Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2354.

Dotaz

člena Národního shromáždění Jos. Kadlčáka a soudruhů na pana ministra školství a národní osvěty o teroru nadučitele Rudolfa Mikulíka a učitele Aloise Apolenáře v Kudlově proti dětem stoupenců strany lidové.

V měsíci listopadu vypukla v Kudlově u Zlína na Moravě školní stávka, poněvadž místní učitelé zakázali dětem modlitbu a křesťanský pozdrav ve škole. Po několika dnech školní stávka byla skoncována. Od těch dnů však oba učitelé, zejména pak nadučitel Rudolf Mikulík, pronásledují děti rodičů, kteří žádali, aby modlitba a křesťanský pozdrav ve škole byly zachovány.

Nejvíce pronásledovány jsou děti rodičů, kteří stáli v čele tohoto hnutí. Uvádíme případ jeden žáka Františka Čecha. Učitel Alois Apolenář nařídil před několika dny svým žákům, aby každý napsal svůj životopis, zejména, co který ve svém životě zkusil. František Čech, 11 letý žák, pod dojmem školní stávky napsal svůj úkol takto:

Můj životopis.

Narodil jsem se na Příluku 22. srpna 1908. Otec pochází z Jaroslavic a matka též. Zabývají se rolnictvím a teď býváme na Kudlově. Prvního vychování se mi dostalo od mých rodičů. Začal jsem chodit do školy, když mi bylo šest let. Roku 1918 byl jsem těžce nemocen na chřipku. Roku 1919 zemřel mi stařeček a provdala se mi tetinka. Také se v mém životě sběhlo, že jsem se nesměl ve škole modlit, neb jsem to měl přísně zakázáno od pana nadučitele. Též velebného pána jsem nesměl pozdravit křesťanským pozdravem. Byl jsem nevinně bit. Také mne jednou pokousal Mikulíků pes (rozuměj nadučitelův, pozn. int.) na síni, jak jsem šel do třídy.

Podobně psalo i ještě mnoho jiných žáků. Když za několik dnů úlohy opravené učitel Apolenář žákům rozdával, vyhuboval všem žákům, kdož něco o modlitbě měli v úloze napsáno a žák František Čech dostal od něho tři pohlavky. Druhého dne, 28. ledna, přišel nadučitel Rudolf Mikulík do třídy Aloise Apolenáře a oslovil žáka Čecha: Cos to napsal, Čechu, do toho životopisu? Tak, aby to bylo pravda, tu máš! A ztloukl hocha po hlavě, přes uši, až hochovi z uší krev tekla, do zad ho tloukl. Hoch měl několik dní horečku, velké bolesti v uších a v hlavě a nemůže ani do školy.

Když matka šla do školy k místnímu nadučiteli tázati se, co synek provedl, že ho tak zbil, pravil nadučitel Mikulík matce hochově: "Čechová, co se týká Vašich dětí, jsem s nimi úplně spokojen, pěkně se chovají, až na to náboženství, tu jsou neústupní."

Již z této odpovědi jest patrno, že nadučitel Mikulík dal se jenom strhnouti záští protináboženskou ke ztýrání žáka. Takové jednání učitele jest nejenom nehodným, nýbrž dokazuje, že člověk takové zavilé zášti se vůbec za učitele katolických dětí nehodí. Jak jest jednání takového učitele v souhlasu s nařízením ministerstva školství?

Nejde tu jenom snad o jediný případ. Žáci, děti rodičů, kteří nedali si líbiti vyloučení modlitby ze škol, jsou soustavně od obou učitelů chikanovány. Žák Čech také jak sám píše, od nadučitele bit - bez viny. Nadučitel opíraje se o jednu politickou stranu, terorisuje ostatní občany, jim se přímo vysmívá a provokuje.

Okresní hejtmanství v Holešově i okresní školní inspektor jsou jeho straníci. Školní inspektor při vyšetřování záležitosti stávky školní rodiče jednoduše odbyl výsměchem. Ačkoliv i lidu jest známo, že inspektor při své inspekci školní nemá přijímati pohoštění u správce školy, kde koná inspekci, přece školní inspektor byl pohoštěn u správce školy a pak - i vyšetřoval rodiče. Tím nevzbudil nijak důvěry ani přesvědčení o nestrannosti úřadu školního.

Rodiče dítek ztratili už naprosto důvěru ke škole a školním úřadům.

Škola v Kudlově nevyhovuje svému poslání aniž plní učitelé svoje povinnosti. Jest zjištěno, že ve školní budově v učební síni se pořádají divadelní představení. Lavice před představením srazí se do koutů a v nich tísní se žáci. Nadučitel Mikulík za vyučování staví a upravuje jeviště, dětí nevyučuje. Školní úřady o tom vědí ale mlčí.

Jde tu o vyložené stranictví a nadržování. Když byli rodiče dětí pro stávku školní vyšetřováni, tu vyšetřující úředník okresní správy holešovské, koncipista, mladý úředník přímo lidem se vysmíval, že se modlí, a že v Boha věří.

Poměry tyto jsou přímo neudržitelné a škandální. Obě učitelské síly v Kudlově nevyhovují ani nejjednoduším paedagogickým požadavkům, ba přímo jsou křiklavým dokladem, jak učitelstvo nemá působiti.

Tážeme se tedy:

1. Jest panu ministru školství a národní osvěty známo působení učitelstva v Kudlově?

2. Jest pan ministr ochoten poslati k vyšetření těchto skandálních poměrů nestranného vyššího úředníka zemské politické správy moravské?

3. Jest pan ministr ochoten postarati se o to, aby nařízení a zákony školské byly od učitelstva zachovávány a ti, kdož se proti nim prohřešují, byli potrestáni?.

V Praze dne 5. února 1920.

Jos. Kadlčák,.

Bezděk, Valoušek, Dr. C. Stojan, Dr. Nosek, Fr. Mlčoch, Sedláček, Čapka, Jílek, Rýpar.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP