Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2313

Zpráva

živnostenského výboru o nařízení vlády československé republiky ze dne 17. prosince 1919 o zachování služebních poměrů osob, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících, za války a obmezení výpovědi některých služebních poměrů.

Presidium ministerské rady republiky československé doručilo přípisem ze dne 19. prosince 1919, č. 27.174 Národnímu shromáždění podle § 3. zákona ze dne 24. července 1917, č. 307. ř. z. opis nařízení vlády republiky československé ze dne 17. prosince 1919 tohoto znění:

Nařízení vlády československé republiky ze dne 17. prosince 1919 o zachování služebních poměrů, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících, za války a o obmezení výpovědi některých služebních poměrů.

Podle zákona ze dne 24. července 1917, č. 307. ř. z. se nařizuje:

Čl. I.

Působnost nařízení ze dne 9. ledna 1919, č. 14. sb. z. a n. a ze dne 28. února 1919, č. 108. sb. z. a n., prodlužuje se do 30. června 1920.

Čl. II.

Toto nařízení nabývá účinnosti vyhlášením.

Provésti je náleží ministru spravedlnosti.

Tuto věc přikázalo předsednictvo Národního shromáždění československého přípisem ze dne 20. prosince 1919, č. 3322 živnostenskému výboru k řízení.

Živnostenský výbor podává o této věci tuto zprávu: Nařízením z 9. ledna 1919, č. 14. sb. z. a n., byly upraveny služební poměry obchodních pomocníků, kteří, byvše povoláni k vojenské službě nebo k válečným úkonům, vrátili se do občanského života. Tímto nařízením zaručeno právě zaměstnancům, vykonávajícím službu vojenskou, opětné nastoupení dřívějšího místa služebního. Vojíni, vracející se ze Sibiře a ze Slovenska, mají zajisté právo na tytéž úlevy, jakých se dostalo vojínům dříve demobilisovaným. Poněvadž však ještě mnoho příslušníků státních jest v činné službě vojenské a repatriace slavné armády sibiřské, jakož i demobilisace povolaných ke službě aktivní nebude provedena před 31. prosincem 1919, do kteréž doby je stanovena platnost uvedeného nařízení, je nezbytno, platnost jeho prodloužiti alespoň do 30. června 1920.

Nařízením z 9. ledna 1919, č. 15. sb. z. a n., byla obmezena výpověď určitých služebních poměrů. Na jeho místo nastoupilo nařízení z 28. února 1919, č. 108. sb. z. a n.; jím byla výpovědní lhůta při výpovědích, daných po 13. lednu 1919, až do vydání nařízení prodloužena o 6 neděl, pokud není třeba půlletní výpovědi. Po 28. únoru 1919 jest možno dáti výpověď jen podle § 20. zákona o obchodních pomocnících ve lhůtě tam stanovené. Po 10leté službě nesmí býti lhůta kratší 3 měsíců a končí vždy čtvrtletím. Toto nařízení, mající platnost do 1. července 1919, bylo prodlouženo nařízením ze dne 27. června 1919, č. 350. sb. z. a n. do 31. prosince 1919.

Kdežto »Československá obchodnická beseda v Praze« domáhá se prodloužení nařízení toho do 31. prosince 1920, domáhá se »Pracovní výbor sdružených socialistických organisací obchodu, průmyslu a peněžnictví v Praze«, aby služební poměr nebyl vůbec vypověditelný, nebo jen z důvodů, pro které může býti ihned bez výpovědi zrušen.

Nevypověditelnost služebního poměru obchodních pomocníků znamenala by však úplné obmezení svobody zaměstnavatele, neboť právě omezením práva výpovědi byla by úprava služebního poměru a jeho skončení úplně vložena do rukou zaměstnancových a regulace kvality pomocných sil obchodních, jakož i jich počtu a přizpůsobení k rozsahu závodu a obchodní konjunktuře byly by zamezeny.

Navrhuje se proto jen, aby platnost dosavadního nařízení byla prodloužena, poněvadž poměry, které byly směrodatné při vydání původního nařízení, nepominuly zcela a trvají dále.

Prodloužení to znamená sice pro obchodnictvo, průmysl i živnostnictvo jisté omezení; naproti tomu ociťují se zaměstnanci obchodní jako společenská třída kapitálově slabší pro neurovnané poměry obchodní a při nedostatku zboží v nebezpečí, že budou ze zaměstnání propuštěni bez naděje na získání zaměstnání jiného.

Poněvadž takovéto poměry potrvají bezpečně ještě půl roku, navrhuje se prodloužení shora uvedených nařízení na tuto dobu.

Podotknouti třeba, že proti dalšímu prodloužení nařízení z 28. února 1919, č. 108. sb. z. a n., vyjádřily se již obchodní a živnostenské komory v Plzni, Brně a Opavě a Spolek českých textilních průmyslníků v Praze, který však připouští i jeho prodloužení, ale jen na krátkou dobu. Naproti tomu obchodní a živnostenská komora v Praze nenamítá ničeho ani proti prodloužení tohoto nařízení, poněvadž poměry, které byly směrodatny při vydání nařízení, nepominuly zcela ani dnes a trvají dále. Doporučuje v zájmu zaměstnanců prodloužení do 30. června 1920. Všechny tyto sbory doporučují, aby prodlouženo bylo nařízení z 9. ledna 1919, č. 14. sb. z. a n.

Věcně jest tedy nařízení toto oprávněno a odůvodněno. Formálně vyhovuje úplně ustanovením § 3. zákona ze dne 24. července 1917, č. 307. ř. z.

Z důvodů těchto živnostenský výbor navrhuje:

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti: Nařízení vlády československé republiky ze dne 17 prosince 1919 o zachování služebních poměrů osob, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících, za války a o obmezení výpovědí některých služebních poměrů se schvaluje.

V Praze 28. ledna 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
Jan Slavíček v. r.
Vilém Votruba v r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP