Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2678.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................................... 1920

o exekuci na platy a výslužné zaměstnanců a jejich pozůstalých.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Ze služebních platův osob zaměstnaných ve službách veřejných i soukromých jakéhokoli druhu (platy služební, mzdy týdenní, denní atd.) může být exekucí zabavena nebo zajištěna nebo dobrovolnou úmluvou zastavena nebo postoupena toliko jedna třetina, vždy však tak, že dlužníku volným zůstati musí roční příjem 6000 Kč.

Pro pohledávky výživného, na které věřitel má právo podle zákona, může však býti vedena exekuce, nebo zajišťovací úkon aneb umluveno zastavení nebo postup až do dvou třetin platu (mzdy) zaměstnancova a volné zůstati musí ročně jen 3000 Kč.

§ 2.

Výslužné (provise a pod.), odbytné a zaopatřovací platy vdov, družek i sirotků (schovanců) mohou být exekucí zabaveny nebo zajišťovacím úkonem stiženy nebo dobrovolně zastaveny nebo postoupeny toliko do jedné třetiny, vždy však tak, že volno musí zůstati dlužníku ročních 4000 Kč.

Pro pohledávky výživného, příslušející podle zákona věřiteli, může býti vedena exekuce nebo zajišťovací úkon aneb umluveno zastavení nebo postup až do dvou třetin výslužného (provise) nebo platů zaopatřovacích, ale volné zůstati musí dlužníku ročně 2000 Kč.

Do vdovských platů se nevčítá výchovné.

§ 3.

Drahotní přídavky, které zaměstnancům vedle pevného platu, mzdy (pense) poskytnuty byly vzhledem na mimořádné drahotní poměry vyvolané válkou, jsou z exekuce, zajištění, zastavení a postupu vyloučeny úplně a nebuďtež počítány při výpočtu příjmu podléhajícího exekuci (zajištění, zastavení, postupu). Rovněž vyňaty jsou a nezapočítávají se platy, peněžité nebo naturální, určené k tomu, aby zapraven byl náklad veřejné služby, jakož i pohřebné a podobné platy.

Na drahotní přídavky, poskytnuté dlužníku vzhledem na děti nebo jiné členy rodiny, lze vést exekuci pro pohledávku zákonitého výživného příslušející osobě, o níž jde, neobmezeně; při stanovení nezabavitelné části platu (mzdy, pense atd.) budiž v případě takovém část drahotního přídavku, připadající na věřitele, připočítávána.

Na příbytečné (u státních zaměstnanců, podléhajících zákonu o služební pragmatice t. zv. bytový ekvivalent, § 58 sl. pragmatiky) vedena býti může exekuce jen pro nájemné z bytu dlužníkova. Při výpočtu nezabavitelné částky příjmu budiž však příbytečné vždy počítáno.

§ 4.

O exekucích pro pohledávky na daních a jiných veřejných dávkách, které jsou vyměřeny ze služebního příjmu (mzdy, pense, provise a pod.), platí stejná ustanovení jako o pohledávkách na výživné (§§ 1 a 2), pokud nejde o nedoplatky starší nežli 3 roky, počítajíc od splatnosti dávky.

§ 5.

Úmluvy, které příčí se ustanovením §§ 1 až 3. jsou neplatny. Exekuce nebo zajišťovací úkony, povolené proti ustanovením těmto, buďtež k návrhu dlužníkovu zrušeny.

§ 6.

Zákon tento účinkuje desátým dnem po vyhlášení. Vztahuje se též na exekuce, zajišťovací úkony, dobrovolné dání do zástavy a postupy dříve povolené nebo smluvené. Současně pozbývají platnosti všechny dosavadní zákony a nařízení, jež odporují hořejším ustanovením.

§ 7.

Provésti zákon tento náleží ministru spravedlnosti a ostatním zúčastněným ministrům.

Odůvodnění.

Otázka tato upravena byla naposledy nařízením veškerého ministerstva ze dne 30. listopadu 1917, č. 461 ř. z., kterým zvýšeny částky, vyňaté z exekuce, o 50% proti ustanovením zákona ze dne 17. května 1912. č. 104 ř. z. (Pro aktivní úředníky 3000 K, pro pensisty 1800 K.)

Úprava tato za dnešních daleko zhoršených poměrů drahotních jest již nedostatečnou. Příjem, který v roce 1917 dostačoval snad ještě k uhájení nuzného živobytí, dnes nestačí již k tomu naprosto.

Další trvání dosavadních ustanovení mělo by v zápětí také nesrovnalost, že zvýšení platův a pensí zaměstnanců, provedené v poslední době, neprospělo by nikterak zaměstnancům nouzí postiženým, ale jen jejich věřitelům, v četných případech lichvářům.

Na Slovensku jest upravena exekuce na platy a pense v celku stejným způsobem, jako v ostatním území republiky zákonným čl. 41 z r. 1908, nařízením veškerého ministerstva z 21. prosince 1917. č. 5051/17 M. E. pak zvýšeny byly částky, vyňaté z exekuce, rovněž o 50%. Rozdíl mezi právem na Slovensku platným a právem v ostatním území republiky je ten, že na Slovensku jest ustanoveno nezabavitelné minimum i pro mzdy denní penízem 5 K (nyní 7 K 50 h), kdežto u nás podobného ustanovení vůbec nemáme.

Doporučuje se pak, aby vydána byla ustanovení jednotná pro celé státní území i pro veškeré druhy zaměstnání, Dosavadní rozdíly mezi platy osob ve stálé službě zaměstnaných, ve službě veřejné a soukromé nezdají se býti již udržitelnými. Jednotnou úpravou zvláštním zákonem nastane značné zjednodušení práva a bude to dalším krokem na poli sjednocení zákonodárství na celém území republiky.

Podle návrhu členů Národního shromáždění Buřívala a soudr. (tisk č. 1750) má býti nezabavitelné existenční minimum zvýšeno na 8000 Kč.

Dlužno sice uznati, že za dnešních drahotních poměrů je to částka, která pro vydržování rodiny stěží dostačí. Přes to ale není nutno při stanovení minima jíti tak daleko a lze považovati za dostatečné, když meze dosavadní zvýšeny budou o 100%, současně ale bude výslovně ustanoveno, že všechny mimořádné příplatky, poskytnuté zaměstnancům vzhledem na drahotní poměry vyvolané válkou, jsou z exekuce úplně vyloučeny. Tím bude v pravidelných případech hranice 8000 Kč nejen dosažena, ale i značně překročena. To platí však jen o zaměstnancích ve službě činné. Pro pensisty, provisionisty a pod. nutno ustanoviti také nyní minimum nižší. Není lze zajisté popírati, že potřeby pensisty a osoby pracující jsou naprosto odlišné. Osoba v činné službě má potřeby daleko vyšší, nežli pensista, který již nemá oněch vydání, jež spojena jsou s vykonáváním činné služby. Vedle toho pensista může v pravidelných případech opatřiti si i jiné zdroje příjmů lehčí prací nežli byla jeho služba činná, kteréžto možnosti zaměstnanec v činné službě nemá. Plně jest proto odůvodněno, aby existenční minimum bylo pro osoby v činné službě ustanoveno částkami vyššími, nežli u pensistů.

Rozdíl nutno činiti dále též při exekucích pro alimenty a pro pohledávky jiného druhu. Výživné ustanoveno jest vždy již podle příjmu zaměstnancova, z něhož po zákonu samém má býti zapravováno. Neučiní-li dlužník této zákonem uložené mu povinnosti dobrovolně zadost, nutno exekuční dobývání výživného ulehčiti, a to není možno jinak, nežli stanovením nezabavitelného minima číslicí nižší, nežli při exekucích druhu jiného.

A co platí o výživném, platí o exekuci pro pohledávky státu a veřejných fondů na daních a veřejných dávkách, které jsou dlužníku vyměřeny z jeho služebních příjmů s výdělku. Také tu dlužno vzíti za základ nižší existenční minimum, rovnající se onomu, které ustanoveno jest pro dobývání výživného.

Aby konečně zamezeno bylo obcházení zákona, rozšiřují se pravidla o exekucích na platy i na zastavení a postup jejich dobrovolnou úmluvou účastníků.

Formální návrh: Návrh tento přikázán budiž právnímu výboru, aby o něm podal zprávu do osmi dnů.

V Praze dne 10. února 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP