Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2218.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ......................................... 1920

o užití nemovitostí pro telegrafy.

§ 1.

Státní telegrafní správa jest oprávněna, aby na dopravních cestách telegrafy zřizovala a udržovala. Dopravními cestami rozumějí se ulice, náměstí, mosty, silnice, cesty polní, lesní a jiné, dále železnice, lanové a vodní dráhy i s pobřežím, ať jsou komunikace tyto ve vlastnictví, ve správě a v užívání státu, veřejných korporací neb osob soukromých. Telegrafem rozumějí se ve smyslu tohoto zákona veškeré státem spravované dopravní prostředky pro všeobecnou výměnu zpráv anebo signálů za pomoci elektrické energie, nebo zhuštěného vzduchu. V zařizování a udržování telegrafů jsou zahrnuty i všechny práce, které souvisí s překládkou, rozšířením, odstraněním a přeměnou vedení.

§ 2.

Jsou-li stavba, udržování a provoz telegrafů na dopravní cestě pro její polohu, povahu, délku a její účel technicky nemožny, neb u velké míře obtížny, nebo s nepoměrným nákladem spojeny, nebo má-li se dosíci telegrafní spojení se služebnami a účastnickými stanicemi mimo dopravní cesty, mohou telegrafy vybočovati z cest dopravních a probíhati po veřejných anebo soukromých pozemcích, i když jsou zastavěny, ohraženy, kulturami osázeny, nebo jinak upotřebeny.

§ 3.

Telegrafy umisťují se takovým způsobem, aby co nejméně rušily užívání dopravní cesty, nebo hospodaření na užitém pozemku. Po provedené telegrafní stavbě uvede se dopravní cesta a pozemek do stavu způsobilého k užívání. Na nemovitostech železniční správě náležejících mohou býti telegrafy zřizovány a udržovány (§ 1.) jenom, pokud tím netrpí bezpečnost a pravidelnost železničního provozu. O přípustnosti a podmínkách užití těchto nemovitostí, jakož i o způsobu provedení telegrafních zařízení na nich dohodnou se v konkretních případech správa telegrafní se správou železniční. Nedojde-li k dohodě mezi správou železniční a telegrafní, rozhoduje ministerstvo železnic, dorozuměvši se dříve s ministerstvem pošt a telegrafů. Telegrafem nemá býti vlastníku neb uživateli nemovitostí zabráněno, by v mezích § 9., odst. 2. - 4. zákona z 22. července 1919, čís. 438, sb. zák. a nař., volně nakládal nemovitostí, ji měnil, na ní stavěl a pod.

Stanoví-li se telegrafní trati, třeba zároveň šetřiti náboženského citu obyvatelstva, malebnosti a krásy krajiny, historických a uměleckých památek a potřeby vojenské obrany státu.

§ 4.

Telegrafní vedení se

a) buď napne nad zemí v takové výši, aby jednak tím ani dopravní ruch, ani předměty na dopravní cestě, nebo pozemku užitém k vedení nebyly zasaženy, jednak, aby telegrafní zřízenci k němu snadně mohli přistupovati.

b) buď vloží do tělesa dopravní cesty, neb užitého pozemku, i když jest obezděn, anebo zastavěn.

Podpěry nadzemního vedení vztyčují se zpravidla v tělese dopravní cesty, a je-li nutno, také v jiném užitém pozemku, konečně z dopravních a stavebních důvodů též na budovách nebo jiných objektech, a to na zdech, fasádách, střechách, terasách a pod. s náležitým zřetelem ke stavebně policejním a bezpečnostním požadavkům.

§ 5.

Zřízenci a dělníci telegrafní správy, pověření zřizováním a udržováním telegrafů, jakož i pracemi přípravnými, smějí vstupovati na cizí nemovitosti, ale do budov zpravidla jen ve dne. Při tom musí se podle možnosti napřed ohlásiti s úředním průkazem u majitele nemovitosti, nebo jeho zástupce.

§ 6.

Telegrafní správa užívá veřejných a soukromých nemovitostí k účelům telegrafním (§ 1 a 2) beze všeho platu.

Vzejde-li však správám veřejného statku, vlastníkům a užívatelům soukromých nemovitostí a držitelům věcných práv, nájemníkům anebo pachtýřům, bez jejich viny telegrafem (§ 1) nějaká majetková újma, poskytne za ni telegrafní správa odškodněnou.

Právní nástupci těch, kdož přijali odškodněnou, nemají nějakého nároku na odškodněnou.

Byla-li odškodněná již jednou stanovena, nemůže se žádati za její zvýšení pro změněné hospodářské nebo jiné poměry.

Práva užívací telegrafní správy a její povinnost nahražovati majetkové újmy, nejsou předmětem zápisu do pozemkových knih a o právech užívacích neplatí ustanovení soukromého práva o vydržení a promlčení.

§ 7.

Telegrafní správa může správám, vlastníkům aneb užívatelům dopravních cest a pozemků, dále užívatelům stromoví na nich vysázeného uložit, aby v přiměřené lhůtě v rozsahu nezbytně nutném na její náklad okleštili stromoví, pokud toho vymáhá stavba a udržování telegrafův, anebo pokud je to potřebné, aby se předešlo poruchám provozu.

Nevyhoví-li tomu tyto osoby, provede státní správa svými orgány okleštění sama. Tože právo jí přísluší, je-li provoz porušen, nebo nebezpečně ohrožen.

§ 8.

Sblíží-li se telegrafní zařízení s vedením silnoproudým, anebo jiným slaboproudým, třeba se říditi zásadami § 25. zákona z 22. července 1919, čís. 438. sb. zák. a nař. Podle obdoby těchže zásad jest se zachovati, střetnou-li se telegrafní zařízení se zařízeními silničními, melioračními, plynovody, vodovody, kanály a pod.

§ 9.

Stavbu nových telegrafních vedení a překládky velkého rozsahu provádějí ředitelství pošt a telegrafů podle předchozích paragrafů na základě plánu určujícího polohu vedení, a kde jest umístěno na budovách a mimocestných pozemcích, také polohu jeho podpěr, s vědomím a souhlasem správ a vlastníků postižených nemovitostí a držitelů zasažených práv věcných a jinakých z řízení (§ 3 a 8).

Vyrozumění veřejných zájemníků a všeužitečných elektrických podniků podle zákona ze dne 22. července 1919, čís. 438, sb. zák. a nař., stane se přímo, zájemníků soukromých buď přímo nebo veřejnou vyhláškou v obcích, v jejichž katastrálním obvodu postižené nemovitosti leží s vyzváním, aby nahlédnouce do dílčího plánu, vyloženého u nejbližšího poštovního úřadu, do 14. dní po přímém uvědomění nebo po uveřejnění vyhlášky uplatnili své námitky a nároky na odškodněnou u příslušného ředitelství pošt a telegrafů.

Neuzná-li ředitelství námitek a nedohodne-li se o nich se zájemníky po dobrém, vyžádá si rozhodnutí zemské politické správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi úřadu, který bude určen nařízením), která podle potřeby provede šetření na místě, opatří odborné dobrozdání a rozhodne s konečnou platností, takže pak možno již se stavbou (překládkou) počíti.

Rozpory ředitelství pošt a telegrafů s orgány, pověřenými správou státních silnic a státních vodních cest, vyřizují v poslední instanci ministerstva veřejných prací, pošt a telegrafů.

Pokud jde o jiné změny telegrafních tratí a udržovací práce na nich, nemají zájemnické námitky, neuznané telegrafní správou, odkladného účinku. Může tedy telegrafní správa přikročiti ku provádění potřebných prací za osm dní po vyrozumění zájemníkův a vyžaduje-li toho udržení telegrafního provozu, již před uplynutím této lhůty, i když těmito pracemi se zasahuje do práv zájemníků podstatně jiným způsobem, než dosud, anebo když se jimi postihují nové nemovitosti a nová věcná práva. Námitky uplatní zájemníci u ředitelství pošt a telegrafů, projednají se podle řízení pro novostavby, a může konečný nález zemské politické správy zníti též na odstranění telegrafního zařízení.

Odškodněná stanoví se, nedojde-li k dohodě, u místně příslušného okresního soudů řízením nesporným, na Slovensku a v Karpatské Rusi podle uherského zákonného článku XXXXI. z r. 1881. Žádost za odškodněnou dlužno podati do roka, počínajíc od doby, kdy se poškozený dověděl o škodě.

Útraty řízení nese telegrafní správa, pokud nebyly způsobeny bezdůvodným zakročením zájemníků.

§ 10.

Žádají-li toho důležité důvody provozní a technické, nebo je-li náklad na zřízení telegrafův a příslušenství jejich včetně služeben a skladišť na jiném místě nepoměrně vysoký, může se telegrafní správě povoliti vyvlastnění.

Vyvlastnění může míti za předmět buď převod vlastnictví, nebo zřízení služebnosti na trvalo nebo jen na čas.

Při služebnosti může vlastník žádat, aby část pozemku, na němž se služebnost zřizuje, byla převzata telegrafní správou za přiměřenou náhradu ve vlastnictví.

Nemůže-li následkem vyvlastnění části pozemku vlastník účelně užívati zbylé části, musí telegrafní správa vykoupiti celý pozemek.

Vyvlastnění provádí pro obvod Čech, Moravy a Slezska příslušná zemská politická správa, pro Slovensko a Podkarpatskou Rus úřad, který bude určen nařízením podle zásad § 13. zákona z 22. července 1919, čís. 438 sb. zák. a nař.

§ 11.

Podání, učiněná na základě tohoto zákona u státních úřadův, a protokoly tam sepsané s vyjmutím soudního řízení, jsou prosty kolkův a poplatků.

§ 12.

Zákon tento platí také pro státní telegrafy zřízené již dříve.

§ 13.

Zákon tento nabývá moci dnem svého vyhlášení a jeho provedení se svěřuje ministru pošt a telegrafů.

Důvodová zpráva.

Telegrafní a telefonní síť naprosto nevyhovuje v nynějším stavu potřebám stoupající dopravy a musí býti ve velkém měřítku a to co nejdříve doplněna jak co do trati a počtu drátů kurentních vedení, tak co do vybavení provozních ústředen a úřadů. Včasné provedení tak rozsáhlých staveb telegrafních a telefonních vyžaduje kategoricky, by telegrafní správa, jako jest již nyní oprávněna zřizovati telegrafní trati na železničních pozemcích a objektech, směla podle zákona k témuž účelu užívati též jinakých nemovitostí, poněvadž podle nabytých zkušeností se i při menších stavebních projektech účelnost zamýšlených nařízení tříští nezřídka o dosavadní nezbytnost získati za všech okolností dobrovolné svolení vlastníků jiných nemovitostí než železničních, aby jejich majetku mohlo být užito pro stavbu telegrafův a telefonů, jakož i pro výkonnou službu v odvětvích těchto.

Největší zájem má telegrafní správa na dopravních cestách, poněvadž na nich je přívoz telegr. stavebního materiálu k místům spotřeby nejsnazší a trvale potřebný dozor na trať, jakož i neodkladné odstraňování častých poruch vedení v každé roční době možné. Nepotřebuje arci bližšího odůvodnění, že se pouze s dopravními cestami nevystačí a to ani, pokud jde o vedení podzemní, pro něž nutno reklamovati také pozemky soukromé, ať volné či zastavené, přes to, že se takové zasahování do soukromého majetku zdá býti příliš dalekosáhlým omezením vlastnického práva. Nutnost tohoto postupu nastává hlavně u vedení ve městech při přechodu vedení kabelového na vedení nadzemní.

Pro vymezení práv telegrafní správy na užívání a vyvlastnění nemovitostí byly většinou převzaty příslušné zásady příbuznou materií upravujícího zákona ze dne 22. července 1919 o státní podpoře při zahájení soustavné elektrisace. Princip bezplatného užívání nemovitostí pro státní telegrafy je přijat skoro ve všech obdobných zákonech jiných států.

Pravidla o řízení snaží se zjednodušit a uspíšiti jednání se stranami tím způsobem, že se telegrafní správa bude dovolávati rozhodnutí cizího při rozporech se zájemníky v míře co nejmenší a bude tedy v praxi téměř úplně ovládati vyjednávání s nimi.

Důležité technické, provozní a nezřídka i finanční důvody nutí telegrafní správu, aby v telegrafních a telefonních sítích velkých měst umísťovala ústředny v určitém, více méně omezeném kruhu. Při nepatrném výběru vhodných objektův umožní namnoze jen právo expropriační, přiznané telegrafní správě, včasnou stavbu, nebo rozšíření budov pro telegrafní a telefonní ústředny, aby vývoj telegrafních a telefonních zařízení velkých měst nepokulhával daleko za skutečnými potřebami dopravy.

Formální návrh: Osnova budiž přikázána výboru právnímu ku podání zprávy do 5ti dnů.

V Praze, dne 6. ledna 1920.

Ministr pošt a telegrafů:
Fr. Staněk, v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP