Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2692.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ................................... 1920,

jímž se povoluje dodatečný úvěr k boji proti nakažlivým nemocem v republice Československé.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

K boji proti nakažlivým nemocem povoluje se ze státních prostředků na rok 1920 částka 5 mil. Kč.

§ 2.

Peněz těch užije ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, aby opatřilo, čeho třeba k profylaksi a tlumení nakažlivých nemocí v celé oblasti republiky.

§ 3.

Vláda se zmocňuje, aby částku v § 1 uvedenou si opatřila úvěrními operacemi.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho pověřuje se ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministrem financí.

Důvodová zpráva.

Dějinná zkušenost učí, že nerozlučnými průvodci válek jsou epidemie. Zkušenost tu potvrzuje i válka světová. Kulturní státy střední a západní Evropy, jejichž veřejné zdravotnictví stojí na vysokém stupni, dovedly se ovšem jak za války, tak i nyní ubrániti hrůzám epidemií, jež kosívaly ještě v minulem století hekatomby obětí. Tím hrůznější jest a byl osud oblastí kulturně zaostalých, k nimž bohužel dlužno čítati skoro celou Východní Evropu. Zprávy, docházející odtud, jsou truchlivé, ano zoufalé. Obrovské oblasti Ruska, Ukrajiny a Polska zamořeny jsou skvrnivkou, tyfem břišním a zvratným, úplavicí a neštovicemi. Také cholera a mor se již ukázaly. V Haliči zjištěno bylo pouze v říjnu 1919 (podle oficielního výkazu, zaslaného vládou varšavskou) 6731 případů skvrnivky se 616 úmrtími a 2122 onemocnění úplavicí s 691 úmrtím.

Tyto poměry v bezprostředním sousedství vrhají svoje stíny také již na zdravotní poměry v naší republice. Stačí ve směru tom ukázati na nebývalé rozšíření neštovic ve všech součástech našeho státu, hlavně na Těšínsku, Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jakož i na početné epidemie skvrnivky a tyfu střevního, jež se poslední dobou, hlavně v pohraničních krajích Slovenska a Podkarpatské Rusi vyskytují a sotva byvše utlumeny, na jiných místech propukají.

Nebezpečí, jež z tohoto stavu naší republice hrozí, vyžaduje mimořádných opatření a to tím spíše, poněvadž kulturní poměry a zdravotnická zaostalost některých oblastí našeho státu jsou takové, že se jest obávati, aby nepropadly osudu zemí sousedních a nestaly se semeništěm zdravotní pohromy pro ostatní části republiky.

Opatření, jichž se nutno k odvrácení tohoto nebezpečí uchopiti, budou přirozeně vyžadovati značného nákladu. Vláda nemůže na ten čas podati přesný jeho rozpočet, aniž se tají tím, že bude snad nucena obrátiti se k Národnímu shromáždění s návrhem na povolení dalších mimořádných úvěrů. Že však požadovaný peníz není přemrštěný, vysvítá ze zkušeností, nabytých při potírání neštoviční epidemie na Těšínsku, kteroužto bohudíky úspěchem provázenou akcí půlmilionový řádný úvěr rozpočtový na potírání nakažlivých nemocí v celé republice (mimo Podkarpatskou Rus) v několika nedělích úplně byl vyčerpán, aniž lze vzhledem k nynějším poměrům v plebiscitním území okamžitě říci, jakých dalších nákladů akce tato bude ještě vyžadovati.

K zamezení zavlečení epidemických nemocí z východu a k jejich účinnému tlumení ve vnitrozemí bude ovšem potřebí učinit opatření v měřítku daleko rozsáhlejším. Budiž v té příčině poukázáno jen k nutnosti zřizovati a vydržovati revisní a karantenní stanice, epidemijní výpomocné nemocnice stabilní i mobilní, epidemijní baráky, stanice odvšivovací a bakteriologicko-diagnostické, desinfekční kolony, dopravní prostředky (zdravotní i osobní automobily), prostorná skladiště ku přechovávání rozmanitých předmětův epidemijní pohotovosti, a získat i vydržovati dostatečný personál lékařský a pomocný. Samozřejmě dlužno také počítati se značnými náklady, které při větších epidemiích vznikají podporou obcí na základě §u 36 epid. zákona ze dne 14. dubna 1913, ř. z. č. 67.

Pořízení shora zmíněné výzbroje k potírání epidemických nemocí je dnes velice nákladné. Tak na př. stojí obyčejný přenosný barák (5 metrů široký, 15 m dlouhý, o čtyřech nevelkých místnostech) bez zařízení a bez dovozu 16 až 22.500 korun, zařízená mobilní epidemijní nemocnice o 40 lůžkách kolem půl milionu, pojezdný desinfekční aparát (bez dovozu) 17.000 K, nehledíc k obtížím, s nimiž získání těchto předmětů namnoze bývá spojeno.

Neméně značné náklady vzniknou osobními požitky personálu lékařského a pomocného. Tak činí základní plat epidemijních lékařů, jež Československý Červený Kříž vyslal na Slovensko, 24.000 K ročně, k čemuž jim státní správa zdravotní vyplácí denní dietu 40 K. (Mimochodem se podotýká, že ani za těchto podmínek nepodařilo se žádoucí počet lékařů pro tuto svrchovaně namáhavou a nebezpečnou službu získati.) Medikům zaměstnaným při očkování na Těšínsku platí se mimo honorář za očkování (á 1 K) 40 K denně. Cvičených desinfektorů nebylo lze za nabízených 900 K měsíčné (a 30korunové relutum za stravu) ke službě na Těšínsku pohnouti atd.

Není třeba zajisté podotýkati, že státní správa zdravotní vynasnaží se, aby s povoleným úvěrem co nejúčelněji a nejúsporněji hospodařila a že většiny zařízení, jež zaň budou pořízena, bude možno užívat i když nastanou zase normální poměry a to pro zdravotní péči vůbec a pro udržení náležité pohotovosti při epidemiích a živelních pohromách zvláště. Není tajemstvím, že naše zdravotnictví, zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, po této stránce jest velmi zaostalé, poněvadž místní (samosprávní) činitelé, jímž v prvé řadě náleželo pečovati o pohotovost epidemijní a hraditi náklady s tím spojené, pro tuto svou povinnost jevili celkem malé porozumění. Vláda je si dobře vědoma, že by náklady na valnou část opatření, která mají povolením požadované částky být umožněna, podle platných zákonných ustanovení, hraditi měli jiní činitelé nežli stát. Poněvadž však nebezpečí je hrozivé a musí se mu bezodkladně čeliti, nezbývá, než, aby státní správa vlastními prostředky zakročila všude tam, kde by liknavostí, nebo nemohoucností jednotlivcův ohroženo bylo blaho všech.

Po formální stránce se navrhuje přikázání osnovy výboru sociálně-politickému a rozpočtovému ku podání zprávy ve lhůtě třídenní.

V Praze dne 27. března 1920.

v zastoupení ministra veřejného
zdravotnictví a tělesné výchovy:
Houdek v. r.





Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP