Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2302.

Odpověď

ministra financí na dotaz členů Národního shromáždění Jana Rýpara, Ant. Čuříka a soudr., (tisk č. 2072) o postupu berní správy při uvolňování okolkovaných bankovek a tajném nařízení v této věci.

Nařízení ministerstva financí ze dne 22. července 1919 čís. 13.992 pres. vydáno bylo jakožto opatření zcela výjimečné a byl v něm výslovně důraz položen na to, že bankovky zadržené při okolkování mohou býti uvolněny pouze osobám, jež toho skutečně zasluhují, hledíc k jejich majetkovým, výdělečným a rodinným poměrům.

V prvé řadě mělo býti nařízením tím pomoženo lidem malým, neštěstím stiženým, invalidům a takovým, kteří zadržením peněz ohroženi byli vážně na existenci, tak že musili dokonce dovolávati se veřejně dobročinných institucí, aby uhájili existence.

Zákonný důvod zadržení poloviny bankovek, k okolkování předložených, nedovoluje zásadně vůbec, aby byly uvolňovány zadržené bankovky též k investicím.

Byloť účelem zadržení těchto bankovek, aby byl oběh peněz zmenšen a hospodářství peněžní vrátilo se tak do zdravých kolejí úvěrových.

Zejména ten, kdo chystal investice, měl býti tím nucen, aby vyhledával úvěr, jako dálo se v dobách normálních.

O výhodách hospodářství úvěrového (zvýšení úrokové míry z vkladů, zlevnění úvěru) a následcích přebytečně velikého oběhu peněz zajisté netřeba se zmiňovati.

Avšak nehledě k těmto důvodům, spíše theoretickým a akademickým, bylo nutno s hlediska fiskálního omeziti výplaty zadržených peněz na míru nejmenší.

Ustanovením § 10. zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n. určena byla mez, nad níž oběh čs. státovek nesmí býti zvětšen.

Podle toho může obíhati pouze částka, která se skládá:

1. z bankovek při původním okolkování kolkem opatřených;

2. z bankovek vydaných do polovice převzatých žírových účtů a pokladničních poukázek Rakousko-uherské banky a

3. z bankovek jednoa dvoukorunových, které jsou v oběhu na území československého státu.

Bylo proto nutno vypláceti při okolkování bankovek zadržené a podle uvedeného výnosu uvolněné vklady z pohotových peněz pokladních.

Jak velice byly tím zatíženy pokladny státní, vidno jest nejépe z toho, že dosud vyplaceno bylo takových malých vkladů zadržených při okolkování Kč 333,865.022 63 a očekává se ještě, že bude nutno vyplatiti na žádosti dosud podané a řádně odůvodněné...Kč 148,419.852.

celkem tedy Kč 472,284.974.63 t. j. okrouhle půl miliardy!

Jsou to ponejvíce vklady institucí sociálních, na které nutno zvláště hleděti.

Když výplaty počaly ohrožovati stav pokladen státních, byl vydán výnos ze dne 10. září 1919 čís. 72.225/19 v dotazu citovaný.

Zemské finanční ředitelství v Brně oznámilo tento výnos berním správám na řízením ze dne 27. září 1919 čís. 1104/103, doplnivši jej o své ujmě tímto dodatkem:

»Podotýká se, že ve všech případech uvolnění vkladů jedná se jen o výjimečné opatření, jímž se má dostati lidu hospodářsky slabému ve značné finanční tísni částečné úlevy tím, že se jim část zadržených peněz uvolní. Nutnou potřebu musí ovšem strana sama prokázati a jen do té míry lze peníze uvolniti.

Naprosto nepřípustno jest vraceti vklady k účelům investičním jako na nové stavby, na nákup zboží, rozšíření živnosti a pod.

Tak bylo pozorováno, že v žádostech z kruhů rolnictva žádá se o uvolnění téměř výhradně jen pro novostavby, opravy budov a nákup dobytka, nářadí a pod.

Rovněž i obchodníci a živnostníci žádají vrácení peněz k rozšíření živnosti; také stereotypní důvody, že peněz jest potřeba k opatření obuvi, topiva atd., vždy nestačí a jest v každém případě pečlivě zjistit, zdali strana vzhledem k majetkovým poměrům a jinakým příjmům nemá k disposici jiných peněz, aby si opatřila tyto věci.

Kde majetkové poměry stran nejsou berní správě známy, třeba v každém případě vyšetřiti, zdali a pokud jest žádost odůvodněna. Když se ukáže potřeba, může býti uvolněna pouze částka odpovídající této potřebě ovšem jen do přípustné výše.

Připomíná se však, že nejvyšší přípustná hranice 1000 K resp. 2000 K má býti jen výjimkou v případech zvláště ohleduhodných.«

Třeba byl tento doplněk připojen k výnosu citovanému bez vědomí ministerstva financí, nelze z důvodů svrchu uvedených činiti proti němu námitek a naříditi jeho odvolání, neboť by mohly býti uvedeny liberálnějším postupem při uvolňování vkladů pokladny státní do citelných nesnází.

Ministerstvo financí upozornilo však zemské finanční ředitelství v Brně, že jak ostatně jest uvedeno - již ve zdejším výnosu ze dne 22. července 1919 čís. 13.992, pres. jest možno ve zcela výjimečných případech (jde-li zejména o domkáře, malé živnostníky nebo obchodníky a pod., kteří postiženi byli požárem, povodní nebo jinými živelními pohromami, pádem dobytka atd. (uvolniti zadržený peníz vždy, po případě i nad míru jinak přípustnou (1000 Kč. resp. 2.000 Kč.).

O uvolnění částek nad 1000 Kč. resp. 2.000 Kč. rozhoduje však zemské finanční ředitelství s konečnou platností.

V Praze dne 23. ledna 1919.

Ministr financí:

K. Sonntág, v. r.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP