Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2627.

Odpověď

ministerského předsedy a ministrů Veřejných prací, obchodu, vnitra, sociální péče a národní obrany na dotaz členů Národního Shromáždění F. Petrovického,

B. Fischera, V. Rebše, A. Sládka, V. Hatláka, V. Votruby a soudruhů (tisk č. 2078).

o úmyslu zabírání pražských hotelů pro účely úřední a vojenské.

Podkladem dotazu je tvrzení, že zákona ze dne 11. června 1919, č. 332 sb. z. a nař. o zabírání budov pro veřejné účely užilo se dosud, jak se praví, "téměř výhradně jen na zabírání hotelů".

Tvrzení toto však neodpovídá skutečnosti, ježto ministerstvo veřejných prací, přikročilo-li v několika málo případech pro naprostý nedostatek jiných vhodných budov k zabrání budov anebo místností hotelových, učinilo tak s plným zřetelem na zvláštní okolnosti jednotlivého případu a s ohledem na následky, které by zabrání mohlo míti pro ruch cizinecký. Z řady případů, v dotaze uvedených, byly zemskou správou politickou na základě citovaného zákona zabrány pouze 4 hotely, kdežto ostatní byly svému určení odňaty na základě soukromoprávního sjednání, na které až dosud státní správa neměla nijaké ingerence.

Ze zabraných čtyř hotelů jsou, jak bylo úředně zjištěno, tři významu pro účely cizineckého ubytování úplně podřadného, u hotelu čtvrtého (hotel "Beránek" na Kr. Vinohradech) byly to důvody veřejného zájmu, totiž krajní nutnost umístiti pozemkový úřad, které vedly zemskou politickou správu k tomu, že rozhodla se užít ustanovení uvedeného zákona a zabrati budovu tu.

Že vláda nemá úmyslu obmezovati nebo stěžovati rozvoj cizineckého ruchu tím, že by nečinně přihlížela k užívání hotelů pro účely, ležící mimo ruch cizinecký, patrno z toho, že Národnímu shromáždění byla jako tisk 2076 předložena vládní osnova zákona, majícího za účel obmeziti prodeje a pronájmy hotelův a pensionátův a právní jednání o nich podříditi kontrole a schválení vlády.

Pokud v případech, uvedených v dotaze, zabráním hotelů vzešla majiteli budovy neb uživateli jejímu hospodářská újma, byl na ní v rozhodnutí podle ustanovení citovaného zákona vzat náležitý zřetel výrokem o povinnosti k poskytnutí plného odškodného.

Vláda jest úplně přesvědčena, že nutno odpomoci co nejrychleji bytové nouzi, jejímž reflexem je právě také zabírání a zakupování hotelů. Důkazem toho jest podání osnov, jež umožní jednak stavbu budov obytných a nájemních, jednak zřízení potřebných budov pro státní úřady. Není pochyby, že tím odpadne potřeba užívat opatření výjimečného, jakým je zákon o zabírání budov pro veřejné účely, a bude možno zabrané budovy vrátiti plné disposici jejich vlastníků.

V Praze dne 18. března 1920.

Ministr obchodu:
Ministr veř. prací:
Dr. Heidler v. r.
A. Hampl v. r.

Ministr sociální péče:
Ministr národní obrany:
Dr. Winter v. r.
V. KIofáč v. r.

Švehla v. r.,

jako zástupce min. předsedy a jako ministr vnitra.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP