Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 627.

Zpráva

finančního výboru o vládním návrhu č. tisku 270 na úpravu státní daně a přirážkové základny u daní reálných.

Slibujíc všeobecnou a pronikavou reformu daní reálných na dobu pozdější, požaduje vláda prozatím toliko částečné změny zákonných ustanovení o dani pozemkové a o dani domovní a odůvodňuje své návrhy zase - jako při nedávné změně ustanovení o všeobecné dani výdělkové - naléhavou potřebou, aby vyměřování těchto daní stalo se jednodušším a aby tak ulehčeno bylo úřadům vyměřovacím.

Závadným shledává se po této stránce, že po slevách z daní výnosových, jež byly zavedeny roku 1896 v souvislosti s uzákoněním osobní daně z příjmu, určována je státní daň pozemková, domovní daň třídní a domovní daň činžovní z tak zvaných starých domů (domů, s jejichž stavbou započato před 1. lednem 1912) s určitými slevami, že však přirážky samosprávných svazků k těmto daním počítají se ze základny, která se rovná původní státní dani beze slevy. To samo o sobě nepůsobilo by ani tolik obtíží, jako obdobný dvojí počet při každém dočasném odpise daně domovní za místnosti nepronajaté; zvláště pak složité a pracné početní úkoly vzcházejí finanční správě ze zvyšování přirážek k dani činžovní v důsledku zákona ze 23. července 1912 č. 164 ř. z., podle kterého při každém zvýšení přirážek k dani činžovní odpočítává se jistá kvota od základu pro daň státní, aby zvýšení činže o částku nové přirážky nezpůsobilo též nezamýšlené zvýšení částek daně státní a tedy i další ještě zvýšení základny přirážkové a celkového břemene daňového.

Vládní návrh odstraňuje tyto obtíže dvojí cestou.

I. především sjednocuje daň státní se základnou přirážkovou, a to při dani pozemkové a domovní dani třídní v ten způsob, že státní daň zrušením posavadní slevy zvyšuje na úroveň základny přirážkové; při domovní dani činžovní ze starých domů naopak tím, že snižuje i přirážkovou základnu na úroveň snížené daně státní, jak jest tomu již nyní při tak zvaných domech nových ve smyslu zákona z roku 1911. Tento rozdílný postup je v souhlase s obecným názorem, že daň pozemková snese zvýšení vzhledem ke stupňované intensitě a výnosnosti zemědělského podnikání a že naopak z důvodů sociálních dlužno se varovati dalšího zdražení bytů, jež každé zvýšení daně činžovní neb přirážek k této dani mívá v zápětí.

II. Aby pak odstraněny byly početní obtíže vyplývající ze zákona z 23. července 1912, obsahuje vládní návrh všeobecný zákaz jakéhokoli dalšího zvyšování přirážek k domovní dani činžovní.

Navržené změny zákonných ustanovení budou míti ovšem také efekt finanční, který lze odhadnouti asi takto:

Stát sám získá zvýšením daně pozemkové (o 17·64% posavadní snížené výměry) podle vládního počtu asi
K

5,000.000·-
kromě toho pak, pokud bude vybírána posavadní 80% válečná přirážka k dani pozemkové, touto přirážkou další (14·11%) asi
K

4,000.000·-
a konečně zvýšením domovní daně třídní podle výpočtu vládní předlohy asi
K

500.000·-
tedy celkem asiK9,500.000·-

Snížením základny pro přirážky k domovní dani činžovní sníží se však výnos těchto přirážek pro země, okresy a obce.

Jen v království Českém činil by tento úbytek při dnešní 75% zemské přirážce asi
K

2,625.000·-
při obcích a okresích v království Českém, počítá-li se jen průměrem přirážek 136·5% (podle statistiky z roku 1908) asi
K

4,777.000·-
celkem asi
K
7,402.000·-

Na obec Pražskou samu připadne z této sumy podle jejího údaje K 467.000·-.

Připočtou-li pak se přiměřené částky připadající na Moravu a Slezsko, docházíme výsledku, že celek veřejného hospodářství spíše ztratí, nežli získá na příjmech uskutečněním vládního návrhu.

Skutečný zisk vyplynul by jen pro majetníky tak zvaných starých domů, neboť nelze se nadíti a vládní předloha toho ani neočekává, že by částka, o kterou by se jim snížením přirážkové základny zmenšilo celkové daňové břímě, přenechali svým nájemníkům slevou z nájemného. Bylo si slibováno, že tato výhoda pro majetníky domů povede je k tomu, aby započali s prováděním stavebních oprav na svých domech a poskytli tak zaměstnání živnostem stavebním, avšak finanční výbor nemohl uznati, že by zisk tak nepatrný, o jaký zde běží (pouhých 4·25% činže), mohl býti majetníkům domů v tomto směru dosti účinným podnětem, a konečně neshledal ani potřeby takového zvláštního podnětu, poněvadž nařízení ministerské ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. zák. nař. dovoluje již zvyšování činží z důvodů dražšího udržování a nákladnější správy domů.

Správní rada hlavního města Prahy, svaz českých měst a svaz českých okresů v království Českém podaly Národnímu shromáždění pamětní spisy, ve kterých poukazují na rostoucí úkoly všech samosprávných svazků, na pokles jejich příjmů z dávek spotřebních, na zdražení všech osobních a věcných potřeb jejich hospodářství, na nebezpečí příkrého diferencování přirážek, ke kterému dojde, nahraditi si ztrátu při dani činžovní a opatřovati si úhradu nových potřeb jednostranným zvyšováním přirážek k daním osobním, a žádají jednomyslně, aby zákaz zvyšování přirážek k dani činžovní byl z vládního návrhu vypuštěn; obec pražská pak požaduje ještě, aby snad, bude-li potřebí, odškodněna byla přiměřenou státní subvencí.

Finanční výbor uznal plně váhu těchto důvodů a dal proto svůj souhlas k vládnímu návrhu jen na ujištění zástupců vlády, že v blízké době budou samosprávným svazkům otevřeny vydatné zdroje nových berních příjmů. Nad to pak pozměněn byl vládní návrh způsobem, který jest podstatným oslabením řečeného zákazu. Podle této změny má totiž býti pro tentokráte ještě dovoleno, aby zvýšení sazby přirážek k dani činžovní vyrovnán byl úbytek jejich výnosu, vyplývající ze snížení přirážkové základny.

Finanční výbor navrhuje, aby Národní shromáždění

1. dalo ústavní souhlas připojené pozměněné osnově zákona, jímž se upravuje státní daň a přirážková základna u daní reálných;

2. aby usnesla se na této resoluci:

Vládě se ukládá, aby ještě v tomto zasedání podala Národnímu shromáždění své návrhy na všeobecnou úpravu finančního hospodářství samosprávných svazků v tom směru, by rovnováha jeho nebyla závislá na dalším zvyšování přirážek k daním reálným.

Touto zprávou se zároveň vyřizují petice č. 103, 115 a 128.

V Praze 13. března 1919.

Dr. Horáček v. r.,
Dr. Fáček v. r.,
předseda finančního výboru.
zpravodaj.


Zákon

ze dne ................ 1919,

jímž se upravuje státní daň a přirážková základna u daní reálných.

§ 1.

Státní daň pozemková zvyšuje se na 22·7% čistého katastrálního výnosu, zjištěného ve smyslu zákona ze dne 24. května 1869 č. 88. ř. z. a podle zákona ze dne 12. července 1896 č. 121 ř. z.

Sazby státní daně domovní třídní a daně činžovní, podle tarifu daně domovní třídní vyměřované (§ 5. lit. a zák. ze dne 9. února 1882 č. 17 ř. z.), zvyšují se na částku původních sazeb, v tomto zákoně uvedených.

Srážka, v § 3 č. 3 zák. ze dne 28. prosince 1911 č. 242 ř. z. uvedená, zůstává v platnosti. U budov, domovní dani činžovní podléhajících, které nespadají pod zákon v odst. 3 tohoto zákona uvedený, snižuje se základna přirážková na částku daně státní. Přirážky samosprávných svazků k domovní dani činžovní smějí býti zvýšeny jen do té výše, aby byl vyrovnán úbytek, nastalý snížením základny přirážkové. Zvyšování přirážek k domovní dani činžovní nad tuto míru jest nepřípustno.

Pro zvýšení přirážek, přípustné podle § 1. odst. 4. tohoto zákona, neplatí pravidlo § 1. odst. 1. zákona ze dne 23. července 1912 č. 164 ř. z.

§ 2.

Válečná přirážka k dani pozemkové, čís. nařízením ze dne 28. srpna 1916 č. 280 ř. z. zavedená, počítá se ze zvýšené daně státní.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1919.

§ 4.

Provedením zákona tohoto pověřuje se ministr financí.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP