Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2311.

Dotaz

člena Národního shromáždění Václava Freimana a soudruhů na ministry vnitra, spravedlnosti a sociální péče, pro neoprávněné chikanování občanův a nesplnění ustanovení platných zákonův politickými, soudními a obecními úřady v obcích v severozápadní oblasti československé republiky.

V malé, ale bohaté obci Lišanech, ležící na toku Ohře, udál se dne 16. ledna neuvěřitelný případ surového postupu proti českému zemědělskému dělníku. U majitele usedlosti Seemana zaměstnán byl delší čas dělník Karel Kokta se ženou a dvěma dospělými dcerami. Pro mzdový spor vypověděl majitel Koktu z bytu, získal neoprávněně u postoloprtského soudu svolení k nucenému vyklizení, naléhaje na vystěhování nyní v nejhorší době roční uprostřed ledna. Mezitím co Kokta po zaplavených cestách, bylať právě povodeň, chodil po okolních vesnicích, hledaje práci i nový byt a z členů jeho rodiny nikdo nebyl doma, přišel soudní vykonavatel, majitel domu zavolal kováře, dal vylomit dvéře zamčeného bytu, chtěje věci dělníka vystavěti na ulici. K tomu se sběhlo něco lidí, českých i německých zaměstnanců, kteří hlasitě pronášeli výkřiky nevole nad tímto jednáním, takže exekutor sám z útrpnosti ohledu výkon přerušil a odešel. Po jeho odchodu přikročil však majitel domu Seemann s místním, sobě oddaným starostou obecním, dále obecním sluhou, sám ku práci a vyházel věci dělníka Kokty na dvůr do hlubokého bláta. Nešťastný Kokta vrátil se domů večer se ženou i dětmi a při pohledu na svůj majetek nemohl se zdržeti pláče. Při tom shledal, že uspořený celý výdělek za loňskou práci celkem 1100 K, kus plátna připravený na košile pro starší dceru a několik prostěradel schází. Několik zastanců ubohého dělníka zakročilo týž den u okresního hejtmanství v Žatci a vymohlo, že druhý den poslán do Lišan okres. inspektor Illner a docílil, že věci dělníka, dosud na dvoře v blátě ležící mohly býti opět nastaveny do původní světnice až si Kokta jiný byt najde. Okresní hejtmanství v Žatci poslalo sice několik dní před soudním vyklizením obecnímu úřadu v Lišanech nařízení, aby obec Koktovi o přístřeší se postarala. Starosta A. Scheiter však ví, že takové nařízení respektovati nemusí a také naň nereagoval, ač jest dosti bytů v Lišanech, v této výstavné vesnici. Hlavní důvod k tomuto krutému postupu je politický. V obci Lišanech mají býti provedeny odložené volby do obecního.zastupitelstva. Pomoci úřední nelze se dovolati. Účastnění státní a samosprávní úřadové většinou smýšlením ještě nejsou smýšlení republikánského a pracují v souhlase s majetnější třídou německou na potlačení českého živlu.

Druhý případ, hroznější jest následující: Antonín Blažek, zemědělník, bydlel v Levonicích bezmála deset let. Posledně byl ve službě německého sedláka Stticha. Blažek byl důvěrníkem dělnické organisace v Levonicích a v době loňské volební kampaně vedl české dělnictvo proti německým agrárníkům. Když pak byl stanoven známý ceník práce zemědělskými organisacemi, dodržel v Levonicích jediný Blažek cenu stanovenou; ostatní čeští i němečtí dělníci úplně Blažka zradili, davše se německými agrárníky k cenám nižším přemluviti. Organisace jiné, kromě něm. soc. dem. a něm. agrár. v Levonicích nestává. Blažek neustoupil, za cenu nižší pracovati nešel a toho využili něm. agrárníci, aby se nepohodlného Čecha zbavili a z obce ho odstranili a to tím spíše, že Blažek měl v únoru t. r. dosíci desetiletí svého pobytu v Levonicích a tím práva domovského tam nabýti. Šel do práce jinam, avšak nemoha bytu nalézti, zůstal v dřívějším natur. bytu svém, patřícím Sttichovi. Byl Sttichem opětně žalován u okres. soudu v Postoloprtech, kde byl násilně donucen k narovnání a ku podpisu smíru, jímž se uvázal do určitého dne v lednu se vystěhovati. Bytu jiného však do té doby nenašel a tak zavilost německá majíc suchou literu zákona a postoloprtský okresní soud na své straně, provedla pomstu na nenáviděném Čechu. Po 7 dnů a 8 nocí byli Blažek a jeho 8členná rodina, jakož i veškerý majetek a nábytek na vsi v Levonicích, pak převezen byl do domovské obce Blažkovy Volenic na Lounsku a tam tolikéž několik dni a nocí čekati musel na umístění svého nábytku, protože obcí vymíněný byt v chalupě jisté ženy byl touto v poslední chvíli odřeknut. Ve Volenicích nenašel se ani ve statcích ani v chalupách byt pro vyštvaného dělníka. Tato krutá hra osudu působila tak strašlivě na duševní stav zkoušeného ubožáka Blažka, takže konec konců z toho sešílel a početná rodina zbavena nejen živitele, ale i jediného zastance.

Podepsaní vznáší k pp. ministrům vnitra, spravedlnosti a sociální péče žádost, aby případy tyto přísně dali vyšetřiti a dali podatelům odpověď, jakým způsobem dostalo se postiženým zadostiučinění.

V Praze 29. ledna 1920.

Václav Freiman,

Kopeček, Dr. Klouda, Dr. Rambousek, Dr. B. Vrbenský, Tučný, Srnec, Dr. Krejčí, St. K. Neumann, Buříval, PeIikán, A. Konečný, Prof. Sladký, Kvidera, Dr. Th. Bartošek, Landová-Štychová.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP