Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2638.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na dotaz členů Národního shromáždění Jaroslava Marchy, Vraného, Mašaty, Sechtra a soudruhů (tisk č. 2458)

o provádění zákona o dlouhodobých pachtech.

Zákon ze dne 27. května 1919, č. 318. sb. z. a n., ustanovil v § 17, že soud jedná podle zásad nesporného řízení, a že do usnesení okresního soudu lze podati do 14 dnů po doručení stížnost. Poněvadž pak v nesporném řízení každé usnesení se vydává písemně, pokud se toho strany nezřekly, a podle uvedeného zákona běží lhůta ke stížnosti od doručení písemného usnesení, rozumí se samo sebou, že každý soudce rozhoduje podle § 17. zák., vydá stranám písemné usnesení. Přes to byl čl. Xl. výnosu ze 30. června 1919, čís. 12314 (věstník ministerstva spravedlnosti 1919, č. 19. str. 68. a násl.) stanoveno: "Nevyhoví-li soud přihlášce některého pachtýře, buď o tom vyhotoveno usneseni zvláště a odůvodněno. Toto usnesení dodá se pouze oběma stranám."

Není proto třeba opětně nařizovati něco v té věci soudům. Usnesení ono může soud ovšem vydat a doručiti stranám teprve, když byl vykonal šetření podle § 17. zák., a zdá se, že jest tu nedorozumění v tom, že asi soudce byv tázán některým pachtýřem, má-li nárok na pachtovaný pozemek, jemu oznámil svůj úsudek, aniž rozhodoval o přihlášce podle § 17. uvedeného zákona.

Vyzval jsem několikráte soudy, aby provedení zákona urychlily. Výnosy o tom vydané byly také sděleny některým pánům členům Národního shromáždění podávajícím dotaz. Tak praví výnos z 10. listopadu 1919 č. 27734 (věstník str. 136): "Zákon ponechal to uvážení soudu (prodloužiti lhůtu podle § 15...). Jako má býti prodloužení lhůty účelným, tak opět jest žádoucím, aby pozemková reforma byla prováděna pokud možno rychle beze zbytečných průtahů.... Prodloužiti lhůtu snad jen z důvodu, že se vyčkává úprava poměrů na pozemkovém trhu neb úprava valuty a pod., není přípustno; žadatel musí osvědčiti závažné důvody. Urychlené řízení nesmí ovšem býti na úkor věcnému vyřízení, ale bude toho dbáti, aby byly alespoň co nejdříve vyřízeny přihlášky, které jsou samy sebou nespornými a bude možno, když se lhůta povoluje, určiti, aby vlastník se vyjádřil v krátké lhůtě o přihláškách, ve kterých neshledal sporných otázek, a v postupných kratších lhůtách vždy po částech o ostatních, aby tím i řízení u soudu bylo urychleno a usnadněno."

Výnos ten byl připomenut jednotlivým soudům, když došly stížnosti, ale ukázalo se, že stížnosti byly skoro vždy neodůvodněny; soudy ukazují na to, že velmi četné přihlášky jsou tak neúplné a neurčité, že teprve po doplnění jejich mohlo býti zahájeno jednání. Jeden soud vrátiti musil téměř všechny přihlášky k doplnění. V některých případech zdráhají se pachtýři při dílcových pachtech dáti vyměřiti dílce na svůj náklad (§ 20. zák.) a poněvadž výměra jest rozhodnou pro určení přejímací ceny, nemůže soud vydati konečného usnesení.

Výnosem ze dne 24. ledna 1920 č. j. 2706 byly soudy opět poukázány, aby pokud možno rychle a bez zbytečných průtahů vyřídily došlé přihlášky a do 10. břez. na t. r. podaly zprávu, jak postoupilo řízení.

Přes to, že soudy jsou přetíženy, nemajíce často úplného počtu referentů, nebyly shledány nápadné průtahy, které by nebyly věcně odůvodněny. Ministerstvo dohlíží stále na provádění těchto prací.

Stíhati jednání uvedené pod čl. 4. dotazu jest možno jen, pokud zakládá trestný čin; tu však třeba, aby byly jednotlivé případy udány povolaným činitelům.

V Praze dne 13. března 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý, v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP