Pátek 30. ledna 1920

Vláda předložila návrh zákona, poněvadž již mírová smlouva s Německem vstoupila v platnost, tedy návrh zákona, který má býti projednán se lhůtou 24 hodin, pro ústavní výbor, kterýmžto rozšiřuje se suverenita republiky Československé na tuto část Horního Slezska, tedy na Hlučínsko.

Jest ovšem samozřejmo, že tu suverenitu musíme rozšířiti hned, poněvadž by zde nastalo vacuum, až odejde vojsko německé i úřednictvo německé. Tedy my musíme se uvázati v panství nad tímto územím hned. Ovšem jest jen otázka, jaký právní stav má býti zaveden v tomto území, až vyklidí je Německo. Tu jsou dvě možnosti: buď nastanou tam právní poměry republiky Československé, tedy naše, anebo mohou tam býti ponechány ještě nějaký čas právní poměry pruské. Já osobně v ústavním výboru jsem zaujal stanovisko, že tam má býti zaveden právní poměr republiky Československé hned, tedy nyní, a to z toho důvodu, že jest to přece něco zvláštního, že na území našem budou míti platnost pruské zákony. Jak dlouho to bude trvati, sami nevíme, poněvadž vláda nemůže určiti, jak dlouho tyto poměry tam bude moci ponechati, a potom, jaký stav tam nastane. Poměrně běží o kraje malé, jak jsem řekl, o 40 obcí a tedy, pokud jsem informován, úředníci němečtí z tohoto území pravděpodobně odejdou také s vojskem. Nyní přijdou tam naši úředníci, kteří nebudou znáti zákony německé, takže budou míti dosti obtížné postavení a potom: jaký stav tam nastane podle vládní předlohy, kde teprve od 1. května začnou tam platiti zákony republiky Československé a to jen částečně, všechny ne? Tedy tam potom bude troje zákonodárství. Bude tam zákonodárství pruské, potom zákonodárství republiky Československé a potom zákonodárství rakousko-uherské, poněvadž my jsme částečně recipovali také zákony rakouské, takže tam bude trojí zákonodárství. Ale během té doby v ústavním výboru dal jsem se přesvědčiti, že přece jenom bude dobře, když tam bude ponechán alespoň určitý čas právní stav pruský, a to z toho důvodu, poněvadž by bylo přece jen příliš tvrdým, abychom toto obyvatelstvo, které jest zvyklo dnes na pruský, právní řád, a můžeme říci, že obyvatelstvo vždycky bylo loyálně pruské, je zvyklé na tyto zákony a teď najednou máme je pres noc postaviti do zcela jiných poměrů, zcela jiného stavu. To by bylo dosti tvrdým a proto jsem se dal přesvědčiti o správnosti návrhu vládního a to § 2., kde vláda obce, aby tam dosavadní zákony a nařízení zůstaly v platnosti, pokud nebudou zrušeny anebo změněny zákony a nařízeními republiky Československé. Tedy to pro mne bylo rozhodujícím důvodem a nic jiného.

Dále běží o § 4., kde vláda rozšiřuje, také ovšem jen eventuelně, platnost tohoto zákona na kraj hlubčický. Totiž ten kraj hlubčický má také svoji zvláštní historii. Tento kraj, který jest na severozápad od území hlučínského, jest německé území. (Posl. Sladký: Není zcela!) Přece jen veliká většina je německá. Z tohoto území jsou některé obce české. V tomto území bude vykonán plesbicit, rovněž tak, jako v ostatním Horním Slezsku, ale tu je něco zvláštního. Obyvatelstvo tohoto území bude hlasovati buď pro Poláky, anebo pro Němce, ale připadne-li toto území Polsku, nepřipadne Polsku, ale nám. Tedy zvláštní stav, avšak nemůžeme na věci nic měniti. A tu vláda pro eventualitu, že území hornoslezské připadne Polsku a následkem toho by Hlubčicko připadlo k naší republice, již dělá opatření, aby snad nemusila po druhé přijíti s osnovou zákona a podruhé věc rozhodovati, činí to jíž teď a žádá, aby to vše měla projednáno ohledně hlubčického kraje, kdyby snad Hlubčicko připadlo nám.

Dále v § 5. vláda se zmocňuje, aby provedla v územích inkorpovaných všechna opatření, potřebná k zavedení řádné správy a řádného soudnictví; tak to navrhovala vláda a tu ústavní výbor vycházel ze stanoviska, že přece jen tam nemůžeme dáti vládě tak docela volné ruce, aby si tam mohla dělati, co by chtěla a aby tam ten stav prodlužovala, jak chtěla. Tedy ústavní výbor k tomuto paragrafu přidal dodatek, že o opatřeních tohoto zákona provedených podá vládě a Národnímu shromáždění zprávu.

Tedy to jest ten návrh zákona, a ústavní výbor doporučuje Národnímu shromáždění tento zákon ke schválení.

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst.

Také o tomto zákoně míním dáti hlasovati v celku. Má 7 paragrafů, žádných pozměňovacích návrhů učiněno nebylo. Námitek proti tomu nebude. (Nebyly.)

Kdo souhlasí s § 1.-7. incl. zákona spolu s nadpisem, jak jest obsažen ve zprávě ústavního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina, zákon jest schválen v prvém čtení. Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?

Zpravodaj dr. Hnídek: V § 2. v předposlední řádce je "repupublika" místo republika. V § 4. ve 3. řádce zdola je tisková chyba, má býti "a uvedla v něm v platnost".

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě v prvém čtení, s korekturami, uvedenými právě panem zpravodajem v §§ 2. a 4., také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon je schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.

Přistupujeme k odloženému druhému čtení o

zprávě rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1813), jímž se rozšiřuje válečná daň na vyšší zisky společnostní a vyšší příjmy jednotlivců z r. 1919, a mění se některá ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, č. 66, ř. z. o dani válečné (tisk č. 2283).

Uděluji slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. Jaroš: Navrhuji, aby v článku IV. za slova "zákona se" bylo vloženo "na obou místech". Jde o to, aby tam ty číslice byly dvakrát. Další změna v §u 9, čl. I. má býti "č. 2" místo "č. 1".

Předseda (zvoní): Dám hlasovati o zákonu ve 2. čtení a sice s korekturami, doporučenými teď ještě panem zpravodajem a sice v čl. lV., aby za slova "zákona se" vložila se slova "na obou místech" a dále v témž článku, tam, kde se mluví o §u 9. čl. I., kde stálo "č. 1"., aby stálo "č. 2".

Kdo s těmito 2 korekturami souhlasí se zákonem, o rozšíření válečné daně na vyšší zisky společnostní a vyšší příjmy jednotlivců z r. 1919 a o změně některých ustanovení zákona ze dne 16. února 1918, č. 66. ř. z. o dani válečné, jak byl přijat v prvním čtení, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení a tím také tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.

12. Nebude-li proti tomu námitek, provedeme ještě doplňovací volby

do výboru pro pozemkovou reformu:

za dra Hodžu navrhuje se dr. Ludevít Medvecký,

do výboru sociálně-politického:

za Hlinku navrhuje se dr. Jan Kovalík,

do výboru technického:

za dra Žuffu navrhuje se Oktávec,

do výboru rozpočtového:

za Jaromíra Špačka navrhuje se prof. Jan Koloušek,

do výboru branného:

za Jaromíra Špačka navrhuje se Fr. Sís,

do výboru legionářského:

za Jaromíra Špačka navrhuje se Vilém Votruba.

Kdo s těmito změnami souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Změny tyto jsou schváleny.

K zodpovědění dotazu členů Národního shromáždění dra Frt. Rambouska, Hrušovského, dra Hnídka, Pika a soudr. vyžádal si slovo pan ministr zahraničních věcí. Nežli mu udělím slovo, žádám pana zapisovatele prof. Němce, aby přečetl dotaz.

Zapisovatel posl. Němec (čte)

Dotaz

čl. N. S. dra Fr. Rambouska, Hrušovského, dra Hnídka, Pika a soudr.

na pana ministra zahraničních záležitostí, co míní podniknouti pro ochranu nevinně odsouzeného člena mírové delegace Arn. Bártha.

Vůdce Lužických Srbů, bývalý posl. Arnošt Bárth, byl odsouzen na základě nedostatečného materiálu do pevnostního vězení na dobu 3 let a současně byl zbaven práva, zastávati veřejný úřad.

Ježto Arnošt Bárth byl současně přítomen v Paříži s našimi členy mírové delegace, jest jeho odsouzení hrubým porušením menšinových práv a tím také porušením mírové smlouvy.

Podepsaní se táží: Jest pan ministr zahraničních záležitostí ochoten, podniknouti veškeré kroky, aby byl tento justiční přehmat odčiněn a ochrana menšinových práv lužických Srbů zaručena?

V Praze, dne 22. ledna 1920.

Dr. Fr. Rambousek v. r. (podpisy).

Předseda: Uděluji slovo panu ministru zahraničních věcí, dru Benešovi.

Ministr zahraničních věcí dr. Beneš:

Dovoluji si sděliti v otázce pilného dotazu o p. A. Bárthovi slavnému Národnímu shromáždění toto: Bývalý poslanec lužicko-srbský dr Arnošt Bárth byl členem mírové delegace Československé od počátku jednání na konferenci mírové a sice na základě toho, že Československý národ, věren jsa svým tradicím a požadavkům historickým, domáhal se na mírové konferenci uznání, aby části území Horní a Dolní Lužice přiděleny byly ku státu Československému. Požadavek tento byl se stanoviska mezinárodního oprávněn, protože na konferenci mírové řešily se územní požadavky všech států a národů, které byly ve válce. Byli tudíž příslušníci tohoto území oprávnění, domáhati se s hlediska práva mezinárodního uskutečnění svých snah na konferenci mírové. Pokládal jsem to vždy a pokládala to mírová konference za samozřejmé, že žádný stát nemůže své příslušníky za tuto akci trestat. Z tohoto důvodu také bylo jasně už dříve formulováno stanovisko ministerstva zahraničních věcí v otázce některých česko-německých politiků, kteří pracovali proti tomu, aby určitá území nebyla připojena k Československé Republice a zahraniční ministerstvo stálo na tomto stanovisku i tehdy, když už bylo jasno z míru Versaillského, že specielně smíšená území v Čechách připadnou Československé Republice. S tohoto stanoviska posuzuje zahraniční ministerstvo případ Arnošta Bártha. Problém Lužických Srbů postaven byl na konferenci mírové ve smyslu, jak právě bylo naznačeno. Otázka Lužických Srbů byla probírána na konferenci mírové podrobně a jako všechny ostatní přikázána teritoriální komisi ke zkoumání a rozřešení. Teritoriální komise otázkou se zabývala a, jak je známo, postavila se proti požadavku v tom smyslu, že území toto k Československé Republice náležeti nemá. Bylo však zároveň komisí tou stanoveno, že o otázce Lužických Srbů bude se jednati v komisi nové. Na to bylo v této věcí pokračováno v této nové komisí a já sám měl jsem příležitost, zakročovati buď sám, anebo společně s Arnoštem Bárthem u presidenta Wilsona, u státního tajemníka Lansinga anebo u ministra zahraničních věcí Balfoura, Pichona a jiných francouzských a anglických politiků, ukazuje na situaci Lužických Srbů a žádaje řešení tohoto problému se stanoviska mezinárodního. Po řadě intervencí president Wilson žádal sám osobně, aby otázka byla důkladně zkoumána. Otázka byla diskutována a konečně bylo od konference stanoveno, že má býti pokládána za otázku minoritní a jako taková, že bude v kompetenci Svazu národů. V tom smyslu také, když se odpovědělo ve zvláštní deklaraci se strany spojenců na námitky německé delegace proti podmínkám míru Versaillského, bylo v kapitole 3. této deklarace mluveno o minoritních otázkách a konstatováno doslovně že spojenci berou se zadostiučiněním na vědomí závazek Německa, že dá všecka práva národní národním minoritám.

Tento pasus vztahuje se také na Lužické Srby. Dlužno tudíž konstatovati, že Lužičtí Srbové se dostávají tím pod ochranu Ligy Národů a že celý problém Lužických Srbů přechází do kompetence Společnosti Národů, že je po této stránce naprosto jisté, že Společnost Národů se otázkou tou bude zabývati a že Lužičtí Srbové ve věcech kulturních a národních opuštění nebudou. (Výborně!) Československá delegace na konferenci míru pokusila se učiniti vše, co bylo v její moci, zůstávajíc při tom na basi mezinárodního práva a v rámci toho, co s hlediska mezinárodního práva je správné a korektní. Domnívám se, že po této právní stránce bylo stanovisko naše vůči Lužickým Srbům a německé říši od prvního okamžiku až do definitivního rozhodnutí v této otázce naprosto správné a korektní, neboť jakmile bylo definitivně ve věci rozhodnuto, ministerstvo zahraničních věcí také hned rozhodnutí to plně respektovalo a vyvodilo z toho důsledky, řídíc se ve své politice ohledně této otázky výlučně zásadami mezinárodního práva, a přijímajíc plně zásadu nevměšování se do vnitřních otázek sousedních států.

Při tom dlužno poznamenati, že, ježto otázka Lužických Srbů je následkem jednání na mírové konferenci pod ochranou Ligy Národů, jednotliví členové Ligy Národů mají právo ve věci této zakročiti, pokud se to týká výlučně otázek ochrany minorit. Otázka odsouzení Arnošta Bártha je jednou z těch otázek, jež padá pod kompetenci Ligy Národů, a každý člen Společnosti Národů má právo na Společnost Národů se obrátiti a stanovisko své ji vyložiti. (Výborně! Potlesk.) Vzhledem k tomu, že vůdce Lužických Srbů Arnošt Bárth byl, jak už bylo zdůrazněno, dle mezinárodního práva oprávněn beztrestně zastávati právo svého národa, vzhledem k tomu, že byl členem delegace mírové a že za činnost svoji v této funkci nemůže býti obžalován a odsouzen, domnívám se, že s hlediska mezinárodního práva ministerstvo zahraničních věcí je oprávněno,ve věci Arnošta Bártha zakročit u Společnosti Národů a Spojenců a vyložiti toto právní stanovisko. (Výborně! Potlesk.) Ministerstvo zahraničních věcí učiní následkem toho všechny kroky, ke kterým je oprávněno s hlediska mezinárodního a na základě mírových smluv, aby tomuto jeho prvnímu stanovisku bylo učiněno zadost specielně se strany Společnosti Národů. Připomínám jenom, že rozumí se samo sebou, že princip, nevměšovati se do poměrů sousedních států, od počátku byl od vlády československé plně respektován a že bude tento princip zachován i pro budoucnost také v tomto případě. (Hlučný souhlas a potlesk.)

Předseda: Dodatečně omluvil nepřítomnost svou ve třech předešlých schůzích pan kolega dr. Herben.

Přistupuji k ukončení schůze a navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 3. února 1920 o 2. hodině odpoledne s tímto

denním pořadem:

1. Zpráva 1. výboru technického, 2. výboru rozpočtového o vládní osnově zákona, tisk 2174, kterým se povoluje úvěr a zřizuje stavební fond pro nové stavby parlamentu, budov státních úřadů ústředních, vysokých škol a jiných monumentálních státních budov. Č. t. 2303.

2. Zpráva právního výboru o vládním návrhu zákona, č. t. 2096 o prozatímní úpravě advokacie. Č. t. 2299.

3. Zpráva živnostenského výboru o nařízení vlády československé republiky ze dne 17. prosince 1919 o zachovaní služebních poměrů osob, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících, za války a obmezení výpovědi některých služebních poměrů. Č. t. 2313.

4. Zpráva kulturního výboru o návrzích člena N. S. dra Stojana a soudr., č. t. 1264, 1749, aby byl zrušen § 5. ř. z. ze dne 28. března 1918, čís. 115, týkající se kněží pensistů. Č. t. 2304.

Jest snad proti mému návrhu, pokud se týče dne, nebo pokud se týče denního pořadu, nějaká námitka? (Nebyla.)

Námitek není.

Návrh můj je přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze o 4 hod. 10 min. odpoledne.)


Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP