Čtvrtek 25. září 1919

Tím se usnadní obcím a zemím, že budou míti podíl na této dani, která až dosud proto tak málo vynášela, protože způsob jejího vybírání a její sazby neodpovídaly pružnosti, jaké ta daň je schopna. Dnes byla vybírána dávka obecní tím způsobem, že v Čechách ji vybíral stát, ve Slezsku zemský výbor a na Moravě byla obyčejně tak zvaným paušalováním čili vyrovnáváním vybírána, a výsledek toho byl, že se nikdy daň ta z pravého konsumu, z pravé spotřeby nevybírala. Tomu jest odpomoženo nynějším návrhem, poněvadž daň bude placena těmi, kdož jsou povinni podle zákona k hlášení a zapravení daně státní, a obce a země budou participovati přirážkou.

To by bylo vše, co bylo ještě potřeba uvésti na odůvodnění této daně. očekávaný efekt, jak praví vládní předloha, jest asi 30 milionů K, tedy zajisté obnos, který pro finanční správu a hospodářství státní není tak lehko postrádatelným. Jest však odůvodněná domněnka, že daň vynese mnohem více, poněvadž právě k vínu, polovinu a všem dosud zdaněným nápojům přistupuje celá řada náhražek. Upozorňuji, že nejde jen o víno a mošt ze hroznů, nýbrž i o vína z moštu a šťáv ovocných vůbec, o limonády, jejichž spotřeba za války pro nedostatek piva a laciných vín neobyčejně stoupla, dále o minerální vody a vody sodové a umělé vody vůbec, tedy o náhražky nápojů jakéhokoliv druhu.

Finanční výbor při poradách vyšel vstříc interesentům tím, že snížil z důvodů, které byly uplatňovány, sazbu z minerálních vod se 16 h na 8 h. Sazba sama jak z vína, moštu i limonády, minerálních i sodových vod není veliká, uváží-li se, že ve všech jiných zemích vybírá se 20 proc. ceny těchto nápojů. - Finanční správa jest však přesvědčena, že sazba tak, jak jest navrhována, dostačí.

Pokud se týče mezery, která byla ve starém zákonodárství rakouském, tím, že mohli soukromníci od producenta sobě víno až do obsahu 56 litrů nezdaněné odebírat, mezera ta byla odstraněna tím, že nyní se jen pro vlastní spotřebu producenta dovoluje osvobození, kdežto producent má povinnost prodá-li soukromníkovi víno, to oznámit a to ovšem podléhá zdanění. Z důvodu toho také veškerá osvobození další od daně té jsou z finančně-technických důvodů nemožná a proto jako referent přimlouvám se, abyste přijali zákon v tom znění, jak z výboru finančního vyšel.

Předseda: Přistoupíme k debatě. Navrhuji, aby řečnická lhůta byla vymezena na 15 minut. Jsou snad proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Ke slovu je přihlášen pan kol. Sládek, uděluji mu slovo.

Posl. Sládek: Velevážené Národní shromáždění! Chápu-li se slova, nečiním tak, abych mluvil snad proti zvýšení dosavadní nápojové daně anebo proti novým daním, které se tímto zákonem mají zavésti, nýbrž z té příčiny, abych poukázal k ustanovením, která se vztahují k vybírání této nápojové daně. Pan zpravodaj sám již ve své zprávě poukázal k tomu, že dosavadní nápojová daň z vína byla zavedena patentem z 25. května 1829, tudíž před 90 lety. Sám poukazuje na to, že ustanovení tohoto zákona jsou každopádně zastaralá. Nicméně však přes to, že poukazuje na zastaralá ustanovení tohoto zákona, přece jen přimlouvá se za to, aby podstatná část podmínek resp. ustanovení k vybírání jejímu byla opětně vsunuta do zákona nového. Poukazuje arciť dále k tomu, že bylo jakési jednání se zájemníky finanční správy a že při tomto jednání bylo jaksi některým přáním vyhověno a že nyní předloha zákona znamená znatelný pokrok. Já, pokud jsem ve věci informován, mohu zde konstatovati, že se zástupci nejsměrodatnějších činitelů a zájemníků, totiž se stavem obchodním, hostinským jednáno po této stránce nebylo a jestli, tu pak bylo jednáno s některými, kdož nebyli legitimními zástupci stavů tak početně silných t. j. hostinského a obchodního. Máme-li si utvořiti úsudek, zdali zde v návrhu, kde se ustanovují předpisy o vybírání této dávky, je znatelný pokrok, nutno povšimnouti si dosavadního stavu. Patentem ze dne 25. května 1829 zavedený zákon o dani nápojové z vína opírá se o zásadu, aby daň resp. vybírání její přesunuto bylo vůbec na živnostníky potud, pokud provádějí prodej vína dle množství pod 56 litrů. Tito živnostníci byli podrobeni všemožným příkrým předpisům ohlašovacím, jakož i všem přísným předpisům kontrolním. Živnostníci, kteří vedli prodej nad 56 litrů, byli, jak již panem zpravodajem bylo uvedeno, nejen od placení této daně osvobozeni, nýbrž veškeré ohlašovací předpisy, jakož i kontrolní nařízení se jich netýkaly. Obchod ten byl úplně volný, na ničem nezávislý. Jediná chyba, kterou živnostenské vrstvy zákonu vytýkaly, byla ta, že jednak zákon ve svém ustanovení, jak již bylo panem referentem podotknuto, stanovil, že daň tu nemusí platit soukromníci potud, pokud svou spotřebu odbírají od živnostníků, kteří prodávali nad 56 litrů, avšak konsumenti, kteří neměli těch prostředků finančních, aby si mohli objednati větší množství a byli odkázáni na živnostníky, ať hostinské, ať obchodníky, kteří této dani podléhali, byli nuceni, byť i indirektně, daň tuto platiti. Zde stával zjevný nepoměr ke škodě širších lidových vrstev.

Další podstatná vada byla zde ta, že nejasnostmi při ustanoveních o vybírání dávky té jest a bylo možno, aby daň ta byla vybírána dvoj-, troj- až čtyřnásobně a sice způsobem tím, že živnostník pod 56 litrů prodávající musel míti zdaněny veškeré své zásoby a pakli z těch svých zásob prodal dalšímu živnostníku množství 56 litrů převyšující, musil tento druhý živnostník nově toto množství přihlásiti a dále zdaniti, tak že opakoval se případ, jak v přečetných případech fakticky se stalo, že víno opětně prodané musilo se rovněž i po třetí i po čtvrté přihlásiti a zdaniti. Tím fakticky se stávalo, že jedno víno, jeden nápoj byl zdaněn dva, tři až čtyřikráte. Tento stav fakticky nejvíce přitěžoval stavu živnostenskému. A byl-li snesitelným, zakládala se tato snesitelnost na příčině té, že vybírání potravní daně z vína dělo se paušálně, o čemž rovněž zmínil se pan referent, kde tedy živnostníci a výčepníci jednoho okresu soudního nebo politického dohodli se o jistém obnosu s finančním řiditelstvím a tento obnos ve stejnoměrných splátkách do státní pokladny odváděli. Tedy při tomto projednání bylo přihlíženo pravidelně k těmto různým krutým předpisům o dávce té a tím, že se daň odváděla paušálem, byl těmto krutým předpisům fakticky uražen hrot a byly jaksi anulovány. Avšak, vážené shromáždění, jakmile nastaly případy, že vláda počala v jednotlivých místech daň tu vybírati v režii, tedy dle tarifu, nastaly zde, či přišly k platnosti, tato ostrá zákonitá ustanovení a tu živnostnictvo ve svém celku, jak hostinští, tak obchodníci, hlavně střední a malí, domáhali se ještě za staré vlády změny tohoto zastaralého zákona a sama bývalá rakouská vláda nahlédla tyto příčiny a již r. 1910 podala příslušnou předlohu vídenskému parlamentu. Avšak předpisy, které do této předlohy byly vsunuty, byly tak příkré jak pro producenta, tak pro obchodnictvo a živnostnictvo, hostinské, že se proti předloze ozval tak silný odpor, že skutečně pak předloha ta nebyla schválena parlamentem a tím nebyla taktéž uzákoněna. A tu vzhledem k těmto okolnostem, které jsem si dovolil uvésti, čekalo drobné živnostnictvo a obchodnictvo, hostinští atd., zcela právem, že až bude předkládána předloha, upravující daň z vína, event. i z druhých nápojů našemu Národnímu shromáždění, že zajisté budou známy tyto stesky kruhů živnostenských a že v předloze k nim bude vzat náležitý zřetel. Avšak, vážené Národní shromáždění, musím zde s politováním konstatovati, že tyto snahy a tato přání a stížnosti nebyly respektovány. (Člen N. S. Petrovický: Vůbec živnostnictvo není tady respektováno!) Předloha sama, jak byla podána, vychází z předlohy, resp. zákona zastaralého, který fakticky se na dnešní poměry nijakým způsobem nehodí. Jen nepatrná odchylka jest zde, na kterou poukázal taktéž pan referent, a sice to jest ta, že soukromníci, kteří dosaváde byli sproštěni daň tu platiti, konečně ji platiti budou museti a za druhé, což jest do jisté míry přitěžující, jest to, že velkoobchodníci, výčepníci a hostinští, kteří dříve prodávali nad 56 litrů a nebyli povinni k žádnému ohlašování, žádné kontrole, atd., ti jsou dnes postaveni dle návrhu zákona pod přísnou kontrolu, tak jako každý jiný živnostník a hostinský.

Jiné odchylky zde nestává, to, na co nejvíce bylo poukazováno, že zde stává dvojí, trojí a čtyřnásobné zdanění, to zákon, resp. předloha zákona zde udržuje a proto jest vysvětlitelno, že živnostenské kruhy již proti podané osnově podaly své odůvodněné námitky a činily návrh finančnímu výboru, aby zásada vybírání této daně byla postavena na moderní stanovisko tak, jak fakticky dnes daně spotřební se vybírají, a sice to, aby daň ta placena byla velkoobchodníky, - tedy těmi, kteří mají volná skladiště - při vyexpedování zásilek na obchodníky, hostinské, menší živnostníky atd., ať v množství jakémkoliv.

Tímto ustanovením, vážené shromáždění, by se postup vybírání daně podstatně zjednodušil, poněvadž všecky ty široké vrstvy, tisíce a tisíce živnostníků byly by uvolněny, byly by zde skutečně, pokud se týče provozování obchodu s vínem a i s dalšími nápoji, úplně volny, kdežto nějaké zatížení těch vrstev, resp. těch jednotlivců, velkých obchodníků a skladů by nijakým způsobem nenastalo, poněvadž již zákon sám ustanovuje, že jsou podrobeni kontrole ohlašovací a taktéž vedení všech možných záznamů. Ta kontrola na nich již spočívá a jedině to by bylo rozšířením jejich povinností, že by daň při expedování platili předem a obnos do účtu započítali aneb víno dráže účtovali. Poukazuji na to, že již dnešního dne v praxi se tento způsob děje, že jednotliví obchodníci daň tu platí a současně s obnosem za víno si daň od kupujícího vybírají. Vážení, pokud se týče zhoršení o kterém jsem se zmínil, to spočívá hlavně v tom, že dnes dávka resp. dle návrhu daň z vína má býti podstatně zvýšena. Zvyšuje se z dosavadních 6 hal. na 40 haléřů a k tomu ještě přistupuje možnost dle § 39., o které se rovněž p. referent zmínil, že k této základně mohou přistoupiti zemská a obecní přirážka ve výši 25 %, tak že ve skutečnosti by obnášela tato dávka v mnohých případech 60 h z jednoho litru.

Uvážíme-li, že možnost dvojnásobného až čtyřnásobného zdanění zde stává, vysvítá z toho, že na 1 litr vína v jednotlivých případech bude nutno zaplatiti až 1 K 80 h daně.

Velevážené shromáždění, pokud jsou dnes poměry známy, víme již, že ceny vína počínají se succesive drobiti a budou se drobiti tím více, čím bude pivovarům přiděleno více surovin k výrobě piva a čím více kvalita piva bude se lepšiti, a mám dojem, že v nedaleké době ceny vína klesnou a upevní-li se naše valuta, klesnou dosti nízko, tak že se budou dosti přibližovati cenám předválečným. A poukážu-li k tomu, že předválečné ceny slušného vína byly 80-96 h za 1 litr a až cena vína klesne na 2 K, vypadne z toho, že fakticky daň ta bude se rovnati 100 % ceny nápoje.

Tož, velevážené Národní shromáždění, z toho vyplývá, že jednak ti konsumenti, kteří jsou odkázáni na menší obchodníky, hostinské a výčepníky se svým konsumem, budou nepoměrně postiženi dávkou - byť indirektně - proti těm, kteří si budou moci opatřiti víno z velkoskladů a od velkoobchodníků. V tom jest viděti nepoměr, který měl býti zajisté náležitě uvážen a odstraněn.

Přicházeje k zákonu samému, tož dovoluji si upozorniti, jak již bylo uvedeno p. referentem, že zavádí se zde vedle daně z vína a ovocných vín též daň z limonád, minerálních a sodových vod. Já postrádám však ještě jeden artikl, který zde není dotčen a který slibuje v budoucnosti, že skutečně se stane rozšířeným a oblíbeným nápojem, a sice jsou to tak zvané alkoholu prosté nápoje. Alkoholu prosté nápoje máme dvojího druhu a sice: jeden druh jest upravován tak, že z ovoce tlačením získaná šťáva plní se do lahví a pasterilisováním, t. j. přivedením na jistý stupeň teploty zamezí se kvašení, načež pak se přivádí do obchodu. Druhý druh alkoholu prostých nápojů jest ten, který se na umělé cestě různými éthery připravuje a pod názvem různých syrobů s exotickými jmény se uvádí do obchodu. První druh nápojů možno pod zákon vsunouti a sice pod číslo 2. Avšak pokud se týče druhého druhu nápojů alkoholu prostých, které volně se prodávají, ty absolutně nejsou dotčeny a konsum jejich zajisté v době budoucí, předpokládám, bude velmi značný. My, ač v našem státě máme několik výroben, nemáme žádné statistiky i není možno činiti si přesný úsudek o výnosu.

Ale poukazuji na sousední říši německou, kde nápoje alkoholu prosté jsou vydatně konsumovány, na jediný závod, tak zvaný Hartmannův, který jedině v Berlíně v r. 1904 odsadil v létě 60.000 lahví těchto nápojů, a veškeré závody firmy Hartmannovy odsadily v r. 1904 - 25,000.000 litrů tohoto nápoje. Zde je viděti, k jakým cifrám se přichází. A vezme-li v úvahu 25,000.000 litrů, které obnášejí 250.000 hl neb 2500 vagonů, přijdeme k tomu, kdyby se zavedla dávka na tyto nápoje jen 40 hal. na litr, že by vynesla, arciť kdyby se nápoje odbyly zde, 10,000.000 K. Já tedy po té stránce upozorňuji na tento stav a rád bych viděl, kdyby k tomu bylo p. referentem přihlédnuto.

Dále si dovoluji poukázati na § 11. po stránce živnostensko-právní. Zde v odstavci 2. je uvedeno následující:

"Ministr je též zmocněn, kočujícím a dopravním podnikům povoliti, aby za smluvený paušál provozovaly výčep jako vedlejší živnost."

Velevážené shromáždění! Zde dosud je platný živnostenský řád, který jedině ve svém § 16. zná výčep bez ohledu, jestli je to vedlejší nebo ne. A jedině na základě živnostenského řádu smí býti udělováno povolení k provozování živnosti a sice příslušnou okresní politickou správou po slyšení obecního úřadu a příslušného společenstva. Zde však se dává tato moc do rukou ministru financí, čímž přichází živnostenský řád do kolise právě s tímto ustanovením. Já s tohoto místa dovoluji si zvláště p. ministra obchodu na to upozorniti, prve než dotyčný návrh bude předložen k sankci presidentu našemu.

Konečně poukazuji dále k tomu, že zde je jistá nejasnost, pokud se týče vína dopravovaného z ciziny a dále, že povinnost přihlašovací mají všechny stavy, avšak soukromníci zde v zákoně v § 13. této povinnosti nemají.

Konečně ještě poukazuji k tomu - a to je více méně formální - že § 15. je fakticky obsažen v § 13.

Přicházíme k § 39., o němž se zmínil p. referent. A tu poukazuji k tomu, že dosavadní prakse byla ta, že pokud se týče obecních přirážek, měly by se tyto vybírati jenom z vína, které se v obvodu té které obce zkonsumovalo. Jest to jedině správné, poněvadž ihned sousední obec jest taktéž oprávněna, takovou přirážku zavésti a jelikož zákon dosavadní nebyl jasný a nebylo o co se opříti, tož dobrovolnou shodou se stávalo, že z vína, které bylo expedováno do sousedních obcí, přirážka byla obcí zpět nahražena.

Z těch důvodů bych býval velerád viděl, kdyby i zde byl vzat k tomu zřetel. Lhůta mně vyměřená jest dosažena a nezbývá mi tudíž, než abych své vývody zkrátil. Lituji velice, že zákon, který se tak eminentně dotýká širokých kruhů živnostenských a obchodních, nebyl přidělen taktéž živnostenskému výboru. Žádala to svědomitost, aby také byl slyšen ten činitel, kterého se věc nejvíce dotýká. Uznávám, že finanční výbor posuzoval význam této předlohy jenom se stanoviska finančního a tudíž ke stanovisku, přáním a požadavkům živnostenských kruhů nemohl a nejevil toho citu, jak by bylo žádoucno a proto, míním, bylo přímo povinností jeho, aby živnostenský výbor byl vzat v poradu. Dnes, vážení, není arci již možno vyvoditi ve věci důsledky. Pokládal jsem však za svou povinnost, na některé nejasnosti upozorniti a přál bych si, aby předloha zákona, pojednávající o vybírání dávky nápojové z láhvových vín, která byla včerejším dnem finančním výborem schválena, byla z vlastní initiativy finančního výboru předložena též k podání úsudku výboru živnostenskému, aby také tento směrodatný činitel byl o obsahu zákona slyšen a případně své stanovisko k němu mohl zaujmouti. Učiní-li tak finanční výbor, předpokládám, že tím jen prospěje věci, poněvadž přece jen v živnostenských kruzích, které jsou zákonem tím tangovány, jest materiál náležitě ovládán a může se upozorniti na mnohé a návrh upraviti tak, aby kruhům interesovaným vyhovoval, což by bývalo vhodné také při této předloze. Tím jsem skončil. (Výborně.)

Předseda: Slovo má dále pan kol. Měchura.

Posl. Měchura: Velevážené Národní shromáždění!

Vážený pan předřečník hájil ohledně zvýšení dávky z vína živnostníky a obchodníky. Já potvrzuji, že živnostníci a obchodníci, zejména vínem, budou postiženi touto dávkou z vína, ale přiznejme si, že tito obyčejně každé zvýšení daní svalí na bedra konsumentů, kteří je musí zaplatiti, poněvadž živnostníci vzhledem ke každé zvýšené dávce říkají: "musíme to přirazit, my to platit nemůžeme atd." Jest to správné, poněvadž sami chtějí se udržeti ve své existenci a chtějí svůj obchod zachrániti.

Ale jinak jest to s producenty - malorolníky, zejména kteří dnes po mnoha letech sami se nutí k pěstování vína. Malorolník, který by myslil, že pěstováním vína své hospodářství a svou existenci zlepší, se mýlí.

Vážené Národní shromáždění, vy víte dobře, že v posledních letech vinařství zejména na Moravě upadlo, poněvadž po mnoho a mnoho let se víno neurodilo. Vinařství potřebuje zejména abnormálně krásného počasí, a když ho není, pak každý malorolník, který pěstuje vinařství, musí na ně velmi mnoho dopláceti. Vinař, který chce pěstovat révu, nesmí 4-5 let pomýšleti na žádnou úrodu, ale každým rokem má několik set a snad tisíc velkého vydání, a dnes přichází se opětně, aniž by bylo vinařství tak rozšířeno a zvelebeno, jak bychom si přáli, s novou daní, kterou i producenti dle nové osnovy mají býti velice zatíženi. Každý producent vína, když je prodává v malém, cení si ho, aniž jest zajisté zaujat myšlenkou, že předražuje, nejvýš na 8 K. Ale podívejte se, velevážení pánové, kde vlastně to zdražování vězí. Velkokapitalista a velkoobchodník ihned, jakmile víno v malých částkách nakoupí, zdraží je z 8 K na 12-14 K, ale tomu se v této vládní osnově nevěnuje žádná pozornost, resp. není dosud žádného zákona, který by učinil opatření, aby se rozdíl ceny od producenta k velkoobchodníku stanovil a po případě zdanil. V § 10. se praví, že u výrobce nápojů vzniká povinnost k zapravení daně ukončením výroby, ale v § 8., II. stojí, že po čas výroby se musí hlásiti k této dani každý producent.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP