Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2287.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na dotaz člena Národního shromáždění Buřívala a společníků č. t. 1996

o porušení zákona ze dne 27. června 1919, č. 372. sb. zák. a nař., prováděcím nařízením ze dne 1. října 1919, č. 534. sb. z. a n. o jmenování sluhův a podúředníkův úředníky kancelářskými.

Zákon ze dne 27. června 1919, čís. 372. sb. zák. a nař. sleduje úplně ustanovení druhého odstavce § 2. zákona z 18. února 1919, čís. 89. sb. zák. a nař. Činí účastnými svojí úpravy ony zkoušené soudní sluhy a podúředníky, kteří do 1. ledna 1919 vykonali zkoušky určené pro kancelářské úředníky soudní, a rozeznává tu tři skupiny:

a) I. kancelářskou zkoušku a zkoušku knihovní,

b) I. kancelářskou zkoušku a zkoušku pro konceptní pomocníky,

c) II. kancelářskou zkoušku.

Posléz uvedená zkouška prohlášena shodně jako v zákoně z 18. února 1919, čís. 89. sb. z. a n. za postačitelnou o sobě, poněvadž podle § 7. nařízení ministerstva spravedlnosti z 18. července 1897, čís. 170 ř. z. výkon její sprošťuje výkonu I. kancelářské zkoušky.

Již v původním návrhu člena Národního shromáždění Dra Matouška a spol. (čís. tisku 599) byla úchylka od znění zákona z 18. února 1919, čís. 89. sb. z. a n., že místo slov "nebo I. zkoušku kancelářskou a zkoušku pro konceptní pomocníky nebo II. zkoušku kancelářskou" uveden byl text "nebo I. zkoušku kancelářskou, zkoušku pro konceptní pomocníky nebo II. zkoušku kancelářskou." Z textové této různosti, která octla se i v zákoně, nelze činiti žádných důsledků, poněvadž právě nijak nebyl dotčen zákonem § 7. cit. nařízení a skupiny předpokládaných zkoušek zůstaly rozděleny spojkou "nebo".

Stejně tudíž, jako stalo se v zákoně z 18. února 1919, čís. 89. sb. zák. i nař., i zde I. kancelářská zkouška sama o sobě zvláštního práva založiti neměla; kancelářský oficiant a kancelářský pomocník jen tuto zkoušku vykonavší nestal se účastným úpravy podle druhého odstavce § 2. cit. zákona, soudní sluha a podúředník s I. kancelářskou zkouškou nestal se účastným úpravy zákona z 27. června 1919, čís. 372. sb. zák. a nař.

Že zákon nemůže míti jedině tento smysl, plyne z této úvahy:

Ve výboru státně-zřízeneckém přimlouval se zástupce ministerstva spravedlnosti za jiné řešení otázky postupu kvalifikovaných sluhů. Ministerstvo hodlalo totiž asi 80100 z uprázdněných tehdy míst kancelářských úředníků (počtem 150) obsaditi sluhy a podúředníky pro ně kvalifikovanými. Tehdy bylo zaměstnanců takových, vykonavších I. kancelářskou zkoušku 99, tuto a knihovní zkoušku 51, II. kancelářskou zkoušku 4, tedy celkem 154. Zástupce ministerstva spravedlnosti upozornil státně-zřízenecký výbor, že způsob řešení, jakým se zanáší ministerstvo spravedlnosti, je potud širší, že má se týkat i těch, kteří mají jen I. kancelářskou zkoušku, ovšem potud opět nepříznivějším, že veškeré vybrané síly byly by zařazeny jen do I. stupně platového XI. hodnostní třídy.

Právě tento rozpor způsobil, že též organisaci těchto zaměstnanců dostalo se příležitosti, aby se vyjádřila, a tato prohlásila se pro úpravu, navrženou poslancem Drem Matouškem a soudr.

Slovo "zkoušení" pojal státně-zřízenecký výbor do osnovy k návrhu vlády, by odstraněna byla pochybnost, podle které sazby let zákona z 18. února 1919, čís. 89. sb. zák. a nař. má se jmenování díti.

Prováděcí nařízení z 1. října 1919, čís. 534. sb. zák. a nař. shoduje se úplně se zákonem.

V Praze dne 20. ledna 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý, v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP