Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2695.

Vládní návrh.

Ústavní zákon

ze dne .................................. 1920

o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního (podle §§ 107, 112 a 116 ústavní listiny).

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

I.

Ochrana svobody osobní.

§ 1.

Nikdo nesmí býti stihán leč v případech zákonem vytčených soudem neb úřadem, podle zákona příslušnými, a podle řízení, zákonem upraveného.

§ 2.

Mimo případ přistižení při činu samém nesmí býti nikdo zatčen, leda na písemný odůvodněný příkaz soudcův, který musí býti dodán při zatčení, nejdéle však do 24 hodin po něm.

§ 3.

Nikdo nesmí býti orgánem úředním vzat do vazby, leč v případech zákonem stanovených, a musí býti pak nejdéle do 48 hodin propuštěn nebo odevzdán úřadu, který podle okolností případu je příslušný provésti další řízení.

§ 4.

Vyjma případy zákonem stanovené nesmí nikdo býti z určitého místa neb území vypovídán, nebo přidržován k tomu, aby se z určitého místa nebo území nevzdaloval.

§ 5.

Za kterých podmínek může býti osoba zatčena nebo uvězněná na svobodu propuštěna, položí-li jistotu, po případě znovu uvězněna, ač jistotu položila, stanoví zákon.

II.

Ochrana svobody domovní.

§ 6.

Prohlídka bytu nebo jiných místností náležejících k domácnosti nebo určených ku provozování živností nebo výdělečné činnosti, je přípustna pouze v případech zákonem vytčených, soudem nebo úřadem podle zákona příslušným a podle řízení zákonem upraveného.

§ 7.

Domovní prohlídka je přípustna zpravidla (§ 8) jen na základě písemného odůvodněného příkazu soudcova, který musí býti doručen při prohlídce, nejdéle však do 24 hodin po ní.

§ 8.

V kterých případech jest přípustna k účelům trestního řízení soudního prohlídka i bez písemného příkazu soudcova, stanoví zákon. V tomto případě musí však orgán vykonávající prohlídku vykázati své oprávnění k tomu a vydati osobě, u které prohlídku vykonal, na její žádost ihned, nebo nejdéle do 24 hodin, písemné potvrzení o vykonané prohlídce a důvodech pro její provedení.

§ 9.

Zákon stanoví, ve kterých případech, kterými orgány a s jakými obmezeními jest přípustna prohlídka místností obývacích nebo živnostenských (§ 6) k účelům policejním, finančním a k účelům veřejné správy vůbec; i pro tyto případy platí ustanovení druhé věty § 8.

§ 10.

O každé domovní prohlídce, při které nic závadného nebylo shledáno, budiž straně na její žádost ihned vydáno písemné potvrzení.

III.

Ochrana tajemství listovního.

§ 11.

Porušení tajemství listovního je dovoleno jedině v případech, zákonem stanovených.

IV.

Ustanovení společná.

§ 12.

Poruší-li veřejný funkcionář, úředník nebo zřízenec při výkonu úřadu nebo služby ustanovení tohoto zákona, bude potrestán pro zneužití moci úřední podle posavadních ustanovení zákonných.

Budoucím jednotným zákonem trestním budiž stanoveno, že porušení takové je zločinem, stalo-li se ze zlého úmyslu, jinak přestupkem.

§ 13.

Zákonem může býti stanoveno, jakým omezením podléhají ustanovení §§ 2 až 9 a 11 za války nebo tehdy, vypuknou-li uvnitř státu události ohrožující zvýšenou měrou republikánskou formu státní, ústavu nebo veřejný klid a pořádek.

§ 14.

Zákon tento tvoří součást ústavní listiny (§§ 107 a 112 ústavní listiny).

§ 15.

Jeho provedení ukládá se vládě.

Důvodová zpráva.

Ochrana svobody osobní a domovní byla v Rakousku upravena zákony ze dne 27. října 1862, č. 87 ř. z. a 88 ř. z. a státním základním zákonem ze dne 21. prosince 1867, č. 142 ř. z. byly zákony tyto prohlášeny za součást státního základního zákona o všeobecných právech státních občanů.

Ze čl. IX. zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb. z. a n., jímž byly zrušeny všechny dřívější ústavní zákony, bylo by lze vyvozovati, že pozbyly platnosti i citované specielní zákony ze dne 27. října 1862, č. 87 ř. z. a 88 ř. z. Jest tudíž nutno zákony tyto nahraditi ihned zákonem novým, poněvadž výbor zřízený podle § 54 ústavní listiny nemohl by příslušný zákon vydati, neboť zákon tento jest v § 107 a 112 ústavní listiny prohlášen výslovně za součást ústavní listiny, takže vymyká se podle § 54, odst 8, lit. b) z kompetence výboru stanoveného podle § 54.

Pokud se týče obsahu dotčeného zákona, lze přijmouti celkem znění bývalých příslušných zákonů rakouských sloučených v jediný celek, při čemž ovšem nutno přihlížeti též ku právnímu stavu na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Navrhuje se, aby osnova zákona byla odevzdána výboru ústavnímu s tím, aby o ní podal zprávu do tří dnů.

V Praze dne 27. března 1920.

Ministr vnitra:
Švehla v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP