Čtvrtek 11. března 1920

Předseda (zvoní): Prosím znovu o klid!

Zpravodaj posl. Svozil (pokračuje):

... zákon stával neudržitelným a často příliš tísnivým a nebylo by možno jeho tíživost dosti rychle odstraniti.

Řekl-li jsem, že poskytují se tyto úvěry jen prostřednictvím družstev a peněžních ústavů, tož pamatuje na to § 13. a 14., a hlavně § 14., že mohou býti poskytovány určité půjčky přímo z fondu při pozemkovém úřadu. Ale aby bylo naprosto jasno, jde zde o fond kolonisační, který podle návrhu tohoto zákona má býti zřízen 5,000.000, čtyřmi ročními splátkami, potom z fondu event. legionářského, který by byl zřízen při pozemkovém úřadě, z fondu pro válečné poškozence, a pak snad z eventuelního fondu, který by ještě mohl býti založen, aby specielně podporoval a umožňoval event. i větší výhody, než dává tento zákon ostatním zadatelům.

Pomýšlí se tedy na příklad na to, že by se mohl legionářům nebo válečným poškozencům v případech zvláštního uváženíhodných poskytnouti úvěr držební na pozemky až do 100%, tedy o 10% víc. Ale nelze to posuzovati se stanoviska, že se snad jedná o nějakou almužnu. Naprosto ne! Ti lidé, váleční poškozenci, legionáři, nabyli toho právního titulu na tuto pomoc, na založení těchto fondů, z jiných ovšem titulů, než jsou tituly pozemkové reformy, ale z titulů, jak myslím, každý uznati musí, z titulů, které jsou vlastně vznešenější než pouhé hospodářské důvody. Jedná se také o využívání a přímé poskytování úvěru z fondu kolonisačního, poněvadž kolonisaci budeme musiti prováděti ne v interesu těch jednotlivých lidí nebo družstev, nýbrž budeme ji musiti prováděti také v interesu celého státního celku.

Tu jest tedy nutno pamatovati na zvláštní upotřebení. Jde tedy jen o tyto fondy zvláštní při Pozemkovém úřadu, z nichž mají býti poskytovány půjčky přímo, a bylo by tedy zkreslováním skutečnosti, kdyby se tvrdilo, že tím se proměňuje Pozemkový úřad v nějaký bankovní ústav, poněvadž by pak bankovním ústavem byl na příklad takový zemský fond pro podporu živnostnictva atd. Zde jde o specielní fondy, které jsou do určité míry sociální povahy a jimiž má býti postaráno o to, aby podpor, které by se jinak po případě rozplýtvaly, bylo využito účelně k založení solidní, trvalé hospodářské existence. Proto setrval výbor převážnou většinou proti jedinému hlasu na tom, aby z těchto fondů byly poskytovány úvěry přímo.

To byla snad jediná věc, o kterou byl delší spor. Delší práce vyžadovalo také, stanoviti, jak mají býti kryti věřitelé pro ten případ, že držitel té půdy, toho hospodářství, notoricky nemůže a nedovede na ní hospodařiti anebo nechce na ní hospodařiti, a bylo to upraveno na základě porady se zástupcem ministerstva spravedlnosti tak, že se používá běžného dražebního řádu s určitými výjimkami. Ty výjimky byly diktovány jedině zájmem, aby dražení takových živností hospodářských, zemědělských nemohlo býti zneužito proti duchu těch zákonů o pozemkové reformě, aby tedy nemohlo se jich použíti na příklad k hromadění půdy v určitých rukou a podobně.

Spokojil se tedy výbor s obmezením ve dvojím směru. Předně, že ten, kdo chce nabýti takového statku v dražbě, nesmí míti více, než 10 ha vlastní půdy a že musí to u soudu napřed prokázati, aby nebylo dodatečného řízení. Druhé omezení týká se toho, že držitel, který dražbou nabude takových pozemků, pokud tu nejsou děti neb žena toho, komu byl stateček prodán, nesmí po deset let ode dne dražby, ode dne příklepu bez povolení úřadu pozemkového tento majetek zciziti, poněvadž by se mohlo také stát, že by ho ve dražbě koupil někdo, kdo sice nárok na to má, ale kdyby nebyl obmezen, že po dražbě ihned by ho mohl prodati někomu, komu v duchu pozemkové reformy by se nikdy přiřknouti nemohl. To byla jediná omezení, jichž bylo použito, a opatření, která byla udělána, byla udělána proto, aby řízení pokud možno bylo jednoduché.

Ustanovení o osvobození od poplatků byla pojata do zákona tak, jak to žádalo ministerstvo financí. Původní návrh snad by byl býval o něco širší, osvobozoval by o něco víc od poplatků, ale poněvadž zástupcem finančního ministerstva bylo vysvětleno, že není možno jinak to přijati, než jak navrhlo ministerstvo financí, bylo to konečně přijato ve znění, které zástupcem ministerstva financí bylo stanoveno.

Shrneme-li krátce: zákon o úvěrové pomoci má na mysli pomáhati lidem drobným, aby mohli nabýti hospodářské samostatnosti, aby nepodléhali cizímu, aby nerozhodoval kapitál o tom, kdo se může postaviti na vlastní nohy hospodářské, nýbrž aby o tom mohla rozhodovati práce, aby tedy kapitál byl udělán služebným těm zemědělcům, kteří chtějí na půdě samostatně pracovati, ať již jako jednotlivci, ať jako družstva. Na všechny musilo býti stejně pamatováno.

Návrh zákona tedy byl ujednán tak, jak jest vám předložen, pouze některé, vlastně více formální změny bude nutno provésti, poněvadž zákon byl dán do tisku dříve, než byla schválena ústavní listina. Tu bude musiti uvozovací formule místo běžné, jaké jsme používali dosud: "Z usnesení Národního shromáždění se nařizuje", před § 1. podle § 49. v ústavní listině zníti: "Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně".

Dále by byla ve článku 4. změna jen slovní, totiž změna pojmenování. V subkomitétu, který jednal o zákoně náhradovém, byly totiž banky, které jsou zahrnuty v § 4. odstavci posledním, nazvány "bankami rentovými" a "kniha rentovní". Výbor rozhodl, že účelnější jest pojmenování "banka náhradová" a "kniha náhradová", a tedy usnesl se na znění slov "Bude-li náhrada za převzatou půdu dřívějšímu vlastníkovi zapsána jako jeho pohledávka do náhradové knihy určité náhradové banky, může tato banka úvěr podle § 2. poskytnout otevřením účtů osobám, jimž z oné půdy byly pozemky přiděleny." A § 5. pak by začal místo "Rentové banky" "Náhradové banky". V§ 10. - bylo by o tom se zmíniti při druhém čtení, ale myslím, že to můžeme učiniti již při čtení prvém - jest vynecháno ve třetí řádce od konce "sbírky zákonů a nařízení" za č. 118. a v § 1. poslední slovo má býti "zneužito" místo "použito". V § 16. má býti "vydána" místo "vydány".V § 14. jest nutno škrtnouti v předposledním řádku slovo "dlužného". Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu jest přihlášen pan kol. Veselý.

Než mu udělím slovo, navrhuji, aby se řečnická lhůta stanovila na dvacet minut. Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.) Není. Uděluji slovo panu kolegovi Veselému.

Poslanec Veselý: Vážené Národní shromáždění!

Předloženým zákonem o úvěrové pomoci nabývatelům půdy činíme opět jeden krok k uskutečnění životního cíle velkého počtu občanů Československé republiky, našich zemědělských dělníků a malozemědělců, k dosažení potřebné půdy, která by stačila k jejich obživě a zajištění obživy jejich rodin. Zákon samotný má dopomoci nemajetným uchazečům a nabývatelům půdy podléhající záborovému zákonu tak, aby byli hospodářsky osamostatněni a svou prací mohli jako samostatní zemědělci živiti sebe i své rodiny.

Pokud se týče zákona samotného, je v celku postaven na zásadách velmi dobrých, avšak pokud se týče § 2., a sice úvěru držebnostního na získání budov, nemohu jaksi souhlasiti s tím, aby na budovy hospodářské byl poskytován úvěr jenom do výše 50ti procent.

My víme velmi dobře, že veškeré peněžní ústavy dnes zapůjčují na budovy až do výše 80% a není tudíž správné, aby tací malí zemědělci a bezzemci, kteří budou moci nabýti půdy podle přídělového zákona, musili mít potřebný 50%ní kapitál na splácení hospodářských budov samotných.

V dalším, pokud se týče zákona samotného, jeví se rovněž jakási nesrovnalost u § 7., kde se praví: "Pozemkový úřad může jménem státu převzíti podpůrné ručení až do devíti desetin prokázané ztráty za pohledávky peněžních ústavů a z fondů, jež poskytnou zápůjčky podle zásad tohoto zákona."

Tedy v 1. § tohoto zákona je stanoveno, že ručí stát za poskytnuté zápůjčky plným obnosem u ústavů, které budou zmocněny k provádění těchto peněžních transakcí, naproti tomu ale v § 7. ústavům , které půjčí přímo bez koncese státní tento obnos, béřeme možnost, získati v případě insolvence dotyčného vlastníka celý zapůjčený obnos beze ztráty zpět.

Tedy přimlouval bych se zato, aby tento paragraf byl pokud možno pozměněn, aby totiž veškeré ústavy, které poskytují úvěr na takovéto usedlosti ze zabraných velkostatků, podléhaly ručení státnímu a stát aby ručil plným obnosem za ztráty prokázané.

V § 13., pokud se týče úvěru provozovacího, je správno, že úvěr tento má býti poskytován z fondů, zřízených u Pozemkového úřadu, ale já bych se přimlouval za to, aby při poskytování úvěru provozovacího byly vzaty v úvahu především ústavy místní, raiffeisenky a družstva, občanské záložny a úvěrní družstva hospodářská atd., která mají daleko více možnosti zkoumati schopnost platební a celkový stav hospodářský jednotlivých uchazečů. To týkalo by se zákona samotného.

Zákon předpokládá, že uchazeči nebude možno ucházeti se o veškeré tři druhy poskytnutého úvěru, a já sám se stanoviska uchazečů o půdu plně souhlasím s touto intencí zákona, poněvadž nedovedu si dobře představiti, že by ten nabyvatel půdy mohl zatížiti se až do výše, snad až 90% ceny dotyčného získaného objektu, poněvadž pak by byl postaven před nutnost a eventualitu, že by mu nebylo snad ani možno vyhověti veškerým svým závazkům jako dlužníku.

Zákon tento předpokládá ovšem, že v blízké době, a co nejdříve, uzákoněn bude další zákon v pozemkové reformě, totiž zákon o náhradě za zabrané velkostatky. Že brzké uzákonění tohoto zákona jest bezpodmínečně nutné, k tomu vedou nás závazné důvody. Vidíme, že bez uzákonění zákona o náhradě není možno prováděti vůbec parcelaci zabrané půdy. Podíváme-li se dnes na náš český venkov,najmě na český jih a český jihovýchod, vidíme tam desetitisíce i více rodin malozemědělců, které jsou majiteli půdy do výměry 1, nejvýše 2 ha, která za dnešních poměrů absolutně nestačí k výživě těchto rodin.

Lidé tito za dřívějších dob odcházeli v saisoně na práci do Německa, nebo do Rakouska, nebo jinam. Dnes těmto lidem jest vzata možnost, odejíti na práci do ciziny; jejich žádosti o vydání pasů za účelem umožnění odcestování na práci do Francie nejsou splňovány se strany vlády a tak tito lidé nemají dnes vůbec možnosti, uhájiti nejnutnější živobytí. Jsou to po většině saisonní dělníci stavebního průmyslu a vzhledem k tomu, ze dnes v našem státě jest stavební podnikání téměř zastaveno, není jim možno nalézti u nás dostatečné obživy a jsou tak vydáni na pospas bídě a hladu.

Pokud se týče rodin malozemědělců, na mnoha a mnoha místech vidíme, že za dnešních poměrů není těmto rodinám možno uhájiti si nejskrovnější živobytí a desetitisíce těchto lidí netrpělivě čekají, až bude jim půda, podléhající záborovému zákonu, předána do vlastnictví.

Z toho důvodu přimlouvám se za to, aby zákon náhradový byl ještě tomuto Národnímu shromáždění předložen a uzákoněn, aby pak s prováděním definitivní parcelace mohlo býti započato. Ona jakási úleva, která má nastati, a ukojení té touhy po půdě má býti uspíšeno prováděním § 63. zák. přídělového, totiž dáním půdy do nuceného nájmu. Celá akce tato nepokračuje takovým tempem, jakým by pokračovati měla, a absolutně většiny žadatelů z řad zemědělského dělnictva a malorolnictva neuspokojí. Vidíme, že celá akce, která má býti provedena tak, aby ještě pro jarní setí mohla býti půda těm nejnutnějším uchazečům přidělena, se zdržela, a my dnes stojíme před tím, že dříve, než bude moci býti půda přidělena do prozatímního nájmu, zatím bude se strany velkostatků oseta a uchazeči o půdu budou odkázáni snad na dobu podzimní nebo dokonce na příští jaro. (Posl. Dubický: Ta se může přiděliti, i když je oseta!) Bohužel, celá praxe, která prováděna jest v otázce rozdělování půdy, ukazuje k tomu, že není zde dosti snad snahy a dobré vůle, aby oprávněné požadavky malozemědělců a zemědělského dělnictva došly včas a brzkého svého ukojení. Pomalá práce Pozemkového úřadu jest jista. Máme zjištěny případy, že zákon o přídělu a vyvlastnění půdy pro stavební účele, který byl vydán v srpnu, není možno prováděti, kde žádosti leží u Pozemkového úřadu od měsíce září a podnes nejsou vyřízeny. Je smutno, pakli člověk intervenuje v takové záležitosti, že bývá mu řečeno úředníkem dotčeného ústavu, že prý bude lépe, jestliže se žádost vezme a postoupí politické správě, poněvadž prý v Pozemkovém úřadě by to trvalo. nejméně rok. Případ takový, vážení přátelé stal se právě v obci slapské, kde žádali jsme za vyvlastnění stavebních parcel pro vyhořelé občany, jímž je zakázáno stavěti na starých stavebních parcelách ; podnes však ti lidé marně čekají, až Pozemkový úřad rozhodne se dáti povolení k vyvlastnění oněch parcel stavebních. (Posl. Dubický: Dříve se naučte znát zákon o tom, kdo má takové povolení dávat! Obec podá žádost a politický úřad žádá Pozemkový úřad za svolení k nálezu vyvlastňovacímu!) Dosud to svolení Pozemkového úřadu nedošlo vůbec. (Posl. Dubický: Protože to dělá politická správa a ne Pozemkový úřad!) Bohužel ale musí Pozemkový úřad dáti k tomu svolení.

Celková situace tedy, jaká je dnešního dne, nutí nás bezpodmínečně k tomu, i aby provedení pozemkové reformy bylo co nejvíce uspíšeno. Nenutí nás k tomu jen hlad po půdě, nenutí nás k tomu jen důtklivé žádosti se strany zemědělského dělnictva a malých zemědělců, ale nutí nás k tomu i jiné důvody. My víme velmi dobře, že dnešní držitelé velké půdy vrhli se na pěstování plodin, nikoli vždy nejnutnějších k výživě obyvatelstva, nýbrž na pěstování plodin, které daleko lépe zpeněží a které stávají se předmětem spekulace a předmětem vývozu do ciziny. Vidíme, že letošní osev ozimů zvláště u velkostatků poklesl téměř na polovinu. To vše mluví pro to, aby půda těchto velkostatků co nejdříve přešla do rukou drobného venkovského lidu, bezzemků a malozemědělců, tak aby tito mohli na ní plně a intensivně hospodařiti a zajistiti tak výživu obyvatelstva Československé republiky.

Kritický stav v našem zásobování jest rovněž jedním argumentem pro to, aby půda co nejdříve byla rozdělena, aby pak ty široké vrstvy venkovského obyvatelstva, které na půdě budou pracovat, našly na této také plnou obživu a nebyly, jako dnes, odkázány na veřejnou aprovisaci, která absolutně není s to, zaopatřiti nejnutnější k obživě zdejšího obyvatelstva. V Čechách máme celkem přes 70.000 rodin, nevlastnících půdu do 5 ha. Počítáme-li při těchto 70.000 rodin pět příslušníků v rodině, vidíme, že jest tři a půl milionu lidí, které dnes jsou nesamozásobiteli. Po provedení pozemkové reformy a definitivním provedení parcelace budou samozásobiteli, budou soběstační ve svém hospodářství a nebudou odkázáni na veřejné zásobování. Tím ovšem bude veřejnému zásobování velice mnoho ulehčeno. Poukazuje se, že prý rozdělením půdy na drobné zemědělce poklesne výnos této půdy. Já jsem opačného náhledu, poněvadž je jisto, že na této rozparcelované půdě každý z těch příštích vlastníků bude pracovat s takovou intensitou, s takovým napětím sil, že bude vždy jeho snahou, aby výnos této půdy byl co největší a že dnešní výtěžky velkostatků namnoze zanedbávaných budou zdvoj- a snad zvícenásobeny. Proto všechno musíme nasaditi v tom směru, aby ještě náhradový zákon v tomto Národním shromáždění byl schválen, (Tak jest!) aby mohlo býti přikročeno k definitivní parcelaci a definitivnímu rozdělení půdy drobným uchazečům, zemědělskému dělnictvu a malorolnictvu. Já s tímto apelem na povolané činitele mám jen jedno přání: aby těm, kteří dnes na českém venkově hladoví, dostalo se půdy co nejdříve, aby bylo možno obhájiti jejich živobytí. (Potlesk v levo. Posl. Sechtr: Hlavně, pane kolego, ve svém klubu, appellujte, aby na to přistoupili!)

Předseda: K slovu není dále nikdo přihlášen, debata je skončena, uděluji slovo závěrečné panu zpravodaji.

Zprav. posl. Svozil: Vážené Národní shromáždění! K věcem, které zde p. kol. Veselý přednášel, pokud se týče věcné stránky zákona samého, nebylo by celkem co poznamenati, poněvadž jeho vývody se zabývaly věcmi, které k zákonu nepatří, ale dotýkaly se úřadu, ve kterém také jsem, a jest potřeba přivésti některé jeho vývody na pravou míru. Předně se mluví, že nechce Pozemkový úřad pomalou prací vyvlastňovati půdu na stavbu domků, atd. Já tedy musím konstatovati, že nemáme bohužel doposud zákona, podle kterého by Pozemkový úřad mohl vyvlastniti nějakou stavební parcelu, nýbrž na tyto věci máme - pokud jest známo - pro vyvlastnění parcel zákon známý pod jménem zákona Pikova, kde prostřednictvím okresních politických správ je možno vyvlastniti stavební pozemky, ale nikoliv jednotlivcům, nýbrž družstvům a obcím. Obcím a družstvům! Tedy, pardon, mohl by pan kol. Veselý věděti, že my vyvlastňovati nesmíme, chceme-li zachovávati platné zákony,a že v tom tedy není pomalé úřadování Pozemkového úřadu, nýbrž neznalost zákonů republiky u těch pánů, kteří to vytýkali.

Druhá věc: říká se, že se provádějí pomalu náhradní pachty, které mají dáti nejnutnější půdu, kde jest jí potřebí. Bylo uděláno opatření, aby to bylo možno co nejrychleji, proto to bylo co nejsilněji decentralisováno, mohou do toho mluviti také malí interesenti a pod., ale pánové, stojíme před volbami a já myslím, že je naší povinností, aspoň v Národním shromáždění nedělati volební demagogii, (Výborně!) a když ji neděláme a nechceme dělati, tedy musím také poctivě říci, že tyhle náhradní pachty mohou opatřiti půdu jen těm, kteří mají možnost také ji obdělati a z ní skutečně bráti užitek, poněvadž těm, kteří nemají možnost ji obdělati, nemají proto ani živého, ani mrtvého fundu, těm ji není možno přidělovati, poněvadž by zůstala půda teprve ležeti ladem a neobdělána. Také není možno - a na tom trvám - při těchto pachtovních smlouvách dbáti vždy na takové žádosti, které na př. by jednotné hospodářské objekty roztrhaly, takže je na nich hospodaření nemožné k vůli několika měrám toho zatímního krátkodobého pachtu. Musíme míti na zřeteli zásobování a, mluvil-li o tom pan kolega, musíme ty reformy prováděti tak, aby obdělávání a tedy zásobování neutrpělo po případě větší pohromy, než jakou již trpí.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP