Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2207.

Odpověď

ministra pošt a telegrafů

na dotaz členů Národního shromáždění Vincence Ševčíka, Josefa Šamalíka, Frant. Navrátila a soudruhů tisk č. 1659

o porušování listovního tajemství na Slovensku a nemístného censurování katolických časopisů.

K prvému bodu dotazu, že se otvírají na poštovních úřadech na Slovensku psaní, adresovaná redakcím katolických novin, a že se ztrácejí zprávy, v nich obsažené sděluji po konaném šetření a po dohodě s panem ministrem národní obrany, že není censury poštovní, a byla-li nějaká psaní otevřena, učinila tak censura vojenská, která byla zřízena pro Slovensko z usnesení ministerské rady ze zájmů celostátních. Censura tato úřaduje zcela nestranně, nerozeznává při censuře osob, ani stran a nevěnuje nijak zvýšené pozornosti psaním na redakce listův určitého politického směru.

K druhému bodu dotazu, že katolické časopisy bývají na slovenských poštách svévolně zadržovány a že jsou články nemístnými poznámkami opatřovány a všelijak censurovány - přiznávám s politováním, že se tak stalo, byť v ojedinělém případě. Jak konaným šetřením zjištěno, hanlivé glosy do "Královny sv. Růžence" napsala poštovní úřednice, jež je Slovenka římsko-katolického vyznání, a nepotvrdila se tudíž domněnka interpelujících pánů členů Národního shromáždění, že se dopustili tohoto přehmatu "čeští úředníci" zaviňující svým jednáním vzrůst zaujatosti proti českému úřednictvu na Slovensku.

Provinilá úřednice omlouvá sice tento svůj nerozvážný čin vzrušením, jež se jí zmocnilo za četby článku o Husovi, uveřejněném v zmíněném časopise. Nemohu této omluvy uznati, naopak odsuzuji nejrozhodněji toto hrubé porušení nestranného výkonu moci služební a vyslovuji své politování nad tím, že poštovní orgán zneužil časopisu, svěřeného poštovní dopravě, by vepsanými glosami urážel katolickou církev. Učinil jsem opatření, by provinilá úřednice byla potrestána.

Na vysvětlení toho, že jsem vůči ní neužil trestu nejpřísnějšího, t. j. propuštění ze služeb poštovních, uvádím, že jest jinak podle svědectví svého představeného výbornou úřednicí vynikající pílí a svědomitostí, mladistvá a naprosto nezkušená, že je zcela krátký čas v poštovních službách a že si ještě není plně vědoma zodpovědnosti svého úředního postavení a že je z řádné rodiny, jež byla pro své vlastenecké panslávské smýšlení před převratem Maďary pronásledována. Vím, že to vše jejího hrubého přehmatu neomlouvá, ale jistou měrou jej vysvětluje. A mám-li zřetel k tomu, že případ sám jest ojedinělý a výjimečný, doufám, že mohu vysloviti pevné přesvědčení, že se již opakovati nebude.

V Praze dne 7. ledna 1920.

Ministr pošt a telegrafů:
F. Staněk v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP