Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2250.

Dotaz

členů Národního shromáždění Viléma Votruby, Hatláka a soudruhů

k ministru zemědělství

stran zadání honby býv. hr. Thunovi hlavním lesním úřadem v Hrádku na Slovensku.

Julius Belopotoczký, president sedrie, Eduard Bacho a Karel Zahradník, sedriální soudci, Dr. Alexander Štefčik a Dr. Isidor Kastal, advokáti a Štěpán Horanský, bývalý hlavní služný, vesměs v Ružomberku, kteří tvoří loveckou společnost, mají od státu pronajaty tyto honitby:

1. revír osadsko-lužňanský, 5584 kat. jiter, za částku 510 K ročně smlouvou ze dne 6. března 1916 na dobu 6 roků;

2. revír revucký, 7524 kat. jiter, za částku 455 K ročně smlouvou ze dne 6. března 1916 na dobu 6 roků;

3. revír osadský, 3522.60 kat. jiter, za částku 870 K ročně smlouvou ze dne 24. září 1914 na dobu 10 roků.

Revíry ad 1. a 2. má společnost pronajaty již od roku 1905 a od téhož roku užívá podnájmu od býv. hraběte Seefrieda i v části revíru ad 3. uvedeného. Členové společnosti se během let částečně změnili, nově pak se do společnosti hlásí Vojtěch Skyčák, hlavní služný, Dr. Vladimír Klimko, advokát a Ladislav Bohuš, statkář, vesměs v Ružomberku, a Arnold Luby, úředník v Německé Lubči.

Smlouvy stran revírů ad 1. a 2. (osadsko-lužňanský a revucký) uzavíral se státem za společnost president sedrie Julius Belopotoczký, smlouvu stran revíru ad 3. (osadský) bývalý president sedrie Chudovský. Když však tento člověk občanství v republice československé nepřijal, byla mezi ním a presidentem Belopotoczkým uzavřena smlouva, podle níž Chudovský svoje práva u smlouvy ad 3. uvedená přenesl na společnost, resp. na jejího zástupce, presidenta Belopotoczkého, o čemž byl hlavní lesní úřad v Hrádku telefonicky vyrozuměn.

Nájemci za všechny honitby bylo až do 31. prosince 1919 nájemné zaplaceno napřed. Proto působila zpráva hlavního lesního úřadu v Hrádku ze dne 18. srpna 1919, č. 2320/1919, poslaná k rukám presidenta Belopotoczkého, že podle výnosu ministerstva zemědělství ze dne 12. srpna 1919, čís. 24053/19, jest honební smlouva s ním uzavřená zrušena a za neplatnou prohlášena, a soukromá, leč zaručená zpráva, že revíry shora uvedené byly bez veřejného konkursu přikázány bývalému rakouskému aristokratu Vojtěchu hrab. Thunovi, jako úder z čista jasna.

Chápeme zcela, že po převratu byly zrušeny honební smlouvy s nepřátelskými cizinci, různými německými knížaty a maďarskými hrabaty, ale není přece možno mezi nepřátelské cizince házeti slovenské a české úředníky, advokáty atd.! To přece zájem státu nevyžaduje! Ale hledí-li se pouze na osobu toho, jenž se státem smlouvu uzavřel, resp. jenž v práva bývalého presidenta Chudovského vstoupil, na nynějšího presidenta sedrie v Ružomberku, Julia Belopotoczkého - jest to přec také úředník tohoto státu - jenž ihned po převratu mezi prvními slib republice složil, a slouží věrně a oddaně. To, že on byl bez rozsudku zbaven svého práva ve prospěch aristokratického souseda jeho honiteb proto, že tomuto sousedu se nájem honitby k zaokrouhlení jeho vlastnictví hodí, musí vzbuditi nejenom v něm, nýbrž i v jeho nejširším okolí pocit nejživěji cítěné křivdy a bezpráví. Musí vyvolati otázku, zda žijeme ve státě právním, v republice demokratické. Zbavení onoho práva musí působiti jako nejkřiklavější bezpráví a čin libovůle na podepsané tím více, že většinou jsou právníky, kteří právního pořádku v tomto státě hájí a jímž každá soukromo-právní smlouva - a o tu zde přece jde - jest svata. Marně se ptají po důvodu, proč s nimi bylo tak jednáno. Jediný právní důvod ke zrušení smlouvy, kterým by bylo špatné hospodářství v pronajatých revírech, jest přece vyloučeno a ani není tvrzen, když revíry jsou spravovány vzorně, zvěř šetřena a krmena, zřízena slaniska, cesty, koliby nákladem jdoucím do tisíců.

Je možno jiného důvodu se dopátrati, než že účelem celého opatření byla vůle vyjíti vstříc Thunovi, aristokratu, na úkor úřednictva, jemuž honitba není luxem, nýbrž v těchto dobách podstatnou pomocí v jeho výživě? To však není důvod právní a jen takový by mohl v právním státě býti udržitelný! Stejně neprávní a přímo komickým dojmem působící je ovšem vrácení zaplacených již částí nájemného, avšak jen za dobu od 12. srpna 1919 do 31. prosince 1919, které se stalo dopisem hlavního lesního úřadu v Hrádku ze dne 18. září 1919, č. 2760/1919, tedy za dobu, kdy by přece teprve práva honebního za rok 1919 se dalo využíti. Nápravy jest v této věci třeba také ze zájmu veřejného. Kdo neslyšel, nemůže si představiti, jak působilo opatření toto ve slovenské veřejnosti kromě jiných důvodů též bez toho již jinak rozeštvané. Jmenované opatření posuzuje se jako nedostatek právní bezpečnosti, anarchie, hledají se pohnutky pro české úředníky ne příliš lichotivé a srovnává se bezděky s poměry za bývalé vlády maďarské. Že je nutno též veřejné mínění uklidnit, není sporu.

Podepsaní táží se proto:

1. Jsou tyto věci panu ministru zemědělství známy?

2. Hodlá přehmat hlavního lesního úřadu v Hrádku napraviti a opatření jeho odvolati?

V Praze 16. ledna 1920.

V. Votruba, Hatlák,

Dr. Lukavský, Dr. Stránský Adolf, Viková-Kunětická, B. Fischer, Nohel, Dr. Franta, Petrovický, Viktor Dyk, Dr. Matoušek, Dr. Jar. Brabec, Rebš.


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP