Čtvrtek 4. prosince 1919

Stanovisko živnostenského výboru v této věci je první etapou ve svobodě živností, jako tomu je v západních státech. Etapa první odklidí nejdříve privilegia, odklidí koncese. Etapou druhou bude upuštění v celé řadě případů - neříkám všude - od průkazu způsobilosti. Mezi živnostníky - promiňte, já to říkám plnými ústy - se chodí s praobyčejnou, mělkou demagogií, vtlouká se živnostnictvu do hlav, že jeho záchranou je průkaz živnostenské způsobilosti. To již dávno není pravda. Především řekněte mi, jak toho řemeslníka nebo živnostníka uchráním, když na jedné straně obuvník nesmí se státi zítra krejčím a obráceně, nebo nesmí provozovati kterékoli jiné řemeslo, ale jakmile někdo oznámí provozování živnosti po továrnicku - a za Rakouska předpisy vyžadovaly 20 dělníků, ale ve skutečnosti znám továrenské dílny, které zaměstnávají 2-3 lidí u strojů, a je to továrna - pro něj to neplatí? (Posl. Merta: Protože má stroje!) Ano, má stroje. Pro něj neplatí žádný průkaz způsobilosti.

Teď dále. Vezměte si to podnikání družstevní, živnosti, pro které u malých podnikatelů-živnostníků je žádán průkaz způsobilosti, t. j. 2 až 4letá doba učební, 2 až 3 roky zkušebná doba tovaryšská; družstevní podniky provozují živnosti úplně nezávazně, nekontrolovaně, bez průkazu způsobilosti a, pánové, nejen družstva dělnická, ale také živnostenská a zemědělská. Copak je na příklad zemědělská společnost pro zpeněžení dobytka, lépe řečeno, jateční společnost?

Proč ta smí provozovat uzenářství a řeznictví, aniž by měla živnostenský průkaz způsobilosti atd.? Starý rakouský zákon o udílení dispense od průkazu způsobilosti invalidům platí ještě dnes. Každý z vás přejete zajisté invalidům, ať tomu nebo onomu, když je těžce postižen na zdraví, možnosti živiti se nějakým podnikáním. Tedy ten, kdo z invalidů něco umí, něčemu se naučí a nějakou živnost by chtěl provozovati, nemusí míti průkaz způsobilosti.

Vezměte si dále absolventy průmyslových škol! Ti jsou též osvobozeni na základě svého theoretického vzdělání od průkazu způsobilosti. Vemte tyto všechny momenty, které zde jsou, dohromady, a teď se ptejte skutečného a klidného živnostníka, má-li skutečně pro něho průkaz způsobilosti onu velikou cenu, jaká se mu stále a stále před oči staví? Pravím, že nemá.

A od etapy zrušení koncese jsem přesvědčen, že budeme musit přikročiti také do budoucna i k uvolnění některých živností. Ale nejzajímavější monstrum pro mne jest, když některý stav řemeslný a živnostenský dovolává se a houževnatě brání průkazu způsobilosti a samy průkazu způsobilosti neměly a nemají pro svou živnost. Vezměme celou řadu hostinských; hostinští zuřivě chrání koncesi, volají po průkazu způsobilosti, ale jest známo, že 20-30 procent z nich jsou obuvníci, krejčí, truhláři atd. Vidíte, že všechno to, celý ten směr politiky živnostenské po stránce zákonodárné jest falešný. Namlouváme si něco, čeho není, a držíme kus středověkého cechovnictví, které dříve dávalo živnostnictvu veliká práva, ale i velikou moc, privilegia - o tom není sporu. Tenkráte to bylo na místě proto, poněvadž nebylo dělnictva továrního, každý dělník řemeslný měl možnost, po určitých letech státi se samostatným živnostníkem. Byly to opravdu slavné doby středního stavu. Dnes však bych rád viděl člověka, který u nás v republice má zájem státu celého na mysli, a který by mohl luštiti tuto otázku pro jediný stav, bez ohledu na druhé stavy. (Posl. Sedláček: Proč žádáte průkaz způsobilosti u lékařů, notářů, advokátů a j.?) Pane kolego, u lékaře to jest přece tak jednoduché; komu se svěřuje život občana, ten snad musí míti přece průkaz způsobilosti. (Posl. Sedláček: Právníkovi právo!) Zajisté, u živnostníků to ponecháváme vám do budoucna, abyste je chránili vy. Ujišťuji vás, že kdyby jiné živnosti aneb jiná odvětví studijní atd. přišly k tomuto poznání, že není potřebí určitého omezení nebo určitého průkazu, že stejně půjdeme ku předu tak, jako v této otázce. Spisovatelé také nedávají žádného průkazu způsobilosti a dávají světu a lidstvu více než ti, kteří mají cejch. (Posl. Petrovický: Se spisovatelem se to rodí!) Pane kolego, vy jste zrovna representant těch hostinských, o kterých jsem mluvil. Vy zrovna jste to, pane kolego, který chodíte mezi živnostníky s tímto thematem. (Posl. Petrovický: To jste slyšel někde z klepů!) Včera z "Národních Listů"! Buď klepáte vy, nebo "Národní Listy". Vždyť jest tam dnes referát. (Potlesk.) Dnes jest tam referát, jak jste referoval na živnostenské schůzi, že Národní Shromáždění pro živnostníky ničeho nedělá, a vy tu sedíte a návrhů neděláte. (Nepokoj.)

Předseda: Žádám o klid.

Posl. Slavíček (pokračuje): Každý můžeme hájiti jenom své stanovisko. Vy můžete hájiti své a my také své. My tvrdíme, že všechno, s čím se chodí před živnostníky, nemá ceny. Na jedné straně živnostníku namlouváte: "Průkazem způsobilosti se zachráníš!" a na druhé straně pomocí bank, kapitálu ho odíráte; to dělat nebudem. (Výborně! Hlučný potlesk, jehož se účastní i galerie.)

Předseda: Žádám obecenstvo na galerii, aby se zdrželo zasahování do debaty.

Posl. Slavíček: (pokračuje): My jsme prostřednictvím družstev živnostenských chtěli živnostnictvo od bank a velkokapitálu osvoboditi. (Posl. Petrovický: Proletarisovat!) To je váš názor. Máme 400 družstev a víte, kdo byl proti družstvům? Fond císaře Frant. Josefa, zemský výbor, obchodní a živnostenská komora pražská se svým presidentem, ti všichni byli proti družstvům živnostenským. (Hluk.) Tedy pro nás ta věc jest velmi jasná a opakuji ještě jednou: považujeme rušení koncesí za etapu přizpůsobení se skutečným poměrům hospodářským, skutečným poměrům světovým, neboť jsme si vědomi, že naše republika, malá zem, malý stát, v tom velikém víru světovém může býti nanejvýš... (Výkřik: Musí býti proletářská! Nepokoj.) Pane kolego, Švýcarsko také není proletářskou zemí, a také tam nemáte to, co u nás v našem průmyslu. Když tu máme na př. 450 továren na zdělávání koží, řekněte mně: když ohraničíme naši republiku čínskou zdí, kam se s tím hneme? Vždyť musíme pak pustit půldruhého statisíce dělníků z práce a továrny pak zavříti. Musíme sledovati jinou politiku. Sem musí přijíti suroviny, které zde musíme zpracovat, abychom zaměstnali své lidi, a hotové dílo dobře prodat. To musí býti naší tendencí. (Výborně!)

Doporučují tudíž resoluci tuto ke schválení. Ale současně doporučuji pp. kolegům k úvaze nadhozené myšlenky.

A nyní několik slov o těch úvahách.

Mně je věc jasná, jak zde jest. Sociálně demokratická strana má svobodu živností přímo základním kamenem již dávno, a my s ní za starého Rakouska, vědouce, jaké jsou poměry, v této věci dosti bojovali. Když však nastaly nové poměry, napsal jsem článek o této věci, že asi se budeme v této věci jinak orientovat. A ejhle! Nynější státní tajemník pan dr. Schuster, ředitel technologického musea, příslušník národní demokracie, byl jiného náhledu, než pan kol. Petrovický: jeho orgán citoval článek a uznával, že to je správné. Po tomto článku, v "Živnostenském věstníku" uveřejněném, přišla řada článků dalších, také jednoho vídeňského středostavovského politika, a také ten uznal tutéž zásadu, kterou jsme uznali i my, i pan dr. Schuster v "Živnostenském věstníku". Jak strana republikánská českého venkova na věc se dívá, toho nejlepším dokumentem je návrh pana prof. dra Horáčka na zrušení koncesí. Ten duch, pánové, tedy zde jest a ti lidé, kteří po celý svůj život pracují v této středostavovské politice, ho uznávají. Jenom lidé, kteří si snad myslí, že tím získají živnostníky, nebo lidé, kteří se nenamáhají postřehnouti všecko, co zde je, jsou názoru jiného.

Názor náš jistě v budoucnosti prorazí. Ovšem upozorňuji, násilím bych nechtěl lámat nic, jako nechceme násilím lámat tuto věc a říkáme: Rušme koncese, ale zachovejme průkaz způsobilosti. V budoucnosti druhá etapa bude říkat: uvolnění některé živnosti od průkazu způsobilosti.

Že jsme se shodli v živnostenském výboru, viděti jest z toho, že všichni jednomyslně pro toto hlasovali, a byli jsme tak opatrní, že jsme řekli: přechod z koncese knihtiskařské na živnosti, na průkaz způsobilosti vázané, stanovíme na 2 roky. Za 2 roky investice nynějších knihtiskáren se mohou jakž takž zaplatiti, anulovati, přizpůsobiti novým poměrům atd.

U knihkupectví nevidíme toho potřebu a říkáme: u knihkupců může se upustiti od koncese hned. Že budeme svádět boje se zájemníky, o tom není pochyby, ale zajímavo jest, že duch, který my zde hlásáme, tu jest. Vždyť sám pan zpravodaj řekl, že i zájemníci knihkupectví a knihtiskáren říkali a byli si vědomi, že koncese bude zrušena, a žádali prozatím průkaz způsobilosti a přechodnou dobu. Kdo se chce stavěti proti těmto skutečnostem, ať se staví, my se ovšem proti nim stavěti nebudeme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan prof. Horáček.

Posl. prof. Horáček: My jsme převzali od starého Rakouska celou řadu zákonů a mezi nimi také živnostenský řád. Rakouské živnostenské právo nemá jednotné povahy. Ono vycházelo původně ze zásad ryze liberálních, to byl starý živnostenský řád z roku 1859, který rozeznával jenom živnosti koncesované, jež byly výslovně jmenovány, a živnosti svobodné. On neznal žádných živností, ku kterým jest potřebí průkazu způsobilosti. Teprve v r. 1883 byla k živnostenskému řádu vydána novela, jež k živnostem koncesním a svobodným přidala ještě jeden druh živnosti, a to právě byly tak zvané živnosti řemeslné, k jichž vykonávání je třeba průkazu způsobilosti. Když jsme starý živnostenský řád převzali, tedy ovšem bylo zřejmo, že svým časem musíme jej nějakým způsobem změniti. Ale to jest práce velmi těžká a velmi nesnadná. A proto jsme prozatím vytrhli jen jednu malou část z toho a již to způsobilo veliký rozruch. Já zde nechci podnikati tak daleké výlety v oboru živnostenské politiky, jako můj pan předřečník, já zde nechci o tom dnes rozhodovati, zda-li budeme moci jednou provozovati politiku živnostenskou naprosté volnosti, anebo snad jistých omezení, neboť po převratu nejsme ještě tak daleko ve svém hospodářském a sociálním rozvoji, abychom dnes o tom mohli definitivně rozhodovati, a po té stránce myslím, že živnostenský výbor (Hlas: To jest správné! Výborně!) se postavil prozatím na správné stanovisko.

Ale příčinou mého návrhu bylo to, že právě živnost knihtiskařství a knihu kupectví vázána jest na tuhou soustavu koncesní (Hlas: To je veliký rozdíl!) a ta se mi zdálo, že to především bude potřebno nejdříve a nejrychleji odstraniti a změniti. Já nejsem naprostým odpůrcem koncesní soustavy. Uznávám, že v jistých oborech zaměstnání snad je koncesní soustava prospěšná a nutná, řeknu na př. prodej jedů, výroba parních kotlů, atd., kde skutečně snad život, anebo zdraví lidské je ohroženo. Ale je-li tomu tak jinde, pak tomu dojista není tak v tomto oboru, o který se jedná. Jaký důvod vlastně byl pro koncese v oboru tiskařském a knihkupeckém? To jest přežitek starého absolutistického státu. Prostě proto, poněvadž stát nedůvěřoval občanstvu, chtěl míti stále ve svých rukou celou produkci duševní, chtěl censurovati lidská myšlení, ideje, rozšiřování knih, tiskopisů, novin atd., a chtěl míti také vliv na to, kdo smí tyto živnosti provozovati, a to právě činil soustavou koncesní. Není pochybnosti, že toto staré absolutistické stanovisko je dnes naprosto neudržitelné. A ono jest i, řekl bych, proti sociální. Páni předřečníci již na to poukazovali, že, když někdo obdrží koncesi - obyčejně se to opravdu nestane na základě nijakých zásluh, nebo nějaké zvláštní znalosti odborné, - bývá v tom zpravidla nějaký ten strýček protekční a, když pak dostal koncesi, má ta koncese ihned pro něho jistou majetkovou hodnotu, on pak prostě snad tu koncesi prodá, zcizí atd. Tu vidíme, jaký má vlastně koncese v sobě kapitalistický živel.

Ale, pánové, byla zde ještě jedna úvaha, která mě vedla k tomu, abych ten návrh podal. Nazval bych to přímo kulturním nebezpečím. To jest ta ohromná drahota našeho tisku, našich knih. Když někdo chce dnes tisknouti nějakou knihu, nebude již pomalu ani moci, nenajde žádného nakladatele, neboť nemohou těch ohromných výloh, které s tím jsou spojeny, snésti. Já netvrdím, že snad odstraněním koncese věc hned se zlepší, ale není pochybnosti, že v takových koncesích jest jistá omezující tendence, že jimi nabídka přece jen jest omezena, a že nemůže přijíti k místu to, co nazýváme volnou soutěží a co může míti sice své neprospěšné stránky, ale má také i prospěšné. Jestliže odstraníme koncese, tedy snad, pravím: snad, nastane jakási náprava, neboť organisace podnikatelů, kartely atd. jsou mnohem spíše možné tam, kde jest méně jednotlivců, než kde jich jest více a kde není omezení, aby mohly nové podniky vznikati. (Hlas: Dnes nemůže býti žádná kniha lacinější!) To jest možné, já nejsem znalec, to se ale teprve ukáže.

Bylo také proti mému návrhu namítáno z odborných kruhů, že tím otevřeme možnost jisté nekalé soutěži, že pak bude se prodávati nějaký literární brak, nějaké pornografické spisy a nevím jaké. Pánové, to je všecko možné, ačkoliv nevím, jestli dnešní koncesní system tomu zcela zabraňoval. Ale jest jiný obor zákonodárství, který má právě těm vadám čeliti. To jest řádný tiskový zákon a ten musíme míti. Ten právě má chránit ony zájmy, ale ne snad soustava koncesní.

To byly asi ty důvody, které mne vedly k podání tohoto návrhu. Jsem povděčen, že živnostenský výbor konečně - je to již hodně dlouhá doba, je to přes půl roku - odhodlal se k tomuto resolučnímu návrhu. Mně bylo by mnohem vítanější a milejší, kdyby živnostenský výbor nebyl se omezil jen na takovou resoluci, nýbrž kdyby prostě tu věc býval hned zákonem provedl. Nebylo k tomu potřeba tak mnoho, mohl se změniti živnostenský řád v několika paragrafech, a mohla věc býti dnes krátce uzákoněna. Ale jestliže se spokojil živnostenský výbor s pouhou resolucí, tedy aspoň doufám, že ministerstvo obchodu také skutečně tu resoluci v krátké době provede. Zdali bude dosavadní koncesní systém nahrazen úplnou volností nebo průkazem způsobilosti, na to bych nekladl tak velkou váhu, to jest otázka podřízená. Mně stačí, když bude učiněn průlom do soustavy koncesní. Tím, myslím, že té snaze, kterou jsem při tom měl, bude vyhověno. Přál bych si, aby tím mým návrhem bylo podporováno ono důležité poslání, které vždycky od našeho obrození kniha česká v národě měla, a aby tato kniha česká také v budoucnosti svou pouť po všech vlastech československých na dále všude konala. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále pan kolega Němeček.

Posl. Němeček: Slavné Národní shromáždění!

Pan profesor Horáček velmi výstižným způsobem poukázal k příčinám, které v bývalém policejním státě rakouském vedly k tomu, aby právě živnosti knihtiskařské a knihkupecké ponechány byly pod koncesním řízením, a sice poukázal velmi správně k tomu, že právě živnost knihtiskařská, resp. tištěné slovo bylo vlastně nejobávanějším činitelem v policejním státě rakouském, že odedávna a ode všech vlivných a rozhodujících činitelů ve státě rakouském bylo považováno za nezbytně nutné zlo, kterému bylo zapotřebí klásti všechny možné překážky do cesty, když už nebylo možno za všech okolností činnost tisku omeziti anebo dokonce zničiti. A vážení pánové, snaha rakouských vlád, uložiti tisku a jeho produktům, ať časopisům nebo tištěné knize, pouta, která by je vázala a která by jim znemožňovala proniknouti tam, kde slovo mělo vykonati své kulturní poslání, tato snaha byla rakouským státem nesena ve dvou směrech: jednak to byl tiskový zákon, který byl nesmírně úzkoprsý, a který - bohužel - se nám dochoval jako dědictví Rakouska až do dnešního dne. Tedy tímto tiskovým zákonem se nesla snaha v jednom směru a byla celá řada censorů, kteří byli povolání, aby psané slovo a myšlenky našich nejlepších myslitelů nejenom hlídali, ale aby je přivedli ad absurdum, aby tyto myšlenky nespatřily světla světa, a aby těmito myšlenkami podle názoru kruhů vládních nemohly býti otravovány myslí širokých mass lidových.

V druhém směru, vážení pánové, byla snaha po omezení tisku a živnosti knihkupecké nesena v tom směru, že živnosti tyto podléhaly určitému koncesnímu řízení. A stejně tak, jako prodej jedů, podléhaly i živnosti knihtiskařské a knihkupecké koncesi, poněvadž také tištěné slovo, ať již bylo v časopisech anebo v knize, bylo jako takový kulturní jed hodnoceno a za takový kulturní jed považováno. Proto, vážení pánové, návrh pana prof. dra Horáčka na uvolnění živnosti knihkupecké a knihtiskařské byl opravdu srdečně uvítán těmi, kdož dosavadní koncesní zřízení považovali nejenom za velkou nespravedlivost vůbec, ale za velké bezpráví a křivdu, speciálně pokud jde o zaměstnance jak v oboru knihtiskařském, tak i knihkupeckém.

Vážení pánové, ti, kdož stáli věci poněkud blíže, ti, kdož měli příležitost sledovati, jakým způsobem se v Rakousku praktikovalo zadávání koncesí, ti by byli mohli a mohou vypovídati zajisté mnohem více a ještě drastičtější příklady, než zde byly v tomto směru uvedeny váženým panem kol. Slavíčkem a panem prof. drem Horáčkem.

Vážení pánové, jisto jest, že jestliže v některém směru se provozovalo strejčkovství a protekcionářství, bylo to právě při zadávání koncesí knihtiskařských a knihkupeckých, kde korupce tato bujela, od obecního nebo městského zastupitelstva dotyčných měst počínaje, kde o koncesi knihtiskařskou neb knihkupeckou bylo zadáváno od místodržitelství až na nejvyšší úřady říšské ve Vídni. Všechno to, vážení přátelé, přímo bujelo protekcionářstvím a bylo skutečně jen velmi málo takových případů, kde by se byl někdo bez protekce, jen čistě na základě své způsobilosti a cestou čistě reelní domohl koncese knihtiskařské.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP