Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2372.

Odpověď

ministra národní obrany na dotaz členů Národního shromáždění A. Čuříka, Rýpara, Bezděka a soudruhův (tisk č. 1564) o nesprávném postupu při jednání Stížnostní komise pro průmyslové závody v Brně.

Po vyšetření věci sděluji:

Firma M. Berana synové v Brně-Zábrdovicích požádala jakožto podnik sloužící vojenským úřadům listem, ze dne 30. května 1919 stížnostní komisi v Brně za povolení ku propuštění 22 dělníkův a dělnic, mezi nimiž též oněch 7, uvedených v dotaze. Jako důvod ku propuštění uváděla firma nedostatek práce a nemožnost opatřiti si v nejbližší době náležité zaměstnání.

Stížnostní komise pro průmyslové závody v Brně, která je ve smyslu § 5. cís. nařízení ze dne 18. března 1917, č. 122 ř. z. povolána, aby rozhodovala, je-li v daném případě závažný důvod k rozvázání poměru pracovního, usnesla se v sezení svém dne 16. července 1919 vysloviti souhlas s propuštěním 22 dělníkův a dělnic, ježto zjistila, že jmenovaná firma nemá pro ně již delší dobu žádného zaměstnání a že je po tuto dobu toliko podporovala. Při tom však, vzala komise zřetel na dvě dělnice, které z propuštění vyjmula, pro jejich rodinné poměry, a rozhodla dále, že 6 dělnic, které byly nezaměstnány a podporovány již před 1. květnem, má býti propuštěno s výpovědí 14ti denní, ostatní pak se 4 nedělní, počítajíc od 19. července 1919.

Sedm propuštěných dělnic podalo pak stížnostní komisi dne 16. srpna 1919 stížnost proti zamýšlenému propuštění, uvádějíce, že vlastním důvodem ku propuštění z práce byl teror příslušníkův organisace sociálně-demokratické.

Stížnostní komise zamítla však tuto stížnost rozhodnutím ze dne 23. srpna 1919 s odůvodněním, že není kompetentní v takovémto případě rozhodovati.

Ředitelství stížnostních komisí vyžádavši si pak spisy k nahlédnutí, zjistilo, že dělnice, o jejichž propuštění z práce u firmy M. Berana synové se jednalo, nebyly k jednání před stížnostní komisí vůbec pozvány, ačkoli § 7. min. nařízení ze dne 19. března 1917, č. 123 ř. z. výslovně stanoví, že stranám a účastníkům musí býti dána příležitost k vyjádření a že mají býti pozváni k ústnímu jednání před stížnostní komisí.

Z důvodu toho zrušilo ředitelství stížnostních komisí výměrem čj. 64051 pol. práv. u výkonu svého práva dozorčího z úřední moci citované rozhodnutí stížnostní komise v Brně a nařídilo řízení nové.

Pokud se týká případu u firmy Hohstettera Schickardt v Brně, bylo vy- šetřeno, že šlo o spor mezi dělnictvem a nikoliv o stížnost proti zaměstnavateli pro bezdůvodné propuštění dělníků z práce. Zástupcové dělnictva požádali totiž stížnostní komisi v Brně za propuštění tří dělníků, poněvadž nechtějí přistoupiti k odborové organisaci. Komise však tuto žádost odmítla s odůvodněním, že není ve smyslu § 5. cís. nařízení ze dne 15. března 1917, čís. 122 ř. z. k rozhodnutí tohoto případu kompetentní.

Tím bylo jednání formálně skončeno a nebylo tudíž důvodů, proč by oni tři dělníci byli vyslechnuti ve věci samé, neboť komise se přesvědčila, že není nejmenší naděje na smírné vyřízení.

Rozhodnutí to bylo přítomným stranám prohlášeno v přední místností zástupcem předsedy por. Kramářem a nikoli na chodbě členem komise p. Bečvařovským. Ten teprve po skončeném řízení, tedy soukromě a nikoliv úředně, se s nimi při odchodu rozhovořil.

Konečně podotýkám, že vydal jsem cirkulární nařízení (čj. 17391 pol. práv. ze dne 30. října 1919) všem stížnostním komisím v oblasti československé, v němž jest kompetence jejich znovu vytčena a jim důrazně připomenuto, že stranám musí býti dána možnost k vyjádření se o sporech proti nim vedených, jakož i že musí býti k ústním jednáním před komisí řádně obesílány.

Ředitelství stížnostních komisí, které bylo od 1. října m. r. nově ustanoveno a přímo mně podřízeno, vykonalo pak k mému rozkazu revisi všech stížnostních komisí, pokud se týká osobního složení jejich i způsobu úřadování, a požádalo příslušná odborná ministerstva, by jmenovala zástupce zaměstnancův i zaměstnavatelů do těchto komisí. Zároveň byla tato ministerstva dožádána, by přihlédla k přání pánů tazatelů, by za přísedící těchto komisí, resp. jich náhradníky, povolány byly osoby, náležející jednotlivým zúčastněným organisacim dělnickým a zaměstnavatelským.

V Praze dne 29. ledna 1920.

Ministr národní obrany:
V. Klofáč, v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP