Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2283.

Zpráva

rozpočtového výboru

o vládním návrhu zákona tisk č. 1813,

jímž se rozšiřuje válečná daň na vyšší zisky společnostní a vyšší příjmy jednotlivců z r. 1919 a mění se některá ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z. o dani válečné.

Osnovou rozšiřuje se působnost dosavadního nařízení č. 103 ř. z. ze dne 16. dubna 1916 a zákona ze dne 16. února 1918, č. 66 ř. z. o zdanění mimořádných zisků původně na léta 1914 - 1917 vázaných, a zákonem ze dne 17. dubna 1918 na rok 1918 rozšířených, také na rok 1919.

Důvodem k prodloužení jeví se dosud trvající neurovnané hospodářské a sociální poměry, kterých jednotlivci jako za války tak i v běžném roce využívali k obohacování svému. Nedostatek zboží a potravin umožňoval nabývání neoprávněných zisků, jež zdaniti je požadavkem sociální spravedlnosti. Stát, který stejně jako jednotlivec, tímto stavem trpí, je povinen učiniti včasná opatření na ochranu vlastní stejně jako na ochranu nemajetných.

Opatření jeví se nutným také se zřetelem na předložený zákon o dávce z majetku, na jmění povstalé po 1. lednu 1914, kterážto dávka se zřením na provedené soupisy bude vyměřována k 1. březnu 1919, takže majetek, nabytý po této lhůtě, byť sebe větší, nebyl by pojat do tohoto zdanění. Aby nedošlo ke dvojitému zdanění jednou daní válečnou, po druhé dani z majetku, bude učiněno v zákoně o dani z majetku náležité opatření.

Rozpočtový výbor, pojednav o dani, nečiní žádných změn a navrhuje Národnímu shromáždění, aby udělilo předloze ústavní schválení.

V Praze dne 26. ledna 1920.

Předseda:
Zpravodaj:
Ant. Němec, v. r.
R. Jaroš, v. r.


Zákon

ze dne ......................................................... 1920,

jímž se rozšiřuje válečná daň na vyšší zisky společnosti a vyšší příjmy jednotlivců z r. 1919 a mění se některá ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 ř. z., o dani válečné.

Článek I.

Válečná daň se rozšiřuje na vyšší zisky společností a vyšší příjmy jednotlivců z roku 1919. Ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, čís. 66 říš. zák., o dani válečné platí s výjimkami, uvedenými níže, obdobně i na rok 1919.

Článek II.

Ztráty podle § 21. zákona uvedeného v článku I., utrpěné v roce 1919, nesmějí se odečísti od vyšších zisků, nebo vyšších příjmů let předchozích.

Rovněž nelze odečísti podobné ztráty utrpěné v roce 1918 od vyšších zisků (příjmů) roku 1919.

Článek III.

Posledním válečným obchodním rokem (válečným rokem) podle zákona, uvedeného v článku I., rozumí se rok 1919. Platí tedy zvláště ustanovení § 8. odst. 4., druhá věta, o kalendářním roce 1917, neb o bilančním roce 1917/18, pro kalendářní rok 1919, nebo bilanční rok 1919/1920.

V § 14. platí místo roku 1922 rok 1924.

Lhůty, stanovené v § 19. odst. 3., a v § 24. odst. 2., koncem roku 1919 a 31. lednem 1920, posunují se na konec roku 1921 a na 31. leden 1922.

Článek IV.

Válečná daň je splatná v jedné lhůtě, a to do 30 dnů po dodání platebního rozkazu.

Článek V.

Provésti tento zákon, jenž nabývá platnosti dnem vyhlášení, ukládá se ministru financí a ministru spravedlnosti v dohodě s ostatními zúčastněnými ministry.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP