Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2272.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................. 1920,

jímž se mění zákon pro Čechy ze dne 23. února 1888 z. z. čís. 9.

o organisaci služby zdravotní v obcích a doplňuje zákon ze dne 17. dubna 1906, čís. 34. z. z. pro Čechy o výslužném obecních a obvodních lékařů v Čechách a zaopatřovacích požitcích jejich rodin.

§ 1.

Poslední odstavec u § 8. zák. z 23. února 1888, čís. 9. zem. zák. pro Čechy se zrušuje a má zníti takto:

Základní služné obecního neb obvodního lékaře nesmí činiti méně, než 1400 K ročně.

§ 2.

Pensijní a zaopatřovací požitky jež byly již obecním a obvodním lékařům a jejich rodinám vyměřeny podle starých ustanovení (§ 4., 7., 10. a 11. zák. ze dne 17. dubna 1906, čís. 34 z. z. ve spojení s § 8. zák. z 23. února 1888, z. z. č. 9) buďtež od doby účinnosti tohoto zákona nově upraveny podle základu vytčeného v §u 1. tohoto zákona.

§ 3.

Státní správa bude poskytovati zemskému správnímu výboru jako správci "pensijního fondu pro obecní a obvodní lékaře v Čechách k umožnění výplaty zvýšených pensijních a zaopatřovacích požitků lékařův a jejich rodin (§ 2. tohoto zákona) a k finančnímu zajištění pensijního fondu (§ 16. zem. zák. ze dne 17. dubna 1906, č. 34.) prozatím roční příspěvek.

§ 4.

Výše tohoto příspěvku stanoví se každoročně nařízením; nařízením může býti také poskytování příspěvku zastaveno. Pro rok 1920 má činiti příspěvek tento dohromady 100.000 K.

§ 5.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1920 a pověřuje se jeho provedením ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy s ministrem financí.

Důvodová zpráva.

Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy zabývá se pronikavou reformou veřejné správy zdravotní, jejíž součástí bude též úprava služebního postavení a právních poměrů nynějších obecních a obvodních lékařů.

Úprava tato bude vyžadovati delšího času a důkladného šetření a jednání; z toho důvodu přikročuje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy vyhovujíc žádosti sekce obecních a obvodních lékařů pro Čechy alespoň ku provisorní legislativní úpravě služebních požitkův obecních a obvodních lékařů v Čechách a aby lékaři tito základním minimálním služným vyrovnali se obecním a obvodním lékařům moravským (§ 15. zdrav. zák. moravského ze dne 27. prosince 1909, čís. 96 z. z.).

S tím spojeny budou také důsledky pro obor působnosti zákona pro Čechy ze dne 17. dubna 1906, č. 3. z. z. ohledně pensí pro lékaře, vdovy, vychovávací příspěvky dětí atd.

Úprava aspoň nejkřiklavějších nesrovnalostí nynějšího stavu je nezbytně nutnou, neboť nestejnost a nerovnoměrnost ve služebních požitcích obecních a obvodních lékařů v Čechách trvá již od doby vydání zákona z 23. února 1888, č. 9. z. z. a průběhem doby ještě se zvýšila.

Úprava tato náleží dosud beze sporu do sféry autonomních orgánů, resp. pokud jde o úpravu zákonnou, příslušela v této věci kompetence zákonodárná sněmům zemským (§ 5. z. z. ze dne 30. dubna 1870, č. 68 ř. z.).

Organisace zdravotní služby v obcích a právní poměry lékařův obecních a obvodních v Čechách byly dosud upraveny zákonem ze dne 23 února 1888, čís. 9. z. z. (částečně změněn zákonem ze dne 6. ledna 1893, čís. 9. z. z.) a dále zákonem ze dne 17. dubna 1906, čís. 34. z. z., jímž bylo upraveno výslužné lékařův obecních a obvodních, jakož i zaopatřovací požitky jejich rodin.

Na Moravě upravuje zdravotní službu v obcích a právní poměry lékařův obvodních a obecních zákon ze dne 27. prosince 1909, čís. 98. z. z.. ve Slezsku pak zákon ze dne 30. dubna 1896, čís. 31. z. z., jenž má býti zrušen zákonem ze dne 26. dubna 1914, č. 26. z. z., jehož účinnost však dosud nebyla stanovena.

Snahy lékařův obecních a obvodních v Čechách, čelící k zlepšení jejich materielních poměrů, jakož i nutná potřeba lepšího vybudování organisace zdravotní služby v obcích, vedly zemský výbor bývalého království Českého k tomu, že po důkladných přípravách vypracoval v roce 1908 a později pak roku 1911 osnovu nového zákona, jímž upravena býti měla veřejná služba zdravotní v obcích, jakož i výslužné obecních a obvodních lékařů a zaopatřovacích požitků jejich rodin; v těchto osnovách zlepšeny byly pronikavě služební požitky lékařův a to tím způsobem, že byly zavedeny třídy platové (od 1200 do 1600 korun, podle zákona z roku 1888 činí minimální služné lékařů 800 K), že dále přiznány byly lékařům pětileté přídavky (pět) a aktivní přídavek a že konečně také byla zlepšena výměra pro stanovení náhrady nákladů na cesty služební (cestovní paušál).

Zvýšený finanční efekt, který měl vzejíti z této úpravy, měl hraditi fond zemský.

Osnova tato však pro tehdejší obstrukci německou nebyla uzákoněna, takže pokud se týče úpravy služebních poměrův obecních a obvodních lékařů zůstává dosud v platnosti zákon ze dne 23. února 1888, č. 9. z. z. resp. zákon ze dne 7. dubna 1906, č. 34. z. z.

Tento stav, na jehož nápravu ovšem lékaři obecní a obvodní nemohli vykonávati nějakého vlivu, způsobil samozřejmě, že stavovské korporace lékařské domáhaly se stále naléhavěji zlepšení svých poměrů materielních cestou mimozákonnou a to s části intervencemi u zemského výboru, jako nejvyššího úřadu autonomního, jež dosud služební jejich požitky platí.

Zemský výbor bývalého království Českého, resp. zemská správní komise vycházely přáním lékařů těchto potud vstříc, že okresům a obcím bylo doporučeno (oběžník ze dne 15. června 1916, č. 63.447), aby upravily vzhledem k nedostatečnosti zákona z roku 1888, jakož i vzhledem ke zvýšeným požadavkům, jež byly kladeny na lékaře obecní a obvodní zvláště za doby válečné, služební požitky lékařův obecních a obvodních podle §u 21. osnovy zákona zdravotního (tisk CXLII) totiž, aby jednak, pokud se tak nestalo, zvýšily služné na 1200 - 1600 K, poskytly lékařům pětileté přídavky (10 procent služného), dále aktivní přídavky (ročně 40 K za každých 1000 obyvatel) a konečně, aby také upravily cestovní paušál podle norem vytčených v osnově.

Mimo to bylo doporučeno oběžníkem ze dne 14. března 1917, č. 15.938 udílení tak zv. drahotních přídavků, tak jako se dostalo přídavků těch úředníkům státním a jiným, kteréžto doporučení pak bylo co nejvřeleji opakováno dalším oběžníkem ze dne 6. července 1918, č. 60.551, v němž mimo jiné byly dány okresním výborům rozhodující pokyny o odměnách lékařů za léčení chudých.

Při různé potenci finanční jednotlivých okresův a obcí a při různých proudech, které se dosud uplatňují v autonomních korporacích, není dojista nápadno, že přes určitě znějící pokyny zemského výboru nedálo se zlepšení služebních požitků lékařův obecních a obvodních stejnoměrně, zvláště když již nebylo v této úpravě jednotnosti od počátku působnosti zdravotního zákona z roku 1888.

Z podrobné zprávy, již předložil zemský správní výbor ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, vychází na jevo, že zlepšení, jehož se lékařům dostalo jednak spontánní akcí autonomních korporací, jednak i zakročením zemského výboru, záleží v přídavcích ke služnému, v přídavcích k cestovnímu paušálu, drahotních přídavcích, osobních přídavcích, v přídavcích za zvláštní úkony, v pětiletých přídavcích, jakož i konečně v přídavcích aktivních. Toto zlepšení bylo provedeno jednak percentuelním zvýšením dosavadních požitků, jednak přidáním pevných sum podle různých stupnic.

Přídavky v procentech kolísají podle zprávy zemského výboru takto: Přídavky ke služnému mezi 10 - 50 procenty, k cestovnímu paušálu mezi 10 - 100 procenty, drahotní přídavky mezi 15 - 25 procenty, přiznané kvinkvenálky činí pak vesměs 10 procent služného.

Přídavky v pevných sumách činí:

U služného 100 - 550 K, u cestovního paušálu 80 - 500 K, u drahotních přídavků 100 - 420 K, kvinkvenálky 100, 150 - 200 K, aktivní přídavky jsou vyměřeny buď podle osnovy (40 K za 1000 obyvatel) anebo pevnými částkami od 100 - 420 K.

Podle statistiky zemského výboru, provedené na základě odpovědí k cit. již oběžníku z roku 1916 (z 215 okresů neodpovědělo 7, ve 3 pak byla místa neobsazena) činí zvýšené služné lékařů v 47 okresích 1200 - 1600 K, u některých lékařů dosáhlo se této sumy jen připočtením mimořádného drahotního přídavku, u velké části ostatních okresů byla z části provedena aspoň za války dočasná úprava, ovšem nedosahuje úprava tato namnoze hranice, jež byla zemským výborem doporučena. Avšak celkem lze říci, že podle statistiky zemského výboru (nejnovějších dat ovšem není) jenom v 64 okresích nebylo učiněno pro lékaře ničeho.

Zamítavé stanovisko odůvodnily tyto okresy namnoze tím, že obvodní lékaři provozují svoje úřední zaměstnání, jako zaměstnání vedlejší, že hlavní příjem jejich plyne jim ze soukromé prakse, že okresy nemají pro zvýšení úhrady atd.

Pokud se týče lékařův obecních (v samostatných obcích zdravotních) jsou poměry jejich podle zprávy zemského výboru upraveny celkem příznivěji. Zemský správní výbor rozeslal zmíněné vyzvání 191 obcím. Z odpovědí došlých je zřejmo, že 7 obcí, a to vesměs velkých, honoruje obecní lékaře stejně, jako jiné obecní úředníky, více než 1600 K platí 32 obce, 1600 K 14 obcí, 1500 K 8 obcí, 1400 K 13 obcí, 1300 K 1 obec, 1200 K 36 obcí (z těchto 36 obcí jsou 2, v nichž 1 lékař má služné vyšší než 1200 K, druhý pak nižší), 1100 K 2 obce, 1000 K 19 obcí, 800 K 37 obcí, 900 korun 5 obcí, neobsazena byla místa v 13 obcích, neodpověděly 4 obce. Činí tedy základní plat obecních lékařů ve 111, resp. ve 109 obcích aspoň 1200 K, nebo více, nehledíc k jiným přídavkům, a zbývají tudíž netoliko 82 obce, resp. po odečtení obcí, které neodpověděly, a v nichž místa lékařská jsou neobsazena (celkem 17), 65 obcí, kde základní služné nedosahuje 1200 K.

Z těchto 65 obcí poskytnuty válečné nebo drahotní přídavky a tudíž zvýšení služebních požitků nejméně na 1200 K ještě u 13 obcí, takže počet obcí s menšími služebními požitky u lékařův obvodních než 1200 K byl v době sestavování statistiky toliko 52, při čemž v tomto počtu zahrnuto je 12 obcí s lékaři mobilisovanými.

Ovšem nejednotnost úpravy nelze ani tu neviděti, při čemž opětně dlužno zdůrazniti, že nejnovější data nejsou známa a že podle zdejších informací byly aspoň částečně v některých okresích, resp. obcích, služební požitky lékařů v posledních létech opětně zlepšeny.

Závazné zvýšení minimálního platu lékařův obecních a obvodních vzhledem k §u 8. zák. z 23. února 1888, č. 9. z. z. lze provésti pouze zákonem.

Nutnost úpravy služného a pensijních i zaopatřovacích požitků u obecních a obvodních lékařů v Čechách a jejich rodin je nesporně všemi činiteli uznána a plně odůvodněna též tím, že během doby přibylo agendám veřejné služby zdravotní valně na rozsahu. Zvláště vzhledem k zákonu epid. ze dne 14. dubna 1913, č. 67. ř. z. atd., jakož i všeobecnými poměry drahotními. Tento vzrůst oboru působnosti není ani z daleka vyrovnán nepatrným zvýšením základního služného.

Jde tedy jen o finanční úhradu a o takový způsob zákonné úpravy, jímž by finance veřejné byly co nejméně dotčeny. Za nejúčelnější opatření lze považovati novelisaci posledního odstavce §u 8. z. z. ze dne 23. února 1888, č. 9., jenž zní:

"Služné lékaře obecního neb obvodního nesmí obnášeti méně než 800 K." Toto minimální služné má se zvýšiti podle návrhu vypracovaného ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na 1400 K podle vzoru zákona moravského.

Zemský správní výbor v Praze, byv požádán o projev mínění, sdělil ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, že nečiní námitek proti zamýšlené novelisaci §u 8. zák. ze dne 23. února 1888, č. 9., ani proti souvislým s ní změnám zákona ze dne 17. dubna 1906, č. 34. z. z., za těchto podmínek:

1. že zvýšení základního minimálního služného obecních a obvodních lékařů nahrazováno bude obcím a okresům z pokladny státní;

2. že částka, o kterou se zvýší zaopatřovací platy lékařů, pensionovaných již před působností novely, jakož i zaopatřovací požitky jejich rodin, bude pensijnímu fondu, jehož správcem je výbor zemský, státním fondem ročně nahrazováno a

3. že k zabezpečení a udržení finanční rovnováhy pensijního fondu pro obecní a obvodní lékaře poukáže se tomuto fondu ze státních prostředků částka 500.000 K v pěti ročních lhůtách.

Činil by tedy podle návrhu a podrobných výpočtů zemského správního výboru náklad fondu státního ročně:

ad 1.na zvýšení služného lékařů s 800 na 1400 K ročně (při přibližném počtu 500 lékařů, o něž tu jde, jelikož jim autonomními korporacemi nejnižší služné nebylo zvýšeno na plnou výši 1400 K, a při průměrném zvýšení služného o 600 K) ca 300.000 K
ad 2.na zvýšení zaopatřovacích a pensijních požitků staropensistů při nynější roční náležitosti 134.000 K až 140.000 K zvýšené v poměru 8 : 14 ca 100.000 K
ad 3.
a)na úhradu vyššího příspěvku fondu zemského, vyměřeného 12.5 procent minimálního platu ca 80.000 K
b)k udržení rovnováhy pensijního fondu peníz 500.000 K rozvržený na 5 ročních splátek po 100.000 K, tudíž pro rok 1920 ca 100.000 K
celkový roční náklad z fondu státního byl by tudíž v prvních 5 letech ročně ca 580.000 K

počátkem roku šestého snížil by se však tento náklad o 100.000 K ročně, t. j. o roční příspěvek, placený za účelem finančního zajištění fondu pensijního.

Výše uvedené údaje jsou pouze přibližné, neboť zemskému správnímu výboru není přesně známo, zda a ve kterých případech zvýšeno bylo v poslední době lékařům obecním a obvodním v Čechách základní služné s minima na vyšší sumu.

Samozřejmě roční náklad na požitky pensijní a zaopatřovací se také stále mění.

Jmění pensijního fondu podle účetní uzávěrky za rok 1918 činí 1,322.889 K 96 h, z čehož připadá na válečné půjčky 425.000 kor.; podle zásad matematicko-pojišťovacích jeví se však tento fond pasivním o ca. 2,600.000 K. Finanční situace tohoto fondu je tedy nepříznivá.

Aby se provedení zákonného zvýšení služného obecních a obvodních lékařů nesetkalo s překážkami povahy finanční, poněvadž není tu zákonného titulu k poskytnutí finanční úhrady k účelu tomuto, t. j. k vyrovnání rozdílu mezi nynějším minimálním platem 800 K a navrženým zvýšeným platem 1400 K v přibližné sumě 300.000 K ročně, státním fondem, dále, aby nevznikly nesrovnalosti povahy zásadní mezi právním stavem v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, neboť podle §u 27. moravského zákona ze dne 27. prosince 1909, č. 98 z. z. jest povinností fondu zemského (kromě případů uvedených v §u 8. cit. zák.) nésti náklad potřebný k úhradě platů obecních i obvodních lékařů, podle slezského pak zákona ze dne 30. dubna 1896, č. 31. z. z. povinny jsou obce jednotlivých zdravotních obvodů k dotyčné úhradě, - jeví se nezbytným v zájmu urychleného a úspěšného uzákonění této novely ustoupit od původního úmyslu, podle něhož měla být úhrada zmíněného vyššího nákladu přibližně 300.000 K přesunuta na stát, a ponechat úhradu tuto posavadním činitelům podle ustanovení zemského zákona z 6. ledna 1893, č. 9. z. z., t. j. korporacím, v jejichž službách oni lékaři jsou ustanoveni.

Opatření toto jeví se správným též po stránce mravní, neboť nelze si zajisté zatajiti nepříznivého dojmu, jenž by způsoben byl tím, že by stát poskytl příspěvek jen oněm obcím a okresům, které pro úpravu hmotných poměrů svých lékařů vykonaly buď málo, nebo nevykonaly nic, neboť by bylo těžko vázati příspěvek státní na průkaz, zda nečinnost příslušných korporací samosprávných odůvodněna byla nedostatky finančních prostředků, či nedostatky zájmův o zdravotní službu.

Zamýšlenou legislativní změnou budou upraveny ovšem samočinně též pensijní požitky lékařů obecních a obvodních (§ 4. zák. ze dne 17. dubna 1906, č. 34) zaopatřovací požitky vdov (§ 6. - 8. cit. zákona) a úmrtní kvartál (§ 14. a 15. cit. zák.), jichž výše řídí se podle minimálního platu obecních a obvodních lékařů, stanoveného zákonem.

Podle šetření, provedeného zemským správním výborem, pokud bylo možno přesně je provésti, bude na základě novely zvýšeno minimální služné s 800 K na 1400 K asi u lékařův ustanovených v polovině okresů a obcí, nebo tu k vybídnutí zemského správního výboru již zvýšeno bylo:

a) lékařům obecním a obvodním základní služné na 1400 K u 20% okresův a obcí,

b) nad 800 K a pod 1400 K u 50% okresův a obcí,

c) posavadní minimální služné 800 K ponecháno však u 30% okresův a obcí.

Považuje-li se při kategorii, uvedené pod b), za měřítko výpočtu 300 K (střed), vyplývá z toho pro tuto kategorii vyšší výdaj 150.000 K ročně (při počtu 1000 obecních a obvodních lékařů v Čechách), při kategorii c) pak vznikne roční vyšší výdaj asi 180.000 K, v celku tedy 330.000 K, kterýžto peníz by podle zákona z 6. ledna 1893, č. 9. z. z., jímž pozměněn byl § 8. zák. ze dne 24. února 1888, č. 9. z. z. byly by povinny hradit autonomní korporace, jež posud odpíraly provésti nejnutnější úpravu hmotných poměrů svých lékařů, kteří jsou v jejich službách ustanoveni. Tyto korporace budou tímto nákladem poměrně nepatrně zatíženy, a to tím méně, jelikož břemeno to má býti povahy dočasné a po převzetí policie zdravotní státem pravděpodobně zanikne.

Zvýšení minimálního služného zákonem projeví, jak výše bylo již uvedeno, samočinně svůj vliv i na výměru pensí lékařův a jejich vdov, příspěvků na vychování dětí, čtvrtletního úmrtního a odbytného, jichž výši upravuje zákon ze dne 17. dubna 1906, č. 34. z. z. se zřetelem k minimálnímu služnému t. j. zvýší-li se minimální služné s 800 na 1400 K, zvýší se tím pro futuro průměrně též zaopatřovací požitky výše uvedené.

Poněvadž ani posavadní minimální výše služného, ani výslužného atd. nevyhovuje nynějším drahotním poměrům, je nutno v zájmu humanity i v tomto směru provést úpravu a to jednak se zřetelem k zaopatřovacím požitkům atd., vyměřeným po nabytí platnosti novely (pro futuro), jednak se zřetelem k tak zv. staropensistům, kteří pensijního atd. zaopatření nabyli již před působností novely zákona. V prvním případě zvýší se pro futuro zaopatřovací požitky lékaře, jenž po nabytí platnosti novely nabude nároků na zaopatření pensijní, jakož i event. zaopatřovací požitky jeho rodiny, samočinně o 75%, neboť i základní služné se zvýší o stejnou částku (viz zákon ze 17. dubna 1906, č. 34. z. z., jenž výši těchto požitků činí závislou na výši minimálního platu lékařův obecních a obvodních).

Úhradu těchto vyšších zaopatřovacích požitků po uzákoněném zvýšení minimálního platu budou tvořiti:

1. jmenovací sazby v posavadní výši 100 korun, jež se vybírají od každého nově jmenovaného lékaře obecního a obvodního po udělení definitiva, dále

2. příspěvky lékařův obecních a obvodních, které činí pro každého lékaře 3% z platu, zákonem minimálně stanoveného (příště 1400 K),

3. příspěvky fondu zemského za každého obecního a obvodního lékaře, jež činí 12.5% zákonem stanoveného minimálního platu lékařova, t. j. příště ze 1400 K.

Výše jmenovacích sazeb zákonem ze dne 17. dubna 1906, č. 34. z. z., stanovená v sumě 100 K, zůstane nedotčena, 3% příspěvky lékařů se automaticky zvýší, a zvýší se též samočinně příspěvek fondu zemského, jakmile novela zákona nabude platnosti.

Námitka zemského správního výboru, že totiž zvýšení v osnově zemského zdrav. zákona z r. 1900 navržené, mělo býti korelátem toho, že i základní služné mělo býti zvýšeno nákladem země, kdežto nyní - podle původního návrhu - má býti nákladem státu zvýšeno, nemůže právem obstáti, neboť jednak toto základní služné nebude, jak se původně zamýšlelo, zvýšeno na účet státu, nýbrž na účet příslušných autonomních korporací, tak že v nynějším právním poměru těchto korporací oproti fondu zemskému, založeném cit. zákonem z r. 1906, nenastane žádné změny, jednak pak ani § 16. poslední odstavec cit. zákona nevylučuje nového ustanovení výše příspěvku z fondu zemského, jež se má právě státi skutkem novelou k zákonu, při čemž percentuelní poměr zůstává nezměněn.

Povinnost zemského fondu, odváděti příspěvek 121/2% z minimálního služného, je tedy nesporna a nesmí z tohoto titulu vzniknouti nové zatížení státu.

Dále nutno vytknouti, že povinnost zemského fondu placení příspěvků fondu pensijnímu, je zajisté korelátem oprávnění zemského výboru uvedeného v § 21. zákona ze dne 17. dubna 1906, č. 34., podle něhož mu náleží potvrzovati jmenování a pensionování všech obecních a obvodních lékařů, ustanovených podle zákona ze dne 23. února 1888, č. 9., jakož i vyměřovati jejich výslužné a zaopatřovací požitky.

Naproti tomu požadavek zemského správního výboru ohledně zajištění finanční rovnováhy pensijního fondu, jež stanovena je na základě výsledků výpočtů pojistně-matematických, nutno pokládati za odůvodněný.

K udržení této finanční rovnováhy totiž nestačí, že v souvislosti se zvýšením pensijní základny (§§ 4., 7., 10., 14. a 15. pens. zákona) budou příště úměrně zvýšeny též hlavní příjmové zdroje fondu (t. j. 3procentní příspěvky lékařův a 12.5procentní příspěvek fondu zemského), neboť dosavadními příspěvky vytvořeny byly pro jednotlivé lékaře pojistné částky ve výměře, odpovídající minimálnímu ročnímu služnému 800 K, tedy nižší než ony, jež budou realisovány příště na základě vyššího základního služného. Rovnováha nastane jen u těch lékařů, kteří budou nově ustanoveni, a přijati do pensijního fondu po nabytí platnosti novely, kdežto u všech dosavadních členů pensijního fondu objeví se zamýšlenou úpravou dosti značné oslabení pensijní záruky, čili nynější jmění pensijního fondu spolu s příjmy, plynoucími pravidelně, poskytovalo jistý a dostatečný základ jak pro zaopatřovací platy, již poukázané, tak i pro platy, jež v posavadní výměře nově měly býti povolovány. Aby udržena byla dosavadní rovnováha, bylo by nutno proti zvýšeným nárokům položiti také jmění úměrně vyšší.

Poněvadž vzhledem k poměrně nízké výměře služebních požitků by bylo nutno, nynějším členům pensijního fondu v počtu asi 900 lékařů uložiti doplatek 3procentních premií za léta minulá, klade zemský správní výbor jako správce pensijního fondu v zájmu udržení finanční rovnováhy fondu požadavek na poskytnutí doplatku ke splaceným příspěvkům fondu zemského za léta 1906 a 1918, a to, ne-li již ve správném poměru 8 k 6, čili ve výši 3/4 peníze celkem splaceného, tudíž alespoň v okrouhlé částce 500.000 K, kterážto suma by mohla býti rozvržena podle návrhu zemského správního výboru na pět ročních splátek.

Splacené příspěvky fondu zemského činí totiž 1,155.251 K 48 h, okrouhle 1,150.000 korun, poměrný doplatek by měl tedy okrouhle 860.000 K; zemský výbor žádá však toliko 500.000 K.

Poněvadž stav jmění pensijního fondu je nepříznivý a tento fond výplatou vyšších pensijních a zaopatřovacích požitkův obecních a obvodních lékařů a jejich rodin značně bude dotčen, jest ustanoviti v zákoně povinnosti státního fondu k poskytování určitého příspěvku ve prospěch pensijního fondu, která vzhledem k celé provisorní úpravě věci té nesmí býti trvalá, tak že příspěvek tento může býti zastaven.

Jak výše uvedeno je v zájmu humanity nejen zvýšení zaopatřovacích požitků lékařův obecních a obvodních a jejich rodin pro futuro, nýbrž též zvýšení požitků tak zv. staropensistům, t. j. lékařům obecním a obvodním, kteří již nyní požívají pense, resp. vdov a sirotků po zemřelých lékařích, tak jako kdyby v době výměry pensí atd. platilo již zákonné minimum 1400 K. Lékařů takových je toho času 69, vdov 172, a sirotků 151. Pense pohybují se mezi 358 - 588 K 80 h, pense vdov činí vesměs 400 K, vychovávací příspěvky sirotků 100 až 150 K na jednu osobu.

Zemskému výboru předkládán bývá ročně značný počet žádostí pensionovaných lékařů a jejich vdov za zvýšení zaopatřovacích požitků, kteréžto žádosti zemský výbor pro nedostatek úhrady vyřizuje toliko přímluvou u příslušných okresních výborův a obecních úřadů, aby žadatelům poskytly výpomoci z prostředků vlastních. Z těchto žádostí jest patrno, v jakých ubohých, stísněných poměrech žadatelé žijí. Je tudíž mravním požadavkem postarati se o úhradu, spojenou se zvýšením zmíněných zaopatřovacích požitků, jež jsou vpravdě almužnou, nedosahující ani výše obvyklé chudinské podpory.

Podle účetní závěrky pensijního fondu za rok 1918 činila běžná náležitost poukázaných zaopatřovacích požitkův okrouhle 122.000 K, pro rok 1919 pak jest zemským správním výborem odhadována 134.000 K. Zvýší-li se zaopatřovací požitky staropensistů podle stejného poměru, jako základní služné lékařů, t. j. v poměru 8 ku 14ti, vzešla by tím pro tento fond větší potřeba asi 100.000 K. Ovšem kalkulace tato vztahuje se na lékaře a jejich rodiny, kteří přijati byli do pensijního fondu před působností novely a nabyli nároků na tyto požitky před touto novelou a hlášenou potřebu snižovali úbytkem percipientů.

Podle platných právních ustanovení nejsou ani výbor zemský ani autonomní korporace, v jejichž službách staropensisti byli, povinni provésti vlastním nákladem zvýšení jejich požitků; poněvadž však jde o věc eminentně humanní, a poněvadž též staropensistům jiných kategorií byly jejich požitky vzhledem k drahotním poměrům upraveny, nezbude nic, než aby státní správ a přispěla k úhradě zvýšených zaopatřovacích požitků, třeba i k tomu účelu není závazného titulu právního.

Zemský správní výbor jako správce fondu ministerstva zdravotnictví, žádá plnou náhradu těchto zvýšených nákladův, a to tak, že z titulu této náhrady bude až na další poukazována pensijnímu fondu k náhradě částka 50.000 K vždy k 1. lednu toho kterého příštího roku správního, zbytek pak po předloženém konečném vyúčtování.

Osnova má však na mysli příspěvek pouze ve výši 50.000 K bez dodatečné další náhrady.

Rovněž k zajištění finanční rovnováhy fondu pensijního počítá se v osnově toliko 50.000 K od státního příspěvku, takže by celkový peníz, který by státní správa podle osnovy měla hraditi fondu pensijnímu, resp. zemskému správnímu výboru, jako jeho správci, činil t. č. toliko 100.000 K. Příspěvek tento platí prozatím pro rok 1920. Pro rok 1921 bude učiněno další opatření.

Počátek účinnosti zákona stanoviti jest od 1. ledna 1920.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova zákona byla přikázána výboru sociálně-politickému a výboru rozpočtovému k podání zprávy do 5 dnů.

V Praze 27. ledna 1920.

Za ministra veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy:
Houdek v r..




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP