěžovati státní rozpočet a že celou řadu let bude tato velká položka v státním rozpočtu připomínati ještě následky zločinné války. Snahou státu však musí býti, aby následky války nenesli pouze jednotlivci, kteří jimi byli bezprostředně postiženi utrpením fysickým i defekty tělesnými, jež vůbec nahraditi se nedají.

Vláda navrhuje, aby osnova tato byla přikázána výboru sociálně-politickému.

V Praze dne 4. března 1919.

Ministr sociální péče:
Dr. Winter, v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP