Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2628.

Odpověď

ministerského předsedy, ministra vnitra, ministra zemědělství a ministra pro zásobování lidu na dotazy členů Národního shromáždění Josefa Srnce a soudruhů (tisk č. 2073), Jana Veselého a soudruhů (tisk č. 20,74), Luďka Pika a soudruhů (tisk č. 2128).

Václava Johanise a soudruhů (tisk č. 2167)

o povolování kácení dříví na obecních statcích.

Zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 sb. z. a nař., který nabyl účinnosti dnem 30. červencem 1919, byly nemovitosti, které dříve byly obecním statkem podle ustanovení obecních uřízení, prohlášeny za kmenové jmění obecní, a práva podílníkův, užívati nemovitostí těch, byla prohlášena za zaniklá, pokud v §§ 3. a 4. cit. zákona jinak se nenařizuje. V §.4. zákona toho se pak ustanovuje, že podílníkům, t. j. osobám, které jsou podle ustanovení obecních oprávněny užívat obecního statku (§ 8. uved. zákona), náležeti má, počínajíc dnem 1. ledna 1920, peněžitá náhrada za jejich nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku.

V zákoně není výslovného ustanovení o tom, zda-li podílníci mají ještě v roce 1919 právo brát užitky z lesa, jenž až do vydání zákona byl obecním statkem. O užitku z nemovitosti obecního statku, jichž podílníci užívali posud jako rolí, luk a nebo rašelinišť, obsahuje § 3. uvedeného zákona výslovné ustanovení, že sklizeň z roku 1919 náleží dosavadním užívatelům.

Ze srovnání § 3. s ustanovením § 4. tohoto zákona, jenž mluví o podílnících, kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, vyplývá, že při braní užitku z nemovitostí, jež byly dřív obecním statkem, nemá býti činěno rozdílu mezi užitky z rolí, luk a rašelinišť se strany jedné a mezi užitky z lesů se strany druhé. Pro tento názor mluví také to, že §em 4. zákona toho poskytuje se peněžitá náhrada dosavadním podílníkům lesův obecního statku teprve počínajíc dnem 1. ledna 1920.

Z jednání ústavního výboru Národního shromáždění plyne, že tento názor byl vtělen v zákon a že bylo při tom předpokládáno, že myšlenka, že v roce 1919 jsou podílníci dosavadního obecního statku oprávněni bráti v dosavadním rozsahu užitky z nemovitostí, které dosud byly obecním statkem, je v § 4. způsobem dostatečně jasným vyjádřena slovy:

"kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa" a stanovením dne 1. ledna 1920, jako termínu, od kdy se má poskytovati náhrada peněžitá.

Také starousedlíci zákonu tomu tak, totiž že do konce roku 1919 mají právo bráti dříví z lesů těch, rozuměli, a proto došly také ministerstvu vnitra četné stížnosti, když některé politické úřady zakazovaly dosavadním užívatelům lesův obecního statku káceti dříví v těchto lesích, odvolávajíce se na ustanovení zákona ze dne 17. července 1919, č. 422 sb. z. a nař. jímž se zakazuje káceti dříví v obecních lesích vůbec.

Právě uvedený zákon je v úzké spojitosti se zákonem ze dne 17. července 1919, č. 421 sb. z. a nař. Podle zákona ze dne 17. července 1919, č. 422. sb. z. a nař. mohou politické úřady výjimečně svoliti k tomu, aby, pokud toho nezbytně vyžadují zvláštní poměry v obci, kácelo se dříví v rozsahu, jejž úřady tyto určí. Vzhledem k úzké spojitosti obou zmíněných zákonů nelze pochybovat o tom, že politické úřady mohou udíleti výjimečně svolení ke kácení dříví nejen k žádosti obce, nýbrž také k žádosti starousedlých, kteří k tomu po rozumu výše uvedených výkladů podle § 4. zákona ze dne 17. července 1919, č. 421.sb. z. a n. mají právo.

Také zemská správa politická v Praze vykládala tak zákony ze dne 17. července 1919, čís. 421 a 422 sb. z. a n., žádala však přípisem ze dne 8. listopadu 1919, č. 18 B 271 ai 1919 o autoritativní výklad zákona.

K tomuto podnětu zmocnila ministerská rada usnesením ze dne 2. prosince 1919 ministerstvo vnitra, by poukázalo politické úřady, že mohou v roce 1919 udíleti svolení k tomu, aby starousedlíci směli v roce 1919 káceti dříví v lesích obecního statku, a to v tom rozsahu, jak jest odůvodněn hospodářskými plány pro rok 1919. Ve smyslu toho zmocnění byly poukázány politické úřady, aby vzhledem k panující veliké nouzi o topivo udílely výjimečně ještě starousedlým povolení káceti dříví v lesích obecního statku, pokud turnus 1919 ještě nebyl vykácen. Podle výslovného příkazu mohlo povolení to býti dáno nejdéle do konce roku 1919. Pokud vykácené dříví přesahovalo by spotřebu domácnosti a živnosti v rozsahu posavadním, bylo politickým úřadům uloženo, že přebytky musí býti dány k disposici obecnímu úřadu k zásobování nemajetného obyvatelstva topivem za náhradu výloh spojených s kácením.

Zemské politické správě bylo uloženo, by hned všem okresním politickým úřadům výnos ten oznámila, čímž byl vyřízen její návrh z 8. listopadu 1919, č. 18 B 271 ai 1919. Dodatečně a to usnesením ze dne 30. prosince 1919 uložila ministerská rada všem politickým úřadům, aby spory vzešlé pro kácení dříví snažily se urovnati smírem mezi stranami a aby tam, kde dříví bylo již obci prodáno, bylo kupujícím právo vlastnické zachováno, a aby se v tomto případě býv. starousedlým dostalo pouze peněžité náhrady po rozumu zákona ze dne 17. července 1919, č. 422 sb. zák. a nař. Jak patrno, snažila se vláda jedině o to, aby rozpor, který se jeví mezi §§ 2. a 4. cit. zákona, smírnou cestou se vyřídil, k čemuž ostatně byla vláda oprávněna i povinna užíti cesty nařizovací.

Nařízení toho není třeba odvolávati, poněvadž mělo účinnost pouze do 31. prosince 1919.

Dnem 31. prosince 1919 totiž právo starousedlých na kácení dříví v bývalém obecním statku i podle ministerského nařízení zaniklo.

V Praze dne 15. března 1920.

Zástupce ministerského předsedy a ministr vnitra:

Švehla v. r.

Ministr zemědělství:
Ministr pro zásobování lidu:
Prášek v. r.
Houdek v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP