Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2346.

Zpráva

ústavního výboru

o vládním návrh u zákona tisk č. 2040 o zvláštních opatřeních v oboru samosprávy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Zemské sněmy ve všech třech bývalých korunních zemích českých vykonávaly kromě činnosti zákonodárné rozsáhlou činnost správní. Podle zřízení zemských z r. 1861 náleželo zemským sněmům vše, co jako záležitosti zemské bylo označeno; podle § 18. zřízení zemských jsou to:

I. Všeliká nařízení týkající se:

1. zeměvzdělání,

2. stavby veřejné, ježto se zapravují z prostředků zemských,

3. ústavů dobročinných, z prostředků zemských nadaných,

4. rozpočtu předchozího a kladení počtů zemských jak

a) co se dotýče příjmů zemských ze spracování majetnosti zemi náležité, ukládání daní na potřeby zemské a užívání úvěru zemského, tak i

b) co se dotýče vydání zemského řádného i mimořádného.

II. Zevrubnější nařízení v mezích zákonů obecných, ježto se vztahují:

1. k záležitostem obecním,

2. k záležitostem církevním,

3. ke konání přípřeže a opatřování i ubytování vojska; konečně

III. nařizování o věcech dobrého země neb potřeb zemských se týkajících, ježto zvláštními nařízeními zastupitelstvu zemskému k opatření se přikazují.

V dalších §§ zemských zřízení jsou stanovena práva a povinnosti tuzemských sněmů ve věcech správy jmění stavovského a jiné majetnosti zemské, fondův a ústavů, záležitosti úvěru zemského i dluhů zemských se týkající (§ 20., 21), o rozvrhování a vybírání přirážek ku přímým daním (§ 22.), o systemisování úřednictva a služebnictva, jakož i o systemisování jeho platů (§ 25.).

Z této pravomoci a působnosti zemských sněmů patří valná část do oboru činnosti správní a do činnosti zákonodárné ve vlastním slova smyslu náležejí jen záležitosti. týkající se zemědělství, a ty, jež uvedeny jsou v odstavci II. a III. §18. zem. zřízení. Kromě toho náležejí do oboru správní činnosti zemských sněmů ještě ta práva, jež byla jim vyhrazena zákony o zřízeních obecních, o zastupitelstvech okresních a silničních konkurenčních okresech (na Moravě a ve Slezsku).

K opatřením v oboru vlastní správy zemské bylo potřeba usnesení sněmů a k usnesením, jimiž kmenové jmění zemí se mělo zciziti, nebo nějakou stálou závadou zatítiži, a k usnesením o přirážkách vyšších, nežli 10%, také schválení císařského.

K některým výkonům dozorčího práva nad obcemi a okresy bylo třeba dohody mezi zemským výborem a místodržitelstvím, nebo - nebylo-li dohody dosaženo - usnesení sněmu a schválení císařova.

Do této skupiny patří ustanovení obecního zřízení pro král. České § 3. a 4. o rozloučení obcí a změnách v hranicích obcí, § 87. o obecních přirážkách, přesahujících 50% daní přímých, anebo 30% daní nepřímých, § 89. o zavedení nových platův a dávek obecních (dávky ze psů, dávky domovské, stavební, zdravotnické, z lihových tekutin, z nájemného. stočné, vodní, hřbitovní, a z obecního úřadování) a § 54. zákona o zastupitelstvech okresních, o vyšších přirážkách okresních, § 12. zem. zákona moravského ze 30. září 1877 o zřizování a udržování veřejných silnic a § 52. zem. zákona slezského z 15. listopadu 1863.

Ostatní správní činnost zemských sněmů v oboru hospodářské a majetkové správy obcí a okresů vyžadovala usnesení sněmovních, schválených císařem; tak podle § 68. obecního zřízení českého rozdělení kmenového jmění obecního, § 54. zákona o zastupitelstvech okresních, o platech a dávkách jiného způsobu, nežli jsou přirážky k daním přímým, § 55. téhož zákona o kreditních operacích jiných než výpůjčky, § 45. obecního zřízení moravského ve znění z 2. června 1898 o zvláštních dávkách obecních.

Zastavením činnosti zemského sněmu českého a ustavením správní komise zemské tak zv. anenským patentem ze dne 26. července 1913. č. 36. z. z. přešla působnost zemského výboru i sněmu na zemskou správní komisi a usnesení sněmu nahrazena císařským nařízením. Na Moravě a ve Slezsku obstarávaly až do státního převratu tuto činnost zemské výbory a zem. sněmy. Převratem dne 28. října 1918 nastaly úplně nové poměry.

Prozatímní ústavou republiky československé (zákon ze dne 13. listopadu 1918, č. 37. sbírky zák. o nař.) bylo ustanoveno, že zákonodárnou pravomoc pro celý stát i jednotlivé jeho části a pravomoc dozorčí nad mocí výkonnou vykonává Národní shromáždění (§ 4.).

Tím přestala úplně veškerá zákonodárná činnost zemských sněmův, avšak o správní jejich činnosti nebylo výslovně ustanoveno, na který orgán přechází. Podle uvedeného § 4. prozatímní ústavy lze souditi, že i tato činnost správní náleží Národnímu shromáždění. Vzhledem k tomu, že při správní činnosti zemských sněmů, jak z jejího výpočtu je vidno, jde velmi často a ve všech téměř případech o věci běžné správy samosprávných svazků, bylo by projednávání všech těchto případů ryze správní povahy velmi obtížným rozmnožováním agendy Národního shromáždění. Jedině schvalování rozpočtů zemských mohlo by se pokládati za tak důležitý akt, že vyžadoval by projednání v Národním shromáždění. Poněvadž však podle prozatímní ústavy (§ 14. a 16.) jediným odpovědným representantem státní moci výkonné vůči Národnímu shromáždění je vláda, je nutno, aby měla i v otázce rozpočtů zemských a hospodářství zemí rozhodující vliv a byla za ně odpovědna.

Různý výklad ústavy o poměru samosprávy zemské k vládě a Národnímu shromáždění je důkazem toho, že je třeba, aby těmto neujasněným poměrům učiněn byl konec, a aby zákonem bylo ustanoveno, na koho přechází správní činnost zemských sněmů.

Vládní návrh doporučuje, aby touto působností bývalých sněmů pověřena byla vláda.

Ústavní výbor uváživ důvody, jimiž vláda doprovodila své návrhy a pamětliv toho, že již Národní shromáždění novelou k obecnímu zřízení (zákon ze dne 7. února 1919, č. 76. sb. z. a n.) svěřilo část této působnosti zemských sněmů vládě (rozlučování a slučování obcí, změny v hranicích obcí i okresů) doporučuje, aby Národní shromáždění dalo ústavní schválení vládnímu návrhu zákona v tomto znění:

Zákon

ze dne............................1920

o zvláštních opatřeních v oboru samosprávy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

§ 1.

Vládě přísluší činiti veškerá opatření správní, jež podle dosud platných zákonů vyhrazena byla působnosti zemských sněmů v Cechách, na Moravě a ve Slezsku.

Totéž platí i v případech, kdy se k správnímu opatření vyhledávalo podle dosavadních zákonů usnesení zemského sněmu, schváleného císařem.

§ 2.

Pokud podle dosud platných zákonů lze zavésti dávky a přirážky zemské, okresní a obecní toliko na základě zvláštního zákona zemského, nastupuje na místo tohoto zákona usnesení vlády.

§ 3.

Vydání, jež nejsou zařaděna do zemského rozpočtu, lze učiniti jenom se schválením vlády.

§ 4.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 5.

Zákon provede vláda.

V Praze dne 5. února 1920.

Místopředseda:
Zpravodaj:
Dr. Weyer v. r.
Jan Malypetr v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP