Zasedání Národního shromáždění československého roku 1919.

Tisk 527.

Návrh

člena Národního shromáždění Dra. Karla Engliše a Soudruhů, aby byl vydán zákon o využití slunečního světla v letní době.

Zákon

ze dne....................................................1919.

§ 1.

Pro jarní a letní dobu každého roku posunou se všechny veřejné hodiny o hodinu napřed.

§ 2.

Jarní a letní dobou rozumí se doba mezi 1. dnem měsíce dubna a 15. dnem měsíce září.

§ 3.

Budou-li mezinárodní úmluvy o této věci, zmocňuje se veškeré ministerstvo, aby nařízením jinak upravilo regulaci hodin a trvání jarní a letní doby.

§ 4.

Provésti tento zákon, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení, se ukládá veškerému ministerstvu.


Odůvodnění.

Myšlenka využitkovati v létě slunečního světla tím, že se posunou hodiny, jest anglická. V Anglii platí t. zv. Sun-light-bill, posunující v létě život do oblasti slunečního světla. Vzor tento byl během války napodoben i jinde a též u nás.

Rozdělení životních úkonů: práce, jídla, učení, zábavy atd., na denní doby jest ustáleno zakořeněným zvykem, kostrou tohoto rozdělení je zákonná úprava času různých úkonů: Hodiny vyučování, hodiny úřední a pracovní, zavírání krámů, jízdní řády na drahách atd. Na tyto nucené časové meze se navazuje soukromé časové rozdělení životních úkonů. Zákonné i soukromé rozdělení časově životních úkonů u nás jest přizpůsobeno minimálnímu trván i dne, a tedy zimní době. Proto není v létě náš život časově umístěn nejvhodněji. Počíná se dlouho po východu slunce a končí se dlouho po jeho západě.

Z toho vyplývá, že by bylo třeba jiného časového rozdělení v létě nežli v zimě, abychom v létě co možná celý život přesunuli ze stínu do slunce. Jest to v zájmu všeobecného zdraví a též hospodářské úspory svítivem.

Nedá se však mysliti, že by si lidé zvykli měniti své zakořeněné zvyky každého půl roku. Věc provedli Angličané neznatelným způsobem tím, že posunují v létě hodiny vždy o hodinu napřed. Lidé pak řídící se při svých životních úkonech hodinami, řídí se jimi formálně i dále, avšak vskutku s posunem směrem ke slunečnímu světlu. Opatření to se za války u nás plně osvědčilo.

Přirozeno jest, že opatření to má jiný význam v městě nežli na venkově. V městě vliv úředních hodin působí mocněji na soukromé životní úkony. Na venkově se lidé řídí vůbec více sluncem nežli hodinami. Úprava zůstane venkovu více méně lhostejnou, avšak nelze platnost její z očividných důvodů obmeziti snad jen na města.

Jest očekávati, že podobné opatření se stane i v jiných státech, (podle novinářských zpráv se tak stalo už ve Francii), zvláště ve státech sousedních. Tu pak by v zájmu vzájemného styku zvláště železničního bylo žádoucno, aby úprava byla jednotná a mezinárodními úmluvami upravena. Pro ten případ dlužno zmocniti vládu, aby úchylky normovala nařízením.

Po formální stránce se navrhuje, aby byl tento návrh přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze dne 13. února 1919.

Dr. Karel Engliš,

Dr. Herben, Dr. Malinský, Jan Nohel, Dr. Preiss, Viková-Kunětická, Dr. Budínský, Dr. Hajn, Bohumil Fischer, V. Rebš, Dr. Schieszl, Dr. Weyr, Dr. Prof. Syllaba, Heinrich, Dr. Matoušek, Kvapil, Dr. Jar. Stránský, Dr. Fáček, Alois Jirásek, Machar.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP