Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2203.

Odpověď

ministra vnitra

na dotaz členů Národního shromáždění B. Bezděka, Čuříka, Dra Mazance a soudruhů (čís. tisku 1853)

o opatřeních k ochraně dělnictva proti znásilňování.

Dne 28. února 1919 uzavřena byla mezi místní skupinou Ústředního svazu československých průmyslníků v Plzni, v zastoupení Škodových závodů a Spojených strojíren v Plzni na straně jedné a Svazem českých kovodělníků, Odborovým sdružením československých kovopracovníků, Československým svazem kovářů, Československým svazem vzorkářů a důvěrníky, v zastoupení dělnictva na straně druhé, pracovní smlouva, obsahující obvyklá ustanovení.

Odbor křesťanských kovodělníků československých v Plzni, neujednal této smlouvy se zástupci závodů, nevystoupil při uzavírání jejím jako smluvní strana a nepodepsal jí též.

Sbor důvěrníků Škodových závodů měl za to, že ustanovení smlouvy té vztahují se jen na členy oněch organisací, které smlouvu sjednaly, ne tedy na členy "Odboru československého křesťanského dělnictva". Členové tohoto "Odboru" - soudili důvěrníci dělnictva - musejí tedy, mají-li se ustanovení smlouvy na ně vztahovati, do jedné z organisací na této smlouvě podepsaných vstoupiti. V tomto smyslu také začali jednati. Nátlaku jejich podlehla řada příslušníků jmenovaného Odboru, kteří se přihlásili k socialistickým organisacím důvěrníky uznávaným. U některým bylo úsilí marné.

Jan Vlasák byl členem "Odboru československých kovodělníků křesťanských v Plzni" a pracoval 13 let v Škodových závodech. Začátkem září 1919 byl na něho učiněn nátlak, aby přestoupil do některé z odborových organisací důvěrníky uznávaných a, poněvadž se tak učiniti zdráhal, byl propuštěn. Když stížnostní komise k jeho podání rozhodla, že do práce musí býti zpět přijat, byl druhý den, jakmile práci nastoupil, vyzván znovu, aby se přihlásil do některé z těchto organisací. Vlasák však odepřel a obdržel na to od ředitelství závodu výpověď, prý pro nedostatek práce.

Dělník František Pokštefl, rovněž člen shora zmíněného "Odboru československých křesťanských kovodělníků v Plzni", byl důvěrníky dělníků v září 1919 vyzván, aby vstoupil do některé socialistické organisace a když se tomu opřel, prohlásili důvěrníci, že dělnictvo s ním pracovati nebude, a vyzvali jej, aby si ihned pracovní knížku vyzvedl. Jelikož Pokštefl tak neučinil, byla mu závodem pracovní knížka poslána do bytu. O věci bylo vyrozuměno státní zastupitelství, aby - shledalo-li by v tomto jednání skutkovou podstatu trestného činu - zakročilo z povinnosti úřední.

František Klečka byl od 7. února 1919 ve Škodových závodech v různých odděleních jako obchodní příručí a později jako dělník zaměstnán a byl dne 17. září 1919 vyzván důvěrníkem dělnictva Škodových závodů, aby přistoupil k jedné z organisací na kollektivní smlouvě podepsaných. Jelikož Klečka učiniti to odmítl, odňal mu Adamec pracovní knížku a upozornil ho, že bude propuštěn.

Dne 19. září zmeškal Klečka bez omluvy práci a to podle jeho mínění dalo důvěrníkům příčinu, aby se zasadili ihned o jeho propuštění z práce.

Rovněž v případě Klečkově byl uvědoměn úřad veřejné žaloby, aby, stalo-li se porušení zákona, byl právu zjednán průchod.

Vláda učinila ve všech případech jí až dosud známých vše, co na základě platných zákonů učiniti mohla, aby občanské svobodě, tedy také svobodě politického přesvědčení byla plná zákonná ochrana poskytnuta; bohužel nestačily platné zákony pro všechny případy učiněného bezpráví. Tento nedostatek byl vládou odstraněn tím, že vydala dne 19. prosince 1919 pod čís. 662 sb. z. a n. nařízení o rozhodčích soudech pro spory o vypuzení z práce, jež budou rozhodovati o náhradě škody, která byla způsobena příslušníku některé odborové organisace podobným nedovoleným nátlakem.

Nařízením tím bude koaliční svoboda dělnictvu prozatímně zabezpečena, definitivní řešení této otázky přísluší zákonodárnému sboru, kterému vláda předloží osnovu zákona.

V Praze dne 10. ledna 1920.

Ministr vnitra:
Švehla, v. r.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP