Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2259.

Zpráva

kulturního výboru

o návrhu člena Národního shromáždění Dra O. Srdínka a soudruhů

tisk č. 1514,

aby vydán byl zákon o pamětních knihách obecních.

Myšlenka zakládati pamětní knihy není nová. Pronesena byla již na různých místech. Vždy občas vyskytne se někdo, kdo pracuje a zabývá se uskutečněním této myšlenky. V minulosti najdeme dosti hojné důkazy porozumění pro zaznamenávání pamětihodných událostí. Byly to i samy úřady, které otázky té se všímaly a důrazně ji prováděly.

Nejvýznamnější ze snah, směřujících k hojnějšímu zakládání kronik, jest guberniální výnos z roku 1836. Jeho důtklivé nařízení i nabádavé pěkné poučení o způsobu, jak pamětní knihy zakládati, bylo příčinou, že kroniky byly téměř všude založeny. A proto také na největším počtu kronik, až na naše doby zachovaných, jako rok vzniku bývá uveden rok 1836.

Dekretem gubernia pro království české ze dne 31. srpna 1835, č. 5962 nařídil nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek, aby ve městech a na panstvích se všude opatřily pamětní knihy. Výborný i důrazný popud guberniální byl příčinou, že počínaje r. 1836 na mnohých místech byly pamětní knihy vskutku založeny a vedeny.

Leč během doby bylo upuštěno v přečetných obcích od vedení kroniky, namnoze založená kronika obecní zničena nebo ztracena, takže v přítomné době vedou kroniky pouze některá města a některé obce venkovské, převážná část však politických obcí vůbec nemá žádné kroniky obecní. Kroniky školské, které z úřední povinnosti vedou správy obecných škol, nevyhovují v převážné části podmínkám správně vedené kroniky, již z toho pouhého důvodu, že zápisy do pamětních knih školních podléhají recensi okresních školních inspektorů.

Historický mezník v dějinách našeho státu, jakým jest r. 1918, jest zajisté dostatečným vybídnutím, aby ve všech politických obcích, kde tomu tak dosud není, byla obecní kronika založena a řádně dále nepřetržitě vedena. Aby byla jistota, že se tak stane všeobecně, není možno spoléhati na ochotu a porozumění ve všech politických obcích a jest proto třeba, má-li tato myšlenka se všeobecně státi skutkem, uložiti obcím povinnost, aby založily a vedly pamětní knihu obecní. Poměry jsou k tomu výhodné, neboť obcím byla uložena zákonem povinnost mnohem nákladnější, t. j. vydržování veřejných knihoven obecních; nebude nesnadno, aby činovník této obecní knihovny ve většině případů také se stal obecním kronikářem.

Kulturní výbor, uváživ důvody a okolnosti nahoře uvedené, usnesl se, doporučiti slavnému Národnímu shromáždění, aby schválilo

I. přiloženou osnovu zákona a

II. připojené resoluce.

V Praze 23. ledna 1920.

Místopředseda:
Zpravodaj:
F. Houser v. r.
Dr. O. Srdínko v. r..


Zákon

ze dne .......................................... 1920

o pamětních knihách obecních.

§ 1.

Každá politická obec jest povinna založit a vésti pamětní knihu obecní.

§ 2.

K založení a vedení pamětní knihy obecní zřízena budiž v každé obci komise. Zápisy provádí kronikář, ustanovený obecním zastupitelstvem, za přiměřenou odměnu.

§ 3.

Povésti zákon ukládá se ministru školství a národní osvěty a ministru vnitra.

§ 4.

Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení.

Resoluce.

1. Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, by svolalo anketu odborníků, která by sestavila směrnice prováděcího nařízení pro zákon o pamětních knihách obecních.

2. Ministerstvu školství a národní osvěty se ukládá, by vydalo nařízení, zavazující obce k pečlivému uschování starých pamětních listin, razítek, pečetí a jiných cenných historických památek.



Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP