Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2622.

Vládní návrh.

Zákon.

ze dne..........................................1920,

kterým se upravují právní poměry spořitelen.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Spořitelny jsou samostatnými veřejnými peněžními ústavy, které provozují pod státním dozorem úvěrní obchody a které přebytků svých obchodů mohou užíti toliko k účelům všeužitečným. Spořitelny zapisují se do obchodního rejstříku jako firmy jednotlivecké.

§ 2.

Účelem spořitelen jest, aby méně majetným vrstvám občanstva poskytovaly příležitost drobné úspory bezpečně ukládati a je rozmnožovati.

§ 3.

Název spořitelna přísluší jedině peněžním ústavům, vyhovujícím předpisům tohoto zákona. Jest nepřípustno užívati označení spořitelna ve spojitosti s jinými slovy ve firmě nebo ve vnějším označení ústavu, zřízeného na jiném právním základě.

Názvu spořitelní knížka smí býti užíváno pouze pro knížky vydané spořitelnami, zřízenými podle tohoto zákona.

§ 4.

Založení spořitelny povoluje státní správa toliko obcím, okresům a župám.

K žádosti je připojiti osnovu spořitelních stanov, zhotovenou podle vzorcových stanov spořitelen.

§ 5.

Zakladatel musí převzíti zvláštním prohlášením ručení za veškeré příští závazky spořitelny a musí krýti náklady zřizovací buď garančním fondem nebo ze svého.

Při zápisu do obchodního rejstříku buď připojen ověřený opis prohlášení o ručení.

§ 6.

Zastupitelský sbor zakladatele spořitelny systemisuje úřednická místa, jmenuje úředníka vedoucího a revisory účtů, a usnáší se o návrhu na zrušení spořitelny. Bezprostřední správu vede jednak výbor volený zastupitelským sborem zakladatele, jednak pak ředitelství volené ze členů výboru.

§ 7.

Členství spořitelního výboru jest čestným úřadem.

Voleny mohou býti do spořitelního výboru osoby volitelné do zastupitelstva obecního. Osoby povolané k bezprostřední správě (§ 6), jakož i státní právní zástupci a úředníci spořitelny mohou býti jen se svolením státním současně členy správ jiných peněžních ústavů. Členové spořitelního výboru nesmějí se státi dlužníky spořitelny, rovněž musí se zdržeti jak jednání, tak i hlasování o věcech, týkajících se jejich soukromých zájmů.

§ 8.

Stanovy spořitelen musí obsahovati ustanovení o nejmenší a nejvyšší částce, již lze na jednu knížku vložiti, o výpovědných lhůtách, o podmínkách zúročení, připisování úroků z kapitálu, dále základní pravidla o úpravě služebních poměrů zaměstnanců s tím výslovným ustanovením, že vedoucímu úředníku náleží hlas ve správě spořitelny.

§ 9.

Při správě jmění, vedení knih a účtů, mají spořitelny povinnost řádného obchodníka.

Všeobecný reservní fond spořitelny tvoří se z přebytků vyplývajících po zúročení vkladů (§ 8) a po srážce správních výloh, odměn a případných věnování, jichž provozování obchodů vyžaduje, Fond tento jest určen k úhradě možných ztrát spořitelny.

Vedle všeobecného fondu reservního buďtež utvořeny zvláštní reservní fondy k úhradě kursovních rozdílů na cenných papírech a zvláštní fond pensijní, po případě též zvláštní fondy k úhradě ztrát při jednotlivých, zvláště určených oborech spořitelní činnosti. Dostoupí-li všeobecný reservní fond nejméně 5% vkladů, může býti užito přiměřené částky ročního výtěžku nebo všeobecného reservního fondu k dobročinným neb všeobecně prospěšným účelům, k čemuž však třeba povolení státní správy. V případech tohoto druhu obzvláštního zřetele hodných může státní správa výjimečně uděliti povolení k takovému věnování i tehdy, když všeobecný reservní fond této výše nedosahuje.

§ 10.

Knížky neb vkladní listy, které spořitelny vydávají na vklady, znějí sice na určité jméno vkladatelem udané, mají však povahu papírů na majitele svědčících, takže každý, kdo takovou knížku předloží, jest pokládán i bez průkazu totožnosti za řádného držitele, a budiž mu vyplacena žádaná částka, pokud není výplatě na překážku řízení umořovací o knížce spořitelně (o vkladním listě), nebo zákaz soudní, aneb není-li vklad vázán způsobem připuštěným stanovami. Vklady mohou býti vázány zejména na podpis, heslo, průkazní lístek, nebo na okolnost, o níž jest již předem jisto. že nastati musí.

§ 11.

Pro umoření spořitelních knížek (vkladních listů) platí ustanovení daná o umoření obdobných soukromých listin. Lhůta umořovací činí šest měsíců.

§ 12.

Vklady spořitelen, jakož i úroky z těchto vkladů promlčují se ve čtyřiceti letech. Promlčecí lhůta počíná dnem, kdy poslední vklad byl učiněn nebo poslední výplata byla konána anebo, kdy ústav v knížce naposledy připsal úroky. Promlčené pohledávky připadnou reservnímu fondu spořitelnímu.

Spořitelny jsou však oprávněny zastaviti další úrokování pohledávky, jestliže nevybrané úroky vzrostly do výše původního vkladu, aniž se vkladatel po tu dobu ke vkladu byl hlásil.

§ 13.

Spořitelny, kterým bylo povoleno státní správou přijímati vklady v žírovém hrazeném účtu, jsou šekovnicemi podle šekového zákona.

§ 14.

U spořitelen mohou býti ukládány podle platných zákonů a nařízení pohotové prostředky nezletilců, opatrovanců, veřejných fondů, nadaci a korporací. Taktéž může býti spořitelnám dáváno v úschovu a správu ostatní jmění nezletilců a opatrovanců.

§ 15.

Zužitkování peněz uložených do spořitelny musí se díti způsoby poskytujícími dostatečné jistoty. Těmi jsou hlavně:

a) Zúročitelné zápůjčky na nemovitosti ve státě Československém až do sirotčí jistoty a s tou podmínkou, že budovy, na něž se zápůjčka poskytne, budou pojištěny u některé domácí požární pojišťovny. Při zápůjčkách těch budiž vyhrazeno právo obapolné pololetní výpovědi buď celého dluhu neb jeho části, zároveň však budiž již předem ustanoven způsob pravidelného povlovného splácení kapitálu (annuity).

b) Zakupování státních papírů československých a jiných cenných papírů, které jsou uznány ve státě Československém za cenné papíry poskytující sirotčí jistoty, po případě zakupování cenných papírů. které státní správa spořitelnám dovolila koupiti.

c) Zálohy ne delší než pololetní na cenné papíry shora uvedené do výše tří čtvrtin bursovní hodnota, již mají v den složení, nikdy však přes hodnotu nominální.

d) Zápůjčky státu, župám, okresům, obcím, jakož i jiným veřejnoprávním korporacím, které mají právo vypisovati přirážky nebo rozvrhovati úhradní příspěvky. Jsou-li korporace tyto oprávněny činiti takové zápůjčky, a opatřily-li si k tomu potřebného schválení. I pro tyto zápůjčky platí ustanovení o obapolné výpovědi a o závazku pravidelného povlovného splácení. Zakladateli nesmí býti zápůjčky poskytován.

e) Eskompt a reeskompt směnek, které jsou splatny ve státě Československém a které jsou zpravidla opatřeny podpisy tří úvěruhodných osob.

f) Zálohy zastavárnám, které spořitelna zřídí (§ 20). g) Otevřený úvěr jiným všeobecně prospěšným ústavům, které jsou při spořitelně zřízeny ve smyslu § 20, až do určité výše přiměřené peněžnímu obchodu, pokud stanovy těchto ústavů dovolují výslovně použíti otevřeného úvěru.

h) Přechodné uložení volných pohotovostí na úrok u jiných spořitelen nebo akkreditovaných bank. Vklady tyto nutno v účetní závěrce zvláště vykazovati. Spořitelny smějí použíti způsobu pod c), e), f), g), h), jakož i jiných v tomto paragrafu neuvedených způsobů jen tehdy a potud, pokud k tomu dosáhnou pobolení státní správy.

§ 16.

Spořitelny mohou přijímati se schválením státním do úschovy a správy cenné papíry. a jiné hodnoty.

§ 17.

Státní správa povoluje spořitelnám, jakým způsobem v případě potřeby mohou si opatřiti hotové prostředky.

§ 18.

Státní správa schvaluje stanovy spořitelen, jakož i jich změny.

Dozor státní správy na spořitelny vztahuje se na přesné plnění tohoto zákona, nařízení prováděcích, stanov, jakož i na jich správu majetkovou. Státní správa za tím účelem sleduje stav spořitelen bdí nad přiměřenou mobilitou svěřeného jmění a má právo činiti ihned vhodná opatření na odvrácení škod, kdyby nastaly obavy o úplné a náležité zajištění úhrady vkladů. Za tím účelem může případně i rozpustiti spořitelní výbor. Státní správa jest po vinna přihlížeti k tomu, aby režie spořitelen nebyla. nepoměrně nákladná, aby byla zavedena a prováděna přiměřená opatření kontrolní při přejímání a vyplácení vkladů a poskytování zápůjček, a aby bezpečně byly uschovány vlastní hodnoty ústavů, nebo ony, které jemu svěřeny byly. K usnadnění dozoru jsou spořitelny povinny předkládati každoročně státní správě účetní závěrky a hlavní výkazy podle pravidel účetních řádně sdělané.

§ 19.

Dozor nad spořitelnami vykonává státní správa zvláště ustanovenými vládním komisary. Ke hrazení nákladů, které státní správě výkonem tohoto dozoru vzejdou, může býti spořitelně uloženo placení ročního úhrnného poplatku, jehož výši určí státní správa.

§ 20.

Spořitelny mohou s povolením státní správy zřizovati odbočky, sběrny a platebny, vedle toho ústavy odpovídající poslání spořitelen, na př. emisní, hypoteční ústavy, úvěrní spolky, zastavárny, záložny pro osobní úvěr. Ústavy tyto musí býti odděleně spravovány. Výše kapitálu potřebná pro založení takových ústavů musí býti zvláště schválena státní správou.

§ 21.

Pokud nejsou spořitelny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zaručeny obcí nebo okresem, jsou povinny do pěti let buď přeměniti se na spořitelnu odpovídající tomuto zákonu, nebo se sloučiti s jinou takovou spořitelnou, nebo konečně likvidovati. Neučiní-li tak, provede státní správa potřebná opatření z moci úřední.

Ostatní spořitelny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku musí své stanovy přizpůsobiti do jednoho roku tomuto zákonu, jinak tak učiní správa státní z moci úřední.

§ 22.

Zrušení spořitelny nastává:

a) Usnese-li se na tom spořitelní výbor a opatření toto schválí zastupitelský sbor zakladatele (§ 5) a státní práva;

b) nařídí-li je státní správa z příčin zvláště závažných.

Zrušení provede se podle přesného plánu. Čisté jmění přebývající po úplném uspokojení všech závazků spořitelny, případně zakladateli. aby ho užil k účelům všeobecně prospěšným.

§ 23.

Veškeré spořitelny jsou sloučeny ve svazy. Počet svazů, jich organisace a působnost bude stanovena státní správou.

§ 24.

K úkolům svazů náleží zejména:

a) Revidovati spořitelny a jich pobočné ústavy odbornými svazovými revisory, nejméně jednou za dvě léta;

b) sbírati statistická data od spořitelen a zpracovati je k svým účelům; data tato buďtež na požádání předkládána ministerstvu vnitra a státnímu statistickému úřadu. Dále podává Svaz data státnímu statistickému úřadu podle zákona o organisaci statistické služby z 28. ledna 1919, č. 49, sbírky zákonů a nařízení;

c) sledovati a hájiti zájmy společné spořitelnám prostřednictvím odborných porad a odborného tisku;

d) podávati iniciativní návrhy veřejným úřadům a dobrá zdání jimi vyžádaná v oborech, týkajících se zájmů spořitelen a úvěrních poměrů vůbec;

e) vysílati zástupce do odborných poradních sborů, zejména v záležitostech veřejného úvěrnictví.

§ 25.

Spořitelny jsou povinny podrobovati se opatřením a výzvám Svazu učiněným u plnění jejich úkolů.

§ 26.

Úhrada nákladů na činnost svazů rozvrhne se na členy podle stupnice, odpovídající výši vkladů.

§ 27.

K hájení zájmů spořitelnictví buď zřízen spořitelní poradní sbor, jenž sestává z předsedy, jeho náměstka a čtyř členů, jmenovaných správou státní a ze šesti členů, vysílaných Svazy spořitelen. Týž podává státní správě dobrá zdání v otázkách, týkajících se spořitelnictví. Členství v tomto poradním sboru trvá tři léta a jest úřadem čestným. Členové vystupující mohou býti voleni nebo jmenováni poznovu.

§ 28.

O organisaci a působnosti tohoto spořitelního sboru poradního bude vydán státní správou zvláštní statut.

§ 29.

Spořitelní knížky jsou prosty poplatků. Z listin a spisů, které se naskytnou při zápůjčkových a depositních obchodech spořitelních podrobena jest zákonnému poplatku pouze ta listina, která vstupuje na místo zástavního nebo depositního listu bez ohledu na svou formu a název.

§ 30.

Vědomé neoprávněné užívání názvu spořitelna nebo spořitelní knížka (§ 3), trestá se soudy jakožto přečin pokutou do 10.000 Kč a krom toho vězením do jednoho roku, pokud čin tento nepodléhá trestům přísnějším. V rozsudku může býti vysloveno, ze formy, štítky, zásoby knížek a tiskopisů mají býti zničeny a že nesprávné označení má býti odčiněno. Dále může býti též stanoveno, že odsouzeni vinníkovo má býti veřejně a na jeho náklad vyhlášeno.

§ 31.

Splnění povinností uložených tímto zákonem spořitelnám může býti na funkcionářích jich vymáháno státní správou pořádkovými pokutami až do 1000 Kč.

§ 32.

Práva a povinnosti, přikázané tímto zákonem státní správě, přísluší vykonávati ministerstvu vnitra, jež se dohodne s příslušnými ministerstvy při povolení přijímati vklady v žirovém hrazeném účtu (§ 13) a při zřizování emisních hypotečních ústavů (§ 20).

Ministerstvo vnitra může výkon jednotlivých práv a povinností jemu příslušejících pře nésti na podřízené úřady správy vnitřní.

§ 33.

Zákon tento nabývá účinnosti 30 dní po vyhlášení. § 3 však stává se účinným v Čechách, na Morav ve Slezsku pro spořitelny, které nejsou zaručeny obcí nebo okresem, teprve po pěti letech, pro ostatní spořitelny po jednom roce. Na Slovensku stávají se ustanovení § 3 účinnými pro veškeré peněžní ústavy rok po vyhlášení tohoto zákona.

Spořitelní regulativ ze dne 27. záři 1844, jakož i ostatní zákony a nařízení spořitelnictví se týkající, pozbývají platnosti s účinností tohoto zákona.

§ 34.

Provésti tento zákon náleží ministru vnitra, jemuž přísluší vydati vzorcové stanovy a vzorcový jednací řád pro spořitelny, jakož i schvalovati služební, disciplinární a pensijní řády spořitelen.

Důvodová zpráva.

Právním základem pro spořitelny v Čechách,, na Moravě a ve Slezsku jest dosud spořitelní regulativ ze dne 2. září 1844 -; jedinou výjimku tvoří Česká spořitelna, která se řídí zvláštním statutem z roku 1825. Spořitelní regulativ, ačkoliv již platí tři čtvrtiny století, vyhovuje stále dosti dobře skutečné potřebě, takže nebylo dosud příčiny podstatně jej proměňovati.

Jinak jest tomu však na Slovensku. Tam pociťuje se živě nedostatek takových lidových ústavů úvěrních, které by vyhovovaly nabídce volných kapitálů a uspokojovaly poptávku po levném úvěru, zvláště hypotekárním, a které by současně úkol tento prováděly bez zištných cílů. Nedostatek tento vysvětluje se tím, že tak zvané spořitelny na Slovensku jsou zřízeny jako společnosti akciové (podle obchodního zákona z r. 1875) nebo jako společenstvo (podle zákona čl. uh. XIII. z r. 1898), sledují cíle zištné a výdělečné, a nepožívají ovšem garancie veřejných korporací. Naproti tomu jsou spořitelny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ústavy všeužitečnými, které mají podle regulativu za povinnost pečovati v prvé řadě o bezpečné uložení vkladů, a při nichž zištné cíle jsou vyloučeny. Též požívá veliká většina zdejších spořitelen záruky obcí nebo okresů, pouze 14 spořitelen jest zřízeno na základě spolkovém. Jest tudíž přirozeno, že tak zvané spořitelny slovenské nepožívaly již z těchto důvodů nikdy také důvěry, jako spořitelny české.

Též nelze přehlédnouti, že dosud působí na Slovensku jen málo ústavů lidového peněžnictví, a to ještě ústavů nevelikých. Převážná většina kapitálu tamního soustředěna je v ústavech maďarských, ke kterým nedůvěra slovenského lidu, datující se již z dob dřívějších, za nynějších poměrů ještě více vzrostla, takže lid tento přestal peníze ukládati a nechává je raději doma, čímž odnímána jsou platidla veřejné cirkulaci a způsobovány jsou nesnáze naší měně.

Za těchto poměrů doporučuje se, aby instituce komunálních spořitelen, jak vyvinula se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, byla zavedena též na Slovensku, kdež by tyto všeužitečné a nevýdělečné ústavy mohly značnou měrou přispěti k hospodářskému rozkvětu. Uvažujíc o rozšíření platnosti spořitelního regulativu na Slovensku, dospěla vláda k tomu názoru, že stačí celkem regulativ tento pouze zrevidovati a znovu upraviti v jednotný zákon, jenž by platil pro celou oblast republiky.

Osnova zákona, která se předkládá, zpracována jest v tomto smyslu. Na vysvětlenou jednotlivých podrobností podotýká se následující:

Navržený text § 1. odstraňuje dosavadní pochybnosti, zda jsou spořitelny zcela samostatnými právními subjekty.

§ 3. chrání název spořitelna a spořitelní knížka, ochrany této jest třeba hlavně vzhledem k poměrům na Slovensku, kde názvu tohoto užívají nyní finanční ústavy, které spořitelnami vůbec v pravém slova smyslu nejsou.

Podle § 4. bude lze napříště zakládati pouze spořitelny se zárukou samosprávných korporací, podle § 21. budou pak musiti existující spolkové spořitelny do pěti let přeměniti se v ústavy s komunální zárukou, nebo sloučiti se s jiným takovým ústavem, nebo konečně likvidovati. Opatření toto jest přímým důsledkem snahy, zaručiti vkladům ve spořitelně co největší jistotu.

Paragrafy následující jsou celkem převzaty ze spořitelního regulativu a nepotřebují bližšího objasnění.

§ 13. stanoví v souhlase se šekovým zákonem, že spořitelny mohou býti šekovnicemi, což podle dosavadních ustanovení nebylo zcela sporno. Oprávnění toto udílí se však spořitelnám takovým způsobem, by to nebylo na újmu jejich hlavnímu určení.

§ 15. obsahuje demonstrativní výčet, jak mohou spořitelny zužitkovati uložené peníze; výčet tento může býti vzhledem k různotvárnosti hospodářského života pouze demonstrativní, a souhlasí celkem s dosavadními ustanoveními. Upozorňuje se, že v bodě e) mluví se nyní výslovně též o reeskomptu směnek, aby bylo vyvarováno se obtížím, které v praxi někdy vznikaly.

K liteře c) tohoto paragrafu se zvlášť připomíná, že výše, až do které lze dávati zálohy na cenné papíry (3/4 bursovní hodnoty) jest míněna jakožto maximální hranice pro normální poměry, kdežto při nynějším abnormálním stavu trhu peněžitého bude stanovena v dohodě s ministerstvem spravedlnosti patrně hranice nižší.

K § 19. se podotýká, že státní správa hodlá používati práva předepsati spořitelnám paušál k hrazení nákladů se státním dozorem spojených pouze při spořitelnách velikých.

Jak již shora stala se zmínka, jest § 21. pouze důsledkem principu vysloveného v § 4., totiž, že napříště mají býti jen spořitelny komunální. Činí se tu dále rozdíl mezi spořitelnami v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, při kterých - poněvadž tu běží o spořitelny v běžném slova smyslu - nutno postarati se o to, aby v každém případě proměnily se v určité lhůtě na spořitelny vyhovující ustanovením tohoto zákona, a mezi spořitelnami na Slovensku, při nichž - poněvadž tu o spořitelny v pravém slova smyslu vůbec nejde - zcela stačí, když budou donuceny podle §§ 3. a 33. v určité lhůtě název spořitelna odložiti. Z té příčiny § 21. o tak zvaných spořitelnách na Slovensku vůbec nemluví.

Značnou novotu přinášejí §§ 23. - 26., jimiž se zřizují nucené Svazy usnadní značně dozorčí činnost státu a to hlavně svými odbornými revisemi. Právě pak tyto odborné revise jsou hlavním důvodem, proč Svazy spořitelní mají býti nyní obligatorní.

Zřízením spořitelního a poradního sboru (§§ 27. a 28.), vychází se vstříc přáním spořitelen po zodbornění správy. Státní správa bude tu míti v ruce sbor spořitelních odborníků, jichž dobrá zdání budou zajisté jen na prospěch našeho spořitelnictví. Sbor tento, do něhož budou jednotlivé Svazy spořitelní vysílati delegáty, bude také jednotícím pojítkem spořitelních Svazů.

Navrhuje se, aby osnova tato byla přidělena výboru právnímu a rozpočtovému s tím, aby o ní každý z nich do pěti dnů podal zprávu.

V Praze 19. března 1920.

Ministr vnitra:

Švehla v. r.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP