Středa 23. srpna 1848

Zasedání Národního shromáždění československého roku 1918.

Tisk 86.

Vládní návrh

Zákon ze ...... dne listopadu 1918,

jímž se pro ukládání všeobecné daně výdělkové pro období 1918 - 19

částečně mění ustanovení zákona ze dne 25. října 1896 čís. 220 ř. z.

Na základě usneseni Národního shromáždění se nařizuje:

§ 1.

Pro ukládání všeobecné daně výdělkové pro období 1918/19 pozbývají platnosti veškerá ustanovení.první hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. pokud se týkají úhrnu daně, stanovení společnostních kontingentů a rozvrhu těchto kontingentů na jednotlivé poplatníky.

Rovněž neplatí na období 1918/19 ustanovení, ze slevy povolené na dani výdělkové z důvodů válečných započítati jest do úhrnu daně výdělkové.

§ 2.

Na období 1918/19 vřadí se do společností berních poplatníci, kteří dne 1. ledna 1918 provozovali výdělkový podnik nebo vykonávali zaměstnání k zisku směřující, dle výše výdělkové daně jim za rok 1917 dne 1. dubna 1918 předepsané (§ 12., odstavec 6. a 7. zákona o daních osobních.) Dále se vřadí do společností berních opět podniky, které byly před tím podle § 4. čís. nař. ze dne 7. března 1917, č. 109 ř. z. z kontingentu vyřaděny.

O tomto vřadění se poplatníci zvláště nevyrozumívají a nemají v § 15., odst. 3. zákona o daních osobních uvedeného práva odvolati se proti vřadění.

§ 3.

Poplatníkům vřaděným do společností herních bude všeobecná daň výdělková na období 1918/19 uložena posavadními komisemi pro daň z výdělku.

Doplňovací volby do těchto komisí (§ 22., odst. 4. zákona o daních osobních) se nekonají, dokud správa finanční nenařídí, aby byly předsevzaty.

§ 4.

Komise pro daň z výdělku přikáže každému poplatníku z.berních sazeb obsažených v přehledu B k paragrafu 32. zákona o daních osobních berní sazbu, která podle jejího úsudku prostřední výnosnosti jeho živnosti nebo jeho zaměstnání jest nejpřiměřenější, přihlídající ku prostřední výnosnosti živností a zaměstnání jiných poplatníků společností berní.

Komise pro daň z výdělku má posouditi prostřední výnosnost, ocení volně všechny vyšetřené, nebo jí jinak známé poměry rozhodné.

Při tom má komise pro daň z výdělku zjistiti podstatné známky, v jakém rozsahu a s jakým výsledkem každý poplatný podnik nebo zaměstnáni se provozuje, a vysloviti svůj úsudek o tom, zdali prostřední výnosnost hled c k rozsahu a výsledku provozování jest obyčejná nebo větší neb menší než obyčejná.

§ 5.

Sazba daně výdělkové uloží se pro obě dvě léta 1918 a 1919 najednou.

§ 6.

Pro vyměření jsou rozhodný poměry provozovací podle svého průměrného stavu v roce 1917. Netrval-li podnik ještě celý rok 1917, jsou rozhodný provozovací poměry, které se dají očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování.

Podnikům nebo zaměstnáním v období 1918/19 nově vzniklým budiž daň uložena dle provozovacích poměrů, které se dají očekávati pro prvních dvanáct měsíců od počátku provozování, po případě pro kratší zbytek období ukládacího.

Jsou-li v době ukládání daně provozovací poměry rozhodné doby již známy, uloží se daň dle nich a ne dle poměrů, které se jen daly očekávati.

§ 7.

O jednotné zdanění nesamostatných závodů vedlejších se závodem hlavním (§ 37. odst. 2. až 4.) může poplatník žádati nejpozději ve prohlášení pro vyměření daně z výdělku.

§ 8.

Každý poplatník jest povinen podati u berního úřadu vyměřovacího (okresní politické správy, po případě berní správy), v jehož obvodě má daň býti předepsána (§ 38.) prohlášení o okolnostech pro vyměřeni daně rozhodných (§ 39.) a to nejdéle do 31. prosince 1918. Zvláštní předchozí výzvy ku podání prohlášeni dle § 42. zákona o daních osobních není třeba.

§ 9.

Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, platí předpisy zákona o přímých daních.osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., novely k němu ze dne 23. ledna 1914. č. 13. ř. z. jakož i ostatních ohledně této daně platných zákonů a nařízení.

§ 10.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 11.

Provedení tohoto zákona ukládá se ministerstvu financí

Odůvodnění.

Dle zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. spočívá ukládání všeobecné daně výdělkové na základě kontingentováni a repartice úhrnu daně pro všecky korunní země stanoveného. Vznikem československého státu stala se tato zásada a tudíž i veškerá ustanovení zákonná, která se týkají zmíněného pro celou říši stanoveného úhrnu daně a jeho rozvrhu na jednotlivé berní společnosti a dále na jednotlivé poplatníky bezpředmětnými. Jest tedy potřeba změny těchto ustanovení zákona. V tomto směru jsou dvě možnosti: Buď setrvati na zásadě repartiční, stanoviti nově pro stát československý (vyjma Slovenska) úhrn daně výdělkové a zříditi novou společnou kontingentní komisi pro Čechy, Moravu a Slezsko, anebo upustiti vůbec od kontingentování a repartice.

Těžkosti, které se v nynější době v cestu staví první eventualitě, jsou na bílední. Na druhé straně jest však nesporné, že uložení daně výdělkové pro rok 1918, které bylo tak dlouho oddalováno, musí se státi co nejrychleji a že tudíž změna zákona jest okamžitě nutná. Nezbývá tedy jiné cesty, nežli upustiti od zásady kontingentováni a repartice. Při tom zjednoduší se i technika daňová. Odpadne přetěžká revise kontingentů společnostních, jež pro velice nestejnoměrné ukládání za roky 1916 a 1917 jeví nesprávný obraz poplatnosti, k čemuž přispělo také značně, že během války nařízené vyřazování jednotlivých podniků z kontingentu nedalo se s patřičnou úplností a stejnoměrností. Dále odpadnou výpočty daně vzhledem k dosavadnímu způsobu repartičních přirážek a srážek, zůstanou uloženy sazby v celých korunách, což zjednoduší předpisy, odpisy a účetní práce. Hlavně bude snazší, zkoumati stejnoměrnost zdanění dle sazeb než dle ročních částek, jež i při stejných měřítkách se velice lišily pro nestejnost repartičních procent.

Okolnost, že vyměřování daně bude svěřeno týmž komisím, které již dříve kontingentní daň ukládaly, zabezpečuje poplatníkům stejnoměrné nazírání na rozsah a ostatní známky provozováni.

Dvouleté období ukládací bylo prozatím podržeti, poněvadž uložením daně za obě dvě léta najednou ušetří se mnoho práce vyměřovacím úřadům, jež v roce 1919 budou doháněním prací zmeškaných a novými pracemi obtíženy. Ušetří se i papíru, poněvadž odpadnou opětné výtky, doplňky, vysvětlivky atd. a bude možno ušetřiti i platebních rozkazů za druhý rok, protože odpadne i repartice za druhý rok a přirážky vypočtou a poplatníkům se sdělí při platbě, připomínce neb upomínce berními úřady.

Další otázka jest rozhodnouti o základě zdaňovacím a o době rozhodné pro stanovení základu. Dle §§ 32. a 33. zákona o daních osobních byla základem »prostředni výnosnost«, resp. srovnání prostředni výnosnosti živnosti a zaměstnání jiných poplatníků společnosti berní. Skutečný výnos neměl se ani zjišťovati (článek 23. č. 2. výk. nař. k I. hlavě zákona o daních osobních), poněvadž by to mělo škodlivý účinek na vývoj daně z příjmů jako za patentní daně živnostní a příjmové. Poněvadž však s abstraktním pojmem prostřední výnosnosti těžko pracovati, sestaveny byly postupem času klice ukládací spočívající oklikou na průměrném čistém přijmu.

Ježto však jednak nesrovnalosti jednotlivých kontingentů nedají se odstraniti, nedaly se odstraniti nesrovnalosti zdaněni, ani když užilo se ve stejném okrese ukládacím pro různé společnosti berní týchž měřítek. Tím méně daly se odstraniti nesrovnalosti zdanění mezi různými okresy ukládacími a to již proto, že komis,c jednotlivých společností berních stanovily si autonomně své vlastní »klíče«. Snahy po stanovení všeobecných klíčů tříštily se o různost společnostních kontingentů a o nemožnost docíliti úplných, především ale zcela správných údajů o vnějších známkách provozovacích.

Stejnoměrnosti by se dosáhlo spíše, kdyby základem byl skutečný čistý příjem z doby rozhodné. Čistý příjem musel by vsak býti zjištěn nikoliv, jako se zpravidla při dani z přijmu děje, jednou cifrou pro všechny podniky téhož poplatníka, nýbrž (vyjímaje řídké případy jednotného zdanění) zvláště pro každý podnik. Kdyby se snad chtělo při ukládání daně výdělkové použíti výsledku ukládáni daně z příjmů, bylo by, nehledě ani k vážným principielním závadám a námitkám, nutno vyčkávati skončení značně opožděného ukládání daně z příjmů, čímž by se nezbytně nutné urychlení vyměření daně výdělkové zmařilo.

Nezbývá tedy, než zůstati při »prostřední výkonnosti«, ale dodati, že při úsudku o ni hleděti jest ku skutečnému výsledku provozování.

Co se týče doby rozhodné, záhodné místo dvanáctiměsíční doby od 1. července 1916 do 30. června 1917 vzíti kalendářní rok 1917, čímž se základ přiblíží období ukládacímu, jako se stalo již při ukládání výdělkové daně na rok 1917.

Pro podniky, jež celý rok 1917 ještě netrvaly, budiž rozhodným průměrný stav poměrů provozovacích, který se dá očekávati z.a dobu prvních dvanácti měsíců provozování.

Na stejném základě vyměřiti jest daň podnikům v období 1918/19 nově vzniklým, půjde-li však o kratší zbytek roku 1919, tedy dle poměru tohoto zbytku. Kde bude znám skutečný stav, buď místo očekávaného rozhodným tento stav.

Aby ukládám se urychlilo, nebudou poplatnici zpraveni o zařazením a nebudou míti práva odvolati se zvláště ve příčině jeho, nýbrž zůstane jim toto právo vyhrazeno až pro odvoláni proti vyměření daně.

Lhůta k podání prohlášeni budiž stanovena přímo v zákoně do 31. prosince 1918.

V Praze, dne 26. listopadu 1918.

Ministr financí:
Dr. Rašín, m. p.




Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP