Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2275.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ............................................ 1920

o zřizování poradních sborů.

§ 1.

Poradní sbory jsou stálá kolegia, skládající se buď úplně, nebo částečně z laikův, a přičleněná určitému úřadu za tím účelem, aby podávaly vyjádření a návrhy v příčině odborných otázek, spadajících do jejich oboru působnosti.

§ 2.

Bližší ustanovení o jejich organisaci, zejména o složení, působnosti, funkčním období, svolávání, usnášení, pak o tom, má-li vyslechnutí poradního sboru být obligatorním nebo fakultativním, vydána budou v rámci tohoto zákona pro každý případ zvláště.

§ 3.

Členy poradních sborů jmenuje buď příslušný ministr, anebo je volí zájmové korporace. Poradní sbory, přičleněné úřadům ústředním, nesmějí míti více než 60 členů, jiné více než 30 členů.

Předsedá buď přednosta příslušného úřadu, kterému je sbor přičleněn, nebo jeho náměstek; náměstek může býti také volen členy poradního sboru.

§ 4.

Při poradních sborech, přičleněných úřadům ústředním, může býti presidentovi republiky vyhrazeno právo jmenovati předsedu neb i členy poradních sborů.

§ 5.

Členství v poradním sboru jest úřadem čestným.

Členům, jejichž bydliště leží mimo sídlo poradního sboru, nebo v městech se státními policejními úřady mimo policejní obvod sídla může býti přiznána náhrada cestovného i stravného z pokladny státní, nemají-li práva na podobné požitky z jiné veřejné pokladny.

§ 6.

Náklady věcné a osobní hradí stát; úhrada stravného a cestovného může však být uložena veřejným korporacím, kterým se přizná právo vysílati do poradního sboru členy, pokud se týče členů jimi vyslaných.

§ 7.

Vláda se zmocňuje, aby v rámci tohoto zákona uváděla v život poradní sbory cestou nařizovací a aby vydávala pro ně jednací řády.

§ 8.

Dosavadní zákony a nařízení o poradních sborech zůstávají nedotčeny.

§ 9.

Zákon tento nabývá hned účinnosti; jeho provedení náleží vládě.

Důvodová zpráva.

Poradní sbory nejsou institucemi původu teprve nejnovějšího. Již absolutismus znal státní (tajné) rady jako poradní sbory koruny s kompetencí universální, ale též některé odborné poradní sbory, na př. "stálou medicinální komisi" v Rakousku. Z poradních sborů, jež až doposud v Rakousku a podle dřívějších rakouských norem u nás byly ustaveny, zřízena byla jen menší část na podkladě zákonném, a to jen v takových případech, kde zákon sám, upravující celkově některý obor správy, zřídil pro obor ten zvláštní sbor poradní (na př. nejvyšší zdravotní rada); ostatní byly uvedeny v život výkonnou mocí buď cestou nařizovací, často však jen interní cestou (vyhláškou ve věstníku příslušného ministerstva). Rovněž i sbory, které v naší republice byly zřízeny, byly v život uváděny pouze cestou nařizovací.

Hlavním účelem poradních sborů jest umožniti ústředním úřadům bezprostřední styk se širokými vrstvami, který jim jinak chybí. Je-li však zřízením takového sboru příslušnému úřadu dána možnost, aby stále byl informován o přáních a tužbách toho kterého stavu - při čemž jest významnou právě stálost informace na rozdíl od anket svolávaných jen od případu k případu - je zajisté také žádoucno, by zřízení poradního sboru bylo uvedeno publikací ve Sbírce zákonův a nařízení v širokou známost nejen toho kterého stavu, nýbrž všech vrstev bez rozdílu, aby každý občan měl vědomí, že státní úřady řeší své úkoly po bedlivém uvážení a podle odborné informace, získané před očima široké veřejnosti.

Nelze dále přehlížet okolnosti, že řádně sestavený a založený poradní sbor může se podle zkušenosti v budoucnosti domoci značného vlivu, takže pak ve skutečnosti vybočuje z mezí, vytčených jemu původním statutem, a není vlastně již pouhým sborem poradním, nýbrž de facto sborem iniciativním a při správě spolupůsobícím. (Srov. poradní sbor statistického úřadu práce ve Vídni.)

Aby po této stránce zaveden byl jednotný postup, předkládá se návrh rámcového zákona, podle kterého vláda se zmocňuje, uváděti po radní sbory v život cestou nařizovací a při tom stanoviti podrobnosti, ke kterým by jinak z ústavních důvodů bylo potřebí zákona, na př. právo presidenta republiky ke jmenování předsedů nebo členů (§ 4.), obligatorní spolupůsobení poradních sborů při správě veřejné (§ 2.), nárok členů na stravné a cestovné z pokladny státní (§ 5.), povinnost veřejných korporací k úhradě stravného a cestovného (§ 6.).

Pokud se týče tendence vlastní osnovy, bylo by celkově vytknouti toto:

Jde o sbory výlučně poradní, které nemají samostatné pravomoci rozhodovací a nařizovací, jako sbory samosprávné, aniž jsou tu laikové státním úřadům večleněni (tak zv. smíšené úřady), nýbrž jako zvláštní orgány s poradní funkcí pouze přičleněny.

Dlužno připomenouti, že činnost sborů nemusí býti vyčerpána jejich funkcí čistě poradní, nýbrž zásadně zahrnuje i právo iniciativy v rámci všeobecného oboru jeho poradní kompetence. V tom zajisté nelze spatřovati vměšování hledisk zájmového zastoupení do správy, nýbrž budou zajisté při vhodném složení sboru úřadům popudy takové jen vítány, a současně bude i chuť k práci poradního sboru jen podporována.

Pokud se týče jmenování členův a předsedy poradních sborů dlužno uvážiti:

Může zajisté při zřizování některého poradního sboru obzvláštního významu býti nutno, by právo jmenovati předsedu, event. i členy sboru, bylo vyhraženo presidentovi republiky. (Srovn. na příklad původní návrh nařízení o zřízení poradního sboru pro otázky hospodářské, kde ve stanovách vyhražovala se presidentu podobná práva.) Práva presidentu příslušící jsou však přesně vypočtena ústavní listinou, nebo stanovena zvláštními zákony; mohou býti rozšířena opět jen zákony. [Proto jest nutným pojmouti dotčené ustanovení to do zákona samého (§ 4.).]

Pokud se týče věcných a osobních nákladů, nutno především stanoviti, že členství ve sboru bude úřadem čestným, a že toliko přespolním členům přiznána bude náhrada cestovného a diety. (Praxe až dosud ve většině případův obvyklá.) Náklady tyto postihovati budou pokladny státní. Ovšem je záhodno, aby dovolena byla též možnost, přenésti část nákladů na jiné činitele. Není tu zajisté příčiny, když v četných případech sbory poradní zřizovány bývají na popud se strany té které korporace, stavu či jiných zájemníků, aby vyloučena byla možnost aspoň část nákladů věcných či osobních, přenésti na tyto činitele, kteří často sami pořádají vlastním nákladem rozličné společné akce, sjezdy, ankety a pod., jež zřízením poradního sboru stávají se jaksi oficielními. Tím bude možno často finanční effekt aspoň částečně přesunouti s beder státu na interessenty (na př. obchodní komory, nebo jiné zájmové korporace atd.).

K jednotlivým ustanovením připomíná se ještě toto:

K § 3.: obmezení počtu členů plyne ze snahy, zaručiti menším počtem lepší výběr a zabrániti tomu, aby z poradních sborů nevyvinuly se malé parlamenty.

§ 7. fixuje vlastní rámcovou povahu zákona.

Po stránce formální se navrhuje, aby předloha přikázána byla k projednání výboru ústavnímu, a to, poněvadž má býti ještě tímto Národním shromážděním schválena, s povinností, aby o ní podal zprávu plenu N. S. do 5 dnů.

V Praze 19. ledna 1920.

Ministr vnitra:
Švehla v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP