Zasedání Národního shromáždění československého r. 1920.

Tisk 2215.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ....................................................... 1920,

jímž se upravuje soudnictví a rozšiřuje působnost zákonů a nařízení z oboru soukromého práva a soudní správy v územích postoupených československé republice podle mírových smluv.

§ 1.

Dnem, kterého budou převzata do správy československé republiky území, postoupená ji podle mírových smluv ze dne 28. června 1919 a ze dne 10. září 1919 Německem a Rakouskem, a který bude vyhlášen, počne se vykonávati na těchto územích soudnictví jménem československé republiky.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby nařídil podle ustanovení, platných nyní pro Čechy, Moravu a Slezsko, čeho je potřebí pro výkon soudnictví na těchto územích zejména aby buď zřídil samostatné soudy a jiné úřady a ústavy, podléhající správě spravedlnosti, neb území anebo části jejich spojil s obvody trvajících soudních úřadů, je podřídil soudu vyšší stolice, určil jejich obvod a sídlo a ustanovil potřebné pro ně soudce, úředníky a orgány.

§ 2.

Týmž dnem, kdy počnou na území, postoupeném Německem, působiti soudy, převzaté nebo zřízené československou republikou, rozšiřuje se na převzaté území účinnost veškerých zákonův a nařízení, platných dosud pro obvod Čech, Moravy a Slezska, kterými upraveny jsou hmotné právo i soudní řízení v občanských i trestních věcech (jako na př. obecný zákon občanský z 1. června 1811, č. 946 sb. zák. soud., obchodní zákon ze 17. prosince 1862, čís. 1 ř. z. z 1863, trestní zákon ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., civilní řád soudní z 1. srpna 1895, č. 112 a 113 ř. z., exekuční řád ze dne 27. května 1896, č. 78 a 79 ř. z., knihovní zákon ze dne 25. července 1871, č. 95 ř. z., řád konkursní, vyrovnávací a odpůrčí z 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., trestní řád ze dne 23. května 1873, čís. 119 ř. z. atd.), organisace soudů a jiných úřadův a ústavů podléhajících správě spravedlnosti (na př. zákon o soudní organisaci ze 27. listopadu 1896, čís. 217 ř. z., o soudní příslušnosti z 1. srpna 1895, č. 110 a 112 ř. z., advokátní řád ze dne 6. července 1868, č. 96 ř. z., notářský řád z 25. července 1871, č. 75 ř. z. atd.) se všemi pravidly, jež byla zachována v platnosti těmi kterými zákony a vydána podle nich a ku provedení jejich, i se všemi změnami provedenými na nich do toho dne.

Zákony ty a nařízení nabývají účinnosti na místě všelikých jiných zákonů, nařízení a zvyklostí, tyže věci upravujících, s touž zákonnou mocí, jako by tam byly samy vyhlášeny, a pokud nejsou dále v §§ 3. - 10. stanoveny výjimky, jako ustanovení jedině výžící.

§ 3.

1. V postoupeném území nově zavedené zákony a nařízení nemají účinku na jednání, která se stala přede dnem, kdy ony tam nabývají moci, a na práva, jichž někdo nabyl dříve podle zákonů tam dosud platných.

2. Právní jednání, prohlášení a skutečnosti, jež se staly před účinností oněch zákonů, budou posuzovány co do formy a osobní způsobilosti zúčastněných podle zákonů plativších před tím. Pokud mají nové zákony obdobná ustanovení, nebo mají výhodnější ustanovení pro zavázaného, a nejsou tím práva třetích osob dotčena, posuzovány buďte právní účinky jednání, prohlášení a skutečnosti, stavších se i před účinností zákonů, podle zákonů nově zavedených, jinak podle zákonů plativších v době, kdy právní účinky ty nastaly. To platí zejména o způsobilosti, zavazovati se a činiti pořízení o jmění, ať mezi živými nebo pro úmrtí.

3. Platnost manželství posuzuje se vždy podle zákonů, které platily v době uzavření jeho. Rozepře o rozvod anebo rozluku manželství, jakož i účinky jeho, a poměry z něho plynoucí, posuzovány buďte podle zákonů platných v době, kdy se o nich rozhoduje, nechť bylo manželství kdykoliv uzavřeno. Ustanovení §§ 15. a násl. zákona ze dne 22. května 1919, č. 320. sb. zák. a nař. platí také tehdy, když bylo před účinností tohoto zákona v postoupeném území soudem příslušným pro ně, právoplatně uznáno na zrušení manželského společenství (§§ 1575, 1576 něm. ob. zák.).

4. Poručníci a opatrovníci, zřízení podle ustanovení dříve plativších, mají svůj úřad vykonávati nadále pod dohledem soudu, příslušného podle nových zákonů, se všemi povinnostmi a obmezeními jim tam uloženými.

5. Účinky posledních pořízení a dědičných smluv, zřízených před účinností obec. zákona občanského z r. 1811, posuzovány budou podle dřívějších zákonů. Zemřel-li zůstavitel před tímto dnem, a nastane-li zákonná posloupnost dědická, rozhodnými jsou pro posouzení způsobilosti děditi a pro povolání k dědictví zákony, platné v době úmrtí.

6. Jsou-li v zákonech nově zavedených stanoveny kratší lhůty k uplatnění práv nebo k zachování jejich, ku podání žaloby neb odporu, nebo ku prohlášení, nežli v zákonech dosud platných, platí delší lhůty určené v nich, když skutečnost rozhodná pro počátek lhůty nastala dříve, nežli nové zákony nabyly účinnosti. Zejména vydržení léty a promlčení, které počalo dříve, a pro které je snad v novém zákoně stanovena kratší lhůta, posuzuje se podle dřívějších zákonů. Chtěl-li by se někdo dovolávati vydržení, nebo promlčení, tam, kde podle dřívějších zákonův ani nemělo místa, neb alespoň mělo nastati po delším čase, může v onom případě počítati vůbec vydržení nebo promlčení a v tomto kratší lhůtu podle nových zákonů teprv od času, kdy nové zákony nabyly účinnosti.

§ 4.

Firmy kupců, společností a společenstva trvající v nabytém území, přeneseny budou do rejstříku soudu příslušného podle jejich sídla: posuzovány buďte podle dosavadního práva a společnosti akciové, komanditní na akcie, společnosti s r. o. a společenstva jsou povinny, pojmouti do své firmy dodatek "starého práva". Podrobnosti provedeny budou nařízením.

Vedení rejstříků budiž přizpůsobeno ustanovením práva nově zavedeného.

§ 5.

1. V právních rozepřích, jež byly zahájeny před účinnosti procesních zákonů nově zavedených, bude pokračováno u soudů příslušných podle zákona o příslušnosti z 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., na něž budou z úřední moci přeneseny, v řízení stanoveném pro ně civ. řádem soudním z roku 1895. Účinky podání žaloby podle starého práva se zachovávají v platnosti a doba toho jest rozhodna také podle práva, nově zavedeného.

Námitky, vznesené dosud, zůstávají účinnými. Nebylo-li dosud o privilegovaných námitkách rozhodnuto, stane se to podle § 261. c. ř. s.

Pro prostředky opravné proti rozhodnutím (rozsudkům, usnesením), která byla doručena nebo prohlášena dříve, než tento zákon nabyl moci, pro které lhůta již běží, počítá se tato lhůta podle ustanovení dosud platných; jinak počítá se podle nových zákonů.

Nebylo-li o prostředcích opravných, již podaných, dosud rozhodnuto, nebo bylo-li by později, než byla převzata správa, rozhodnuto soudy dosud příslušnými, ač příslušným byl již soud zdejší, předložiti jest spisy tomuto. Takové opravné prostředky buďte posuzovány a o nich budiž jednáno podle práva, plativšího dosud v území.

Platební rozkaz, vydaný v řízení upomínacím (§§ 688 a násl. něm. civ. ř. s.) a doručený přede dnem, kdy zákon tento nabyl moci, stane se vykonatelným, nebude-li do 14 dnův od tohoto dne podán odpor u soudu, nyní příslušného; nepozbývá již moci uplynutím 6 měsíční lhůty, § 701, něm. civ. ř. s.

2. Dosavadním soudem vydané rozsudky a jiná rozhodnutí, jež nabyly právní moci dříve, než-li byla správa převzata, nebo po tom, protože nebyl podán opravný prostředek, nebo podaný byl odvolán, jsou exekučními tituly po rozumu exek. řádu ze dne 27. května 1896, č. 79. ex. řádu, podle nich může povolena být exekuce soudem příslušným podle tohoto řádu, aniž je potřebí vykonávacího rozsudku.

Exekuce vykonává se po dni účinnosti tohoto zákona podle zákona nově zavedeného. Pro ní platí obdobně ustanovení čl. XXXI. - XXXIX. uv. zák. k ex. řádu ze 27. května 1896, č. 78. ř. z.

3. Zahájené konkursní řízení o jmění, ležícím v území postoupeném (§ 238 něm. konk. řádu) provede konkursní soud, příslušný podle konkursního řádu z 10. prosince 1914, č. 337. ř. z., řízením tam ustanoveným, přihlížeje k odchylným ustanovením něm. konk. řádu.

4. Řízení nesporné (pozůstalostní, zbavení svéprávnosti a pod.) provede příslušný soud podle nově zavedených zákonů po dni, kdy zákon nabyl moci, i když bylo zahájeno podle dřívějšího práva.

§ 6.

Ustanovení trestního zákona ze dne 27 května 1852, č. 117 ř. z., a veškerých vedlejších a doplňovacích zákonů, může se užíti také při vyhledáváních již zahájených a všech trestních činech spáchaných před účinností tohoto zákona, jen potud, pokud podle těchto zákonů nejsou přísněji posuzovány, nežli podle práva dříve tam plativšího.

§ 7.

Uznává se vykonatelnost právoplatných trestních rozsudkův a trestních příkazů, které vydaly soudy, nebo ve své trestní pravomoci policejní úřady, na převzatém území, nebo jiné soudy, nebo policejní úřady státu, k němuž území toto náleželo, proti občanům, příslušným do některé obce na tomto území.

Trestní rozsudky (příkazy) budou vykonány podle nového trestního řádu (z 23. května 1873, č. 119. ř. z.), a kdyby ho nebylo možno užíti, podle ustanovení dříve platného trestního řádu. Při tom budou tresty, uložené podle německého trestního zákona ze dne 31. května 1870, vykonány takto: Trest káznice (Zuchthausstrafe) jako těžký žalář; trest pevnostní vazby (Festungshaft), uložené za čin, na který je v něm. trestním zákoně stanovena dobou delší pěti let, jako jednoduchý žalář; v ostatních případech pevnostní vazba; jakož i vězení, (Gefängnisstrafe jako tuhé vězení, a vazba (Haft) jako jednoduché vězení.

Stejným způsobem budiž postupováno, kdyby podle § 6. tohoto zákona bylo potřebí užíti práva plativšího dříve na převzatém území.

§ 8.

Nebyl-li v trestním rozsudku (příkaze) stanoven trest, který nastoupiti má na místě uloženého peněžitého trestu, kdyby byl nedobytným, určí jej dodatečně podle ustanovení dřívějšího trestního zákona soud, nastoupivší na místě soudu, který vynesl rozsudek (příkaz).

Vyslovené zbavení čestných občanských práv podle §§ 32. - 36. německého trestního zákona jeví účinky § 26. nově zavedeného trestního zákona.

Policejní dozor, nařízený podle dřívějších zákonů, přechází v policejní dozor podle zákona ze dne 10. května 1873, č. 108. ř. z. Uplynula-li v den převzetí území doba, stanovená v tomto zákoně pro nejdelší trvání policejního dozoru, pomíjí toto opatření.

§ 9.

Trestní stíhání činu, který byl spáchán za platnosti dřívějšího zákona, promlčuje se ve lhůtách, stanovených v novém zákoně, jen tehdy, neustanovoval-li dřívější zákon kratší lhůty.

Promlčení trestu právoplatně uloženého jest vázáno ustanoveními §§ 67. - 72. německého trestního zákona, plativšími dříve pro tento případ.

§ 10.

V trestním řízení, které v den převzetí území není skončeno rozsudkem anebo není konečně zastaveno (§§ 90. a 112. trest. ř., § 168. německého trestního řádu), bude dále pokračováno podle nového trestního řádu. Započaté hlavní líčení budiž provedeno znova.

Podané opravné prostředky buďte vyřízeny podle nového trestního řádu, a jen, kdyby nebylo možno těchto ustanovení užíti, podle dřívějšího trestního řádu.

Lhůty k opravným prostředkům proti soudním rozhodnutím, nenabyvším dosud právní moci, řídí se ustanovením dřívějšího trestního řádu.

Rovněž důvody opravných prostředků posuzují se podle dřívějšího trestního řádu.

§ 11.

V ostatním postoupeném území pozbývají dnem převzetí platnosti veškeré zákony a nařízení vydané po dni 28. října 1918 a nabývají moci zákony a nařízení vydané v československé republice a vyhlášené ve sbírce zákonů a nařízení, s příslušnými dalšími změnami.

Tyto zákony nemají však zpětné působnosti na jednání, jež se stala přede dnem převzetí a nemají také vlivu na práva, nabytá již podle zákonů plativších před tím. Pokud podle zákonů a nařízení, vyhlášených po 28. říjnu 1918 v československé republice, nastávají zvláštní právní účinky nebo běží všeobecné lhůty ode dne, kdy zákon byl vyhlášen anebo nabyl moci, počínají tyto lhůty pro převzaté území běžeti dnem, kdy bylo převzato.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, by nové lhůty stanovil na místo prošlých, stanovených určitým kalendářním dnem v zákonech a nařízeních, jež provésti mu bylo v první řadě přikázáno.

§ 12.

Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby nařízením vydal podrobná přechodná ustanovení podle zásad vyslovených shora, kdyby jich pro některý obor soudnictví zvláště bylo třeba.

§ 13.

Tento zákon nabývá účinnosti vyhlášením. Jej provésti náleží ministru spravedlnosti.

Důvodová zpráva.

V nejbližších dnech převzata bude část území, postoupených republice podle mírových smluv, Ratibořska. Podle zpráv obsahovati bude nyní pouze jeden okres, Hlučínsko, asi s 50ti tisíci obyvateli. S převzetím správy bude třeba učiniti též opatření stran zákonů, které tam mají nadále platiti. Komise, jmenovaná pro Ratibořsko, navrhla, by ze zákonů justičních ihned zavedeny byly tam veškeré zákony, upravující formelní řízení civilní i trestní se všemi vedlejšími zákony, a pouze pro účinnost obecného zákona občanského a trestního práva hmotného, aby stanovena byla lhůta 6měsíční. Naproti tomu dlužno uvésti, že tak těsně spojeno je jak civilní řízení - na př. nesporné, řízení ke zbavení svéprávnosti atd. s obecným zákonem občanským, tak i trestní řízení s hmotným právem, že nelze na to pomysliti, jen některé druhy z celku vytrhnout a ihned pro Ratibořsko (Hlučín) prohlásiti za účinné. Zůstaly dvě eventuality: buď prohlásiti tam celý soubor našich zákonů hned, anebo ponechati tam dosavadní zákony v platnosti.

Ministerstvo spravedlnosti rozhodlo se navrhnouti prvější, ježto jde o nepatrnou rozlohu - průměrný náš okres -, kde tedy bude zřídka nutno užíti některých zvláštních zákonův i ustanovení některých zákonův o sobě, a nedoporučuje se nechati v platnosti vedle dřívějšího rakouského a uherského ještě třetí, německé zákonodárství. Podle všeho nebude vůbec lze převzíti tamější úředníky, kteří podle zpráv téměř všichni již opustili kraj, a nebude tedy také soudců znalých práva tamějšího. Civilní řád soudní liší se celkem málo od německého: známo také, že Rakousko následovalo v zákonodárství často Německa, že zákon obchodní a směnečný řád byly původně společné, a že i jiné zákony, zachovávajíce tyže zásady se liší jen v podrobnostech. Ani obecný zákon občanský v podstatě není zcela cizím v některých ustanoveních.

Správným by bylo sice vyhlásiti znova veškeré zákony na Hlučínsku, ale protože jde jen o nepatrný jeden okres a není vůbec z technických důvodů možno vyhlásiti spoustu zákonů, nehledí-li se k tomu, že není dosud autentického překladu jejich, zvolen byl druhý způsob se vyskytující, generelním vyhlašovacím zákonem uvésti v platnost zákony, rozšířiti jejich působnost na zabrané území. Při tom nebylo však možno vyjmenovati veškery zákony a nařízení pro velké množství jejich, jichž tituly samy by tvořily již knihu (zachované dvorní dekrety, platné vedle ob. zák. obč., ustanovení, nedotčená civilním řádem soudním, exekučním řádem atd.), jednak pro obavu, aby nebylo některé takové ustanovení vynecháno. Jen příkladně uvedeno bylo několik nejhlavnějších a bylo odkázáno na všechny ostatní zachované jimi v platnosti, je doplňující a vydané podle nich a k jich provedení. V §§ 3. - 10. byla dána přechodná ustanovení; poněvadž se teprve časem může ukázati, že by třeba bylo doplniti je co nejrychleji, navrženo bylo, aby se to státi mohlo nařízením podle zásad vyslovených v zákoně (§ 12.).

Snazší bude provedení v územích, postoupených Rakouskem a na Těšínsku, kde do 28. října 1918 platily společné zákony (§ 11.).

Formelní návrh.

Osnova buď přikázána právnímu výboru, aby vzhledem k naléhavosti ji ve třech dnech projednal a předložil zprávu

V Praze dne 17. ledna 1920.

Ministr spravedlnosti:
Dr. Veselý, v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP