Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2664.

Odpověď

ministerského předsedy

na dotaz člena Národního shromáždění Josefa Tesky a soudruhů (číslo tisku 2255)

o stavu věci v Československé sibiřské armádě a uvěznění 53 delegátů druhého vojenského sjezdu v Irkutsku na ruském ostrově u Vladivostoku.

Věc, která je předmětem svrchu uvedeného dotazu, učinil již dříve předmětem rozpravy člen Národního shromáždění kol. Špatný ve schůzi branného výboru dne 22. ledna 1920, ve které pan ministr národní obrany hned mu odpověděl a vysvětlil, jaké stanovisko zaujalo ministerstvo národní obrany k případu, a co vůbec jest zde o této věci známo.

Pokud se týče kritiky činnosti našeho politického a vojenského velení v Sibiři, bylo již několikráte panem ministrem zahraničních věcí oficielně dáno prohlášení v tom smyslu, že veškerá působnost naší politické správy v Sibiři byla diktována od počátku jednak nutností, jednak snahou zachovati vojsko jako organisovaný pevný celek, schopný sebeochrany, neboť pouze tímto způsobem bylo možno zajistiti postupnou evakuaci našich částí a návrat jejich do vlasti bez velkých obětí na životech.

Jedinou směrnicí při všem tom byla snaha zachovati pokud možno absolutní neutralitu vůči Rusku a do vnitřních sporů jejich se nevměšovati.

Bylo-li snad proti tomuto principu v některých řídkých případech prohřešeno, stalo se tak, pokud ministerstvo zahraničních věcí je zpraveno se strany nezodpovědných živlů, jejichž jednání naše velení v Sibiři nikdy neschválilo.

Tyto případy mohou však býti pouhými episodami proti celé akci naší armády v Sibiři, proti všem těm skutkům a činům, které nesou pečeť absolutní loyálnosti vůči demokratickému Rusku a byly inspirovány pouze láskou k němu a k těm principům, jež naše revoluce si vepsala ve štít.

Výsledek této rozvážné politiky našeho velení v Sibiři dnes se jeví. Naše armáda, která je stále v nejlepším poměru s místním obyvatelstvem, opouští ve vzorném pořádku a v nejlepším morálním stavu Sibiř a podle disposic, daných spojenci, můžeme počítati s brzkým návratem do vlasti.

Když došly první zprávy o internování delegátů druhého vojenského sjezdu, jakož i protesty proti tomuto postupu, nebylo možno učiniti si přesný úsudek, jelikož veškeré tyto zprávy trpěly jednak neúplností, jednak i jednostranností.

Přes to však, když připravena byla amnestie k 28. říjnu, publikovaná dne 5. listopadu, sdělil pan ministr národní obrany telegraficky její rozsah vůdci vládní misse u sibiřské armády členu národního shromáždění kol. Krejčímu, a vyzval ho, aby s povolanými místními činiteli - to jest na prvém místě Dr. Girsa, který se těší neomezené důvěře všech - zařídil potřebné, aby amnestie byla v plném rozsahu uplatněna.

Major Kopal, když se zvláštním posláním odjížděl k sibiřské armádě počátkem prosince minulého roku, rovněž obdržel instrukce v tomto směru.

Amnestie, pokud se vztahovala na jmenované, byla provedena. Podle rozhodnutí poselstva vlády republiky Československé k sibiřské armádě, daného v Irkutsku dne 6. prosince 1919, č. 195, zůstávají však tito vojíni důvodně podezřelými z dalších trestních činů, jež nebyly amnestovány a byli proto odesláni do vlasti s příslušnými spisy, aby zde byli podrobeni řádnému soudu.

Dne 19. února t. r. ohlásil se u zástupce pana ministra národní obrany plukovníka Chalupy vojenský prokurátor naší sibiřské armády se sdělením, že všichni kdysi na ruském ostrově u Vladivostoku internovaní delegáti přijeli do vlasti.

Z Vladivostoku odjeli dne 24. prosince m. r., tedy o měsíc dříve, než je datován přítomný dotaz. Osobní svoboda jejich nebyla cestou a není ani zde nijak omezena.

Je tedy zřejmo, že novinářské zprávy a informace, na základě jichž byl podán dotaz, jsou zastaralé a s přítomným stavem se nekryjí.

Nevidím proto důvodů k zasahovaní na úpravu poměrů, nehledě ani k tomu, že zasahování takové je prakticky takřka nemožné.

V Praze 23. března 1920.

Zástupce ministerského předsedy:
Švehla v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP