Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

Tisk 605.

Zpráva

poštovního výboru o návrhu členů Národ. shromáždění Vojty, Dra Lukavského, Buřívala, Brodeckého a soudr. (Č. tisku 515), aby bylo zařaděno úřednictvo poštovního a telegrafního ústavu do úřednických tříd hodnostních i platebních.

Rakouská venkovská pošta původně zabývala se hlavně dopravou osob. Doprava poštovních zásilek jak povozných, tak i listovních při tehdejším nevyvinutém průmyslu a nepatrném obchodním spojení, jakož i při poměrně nízké úrovni vzdělání širších lidových vrstev, byla velmi nepatrná, tak že tehdejší poštmistři měli hlavně na starosti vydržování koní a poštovních vozů. Práce kancelářská byla nepatrná. Rozmachem průmyslu a obchodu, zvláště pak stoupáním vzdělání lidových vrstev a vystavěním husté sítě železniční, poměry při venkovských poštách se úplně změnily. Železnice z největší části převzaly dopravu osob i poštovních zásilek a tím zrušeny poštovní jízdy a s nimi odpadl poštmistrům hlavní příjem, plynoucí z těchto jízd. Práce v poštovních kancelářích rapidně přibývalo, tak že z bývalého poštmistra, držitele koní a obstaravatele poštovních jízd, stal se poštmistr-úředník.

Práce při poštách během času se rozmnožily tak, že poštmistr byl nucen všechny své síly věnovati výhradně vedení pošt. úřadu a nebylo mu tedy možno ještě nějaké vedlejší zaměstnání provozovati.

Za takových poměrů byl odkázán jen na plat za obstarávání poštovního úřadu, kterýžto plat byl velmi nepatrný, a nijak se nesrovnával s vykonanou prací a odpovědností.

Agenda při poštovních úřadech zvláště ve větších a průmyslových městech rychle rostla, což způsobilo, že poštmistři brali si k ruce pomocné expeditory a expeditorky, závislé úplně na libovůli poštmistrově, jak co do přijímání a propouštění ze služby, tak i co do platu. Poštmistr stanovil libovolně plat svým pomocníkům a propouštěl je ze služby po 14tidenní výpovědi. Postavení toto rovnalo se postavení služky neb čeledína.

Nebyli však na tom mnohem lépe poštmistři sami, protože i je mohla poštovní správa po půlletní výpovědi bez uvedené příčiny propustiti. Tyto poměry stávaly se neudržitelnými. Poštmistři i expeditoři domáhali se toho, aby bylo zlepšeno postavení jejich jak hmotné, tak i sociální, aby odpovídalo jejich práci a odpovědnosti.

Vídeňská poštovní byrokratická správa nemohla se však v nazírání na venkovské poštovnictví zbaviti brýlí, kterými si uvykla pohlížeti na poštu v jejích začátcích, a zdráhala se proto vykonati důkladnější reformy. Nemohouc se konečně ubrániti doléhajícím poměrům, prováděla reformy, avšak takovým způsobem, že to lze nazvati pravým rakouským příštipkářstvím, čímž nikoho nikdy neuspokojila. Za to v poštovnictví způsobila tolik kategorií úřednictva a zřízenectva, že se konečně ten, kdo není zkušeným odborníkem, v poštovním personálu nevyzná.

V plné míře uplatňovala staré rakouské heslo: "divide et impera"! Především rozdělila poštovní úřady na erární a neerární, čili státní a třídní.

Úředníci a zřízenci u poštovních státních úřadů jsou mnohem lépe zajištěni, jak co do hmotného, tak co do sociálního postavení, než úředníci třídních poštovních úřadů, ač tito úředníci ve skutečnosti nejen vykonávají stejnou službu, než mnohdy jsou nuceni ještě svízelnější službu konati.

Přednosta třídního poštovního úřadu II. třídy mimo službu administrativní a manipulační všech odvětví zastává i službu sluhy v kanceláři tím, že váží a polepuje balíky, otiskuje známky na dopisech atd.

I co do předběžného vzdělání není ve skutečnosti nijakého značného rozdílu mezi státními a třídními poštovními úředníky.

Pro praktikanty při poštovních státních úřadech požaduje se sice celá střední škola, pro praktikanty třídních poštovních úřadů pouze nižší střední škola. Ale nutno uvážiti, že ve skutečnosti velká část státních poštovních úředníků jsou bývalí certifikatisté, lidé mnohdy jen s obecnou školou, kdežto při třídních poštovních úřadech jest též značné procento úředníků, kteří mají celou střední školu. Nutno tedy uplatňovati zásadu "stejné povinnosti, stejná práva, stejná práce, stejná odměna".

Poštovní třídní úřady rozdělila vídenská poštovní správa opět na tři skupiny, a to poštovní úřady I.a II. tř., v jejichž čele postaveni vrchní poštmistři a poštmistři, a úřady III. třídy, které řídí poštovní expedienti kvalifikovaní a nekvalifikovaní. V žádném odvětví veřejné správy není tak neurovnaných a nespravedlivých poměrů, jako v poštovnictví, a to jak po stránce sociální, tak i platové. Ku př. je-li zde státní úředník definitivně jmenován, používá tam domovského práva, kdežto úředníku třídnímu toto dobrodiní jest odpíráno.

Poštovní adjunkt, který má ročně 2200 K služného, je-li povýšen za poštmistra, dostane při svém povýšení roč. služného 1600 K, tedy o 600 K méně. Pravá to rakouská poštovní specialita. Chtějíce odstraniti tyto nespravedlivé, ano křiklavé poměry v poštovnictví, dědictví to rakouské vlády, a ve stavu úřednictva a zřízenectva zavésti co možná jednotnost, podali podepsaní tento návrh zákona s tímto odůvodněním.

Při třídních poštovních úřadech jsou tyto kategorie úřednictva:

1. poštovní aspiranti obojího pohlaví,

2. poštovní oficianti a adjunkti obojího pohlaví,

3. poštmistři též obojího pohlaví,

4. vrchní poštmistři,

5. poštovní expedienti obojího pohlaví, kvalifikovaní a nekvalifikovaní.

1. Poštovní aspiranti obého pohlaví jsou dorostem úřednictva pošt. a telegr. ústavu (poštov. oficiantů, expedientů, poštmistrů a vrchn. poštmistrů). Používá se jich na substituce za úředníky ústavní i státní (pragmatické). Při těchto výkonech jde o službu XI. - VIII. hodn. třídy, jakož i o administrace venkovských pošt. úřadů, za denní plat 2 K 20 h na venkově a 2 K 60 hal. v Praze, a to v prvém a druhém roce služby. Ve třetím a čtvrtém roce 2 K 40 h až 2 K 80 h, po čtyřleté službě 2 K 60 h až 3 K.

Ženy mají o 10 - 35 hal. denně méně.

2. Poštov. oficianti a adjunkti: Jmenování aspirantů oficianty jest závislé na uprázdnění neb zřízení oficiantských míst. Poštovní oficiant (provisorní) počíná s platem 1050 K na venkově (oficiantka 900 K), v Praze 1200 K (oficiantka 1050 K) ročně.

Postup děje se pak po 2 neb 3 létech služby o 100 - 200 K, až po 22tileté (u oficiantek po 27tileté) službě dosáhne nejvyšší platové stupnice u oficiantů na venkově 2700 K (u oficiantek 2550 K), v Praze u oficiantů 2850 K (u žen 2700 K). Poté nastupují starobní kvadrienia po 100 K. U erárních úřadů konají službu úředníků XI. - VIII. hodn. třídy a u třídních úřadů jako subalterní úředníci, nebo administrátoři.

Postupem do VI., u žen do VIII. platové stupnice stávají se poštovními adjunkty.

Jsou dorostem:

poštmistrů a expedientů:

a) Expedienti: jsou přednosty poštov. úřadů III. tř. a požívají platů 650 - 1400 K ročně, což se rozlišuje podle velikosti úřadu. Vedle těchto expedientů jsou ještě expedienti nekvalifikovaní, bez zkoušky oficiantské, rekrutovaní ze soukromých osob, se zvláštní zkouškou způsobilosti. Tito požívají platů o 50 - 100 K ročně menších, než kvalifikovaní,

b) poštmistři jsou přednosty poštov. úřadů II. - I. třídy 4. a 3. stupně. Požívají platů 1600 - 3600 K ročně, rozlišených v 11 platových stupnicích po 200 K vždy po 3 létech. Platové stupnice 8. - 11. (2800 - 3600 K) jsou pro ně nedosažitelné, poněvadž adjunkt stává se v nejpříznivějším případě poštmistrem průměrně v 16 služeb. létech (ženy v 22 sl. l.), když již mají vyšší plat, než nejnižší stupnice poštmistrovská. Při tomto jmenování ztrácejí na platu 200 i více korun, mimo to musí ze svého obstarati úřední místnosti a kancel. zařízení. Tím se na počátku poštmistrovské kariery zadlužují. Opotřebování a investice úřed. zařízení (otop, osvětlení), jakož i všechny kancel. potřeby a nájem mají hraditi z úředních výměrků, roku 1900 vyměřených a dosud všeobecně nezvýšených, ačkoliv ceny těchto potřeb stouply za války o tisíc i více procent.

c) Vrchními poštmistry jsou jmenováni, pokud se místa taková uprázdní. Těchto míst nedosáhne ani 5 procent všeho stavu. Vrchn. poštm. požívají platu 3000 - 4000 K ročně. I zde jsou nejvyšší stupnice platové nedosažitelny. Aby poštmistr dosáhl nejvyšší platové stupnice, musil by sloužiti 44 let, a aby dosáhl místa vrchního poštmistra časovým postupem, 52 let.

Poštovní pomocníci: U úřadů, kde poštmistr nemůže službu zastat sám, kde však není práce pro druhého, plně zaměstnaného úředníka, používá se pošt. pomocníků za plat 200 - 800 K ročně. Velká část těchto pomocníků jsou poštov. aspiranti, kteří z nedostatku míst aspirantských berou za vděk místem pomocnickým.

Podmínky přijetí: Vzdělání, jehož poskytují 4 třídy středního ústavu nebo ústavu, na roveň postaveného střednímu ústavu, 6 měsíční prakse, rozdělená na část praktickou a teoretický kurs. Po skončené této průpravě odborná zkouška.

Tyto kategorie obsahují úřednictvo pošt. a telegraf. ústavu, ustanovují se dekretem, vyjímaje pošt. pomocníky, skládají služební přísahu, stanovenou pro státní úředníky, která se opakuje, když úředník je jmenován za poštmistra.

Svými služebními výkony postaveni jsou na místa odpovědná a exponovaná, nevykonávají nijakých pomocných ani podřadných služeb, nýbrž plnocenné a plně kvalifikované úřednické výkony. Jejich rukama prochází denně miliony peněz, neboť poštov. úřady (i venkovské) jsou tím, že jsou sběrnami pošt. spořitelny, vlastně bankovními závody.

Tomuto úřednictvu byla roku 1914 při uzákonění služební pragmatiky slíbena úprava platová podle hodnostních tříd. Válkou byla tato úprava odložena a měla vejíti v platnost 1. ledna 1919. Převratem 28. října byla opět znemožněna. V Německém Rakousku provedena od 1. února 1919 i se započítáním 2 1/2 roku z válečných let. Mimo to uvésti nutno ještě, že tito úředníci nepožívají domovského práva ve svém působišti, nýbrž jsou nuceni rvát se o toto právo s obcí domovskou aneb rodnou a v působišti. Pro tyto uvedené poměry jeví se býti pouhým aktem sociální spravedlnosti, aby jmenovanému úřednictvu dostalo se konečné úpravy platových a postupových poměrů v duchu demokratické republiky, a to ve smyslu a znění podaného návrhu.

Finanční náklad, jehož bude vyžadovati provedení tohoto návrhu, nebylo možno dosud vypočítati, bylo pouze zjištěno, že by zařadění třídního poštovního úřednictva do skupiny D podle dosavadních služebních platů vyžadovalo pro Čechy 2,168.721, pro Moravu 762.816, pro Slezsko 270.537, celkem 3,202.074 K. Provésti návrh znamená zjednodušiti personální poměry u pošty, což bude míti velký vliv na zjednodušení administrativy, kde se dosáhne dokonce úspor. Apeluji na vážené členy státně-zřízeneckého poštovního výboru, aby návrh tento jednomyslně schválili a o jeho brzké realisování se přičinili.

Slavné Národní shromáždění, račiž se usnésti o této osnově zákona:

Zákon

ze dne ............................. 1919,

jímž se převádí úřednictvo poštovního a telegrafního ústavu do stavu státních úředníků, zařaděných do hodnostních tříd.

§ 1.

Úředníci poštovního a telegrafního ústavu obého pohlaví, t. j. poštmistři, poštovní oficianti (aspiranti) a poštovní expedienti se zkouškou oficiantskou, přejímají se do stavu státních úředníků, zařaděných do hodnostních tříd. Veškerá ustanovení, platná pro státní úředníky, zejména zákon z 25. ledna 1914, ř. z. č. 15 o služ. poměru státních úředníků a sluhů (služ. pragmatika), nabývají tím, pokud tento zákon neurčuje jinak, i pro ně platnosti.

Podle předposledního odstavce §u 52. zařaďují se do skupiny C schematu pro časový postup.

§ 2.

Vedle statusu dosavadních poštovních úředníků dopravních (status I.) budou tvořiti převzatí úředníci poštovního a telegrafního ústavu zvláštní status dopravních úředníků poštovních (status II.), který nebude doplňován.

§ 3.

Do jednotlivých hodnostních tříd zařadí se tito úředníci obojího pohlaví podle celkové služební doby, počítané ode dne, kdy vykonali neb vykonají odbornou zkoušku, ustanovenou pro poštovní oficianty (expeditory), takto:

Do XI. hod. tř. s celkovou služební dobou delší 3 let,

do X. hod. tř. s celkovou služební dobou delší 9 let,

do IX. hod. tř. s celkovou služební dobou delší 15 let,

do VIII. hod. tř. s celkovou služební dobou delší 22 let.

Doba přesahující v té které hodnostní třídě 3, 9, 15 neb 22 let započítá se pro postup do vyšších příjmů.

§ 4.

Poštovním oficiantům, vzešlým ze stavu oprávněných poddůstojníků, připočte se k služební době, vyznačené v odstavci I. § 3., celkem 5 roků; z toho připadají 2 léta za službu vojenskou a 3 léta na lhůtu pro povýšení podle § 56. služ. pragm.

Poštovním oficiantům, vzešlým ze stavu kancelářských pomocných sil (kancelářských oficiantů neb pomocníků), připočte se pro zařadění k celkové služební době, vyznačené v odstavci I. § 3., celá služební doba, kterou ztrávili jako kancelářští pomocníci.

§ 5.

Poštovním expedientům (poštmistrům), kteří vykonali zkoušku oficiantskou teprve během své expedientské služby, započítá se služební doba před vykonáním zkoušky pro zařadění jednou polovinou, až do nejvyšší výměry šesti roků.

§ 6.

Poštovní oficianti a aspiranti s celkovou služební dobou kratší 3 let obdrží služební požitky, přiznané praktikantům úřednické skupiny C.

§ 7.

Poštovní pomocníci se zkouškou oficiantskou zařaděni budou podle ustanovení platných pro poštovní oficianty (aspiranty); služební doba, již ztrávili po vykonání zkoušky oficiantské jako poštovní pomocníci, započítá se jim však pro zařadění pouze jednou polovinou.

§ 8.

Poštovní expedienti bez zkoušky oficiantské, kteří nejdéle do 2 let po vydání tohoto zákona vykonají zkoušku oficiantskou, zařadí se do statusu II. poštovních úředníků dopravních podle ustanovení § 3. a § 5. tohoto zákona.

§ 9.

Přednostenská místa u poštovních úřadů III. tř. 1. stupně obsazována budou poštovními dopravními úředníky statusu II.

Dosavadní expedientská místa u úřadů III. třídy 2. - 6. stupně, která se uprázdní po vydání tohoto zákona, budou proměněna v místa podúřednická a obsazována poštovními podúředníky, pro výkon této služby způsobilý.

§ 10.

Pro přijímání nových sil obého pohlaví (praktikantů) platí podmínky stanovené pro dosavadní poštovní úředníky dopravní úřednické skupiny C.

§ 11.

Veškerá nařízení bývalého rak. min. obch., která se vztahují na úpravu poměrů poštmistrů, poštovních oficiantů (aspirantů) a poštovních expedientů se zkouškou oficiantskou, pokud jsou v rozporu s tímto zákonem, se zrušují.

§ 12.

Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení. Ministru pošt a telegrafů se ukládá, aby tento zákon provedl.

V Praze dne 12. března 1919.

Vil. Votruba v. r.,
Mil. Vojta v. r.,
místopředseda.
referent.


Resoluce poslance Nováka:

Poštovní správa se vyzývá, aby se vším možným urychlením učinila příslušná opatření, aby vykonávání poštovní služby bylo přizpůsobeno ustanovením zákona o osmihodinné pracovní době.

Resoluce poslance Vojty:

I.

Poštovní správa se vyzývá, aby všechny tak zv. volné úředníky výpomocné a poštovní pomocníky (bez zkoušky oficiantské) obojího pohlaví, kteří v den vydání tohoto zákona budou v poštovní službě, pokud odpovídají podmínkám stanoveným pro dosažení místa oficiantského, přijala do poštovní prakse oficiantské a učinila je, až s úspěchem vykonají zkoušku oficiantskou, účastnými výhod tohoto zákona.

II.

Poštovní správa se vyzývá, aby poštovním expedientům bez zkoušky oficiantské přiznala na dobu jejich služby jako nezkoušených expedientů zvláštní služební přídavky 400 - 600 K podle velikosti úřadů a aby jim přiznala drahotní přídavky, ustanovené dosud pro poštovní expedienty se zkouškou oficiantskou.



Zasedání Národního shromáždění československého r. 1919.

K čís. tisku 605.

Zpráva

výboru státně zřízeneckého o návrhu členů Národního shromáždění Vojty, Dr. Lukavského, Buřívala, Brodeckého a soudruhů (č. tisku 515), aby bylo zařaděno úřednictvo poštovního a telegrafního ústavu do úřednických tříd hodnostních i platových.

Výbor státně zřízenecký úplně souhlasí se zprávou poštovního výboru, podanou v této věci dne 12. března 1919 č. tisku 605, a doporučuje návrhy poštovního výboru.

V Praze 18. března 1919.

G. Navrátil v, r.,
Miloš Vojta v. r.,
předseda.
zpravodaj.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP