Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 632.

Odpověď

zástupce předsedy ministerstva

k dotazu člena Národního shromáždění Vincence Ševčíka a soudr. (č. tisku 187) na pana předsedu ministerstva stran nařízení, které vydalo ministerstvo školství a národní osvěty o náboženských úkonech na školách.

K dotazu člena Národního shromáždění Vincence Ševčíka a soudruhů stran nařízení ministerstva školství a národní osvěty o náboženských úkonech na školách č. tisku 187 kladu si za čest zaslati předsednictvu Národního shromážděni odpověď ministra školství a národní osvěty, do jehož kompetence dotaz spadá, aby s ní presidium obvyklým způsobem naložilo:

Ministerstvo školství a národní osvěty, zahajujíc činnost, uznalo za nejnaléhavější povinnost svou nově upraviti otázku náboženských cvičení (úkonů) na školách v mezích platných zákonů, ježto průběhem doby zavládly na tomto poli vinou rakouských vlád nesnesitelné poměry, ohrožující výchovné poslání školy, a proto nařídilo výnosem z 25. listopadu 1918 pod číslem 214., že účast žáků při náboženských úkonech (cvičeních) je dobrovolná a ponechává se náboženskému citu žáků, nebo vůli rodičů, jakož i že dozor učitelstva při úkonech těchto stává se dobrovolným.

Páni dotazovatelé, odporujíce výnosu tomu, dovolávají se zákona z 25. května 1868, č. 48. ř. z. a ze dne 14. května 1869 č. 62 ř. z., jakož i definitivního řádu školního a vyučovacího z 29. září 1905. Zákonitá ustanovení v dotaze uvedená nejsou však citována úplně.

Tak § 2. zákona z 25. května 1868 neustanovuje jen, že každé církvi, nebo společnosti náboženské jest zůstaveno, aby opatřila a řídila vyučování a cvičení náboženství rozličných vyznavačů víry ve školách obecných a středních a aby k obojímu dohled měla, nýbrž určuje, že se tak má díti bez újmy dohlédacího práva státu, jemuž podle § 1. téhož zákona přísluší nejvyšší řízení veškerého vyučování a vychovávání a dohlížení k němu.

Z toho přesného ustanovení nesporně vyplývá právo a povinnost státu, to jest podle § 9. téhož zákona min. školství a národní osvěty, aby řídilo i výchovu náboženskou, nebo, je-li nutno, i omezovalo volné rozhodování církví o výchově náboženské, mluví-li pro to vyšší zájmy státu, zejména též zřetele pedagogické.

V § 5., odst. 5., zák. ze dne 14. května 1869 neustanovuje se jen, že to, co úřadové církevní o vyučování náboženství a cvičeních náboženských stanoví, oznámeno býti má správci školy, nýbrž dodává výslovně dále: "Nařídilo-li by se něco, co by se s obecným řádem školním nesrovnávalo, nebudiž to, oznamováno".

I zde ukládá se úřadům školním přímo, aby korigovaly ustanovení církví, pokud se příčí obecnému řádu škol, t. j. vůdčím zásadám výchovy.

Kompetence ministerstva školství, vydati ono vynesení o náboženských cvičeních, je tedy plně odůvodněna.

Po stránce meritorní uvádí ministerstvo tyto zásady, jež je k vydání výnosu vedly:

Jako všechny úřady v republice pokládá i ministerstvo školství za svou povinnost, hájiti občanských svobod všech příslušníků státu - ať jsou to žáci, ať rodiče, ať učitelé. Už čl. 14. zákl. zákona státního z 21. prosince 1867, č. 142 ř. z. ustanovil, že "úplná svoboda víry a svědomí každému jest pojištěna," a že "nikdo nemůže býti přidržován k nějakým výkonům církevním, anebo k účasti v nějaké slavnosti církevní.

Dávaly-li rakouské úřady těmto slavnostním větám výklad čím dále, tím užší, omezovaly-li jejich platnost a osekávaly-li občanské svobody, a to výlučně ve prospěch jediné církve, neplyne z toho, že úřady republikánské měly by jich v tom následovati. Naopak jest povinností jejich, aby na dobu, než zákonodárné sbory v republice vypracují nové zákony o svobodách občanských i nové zákony školské, aspoň v mezích dosavadních zákonů zrušily všecka starší neudržitelná nařízení rakouských vlád, pokud omezují občanské svobody a vědomě skřivují smysl a ducha základních zákonů státních.

Mezi tato nařízení náleží též definitivní řád školní a vyučovací z 29. září 1905. Není zákonem, nýbrž pouhým nařízením ministerským a může tedy býti kdykoliv ministerstvem školství změněn.

Mimo zřetel k ochraně občanských svobod rozhodují však zejména zájmy pedagogické.

Správě vyučovací i vší veřejnosti jest známo, že se značná část občanů i při své matriční příslušnosti k církvi celým životním názorem a přesvědčením s církevním náboženstvím rozešla a setrvávala ve svazku církevním z největší části jen proto, že k tomu nucena byla svým postavením úředním, sociálním a pod.

Známo jest, že je dnes mnoho i takových rodin, kde rodiče jsou bezkonfesijní nebo přísluší konfesi státem neuznané, ale jež přece byly rakouskými vládami nuceny, děti své k určitému vyznání přihlašovati, nebo jim dokonce politické úřady ze své moci děti jejich určité církvi přikazovaly.

Děti takovýchto rodičů nutiti školou k úkonům náboženským znamená vždy, způsobovati nejvýš trapný konflikt školy s rodinnou, a to ve věcech tak jemných, jako je náboženský cit. Jestliže se výchově školní dařiti může vůbec jen za svorného spolupůsobení s otcovským domem, je patrno, jak nuceným účastenstvím žactva při úkonech náboženských byla výchovná práce školy vůbec ohrožena.

Ministerstvo zajisté stejně, jako páni dotazovatelé, si přeje, aby v našem státě žili občané v pravém křesťanském duchu mravouky Kristovy, občané na výsost poctiví a věrní, aby zachovávali republiku a dbali jejího rozkvětu. Jest však přesvědčeno, že k těmto vlastnostem nelze občany vychovávati násilím, ani nařízenými úkony vnějšími, jež nahrazovati by měly ducha výchovy. Dělo-li se tak soustavně za vlád rakouských, vláda republiky jich v této metodě následovati nehodlá. Správa školská jest přesvědčena, že právě náboženství je půda, na níž třeba dbáti naprosté svobody a beznásilnosti, že náboženské úkony nucené, nařizované náboženský cit žactva spíše podrývají, než-li upevňují. Je přesvědčeno, že uvolnivši žactvo, rodiče i učitelé po této stránce, jednalo v duchu svobodné republiky a prospělo jen zvroucnění náboženské výchovy, vedeno heslem Jana Amose Komenského: sponte fluant vires, absit violentia rebus.

V Praze 9. března 1919.

Za ministerského předsedu:
Švehla v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP