Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2651.

Zpráva

státně-zřízeneckého výboru

o návrhu člena Národního shromáždění A. Tučného a spol. (tisk č. 1312),

aby byl vydán zákon o jmenování úředních sluhů podúředníky.

Návrh byl podán dne 10. července 1919. Ku projednání zákona ve výboru dříve nemohlo dojíti, jelikož na denním pořádku nalézaly se otázky neobyčejné důležitosti, jako byla úprava mzdových a platových poměrů státních zaměstnancův a jiných více.

Při závěrečném jednání dne 22. ledna 1920 vysloveny byly určité pochybnosti o tom, bylo-li by správné, aby všichni sluhové, kteří dovršili 12 let služebních, generelně jmenováni byli podúředníky, aniž se béře zřetel na jeho schopnost, ať již získanou předběžným vzděláním aneb skutečnou prací v úřadě. Tato pochybnost byla rozptýlena poukazem na to, že se jedná o úřední sluhy, kteří po delší dobu konají práce kancelářské aneb dozorčí s určitou odpovědností. Tak na příklad úřední sluhové finanční správy.

Práce kancelářské ukládané sluhům u úřadů berních záleží ve vyhotovení denníků sirotčích, denníků soudních deposit, běžného účtu a finančního i soudního depositu. Dále zakládání všech denníků na každý měsíc a rozličné opisování, jakož vedení obsáhlé expedice.

U berních správ vykonávají sluhové mimo různé opisování, vyhotovení rejstříkův ukládacích a platebních rozkazů, zaměstnávání jsou při službě doručovatelské obsahující v sobě mimo doručování různé vyšetřování poměrů majetkových, dále vyšetřování při výmazech daně výdělkové a při převzetí nových živností, jakož i při změnách a přesídleních, podle stavu jimi provedených vyšetření sepisují relace mající vliv na další úřední řízení stran poplatníků.

Úřední sluhové správy politické a školské zaměstnávají se převzetím a vypravením úřední pošty, doručováním úředních spisův a peněz. Vyhledáváním spisů k úřední potřebě. V nutných případech vypomáhají při všech kancelářských pracích, ručí za celý inventář (majetek státní) a za vše, co do oddělení po příp. do celé budovy náleží, konají pochůzky ve věcech úředních a udržují stálý styk se stranami.

Úřední sluhové v ministerstvu školství jsou vesměs bývalý poddůstojníci. Ti, kteří zaměstnáni jsou na vysokých školách středních museli před přijetím do služeb státních prokázati svou způsobilost. O tom za jakých podmínek se přijímali na základě konkursu sluhové do státních služeb, vysvítá z konkursu o místo sluhy v universitní knihovně. Konkurs zněl takto:

"Při universitní knihovně v Praze obsadí se místo definitivního sluhy se zákonitými požitky.

Uchazeči o toto místo musí se prokázati svou dosavadní bezúhonností, musí býti silné tělesné konstrukce a ve svých vlastnoručně psaných žádostech nechť udají stáří, stav (svobodný a ženatý), příslušnost, jakož i znalost obou zemských jazyků. Znalost písma ruského a řeckého, nebo průkaz částečné znalosti některého starého a nového jazyka jest žádoucí.

Žadatelé ve státní službě nebo v činné službě vojenské ustanovení, podejtež své žádosti doložené křestním listem, lékařským vysvědčením event. vysvědčením jazykové znalosti, cestou služební, ostatní žadatelé přímo správě universitní knihovny v Praze a to do čtrnácti dnův od vyhlášení konkursu.

Veřejná a universitní knihovna v Praze dne 25. června 1919 11405."

Ostatně prakse při jmenování úředních sluhů, podúředníky nebyla jednotná ani u státních podniků jako jest železnice a pošty.

U státních drah bylo jmenování závislé na dosažení určité stupnice platové a absolvování určitých zkoušek t. zv. inteligentky. Žel, že jmenování toto dále bylo závislé na počtu normovaných míst. Byl-li stav plný pak neznamenalo splnění všech podmínek pranic a čeští zřízenci třeba sebe více schopni nemohli se jmenování podúředníky dočkati.

Z předem uvedeného je prokázáno, že ve službách státních není negramotných úředních sluhů ba naopak, že všichni ti, kteří po delší dobu jsou zaměstnáni, plně se osvědčili a jen z té příčiny nemohli zabezpečiti si lepší existenci, poněvadž jednak zákon o certifikatistech zatarasil jim cestu aneb nešťastné systemisování míst úředních, zabránilo jim dosíci toho, co právem jim náleží. Jde tedy v prvé řadě o odstranění staré křivdy způsobené ve starém Rakousku na těchto nejubožších z ubohých.

Zákon navrhovaný neodstranil zcela bezpráví o němž nahoře se činí zmínka, poněvadž nařízení ze dne 22. listopadu 1908 neruší a dále platí zásada, podle které do podúřednické kategorie mohou býti zařaděna jen služební místa, která nejsou spojena s převážně ručními výkony a k jichž dosažení se žádá, aby byla vykonána odborná zkouška pro ně předepsaná, neb, aby byl podán jinaký průkaz věcných vědomostí, kterých nelze dosáhnouti bez zvláštního předběžného vzdělání.

Služební místa, která mají býti zařaděna do podúřednické kategorie, budou ustanovena ve shodě s finančním ministrem.

Pro ty, kteří nepřízní dřívějších dob nebyli jmenováni sluhy dříve až tehdy, kdy vydán byl zákon ze dne 23. července 1919, dostává se § 3. tohoto zákona možnost, aby jmenováni byli dříve podúředníky, než podle § 1. je stanoveno. Jedná se o ty, kteří již 20 i více roků slouží, jimž však tato doba celá do skutečné doby služební se nezapočítala.

Státně-zřízenecký výbor přes to, že nebylo lze zplna volání po automatickém jmenování sluhů podúředníky po 12 leté době skutečné služby vyhověti, očekává, že správa státní nebude ztrnule lpěti na systemisování míst podúřednických a bude ve všech případech, kde zákonité podmínky jsou splněny, jmenovati je "ad personam".

Proto doporučuje státně-zřízenecký výbor:

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti na zákonu tohoto znění:

Zákon

ze dne ..................................................... 1920,

kterým se upravuje jmenování úředních sluhů všech státních oborů podúředníky.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Všichni státní zaměstnanci úřadů, ústavův a podniků, kteří náležejí do kategorie úředních sluhův a dovršili 12 let ve vlastnosti definitivního úředního sluhy, jmenují se podúředníky, konají-li práce výše kvalifikované a prokáží způsobilost zvláštní zkouškou a zařadí se do platových stupňů podúřednických podle ustanovení zákona ze dne 20. července 1919 č. 456 sb. zák. a nař.

§ 2.

Nařízením určeny budou práce, které jest pokládati za výše kvalifikované, a bližší ustanovení o zkoušce.

§ 3.

Zaměstnanci v § 1. uvedení, kteří mají 20 let služby započítatelné do platové stupnice sluhovské mohou býti ustanoveni podúředníky ad personam, i když jejich služba ztrávená ve vlastnosti definitivního úředního sluhy nedosahuje 12 let.

§ 4.

Zákonem tímto nemění se dosud platná ustanovení nařízení veškerého ministerstva ze dne 23. listopadu 1908 č. 234 ř. z.

§ 5.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 6.

Provedením zákona pověřují se veškeří ministři.

V Praze 25. ledna 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
G. Navrátil, v. r.
Buříval, v. r..



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP