Pátek 21. listopadu 1919

Schůze zahájena ve 11 hod. 30 min. dopol.

Přítomni:

Předseda: Tomášek,

místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Konečný, Udržal;

zapisovatelé: Jar. Marek, Špatný;

větší počet členů Národního shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády: Tusar a členové vlády: dr Franke, Houdek, Klofáč, Sonntág, Staněk, Švehla, dr. Veselý, dr. Winter a zástupce ministerstva železnic, odb. přednosta Jar. Kotěra.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Bartoušek.

Denní pořad

91. schůze Národního shromáždění československého v pátek dne 21. listopadu 1919 o 11. hodině odpolední.

1. Zpravodaj Brodecký. Zpráva dopravního výboru o návrhu členů Národního shromáždění Kříže, Brodeckého, Buřívala a soudr. (tisk č. 32) na sestátnění buštěhradské železnice a o návrhu člena Národního shromáždění Gustava Navrátila a soudr. (tisk č. 128) na postátnění soukromých tratí v československé republice (tisk č. 1825).

Po případě:

2. Zpravodaj Meissner. Zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1833), jímž se mění zák. ze dne 13. listopadu 1918, č. 38 sb. zák. a nař., o zemském správním výboru pro Čechy.

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluvili nepřítomnost svou:

churavostí: dr. Metelka (na neurčito), Jannoška (na neurčito);

zaměstnáním: Landová-Štychová (do 30. listopadu), Kadlčák (na neurčito), Tayerle (na neurčito), dr. Dolanský (na neurčito), Rouček, Kopeček, Marcha, Malík, Dubický, Prokůpek;

dále Cingr, Kléga, Lukeš, Sladký, Stěpánek, dr. Witt, Zika (všichni na neurčito);

úmrtím v rodině: Holejšovský.

Členství v Národním shromáždění vzdali se:

člen N. S. Viktor Stoupal, na jehož místo vyslal výkonný výbor republikánské strany českoslov. venkova Antonína Vahalu, zvěrolékaře z Krásna u Valašského Meziříčí a za člena NS. dra Frant. Jehličku vyslal klub slovenských poslanců dra Josefa Budaye.

Oba se dostavili do dnešní schůze a žádám proto p. zapisovatele, aby přečetl slibovací formuli a oba pány, aby vykonali slib.

Zapisovatel posl. Marek (čte): "Slibujete jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí."

Předseda: Pan kol. Vahala.

Posl. Vahala: Slibuji!

Předseda: Žádám pana zapisovatele slovenského, aby přečetl slibovací formuli.

Posl. Hrušovský (čte): Sľubujete ako člen Národného shromaždenia československého, že budete zachovávať zákony štátu československého a že svoj úrad budete zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Předseda: Pan kol. Buday.

Posl. Buday: Sľubujem.

Předseda: Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy: žádám pana sekretáře, aby je přečetl.

Sněm. tajemník dr. Haasz (čte):

Tisk 1834. Odpověď min. železnic na dotaz čl. N. S. Fr. Němce, K. Sáblíka, J. Marchy a soudr. o nezbytném a neodkladném vypravení nádraží v Okříšku a ve Studenci na Moravě, jakož i zlepšení železničního spojení rychlíkového na Prahu z této trati.

Tisk 1835. Odpověď min. školství a nár. osv. na dotaz čl. N. S. prof. J. Šrámka a soudr. o poměrech na školách v Jihlavě.

Výborům přikázáno z předsednictva:

Výboru zásobovacímu:

Tisk 1852. Návrh čl. N. S. Jos. Šamalíka, Vinc. Ševčíka, Jos. Kadlčáka, Fr. Navrátila, Fr. Mlčocha, Fr. Šabaty, Fr. Čapky a soudr., aby byly úplně zrušeny rekvisice hovězího dobytka.

Výboru právnímu:

Tisk 1864. Návrh čl. N. S. dra Mazance, Čuříka, Bezděka, Rýpara, dra Novotného a soudruhů na vydání zákona proti politickému a hospodářskému teroru.

Z předsednictva přikázáno bylo podle § 3. zákona ze 24. VII. 1917 č. 307 ř. z.

výboru zemědělskému a ústavnímu:

nařízení vlády ze dne 18. XI. 1919, kterýmžto se zřizuje "Slezská zemědělská rada".

Předseda: Jednací zápis o 90. schůzi N. S. Č. byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Protože písemné námitky proti němu podány nebyly, jest podle § 77. jedn. řádu schválen a bude podle § 79. téhož řádu vytištěn.

Před přechodem k dennímu pořadu vyžádal si slovo k zodpovědění interpelací pan ministr Národní obrany Klofáč. Uděluji mu je.

Ministr Národní obrany Klofáč: Slavné Národní shromáždění!

V poslední době bylo na mne adresováno několik interpelací, které bych rád pro důležitost jich námětů zodpověděl ústně, abych při této příležitosti mohl připojiti několik programových myšlenek.

Jest to v prvé radě dotaz členů Národního shromáždění Pika, Jaroše a soudruhů o rychlé demobilisaci starších ročníků československých vojsk. Současně, co byla interpelace tato podána, vyšly dle slibu, daného v branném výboru, výnosy ministerstva národní obrany čís. jed. 36.000/org. a 38.000/mobilisační, jimiž nařízena byla demobilisace mužstva ročníků 1887-1891, tedy mužů 32 až 28ti letých. Demobilisace tato měla býti dle programu provedena tak, aby 3 starší ročníky byly demobilisovány během 14 dnů, 2 ročníky mladší do konce října. Poměrně dlouhé termíny musely jí býti stanoveny z různých důvodů.

Jest tu rozhodující poměrně malá výkonnost slovenských drah a značná přetíženost drah zdejších dopravou hospodářskou, která nedovoluje náhlého většího přetížení transporty vojenskými. Jest však ještě jiný, velmi závažný důvod k zdánlivě pomalému tempu demobilisace. Před rokem a v prvních dobách existence československé branné moci demobilisovali jsme velice snadno a rychle. Tím však, že nebylo při demobilisacích dbáno veškerých formalit evidenčních, nastal úplný zmatek u náhradních těles, takže bylo vždy potřeba mnoho času a veliké píle, aby evidence příslušného mužstva byla dána do pořádku. Dnes jsme již v takové situaci, - díky práci doplňovacího oddělení ministerstva národní obrany, oddělení pro číselný stav mužstva a obětavé činnosti všech evidenčních instancí a pracovníků u náhradních těles - že máme téměř úplný přehled o veškerém mužstvu.

Prováděla-li se dnes demobilisace podrobně, bylo naší snahou, abychom evidenci mužstva odcházejícího ještě jednou zrevidovali, doplnili a opravili.

Jak jsem již pravil, jest demobilisace dříve citovaných ročníků skončena až na některé výjímky u oddílů technických, které by odchodem demobilisovaného mužstva nebyly absolutně schopny práce. Avšak i u vojsk technických pracuje se intensivně na opatření náhrady za toto demobilisované mužstvo, takže i u nich bude demobilisace průběhem měsíce listopadu skončena. (Posl. Dr. Horáček: Co důstojníci?) Také hned o nich budu mluviti.

Připravovali jsme i demobilisaci dalších ročníků, neboť nehodláme držeti na vojně zbytečně ani jediného muže, není-li naléhavé potřeby. Prosím však slavné Národní shromáždění a veškerou českou veřejnost, aby nepodléhala populárnímu heslu úplné demobilisace, dokud nemohou zkušení a odborní znalci - soustředění v jednotlivých referátech mého ministerstva a v generálním štábu - jednotně prohlásiti, že nehrozí republice žádného nebezpečenství. V tom směru dovoluji si upozorniti na naprosto nevyjasněnou dosud situaci v sousedním státě maďarském, kde jsme dokonce zjistili i určité důvody k pochybnostem o naprostém a trvalém mírumilovném smýšlení vůči republice naší. Velice vážné pochybnosti.

Ministerstvo národní obrany a vojenská správa plně uznávají veškeré důvody všech, kdo volají po demobilisaci, avšak zájem republiky dosud ohrožené musí státi výše, než ohledy na prospěch jednotlivců. Z války s Maďary v létě t. r. máme již dostatečnou zkušenost, že právě ti kteří nejdříve nejintensivněji volali po propouštění mužstva a omezení počtu armády, patřili ve chvíli našich neúspěchů k největším kritikům, kteří nám zazlívali, že jsme neučinili vše, abychom svoji armádu měli proti nepříteli plně pohotovou. Ve věci obrany vlasti lze dělati jen jednu politiku. Buď tu politiku, která věnuje vše k zajištění hranic republiky a klidu uvnitř jich, nebo politiku populární sice, ale dávající možnost zvětšení převahy nepřítelovy a tím i přejímající risiko eventuelního neúspěchu do té doby, než se ve chvíli nebezpečí armáda opět doplní. V průběhu debaty o exposé kolegy Beneše bylo proneseno několik vřelých slov o naší armádě, která nám dodávají jen přesvědčení a jistotu, že ve všem, co k obraně a zajištění vlasti konáme, budeme všemi politickými stranami a celým národem vždycky podporováni.

Poněkud jinak má se věc s demobilisací důstojníků. Nařízení o demobilisaci důstojníků při největší snaze, uvolniti inteligenci pro všeobecnou i odbornou práci národní, nebylo dosud možno vydati. Aktivních důstojníků jest veliký nedostatek a potřeba řádných důstojníků takových, jakých naše armáda potřebuje, totiž: plně oddaných věci československé branné moci, ale i zkušených nejen v řemesle válečném, ale i ve výcviku a zacházení s mužstvem, bude kryta teprve tehdy, až přibude do vlasti dostatečný počet důstojníků legií sibiřských.

Nyní redukujeme různá zařízeni etapní a opatření, související úzce s válečným stavem, nechávajíce kostru všech těchto zařízení k potřebě formaci na Slovensku stojících, čímž se určitý počet důstojnictva uvolní. Věstníkem číslo 42 ze dne 14. května t. r. bylo již nařízeno přeložení všech postradatelných důstojníků do neaktivity. Kromě toho sproštěni jsou všichni státní a veřejní úředníci, profesoři a učitelé bez ohledu na to, jsou-li postradatelní, s výjimkami těch, bez nichž se vojenská správa absolutně obejíti nemůže. Osobní oddělení naše, vedené důstojníky-legionáři, zkoumá co nejpečlivěji každou žádost o přeložení do neaktivity a vyhovuje jí podle možnosti: mnohdy i tenkráte, kdy služební potřeba - dle názoru vojenských kruhů - trpce to pociťuje. Prosím však opět, aby nebylo naléháno na okamžitou demobilisaci důstojnictva ve větších rozměrech. Každý, kdo pečlivě si všímá vývoje naší armády, vidí, že její stále se zvyšující úroveň i její prospěšný vývoj v nejbližší budoucnosti jest odvislý od sboru důstojnického. Nebylo by možno převzíti zodpovědnost za další vývoj armády, kdybychom měli pracovati s důstojnickým sborem na minimum restringovaným a složeným z onoho malého počtu důstojníků z povolání, jež jsme mohli k aktivní službě u trup přiděliti, a z těch důstojníků, kteří zůstávají z důvodů existenčních na vojně. Připravovanou unifikací armády a sloučením vojsk zahraničních s domácími a domobraneckými prapory z Italie v jednotné formace lze doufati, že se opětně alespoň určitá část důstojníků uvolní a že bude možno řadu důstojníků propouštěti do neaktivity.

Znovu ujišťuji, že není v ministerstvu národní obrany ani v generálním štábu nikoho, kdo by držel mužstvo i důstojnictvo na vojně bez skutečně naléhavé a odůvodněné potřeby, neboť věřte, my nemáme všichni jiného ideálu, než skončiti dosavadní ještě revoluční epochu naší branné moci, založenou hlavně na službě domobranecké, a přejíti k normálním poměrům na základě branné povinnosti, o níž zákonná předloha jest ve stadiu intensivních příprav a porad a která bude vám v dohledné době (Posl. Horáček: Ale ne na dvě léta!) k meritornímu projednáváního předložena. To je vaší věcí, Národní shromáždění!

Druhým dotazem, na jehož zodpovědění kladu velikou váhu, jest interpelace členů Národního shromáždění Frant. Zeminové, Rudolfa Laubeho, Prokopa Maxy a soudruhů o přijímání důstojníků do československé armády. Interpelanti podali dotaz onen pod dojmem zpráv, že se v armádní náš svazek přijímají důstojníci buď do služby aktivní nebo do pense, ačkoliv se v minulých létech těžce prohřešili proti českému národu. (Hlas: Tak jest!)

Otázka zřízení sboru důstojnického jest z nejstarších, abych tak řekl, - otázek celé naší branné moci. Ihned v jedné z prvních schůzí výboru pro národní obranu při Národním výboru před ustavením parlamentu byla důstojnická otázka podrobně projednávána. Tenkráte bylo o československé branné moci mluveno pod dojmem celkové mírové nálady jako o milici v nejširším slova smyslu, která aktivních důstojníků potřebovati nebude. Přece však bylo usneseno dne 12. listopadu v sedmé schůzi výboru pro národní obranu, že má býti zřízena ústřední vyšetřovací komise u tehdejšího vrchního velitelství československé branné moci pro veškeré stížnosti proti důstojníkům snesené. Také o důstojnictvu německé národnosti bylo ve čtvrté schůzi dne 4. listopadu usneseno, že ho zásadně nelze odmítati, jakožto příslušníky československého státu, že však o každém případu musí jednotlivě rozhodnouti zvláštní personální komise. (Posl. dr. Krouský: Generál Matuschka, co dal popraviti Kotka, žádá do československé armády. On spáchal justiční vraždu!) To je ten případ z Moravské Ostravy. S důstojnictvem měli jsme v Rakousku skutečně špatnou zkušenost. Z toho důvodu zřídili jsme zvláštní osobní a stížnostní komisi, která přihlášky do sboru důstojnického, jež byl každý důstojník bývalé rakousko-uherské armády bez rozdílu národnosti, byl-li příslušníkem československého státu, povinen podati, meritorně a individuelně zkoumala. Zmíněná osobní a stížnostní komise zkoumá mravní a politickou bezúhonnost každého žadatele, při čemž se politickou bezúhonností rozumí, že se žadatel během války nedopustil žádného hrubého poklesku proti národu českému, neb jeho příslušníkům, že při vykonávání všech povinností, jež mnohdy nutily důstojníka činiti projevy neb opatření protičeské a protislovanské, vykonal povinnosti ty v nejliberálnějším výkladu a nikoliv upřílišněně a že konečně, což platí hlavně o důstojnictvu české národnosti, se choval za války vždycky tak, jak žádala svatá povinnost české cti a oddanosti naší společné věci. (Poslanec Hrizbyl: Těch bylo málo!) To týká se zejména důstojníků české národnosti, kteří se vrátili ze zajetí a u nichž je velmi rozhodující okolnost, zda se skutečně prohlásili pro naši věc za hranicemi a zda ji dle svých možností podporovali. Ke vstupu do zahraniční armády nebyl nikdo nucen a, nevstoupil-li do ní některý důstojník, není dnes za to stíhán.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP