Zasedání Národního shromáždění československého roku 1920.

Tisk 2201.

Zpráva

výboru zemědělského

o návrhu

členů Národního shromáždění Frant. Mašaty, Rud. Malíka, Frant. Zíky a společníků, aby bylo zásobeno zemědělství republiky československé strojenými hnojivy.

Spotřeba strojených hnojiv v republice československé odhaduje se na ročních 60.000 až 65.000 vagonů. Z toho na Čechy, Moravu a Slezsko připadá přibližně 55.000 vagonů. Tuzemskou výrobou (z tuzemských surovin) byla z tohoto ročně potřebného množství kryta jen část, daleko větší část hnojiv samotných, resp. surovin k jejich výrobě potřebných, bylo nutno přivážeti. Dovozem kryta byla celá spotřeba ledku chilského, ledku norského, dusíkatého vápna, ze dvou pětin spotřeba Thomasovy moučky a k výrobě superfosfátu potřebné surové fosfáty.

Po vypuknutí války byl dovoz strojených hnojiv a surovin k jejich výrobě znemožněn. Proto pocítilo zemědělství naše velmi záhy jejich nedostatek; nejdříve odňata byla mu strojená hnojiva dusíkatá, následovala strojená hnojiva fosforečná a v posledním roce války i hnojivé soli draselné. Proti přibližně 60.000 vagonům strojených hnojiv, spotřebovaných před válkou v území, tvořícím nyní naši republiku, bylo pro zemědělství celé republiky v roce 1919 k disposici celkem pouze as 13.000 vagonů, v letech 1917 a 1918, kdy s hnojivy hospodařila bývalá vláda rakouská - s výjimkou drasla - množství ještě menší. Bylo tedy možno krýti pouze as 1/5 spotřeby, spíše ještě menší množství, kdybychom usuzovali podle skutečné poptávky po strojených hnojivech. Zároveň nutno uvážiti, že i produkce hnojiv přirozených, t. j. hnoje chlévského a močůvky, značně poklesla, a to nejen co do množství, ale i jakosti. Pouze produkce hnoje chlévského klesla podle stavu dobytka v roce 1912 proti stavu v roce 1918 o 50%, pro prováděné rekvisice dobytka. Úbytek výroby hnoje chlévského, vzniklý rekvisicemi dobytka v území republiky bez Slovenska, rovnající se do konce roku 1918 ztrátě plných 46% živé váhy dobytka, odhadnouti možno na 3 miliony vagonů s obsahem přibližně 8.125 vagonů kyseliny fosforečné, 16.250 vagonů dusíku, 19.500 vagonů drasla, což odpovídá přibližně 50.000 vagonům superfosfátu neb Thomasovy moučky 16%ní, 82.000 vagonům síranu ammonného 20%ního a 150.000 vagonům kainitu 13%ního neb 48.000 vagonům 40%ní soli draselné. Toto nedostatečné hnojení chlévským hnojem znamená obrovské zhoršení bonity půdy a musí v průběhu budoucích let (a to pokud možno co nejdříve) vhodným způsobem býti nahraženo (doplněno), nemá-li půda na své úrodnosti trvale utrpěti. Přirozeným důsledkem tohoto nedostatečného hnojení strojenými a přirozenými hnojivy, ovšem spolu s jinými ještě činiteli, byl pokles sklizní všech pěstovaných rostlin. Pokles tento činil v r. 1918 v průměru 40 až 60% proti průměrným výnosům v roce 1913 a patrný jest nejlépe z této tabulky, uvádějící průměrné výnosy v Čechách:

Rok
pšenice
žito
ječmen
oves
brambory
řepa cukr.
191321.218.7 22.219.6117.4 286.6
191417.115.8 19.519.-106.- 286.-
191513.210.- 10.-6.893.- 269.3
191610.98.8 13.611.648.2 235.6
19178.-7.1 6.74.763.3 186.6
19189.-8.- 8.78.375.- 170.-

Že nedostatečné hnojení a především opět nedostatek hnojiv strojených byl při tomto poklesu velmi důležitý, vysvítá nejlépe z okolnosti, že v žádné jiné zemi bývalého Rakouska sklizně tak nepoklesly, jako právě v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, tedy v zemích, ve kterých před rokem 1914 používání strojených hnojiv nejvíce bylo rozšířeno. V Německu, které za své poměrně vysoké sklizně předválečné též intensivnímu hnojení strojenými hnojivy vděčilo a které za války látek těchto v takové míře jako země naše nebylo zbaveno, neobjevil se tak velký pokles sklizní. Úkaz tento těžce chápala vláda bývalého Rakouska, zvyklá odhadovati sklizně českých zemí podle Německa a zemí alpských a na její kruté rekvisice a jiná z omylu tohoto vyplynulá opatření zemědělství naše hned tak brzy nezapomene.

Jestiť nejdůležitějším imperativem národohospodářským, opatřením cizozemských umělých hnojiv zvýšiti domácí produkci obilnin a okopanin, abychom v zásobování moukou stali se soběstačnými a ve výrobě cukru řepového a jiných výrobků získali hledané exportní zboží. Pokud jest směrodatným činitelům známo, snaží se všecky státy a země zajistit pro své zemědělství potřebná strojená hnojiva, ano některé z nich - na př. severské státy v čele s Norskem - povolily k jejich opatření vydatné částky z peněz státních.

Naproti tomu v republice naší vyvinuly se v oboru zásobování strojenými hnojivy pro běžný rok, jakož i pro r. 1920 poměry velmi nepříznivě. Zemědělství naše zůstalo odkázáno jedině na tuzemskou jejich výrobu; to, co získáno bylo z ciziny, nepadá vzhledem k celkové spotřebě takřka ani na váhu. Snah a dobré vůle odpovědných činitelů sice bylo dosti, ale pro množství překážek nebylo dosaženo úspěchů. Vedle všeobecných potíží, bránících náležitému zvelebení světového trhu strojenými hnojivy, jako jsou; nedostatek lodního prostoru, železničních vagonů, uhlí, zákazy vývozu, sobecká hospodářská politika některých států, spočívaly největší překážky, znemožňující nákupy cizozemských strojených hnojiv pro republiku naši v požadovaných vysokých cenách, značně převyšujících tuzemské, v nemožnosti opatření cizí valuty, nehledě k vysokým poplatkům a risiku dopravnímu. Zejména otázka vysokých cen přicházela zde v úvahu, tím spíše, že při nízkých nynějších cenách zemědělských výrobků jsou dosavadní přejímací ceny strojených hnojiv kruhy zemědělskými považovány za krajní mez. Pro používání drahých cizozemských hnojiv mohli by býti získáni zemědělci tehdy, když zároveň by se vyhovělo jejich požadavku po náležitém hodnocení jejich výrobků. Jinak bylo z kruhů zemědělských naznačováno, že nelze na zemědělství nových obětí žádati. Věci tyto vedly svého času k myšlence, získati pro opatření potřebných strojených hnojiv podporu z peněz státních. Příslušné návrhy, vypracované ministerstvem zemědělství, zvláště pak panem státním tajemníkem Drem. L. Pazderkou, snažily se právě na tomto podkladě otázku opatření strojených hnojiv rozřešiti. Vrcholily pak ve snaze, opatřiti suroviny pro výrobu superfosfátu v tuzemských továrnách. Jest nesporno, že umožněním práce naším továrnám na superfosfáty přispělo by se nejen jim samým, nýbrž i k zmírnění nezaměstnanosti dělnictva, nehledě k dalším výhodám. Návrh žádal dále, aby superfosfát, vyrobený z cizozemských surovin, prodáván byl zemědělcům za tuzemskou cenu a rozdíl v kalkulační ceně aby hrazen byl z peněz státních. Požadavek tento nemůže býti označován za přímou premii zemědělcům, nýbrž nutno uvažovati o něm z hlediska širšího, z hlediska prospěchu státu samého. Vždyť použitím většího množství strojených hnojiv by se dosáhlo nejen vyšších výnosů sklizňových, čímž by odpadlo drahé nakupování obilí v cizině, ale i zlepšení jakosti jednotlivých plodin, což vedle dosažení větší soběstačnosti znamenalo by i opatření velkých peněžních částek státu samotnému, plynoucích z vyvážených zemědělských výrobků rostlinných, na př. cukru. Obrovský význam vydatnějšího hnojení strojenými hnojivy nejlépe jeví se u řepy cukrovky. Počítáme-li při racionálním hnojení s dosažením větší sklizně o 50 q po hektaru, činilo by to při osevní ploše cukrovky rovné 208.000 ha v státě našem větší výnos o 10,400.000 q řepy cukrovky. V množství tomto při výrobě jen 15% cukru získalo by se 1.560.000 q, čili 15.600 vagonů cukru. Bylo-li by toto větší množství cukru, jehož by se dosáhlo hnojením, vyvezeno se ziskem jen 5 K za 1 kg, znamenalo by to pro státní pokladnu zisk 780 milionů korun. Stejně i u ostatních plodin, přicházejících v úvahu pro vývoz, dal by se eventuální zisk pro stání pokladnu bezpečně vykalkulovati. Jinými slovy řečeno: Malou obětí ze strany státu bylo by realisováním řečeného návrhu dosaženo zvýšení produkce plodin hospodářských, přinášející prospěch nejen zemědělcům, ale i obyvatelstvu zvýšenou výživu, pokladně státní exportní zisky a zlepšení valuty a chemickému průmyslu možnost zaměstnání. Jest jen litovati, že nedošlo k provedení podaných návrhů a že zemědělství i nadále počítati musí s nedostatečným zásobením strojenými hnojivy, tím spíše, že poměry, za kterých cizozemská strojená hnojiva neb suroviny lze nyní získati, jsou daleko nepříznivější dřívějších. Situace ztížena jest dále též tím, že poměry na světovém trhu strojených hnojiv nedávají velké naděje na získání větších partií. Hlavní překážkou jest nedostatek nabídek pohotového zboží, způsobený zvýšenou poptávkou po strojených hnojivech a koupěchtivostí kde kterého státu, nehledě k úžasně vysokým požadovaným cenám, zvyšovaným mimo to pro republiku naši vysokými poplatky dopravními a risikem z dopravy vůbec plynoucím. Jeť republika naše po stránce dovozu odkázána dnes výhradně na Hamburk a vodní cestu labskou, která na dosti dlouhou dobu zamrznutím Labe může jí býti vzata. Závažná jest dále okolnost, že až dosud nepodařilo se zajistiti republice naší příděl surových fosfátův afrických u vlády francouzské, ježto jí nebyla potřebná valuta zavčas povolena. K podnětu ministerstva zemědělství pracuje se v Paříži, aby na rok 1920 republice naší přidělen byl kontingent 10.000 vagonů surových fosfátův afrických.

Za vedení ministerstva zemědělství organisovány jsou nyní znovu nové akce a podněty, aby byla získána cizozemská strojená hnojiva a suroviny V zájmu státu, obyvatelstva a zemědělství jest přirozeno, aby se končily pokud možno nejlepším výsledkem. Má-li cíle tohoto býti dosaženo, nemůže ani vláda samotná zůstati nečinnou, nýbrž musí k příznivému rozřešení celého tohoto problému poskytnouti veškeré potřebné podpory. Proto zemědělský výbor navrhuje: Národní shromáždění račiž se usnésti: Ministerstvu zemědělství, obchodu a financí se ukládá:

1. bezpodmínečně pro r. 1920 a 1921 zajistiti u vlády francouzské kontingent 10.000 vagonů surových fosfátův afrických pro republiku československou.

2. učiniti urychleně všechna opatření, zaručující získání cizozemských strojených hnojiv, jakož i surovin. Pokud surovin se týče, třeba vzíti v úvahu nejenom dopravu jejich do Hamburku, ale i zajištění rychlé dopravy jejich další až do továren samotných. Hnojiva tato buďtež především nabídnuta k použití zájemníkům z řad pěstitelů cukrovky, neboť podle všeobecných názorů jedině tato plodina snese další zatížení režie. Široké kruhy zemědělských producentů, zejména pěstitelův obilnin, jsou na drahých cizozemských hnojivech nebo hnojivech z drahých surovin vyrobených méně interesováni, neboť nemohou jich použíti za nynějších nízkých cen svých výrobků z důvodů kalkulačních.

3. Ministerstvu zemědělství se ukládá, aby předložilo vládě co nejdříve nové návrhy, zaručující nejenom opatření potřebných strojených hnojiv pro podzim 1920, resp. ještě pro jaro t. r., ale i zlevnění jejich ceny, aby tak i pěstitelé obilnin a ostatních plodin zemědělských mohli býti zásobeni strojenými hnojivy.

4. Účelné a vydatné získávání a konservování hnojivých látek tuzemských budiž intensivně dále sledováno, popularisováno a zemědělcům umožněno používání potřebných látek přiměřenou podporou.

5. Ministerstvu financí se ukládá, aby opatřilo pro dovoz strojených hnojiv a surovin k výrobě jich potřebnou valutu.

V Praze 15. ledna 1920.

Adolf Prokůpek v. r.,
Dr. Fr. Rambousek v. r.,
předseda.
zpravodaj.




Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP