Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2683.

Návrh

členů Národního shromáždění G. Navrátila, Dra Matouška, Dra Lukavského a soudruhů

na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých.

Pensionované úřednictvo a zřízenci velkostatků v Československé republice, hledajíc ochranu svých hmotných a stavovských zájmů, poškozených co nejtížeji dlouhotrvající válkou a v ní vzrůstající nesnesitelnou drahotou všech životních potřeb, založivší svaz pensistův a zřízenců velkostatkův a podniků zemědělského průmyslu se sídlem v Praze, požádalo v důsledku manifestační schůze svého členstva dne 22. března 1919 v Plodinové burse v Praze konané, vládu, Národní shromáždění a jednotlivé poslanecké kluby zvláštními peticemi a memorandy, během roku podanými i ve veřejných listech vytisknutými, aby byla úřednictvu tomu, zřízencům, případně vdovám a sirotkům po nich, před 1. lednem 1920 do poměru výslužby vstoupivším, poskytnuta vzhledem na jejich nízké pense a postupující drahotu přiměřená materielní pomoc ve způsobě drahotních přídavků k stávajícím již pensím, kterými nebylo lze za nynějších poměrův opatřiti nutné životní potřeby jejich rodin, tak že byly nuceny jednak o tyto nevyhnutelné životní potřeby buď strádati anebo, pokud to možno bylo, dosazovati na jejich opatření skromných úspor svých i pomáhati si zastavením cennějších předmětů.

Vláda i jednotlivé politické kluby Nár. shromáždění se těmito žádostmi bedlivě zabývaly, neb byly přesvědčeny, že nepatrné, mnohdy jen několikastové pense za dávno minulých dob, při levných cenách obilí a mouky a všeho ostatního, stanovené, někdy docela jen jako pouhé dary z milosti a odvolatelně poskytované, nemohly nikterak postačovati k uhájení života těchto kruhů za neustálých, rapidně stoupajících cen válečného období.

Avšak vláda měla sama tak obrovských úkolů s opatřováním normálního chodu státního hospodářství, že jí nebylo lze se s novými otázkami toho druhu, vyžadujících rovněž značných nákladů, zabývati, ač si byla dobře vědoma úkolu a programu státu, pečovati o blaho všech svých občanů; leč vláda vycházela v daném případě i z toho náhledu, že jde tu o poměr pensijní, vyšlý ze soukromoprávního poměru služebního, který by měl býti řešen především mezi stranami samými, tedy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, t. j. velkostatkáři a jejich pensisty.

Proto vláda, opírajíc se o toto stanovisko, doporučovala veřejnými vyzváními velkostatkářům, aby hleděli bídu svých někdejších zaměstnancův, jejich vdov a sirotků, zmírniti poskytnutím přiměřených drahotních přídavků.

V ojedinělých případech neminul se apel bez výsledku; ovšem výsledku tak skrovného, že skytal postiženým pomoci vlastně jen nominelní, nikterak materielní, ve valné části případů zůstal však apel vlády neslyšen a bezvýsledným. Proto vláda řeší nyní tuto záležitost mocí zákona.

Avšak aktivování zákona o záboru velkého majetku pozemkového a zřízením Pozemkového úřadu, musí se vláda, chtěj nechtěj, zabývati všemi důsledky pozemkové reformy půdy, nemůže vybírati z nich jen složky aktivní a ponechati složky pasivní nevyřízeny; nahlíží, že dnešní pensisté velkostatkářští, někdejší to aktivní úředníci a zřízenci, trpí vskutku nouzí nezaslouženě a bez vlastní viny; jsou to spoluobčané naší republiky, kteří si svou neúmornou, cílevědomou a láskyplnou prací získali nepopíratelných zásluh o zvelebení a vzrůst národního hospodářství Československého národa a rozmnožení jeho nemovitého jmění; vláda dále nepřehlíží, že napiatý poměr, který se v důsledku záborového zákona mezi majiteli velkých zabraných statkův a správou Československé republiky vyvinul, není toho rázu, aby mohl působiti na dobrovolné upravení nečasových a znehodnocených pensí v cestě shody příznivě. A pensisté konečně ve svém utrpení zase právem namítají, že za škody a vlivy vyšší moci - války se všemi jejími důsledky - oni se svými rodinami nemohou trpěti bez konce, dovolávajíce se pomoci státu; i na to poukazují, ne neprávem, že všecky své skrovné příjmy museli obětovati výhradně jen za zdražené potraviny do zemědělských podniků, kde se hromadily v celá jmění, která dnes zabírá stát. Hlásí se tudíž za refundaci toho, co byli proti právu do tohoto pokladu nuceni odváděti jako daň své bídy. Není dále bez podstaty jejich námitka, že nahodilými, dobrovolnými, sporadickými přídavky drahotními o 10, 20 nebo docela ani 50%ními k jakési nepostačitelné základně jim zpomoženo býti nemůže, když dnes existenční minimum čtyřčlenné rodiny v Praze, při nejskrovnějších nárocích, činí 12.000 Kč ročně a ceny potravin sledují stále ještě vzestupný směr.

Z těchto důvodů odhodlala se vláda řešiti v kausální spojitosti s reformou půdy i částečnou úpravu hmotných poměrů staropensistů velkostatků v Československé republice a předkládajíc o tom Národnímu shromáždění osnovu zákona s příslušnými návrhy vládního nařízení, doporučuje jejich přijetí Národnímu shromáždění nejen se stanoviska lidskosti a humanity, nýbrž i jakožto důsledku, vyplývajícího z usnesení o zabrání velkého majetku pozemkového v naší vlasti.

Aproximativní rozpočet

potřeby a úhrady nutných obnosů k upravení pensí staropensistů velkostatků v Československé republice.

Podle analogie určitého případu na jednom velkostatku v Čechách, majícím výměry 9563 ha (polovice půdy lesní, polovina hospodářské), činila r. 1897/8 pense

vyplácená pens. fondemK 54.500.-
a mimo to pense z milosti" 11.783.-
celkemK66.283.-

Připadá tudíž na 1 ha plochy břemena pensijního
K
6.93
nebo na 1 míru
"
1.33
čili staré měny rakouské 67krejc.

Nutno ovšem doložiti, že jest to velkostatek s bohatou industrií, která pojišťuje své zaměstnance z velké části v pensijním spolku cukrovarního průmyslu. Jest přenesena část břemene půdy do prostředí jiného. Bylo by tedy o něco větší. Ale nutno připomenouti, že ani pense poskytnuté tímto ústavem, nejsou postačitelné, protože jsou rovněž založeny na předválečných cenách životních potřeb. Nositelé těchto odpočinkových platů, rekrutují se vesměs z řad soukromého úřednictva a ze soukromoprávního poměru, domáhají se dnes energicky zlepšení svého neudržitelného postavení.

Veškerá plocha velkostatkářské půdy nad 200 ha, která má býti vyvlastněna, činí (mimo Slovenska):

v Čechách1,767.310
ha
na Moravě730.174
"
ve Slezsku  213.303
"
úhrnem2,710.787
ha

Z této plochy přijde k vyloučení plocha někdejších císařských a rodinných statků, per     80.000 ha
protože pens. požitky jejich pensistů upraveny zvláště
zbývá tudíž celé plochy 2,630.787 ha

Čítáme-li okrouhle 7 K jako břemeno pensijní s půdou velkostatkářskou souvislé, vypadla by roční potřeba pense na 2,630.787 ha á 7 K ročně částkou Kč. 18,415.509.

Pro vybavení staropensistů z dluhů ve smyslu § 1. a 2. zákona ze dne .............. č. ..., za léta 1915/19 bylo by třeba nejméně trojnásobné částky t. j. asi 55 milionů Kč.

Pokud se týče stálého drahotního přídavku 100% ve smyslu § 4. téhož zákona nutno připočísti k roční potřebě per Kč. 18,415.509.- 100% drahotní přídavky pensistům zemědělského průmyslu, v pensijním ústavě cukerního průmyslu soustředěné,

obnosem asi
Kč.
2,500.000
a na režii
"
 2,130.787
celkem ročně
Kč.
23,046.296

Úhrada této částky, aby nepřetížila přespříliš finanční etát státu, a aby byla tím současně náležitě akcentována spojitost zájmů, resp. junktce, která nesporně stává mezi znehodnocenými pensemi a zvýšenými příjmy půdy a průmyslu, mohla se státi tím způsobem, že by odváděly tyto podniky na zákonnou úpravu pensí svých někdejších zaměstnavatelů, veřejnou dávkou rozvrženou na plochu půdy a průmysl, poměrný kvocient do Pozemkového úřadu a to:

a) velkostatky ze 2,630.787 ha á 4 K
Kč.
10,523.148
b) stejný příspěvek státu
"
10,523.148
c) příspěvek cukerního průmyslu
"
1,500.000
d) ostatní zemědělský průmysl (pivov. a lihov.)
"
   500.000
úhrnem
Kč.
23,046.296

Tento fond by spravoval Pozemkový úřad na základě principu autonomie prostřednictvím 12členného sboru sestávajícího ze 3 zástupců vlády, t. j. zúčastněných ministerstev, 3 členů zaměstnavatelů (cukerního průmyslu, 2 velkostatkářů) a 6 pensistů, mimo presidenta Pozemkového úřadu nebo jeho náměstka, jakožto předsedy a dirimujícího při rovnosti hlasů. Všichni členové by byli delegováni svými odborovými ústředími. Rozhodovali by nadpoloviční většinou hlasů. Zaměstnavatelé a pensisté jmenovali by současně polovinu svých členů náhradníky.

Tento správní výbor scházel by se jednou za čtvrt roku k vyzvání předsedově. Zvolil by svůj užší akční komitét, který by se scházel měsíčně. Nejhlavnější agendu obstarali by si pensisté.

Platnost tohoto opatření započala by 1. lednem 1920.

Potřebné místnosti poukázal by Pozemkový úřad.

Pozemkový úřad zařídil by sběr peněz a poukazoval by příslušné 100% částky na pense připadající ve čtvrtletních dekursivních lhůtách na výplatní listiny vyplácejících pokladen, politickými správami I. instance vidimovanými, pokladnám důchodenským nebo pensijním, které by drahotní přídavky i s původními pensemi direktně adresátům doručovali.

Zákon

ze dne ......................... 1920,

kterým se upravují odpočinkové platy staropensistů velkostatků v Československé republice, vstoupivších do výslužby před 1. lednem 1920 a zaopatřovacích požitků pozůstalých po těchto zaměstnancích.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Pensionovanému úřednictvu a zřízenectvu velkostatků před 1. lednem 1920 do výslužby danému, pokud se týče jeho vdovám a sirotkům, poskytuje se jednorázový drahotní přídavek k jejich odpočinkovým platům, pokud nepřesahují celkové výše ročních 8000 Kč za léta válečná, t. j. r. 1915, 1916, 1917, 1918 a 1919 obnosem nepřesahujícím padesátpět milionů korun.

§ 2.

Částka tato bude přikázána zmíněnému účeli z válečných a konjunkturních zisků zemědělských a zemědělsko-průmyslových podniků v Československé republice, zabraných státem ve formě dávky.

§ 3.

Rozdělení tohoto nouzového drahotního přídavku bude upraveno zvláštním nařízením vlády.

§ 4.

Pokud potrvají mimořádné drahotní poměry, doplňují se 1. lednem 1920 počínaje, až do odvolání, odpočinkové platy § 1 jmenovaných pensionovaných úředníků, zřízenců, event. jejich vdov a sirotků, před 1. lednem 1920 do výslužby vstoupivším, nechť jsou vyplaceny kteroukoliv pokladnou velkostatku, nebo kterýmkoliv náhradním pensijním ústavem, počítaje v to i pensijní ústav cukerního průmyslu, každoročním 100% drahotním přídavkem k jejich původním, nezvýšeným pensím, pokud tyto nepřesahují ročních 6000 Kč. bez rozdílu stavu a kategorie pense.

Při pensijním příjmu nad 6000 Kč. nesmí přesahovati drahotní přídavek i s původní pensí dohromady více než 12.000 Kč. Naturalie, byt, atd. se započítávají svou peněžitou hodnotou, zvýšenou o 50% předválečných cen.

Touto úpravou existenčních poměrů staropensistů velkostatků odpadají pak všecky dobrovolné příspěvky a dary se strany jejich dřívějších zaměstnavatelů.

Na poměry Slovenska se tento zákon nevztahuje.

§ 5.

Vláda se zmocňuje, aby k úhradě shora zmíněného drahotního přídavku opatřila nutné prostředky do 45.6% celkové částky veřejnou dávkou na velkém majetku pozemkovém, rozvrženou podle plošné výměry zabrané půdy, jak v Čechách, tak na Moravě i ve Slezsku, po vyloučení plochy někdejších císařských a rodinných statků, jejichž pensisty uspokojil již stát přímo; dále pak přispěje k tomuto nutnému, shora naznačenému cíli rovným dílem 45.6% stát; 6.5% potřeby nechť poskytne cukerní průmysl za pensisty u jeho pensijního spolku pojištěné a konečně 2.3% částky potřeby nechť poskytnou závody zemědělského průmyslu pivovarského a lihovarského.

§ 6.

Výplata těchto mimořádných drahotních přídavků v § 4 uvedených, bude se díti týmiž pokladnami, jež vyplácejí původní pense oprávněných osob. 100%ní příspěvek podle tohoto zákona nahrazován bude těmto pokladnám státem.

§ 7.

Ve smyslu zákona ze dne 11. června 1919, čís. 330 sb. z. a n. vkládá se vybudování a vedení této akce do kompetence Pozemkového úřadu.

§ 8.

Ministr financí se zmocňuje, aby částku potřebnou k výplatě jednorázového drahotního přídavku podle § 1 tohoto zákona hned Pozemkovému úřadu přikázal, a aby i včasnou výplatu příspěvků podle § 4 zajistil event. zálohami.

§ 9.

Účinnost tohoto zákona nastává dnem prohlášení.

Jeho provedením jsou pověřeny ministři vnitra, financí a Pozemkový úřad.

Formálně budiž tento návrh přikázán sociálně-politickému výboru.

V Praze dne 26. března 1920.

G. Navrátil, Dr. Matoušek, Dr. Lukavský,

Ing. Ladislav Novák, Sís, Dr. Hajn, Dr. Herben, Dr. Fáček, Nohel, Dyk, K. St. Sokol, Dr. Vaněk, Vojtěch Čipera, Dr. Syllaba, Dr. Vrat. Černý, Dr. B. Němec, Dr. Brabec, Dr. Engliš, Dr. Jar. Stránský, Viková-Kunětická, Král, Koloušek, Jan Veselý.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP