Úterý 17. února 1920

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega Dula.

Poslanec Dula: Slavné Národné shromaždenie! Iste nikdo mi tu nepovie, že by som bol nadužíval trpelivosti tohoto Národného shromaždenia, lebo ešte ani raz som si od tohoto stolu neprehovoril. Keď tu však boly také reči, že len úradníci československej republiky alebo Slovenska sa tu ozývajú v záujme našich napadených vrchností, tak dovolte mi pánovia, aby som veľmi krátkym svojim proslovom hľadel do tejto vatry pustiť trochu vody a shasil ten pohyb, ktorý tu hára. Jestliže takto budeme súdiť a jestliže slovenské obecenstvo z takýchto prejavov, akých sme tu boli svedkami, prijde k presvedčeniu, že naše shromaždenie považuje za Slovákov len tých, kdo do prevratu v záujme slovenského národa ani stebla krížom nepreložili, jestliže odsúdime bez vyočutia tých, ktorí od svojej mladosti pracovali za slovenský národ (Výborně! Potlesk.) a za shodu našu československú (Výborně!), tak to bude mať veľmi smutný následok, lebo takto sa naše sväzky, ktoré sme my, verní Slováci, uzavreli neutúžia. (Výborně!) Keď sme sa 30. októbra 1918 slávnostne a jednomysľne osvedčili, že spojujeme svoj osud, osud nášho národa, s republikou československou, jediný Hlinka tam bol. (Posl. dr. Kmeťko: A já som tam bol tiež a bolo tam dosť kňazov. Hlas: Ale Kovalík tam nebyl, na kolik já myslím. Různé výkřiky.) Prosím vás, nehádzajte luteránstvo a náboženské trenice medzi nás. My Slováci za ten celý čas, čo sme sa bránili proti Maďarom, sme sa snášeli a vo svornosti sme jeden s druhým žili, a išlo to. Ja som ako predseda Slovenskej národnej rady pracoval po dlhé desaťročie ruka v ruke s pánom Hlinkom a žiadneho nedorozumenia, žiadnych treníc nebolo medzi nami, lebo sme si povedali, že to je nepriateľ slovenského národa, ktory k ostatným otázkam ešte i náboženskú otázku dvihá, a že my, ako malý národ sme odkázani na svornosť a na priatelské súžitie jeden s druhým. (Výborně!)

Nuž, ja vás pekne prosím: Neodsudzujte tu napred bez náležitého presvedčenia zprávu, ktorá sem bola podaná so strany slovenskej vrchnosti. Ja nie som dr. Šrobárovi ničím zaviazaný, ja nemôžem ani povedat, že by medzi nami boly nejaké zvlašte priateľské sväzky, ale veď, pánovia moji, ešte pred krátkym časom vy sami ste ho oslavovali ako jediného... (Hlasy: Kdy?) tu v Národnom shromaždenie ako človeka, ktorý celou silou a celou energiou pracuje za záujmy našej republiky. (Posl. Sedláček: Své strany!) Veď ani nemal žiadnej strany. Len od najnovšieho času má stranu. (Různé výkřiky. Předseda zvoní.) V tom ohľade vy nemáte príčiny mať ťažké srdce, že dr. Šrobár rozbil tú jednotnú slovenskú stranu tým, že povedal, že keď sa jedni už nábožensky sriaďujú do jednej strany, aby sa druhí zase na základe roľnickom spojili. Tedy v tomto prípade ja by som mal skôr príčinu mať ťažké srdce na Šrobára, ale ja musím uznať, že Šrobár koná všetko možné. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. Dula (pokračuje): Musím uznať, že Šrobár všemožne koná svoju povinnosť za účelom utvrdenia a udržania nášeho sväzku. Na základe toho, poneváč ne som zvyklý odsudzovať kteréhokoľvek človeka na jednoduché osvedčenie, nemôžem o úradných zprávach tvrdiť, že sú nie spoľahlivé. Ja myslím, že tie zprávy, ktoré dostal pán minister vnútra a na základe ktorých vám odpovedal, sú spoľahlivé. Som preto, abysme jeho zprávu vzali v známosť. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): (Hluk.) Prosím o klid. Pane kol. Myslivče! Pane kolego Jílku! Pane kol. Rychtero! K slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena.

Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se. Hluk.)

(Zvoní): Podle § 67. debatu o pilném, naléhavém dotazu, při níž učiněno je ministerské prohlášení, je zakončiti hlasováním, schvaluje-li N. S. prohlášení či nic. N. S. může se však usnésti, že hlasování odkládá. Návrh na odložení hlasování učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o tom, schvaluje-li N. S. prohlášení, učiněné p. ministrem Švehlou.

Kdo prohlášení toto schvaluje, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.)

To je většina, návrh je přijat a tím tento odstavec denního pořádku je vyřízen. (Potlesk.)

Přistoupíme k ukončení schůze a navrhuji, aby se příští schůze konala ve čtvrtek, dne 19. února 1920 o 2. hod. odpolední s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva výboru živnostenského a výboru rozpočtového o návrhu R. Mlčocha, Dědice, Slavíčka a soudr., aby byla obmezena činnost bank v obchodu se zbožím. Tisk 2404.

2. Zpráva kulturního výboru o petici č. 1470, Tisk 2403.

3. Volba delegátů pro 6. zasedání mezinárodní parlamentní konference pro obchod v Bruselu.

Jsou snad proti tomuto návrhu mému nějaké námitky? (Nebyly.) Není jich. Návrh můj je přijat. Schůze je skončena.

(Konec schůze v 5 hod. 18 min. odpol.)

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP