Pátek 27. června 1919

Vážené shromáždění! Těchto 36% vdaných žen odchází ráno a vrací se večer. Já nechci mluviti o jejich utrpení. Chci mluviti jenom o naší povinnosti k nim. Tyto ženy vychovávají národu při své práci výdělečné děti a tyto děti vyrůstají ve škarpách silnic a prachu ulic a tyto děti pustnou, jsou zanedbány duševně i tělesně. (Posl. Zeminová: Proč se nezaplatí mužům tolik, aby ženy nemusily od svých dětí odcházeti?)

Já bych, paní kolegyně, toto netvrdila, já stojím na právu práce, ať pracuje ten, kdo se cítí povolán, ale stojím na tom, aby ten, kdo přijal na se trojnásobné břímě, aby toto břímě bylo mu učiněno na tolik snesitelným a bylo na tolik neseno celou společností, aby pro celou společnost nevznikla z toho zkáza. (Výborně!)

Tyto ženy předčasně nám umírají. Tyto nejproduktivnější, a řekla bych, pro náš národ nejcennější skupiny jen předčasně odcházejí pod tíhou nedostatečné výživy. A právě také tyto ženy, které vychovávají děti, nedočkají se na těchto dětech radosti jenom proto, že tyto děti nedostatečným ošetřením tělesně i duševně hynou předčasně. Ohromné kapitály, výsledky celoživotní práce takových matek uložené v těchto dětech stávají se předčasně bezcennou hromadou hlíny někde na hřbitově jenom proto, že nebylo o ně dostatečně pečováno. (Tak jest!) Tím jest dotčen náš celonárodní prospěch i po stránce kulturní, i hospodářské, i národní. A právě proto poukazuji s tohoto místa, že v rozpočtu sociální péče na tyto ženy nebylo pamatováno. Hledáte-li, naleznete tam pro péči o mládež 31/2 mil. korun. A spočtete-li tu mládež, která péče potřebuje, naleznete, že jsou to asi 3 K na rok na každé dítě. Za 3 K na rok co pro ty děti učiníte? Nemůžete pro ně učiniti pranic a povím, že těchto 31/2 mil. kor. natropí více zla, než přinese požehnání, a sice proto, že o tyto 3 a půl milionu korun bude sveden každým jednotlivým tím dítětem úporný boj, aby strhlo o korunu na sebe více, která patří, nebo která má býti přidělena jinému. Pro ty ženy jest potřebí, pro tyto děti jest potřebí, pro ty ženy v zájmu lidskosti, pro ty děti v zájmu hospodářské potence celonárodní, aby pro ně bylo zřizováno, počínaje jeslemi, útulky, opatrovnami, obecními kuchyněmi, všechno, co by mohlo jejich rozvoji duševnímu i tělesnému býti na pomoc. O jesle, o opatrovny, o útulky mají se starat obce, avšak podívejte se, právě tyto matky naleznete nejčastěji v obvodu průmyslových středisk a do takového průmyslového střediska vidíte ráno valit se plnými ulicemi a cestami proudy žen z obcí předměstských. Celou svou fysickou a duševní zdatnost vyčerpávají v průmyslovém středisku a vrací se do své předměstské obce jako chudáci a mrzáci, do těch obcí, kterým nezbývá prostředků, aby mohly plnit své úkoly k těmto ženám, které se vyčerpaly v oblasti průmyslového střediska. Průmyslové středisko bohatlo, hromadilo miliony z jejich práce, ale jejich obec pobytu nebo obec domovská chudla a zůstala chudou, poněvadž všechen ten tok živoucí práce a bohatství plynul do jiných kapes, do jiných reservoirů.

Po přijetí zákona o volební reformě do obcí bylo zároveň přijato a také uzákoněno, že chudinství má být postátněno.

Dovolávám se toho, aby chudinství postátněno bylo a aby se toto postátnění jevilo v resortu ministerstva sociální péče, aby ministerstvo sociální péče se postaralo, aby pro tyto tisíce a statisíce dětí byly zřízeny všude jesle, opatrovny a útulky a aby bylo všude postaráno, aby byly pro ně zřízeny kuchyně a prádelny, kde by se mohly v nepřítomnosti matčině živiti a kde by mohlo býti na ně čištěno.

Právě tak tyto vdané matky, které teprve, když přijdou po práci domů, jsou nuceny sháněti kus potravin na druhý den nebo na večer, mají a mohou činiti plný nárok na to, aby když se vrátí, na lezly pro sebe z péče obecní potravu, kterou by pouze zaplatily, připravenu. Bylo-li těchto vdaných žen před válkou 36%, zvětšilo se toto procento za války na neznámo jak velikou cifru, ale jistě dvojnásobnou, a po válce, jak svědčí volební seznamy všude předložené, tvoří téměř o 1/3 více v celém národě. Volební seznamy ukazovaly např. v Praze 56.000 voličů a 84.000 voliček, na Smíchově 11.000 voličů a 18.000 voliček, tedy známka, že to procento na svou práci odkázaných žen den ze dne vzrůstá a že vzrostlo po válce více než o 1/3.

Včera kol. Zeminová reklamovala pro sebe ty miliony, které byly vynaloženy na naprosto neproduktivní kult náboženský. Já tyto obnosy reklamuji pro sociální péči (Posl. Zeminová: Musí přijíti na školy, sociální péče musí dostati jiné miliony! Příti se o to nesmíme!) Reklamuji je tím spíše, že 89 procent všeho národa se vyslovuje pro to, že si nepřeje, aby úděly tak neproduktivní, jako jest kult, byly přikázány z prostředků státních a veřejných na jakékoliv subvence a jakékoliv fondy. V rozpočtu naleznete podporu pro lenošné jeptišky, klášterníky a klášternice, naleznete tam položku na pivo, nebo za pivo pro klášterníky, ale pro těch 36 procent pracujících žen, pracujících jako matky, jako hospodyně, jako dělnice, tam nenaleznete ani koruny k ulehčení těch povinností, jež na svých bedrech nesou. Je to kus spravedlnosti, kterou k nim musíme vykonati. Já jsem přesvědčena o tom, že své děti nevychovávají pro sebe, že je vychovávají pro lidskou společnost, že právě tyto ženy v těchto dětech vychovávají nám novou armádu k tvoření nového blahobytu, k tvoření nového bohatství.

Já jsem přesvědčena, že právě tyto ženy svojí hospodyňskou činností, kterou nám zachraňují každé zrnko obilí ze šetrností, každou lžíci mouky, každé navléknutí do jehly, rozmnožují naše národní statky, a já jsem přesvědčena, že si zaslouží v tom naší plné podpory, a já tuto podporu pro ně reklamuji a prosím, aby ministerstvo soc. péče dodatečně tohoto úkolu si povšimlo a svou povinnost k těmto ženám vykonalo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má člen N. S. Štychová-Landová.

Posl. Štychová-Landová: Pánové a dámy!

20 minut mi samozřejmě sotva stačí, abych zde podala podrobnější odůvodnění oprávněných tužeb a nadějí proletářských vrstev, zejména matek a dětí, kterými se obracely k položkám rozpočtu ministerstva soc. péče a zdravotnictví.

Nemohu zamlčet, že jsme zklamáni. Jsme si plně vědomi velikých finančních obtíží, v nichž se naše republika nachází, ale je nám také jasno, že je tu východisko, které nás bezpečně vede k vážnému, dalekosáhlému rozřešení těchto nesnází a všichni naši řečníci při této příležitosti upozorňují, každý se svého odborného stanoviska, že by bylo hotovým neštěstím, kdybychom připustili, aby v naší republice se ujal starý rakouský proslulý špársystém, který ve svých neblahých důsledcích objevil se bezúčelným plýtváním penězi i silami. My nesmíme tento špársystém akceptovat, neboť v této těžké době vedl by v dohledné budoucnosti k hotové katastrofě v nejširších vrstvách našeho národa, právě pokud se týče tělesné zdatnosti a resistence pracujících vrstev.

Mám zcela oprávněný dojem, že položky pro ministerstvo soc. péče a zdravotnictví patří k těm, kde se nejvíce šetřilo, kde se rozhodně bralo nejméně zřetele na mimořádně kritickou situaci zproletarisovaných vrstev, k nímž dnes patří učitel, úředník, umělec, studentstvo stejně jako dělnictvo a ze kterých, mimochodem řečeno, jako socialistka nevidím jiného východiska, než socialisací výrobních podniků a spravedlivě organisovaným rozdílením konsumních prostředků.

V prosinci l918 projednán a uplatněn zákon o státní podpoře nezaměstnaných a zákon o 8. hodinové době pracovní.

To byl náš první krok, který jsme učinili, abychom stabilisovali pojem státu a národa jako nerozlučitelné jednotky. A nutno znovu zdůraznit, že náš socialistický proletariát tak a nejinak chápe svůj poměr k naší republice. Je si plně vědom, že on je tou živoucí silou, která jedině může republiku udržet a ochránit svou intensivní činností, on také je si vědom, že republika musí býti socialistickou, aby tyto živoucí pracovní síly národa mohly být řádně živeny a pěstěny. Všeobecný blahobyt je základní podmínkou všeobecného pokroku. Bída stejně jako přepych je společenskou chorobou, porušuje zdravý vývoj, demoralisuje a my nemůžeme se spokojit mechanickým léčením choroby, my v tomto revolučním období, které 28. říjnem u nás začalo, jsme povinni s rozvahou, ale také i s odvahou odstraniti příčiny této společenské choroby.

Sobecká, úzkoprsá morálka silného jedince tvořila jakýsi protějšek k slabošské, altruistické morálce křesťanské.

Morálka socialistická je egoaltruistní, tak jak ji výstižně formulovali slovanští socialisté Krapotkin a částečně i Bakunin. A důsledky této pevné jednotné morálky najdete, pánové, právě mezi dělnictvem, které je socialisticky nejvytříbenějším. Netřeba se tu s hlediska národohospodářského obávat, že socialisace dolů, hutí, průmyslových podniků atd. vedla by k hospodářskému úpadku. Jděte, pánové, na sever mezi naše kamarády horníky. Dejte si od nich vyprávěti o březnové stávkové politické akci Němců pro Deutschböhmen, kdy němečtí důlní dozorci a úředníci, jakož i část německého dělnictva bránili našemu dělnictvu v práci. A přes to, že musili naši kamarádi násilím zmocniti se svého nářadí, že musili napraviti různé poruchy ve strojovně a přes to, že jich toho dne např. na důlu "Amalie" u Biliny sfáralo o 150 méně, vyfárali jen na tomto důlu o 201 huntů uhlí více než jiné dny, na jiných dolech rovněž vytěžili poměrně více než v jiné dny. Ovšem že večer, když vycházeli ze šachet, chvěli se na celém těle vysílením a sotva se dovlekli domů. Smrtelně unaveni usínali v stoje, nemohouce ani jísti, ale usmívali se radostně a byli hrdí a šťastni, že republika neutrpěla škody v rozměrech, jak němečtí nacionální chauvinisté zamýšleli, a že těmto mohli oni, čeští dělníci, ukázat neoprávněnost jejich akce i její bezúčelnost. Jinak stojí naši sociální dělníci k německým svým druhům v poměru kamarádském jako praví socialisté.

Podobně doklady o vřelé oddanosti socialistického dělnictva podal Vám zde již p. kol. Bechyně o hornictvu kladenském a tato fakta jsou důkazem pronikavé mravní síly socialismu, který učí člověka, aby byl nejen neústupným ve svých spravedlivých požadavcích, ale aby byl hrdým na svou poctivě vykonanou práci a solidárním v obraně zájmu celku.

Co tím chci dokázati, pánové a dámy?

Ze všeho, co naše Nár. shromáždění nebo vláda pro pracující lid nejen dělnický, ale i pro inteligenci vykoná, dělá vlastně pro samu republiku a její zdatnost. V jejím zájmu je právě, abychom nedali vzniknout jakémusi fetišismu, kterému by byl bezvýhradně celý živoucí národ obětován.

My socialisté už dávno zdůrazňovali, - dříve ještě, než k nám přišli naši milí, vzácní hosté z Ameriky - že stát nebo obec nemá býti representována okázalými slavnostmi a procovskýmí bankety, nýbrž prací. A musí nám tudíž býti síly všech těch, kdož pracují, drahocenným kapitálem národním, který nutno sílit a o který musíme pečovat už od kolébky.

A s tohoto stanoviska čistě lidského, které je vlastně nejbezpečnějším a jedině možným pro ujasnění pojmu národa, jeho společenského útvaru a jeho poměru k národům ostatním, řešíme my socialisté vůbec všechny otázky, zapadající do rámce sociální politiky. Jsou to zejména otázky nemocenského a úrazového pojištění dělnictva obého pohlaví, jeho letní placené dovolené, zřizování lesních kolonií pro dělnictvo, zaměstnané při pracích zvláště vysilujících a zdraví nebezpečných, péče o válečné poškozence a jiných a jiných invalidů z bojišť práce a tvrdého zápasu o existenci, k němuž nutí špatná organisace dělby práce a zisku. Abychom zachránili zdatnost pracovní a tvůrčí potence národa, musíme rychle a účelně, bez ohledu na špársystém přikročit k uskutečnění bytové reformy a k provádění zdravotních opatření, která nelze rozdělovat na veřejné a soukromé, poněvadž spolu úzce souvisí.

S otázkou bytové reformy úzce je spjat zájem žen, ať už jsou výpomocnými silami v domácnostech cizích, nebo samostatnými hospodyněmi v domácnostech vlastních. Pro obě interesentky znamená reforma bytová, jak my jí máme na mysli, skutečné osvobození a možnost žíti lidsky, vzdělávat se a znamená to pro ostatní členy rodiny velmi znatelné zvýšení úrovně vzájemného rodinného poměru.

V prosinci 1918 odhlasovali jsme zde zákon o 8 hod. době pracovní. Je to zákon revoluční, je to první ze základních pilířů nového společenského útvaru. A tehdy si naše ženy trochu u zasteskly: Kdy nadejde i nám hospodyním, služkám a posluhovačkám den osvobození - tedy zákon o 8 hod. době pracovní bude platným a možným i pro nás?

Víme velmi dobře, že za dosavadních poměrů je 8 hod. práce pro ženy, při domácnosti zaměstnané, pouhou pohádkou. Ale otázka se řešit dá, závisí to u nás právě na tom, aby rozhodující kruhy vzaly zřetel na zájmy a přání hospodyň a zejména, kde se bude jednat o novostavby, aby ženy byly přizvány k předchozím poradám a jejich názory a návrhy, vyplývající z bohaté zkušenosti, aby byly pečlivě uváženy.

Čas utíká a nemohu, žel, rozvinouti celý program o tom, jak si my hospodyně s našeho odborného stanoviska bytovou reformu představujeme. Jen tolik si dovoluji pro všeobecnou orientaci uvést: Žena, která musí jít ve dne za výdělkem, je v tom případě, že má rodinu, politováníhodným otrokem. Neboť i když si může přibrat výpomocnou sílu, přece jen nejhlavnější práce v domácnosti musí vykonati sama, nebo musí nést všechnu tu starost o uspořádání domácích prací. Žena dělnická zejména nesmírně trpí, neboť ve dne pracuje pro cizí, v noci pro své, zatím co její mužští kolegové odpočívají. Při tom všem tíží ji neustále vědomí, že mnoho práce zůstalo nevykonáno, nezbylo již času. Neboť to je právě to, co dělá primitivně vedenou domácnost blázincem, i tam, kde muž vydělá tolik, že nemusí žena za výdělkem. Je-li žena v domácnosti silou pro všechno, ať již jako hospodyně, aneb výpomocná síla je-li kuchařkou, pradlenou, švadlenou, služkou a chůvou, vše v jedné osobě, jest jí prostě fysicky nemožno, aby kteroukoliv práci dokonale provedla a zakončila. A zde jest pramen zbytečných domácích svárů, ženiny duševní rozpoltěnosti, její nervosity a tak zvané svárlivosti, kterou se svému muži znechucuje a vyhání ho do hospod, alkoholu a karbanu.

Tedy obě strany, jak je vidno, jsou do jisté míry nevinny.

A zde také začíná bída našich dětí. V bytech, kde se vaří a pere, kde tísní se jeden na druhého, kde pro nedostatek místa a nemožnost udržeti byt zdravý a útulný, béřou děti svůj první nejen tělesný, ale i mravní kaz. Domy nebo bloky, event. kolonie rodinných domků s ústředními kuchyněmi, prádelnami a správkárnami, jsou jedině možným východiskem z této situace, pro výdělečně zaměstnané ženy nanejvýš mučivé.

Ono jest to dosti mučivé i pro ostatní ženy, avšak pro ženy výdělečně zaměstnané nejvíce.

Domnívám se, že odborným kruhům u nás není toto řešení bytové otázky neznámo, poněvadž se řešilo tak v Anglii, Americe a ve Francii a v nejnovější době i v Německu, a že naše odborné kruhy budou míti porozumění pro tuto palčivou stránku naší ženské otázky.

A konečně přicházím k vlastnímu účelu mého dnešního referátu - k otázce péče o mládež.

Otázka dítěte stojí tu před námi v celé té hrůze poválečné. Nelze tvrditi, že jí vyvolala válka sama, ta otázka existovala již dávno před válkou, byla stejně bolestnou a těžkou jako dnes, jen že tehdy tolik nekřičela, společnost odbyla celou tu záležitost filantropickou akcí, kterou dámy vyšších kruhů pěstovaly jako ušlechtilý sport.

Ale dnes, pánové a dámy, stala se otázka dítěte přímo osudovou pro budoucnost naší republiky a jest nemožno, abychom ji chtěli řešiti dobrodiním. Jistě není člověka u nás, který by se nesklonil v úctě před těmi, kdož, ať již jakýmkoliv způsobem, přičinili se o záchranu tisíců našich dětí v těch nejkrutějších chvílích, kdy Vídeň s Berlínem odsoudily český národ k smrti hladem. Hluboce ceníme činnost našeho Českého srdce, vážíme si neunavné obětavosti těch set bezejmenných pracovníků a pracovnic, kteří se ochotně dali do služeb péče o dítě, jsme vděčni americké missi, která tak účinně zasáhla v záchranné akci pro československé dítě, nelze upříti obdiv a úctu činnosti výchovných kroužků, v nichž pod vedením sestry Hanušové a dr. Slavíkové naše mladá ženská inteligence věnuje dětem zanedbaným svůj volný čas, to nelze upříti, před tím nutno skloniti se s úctou.

A dovolte, abych při této příležitosti zastavila se poněkud u této věci, u těch výchovných kroužků. Jedním z nejsmutnějších důsledků války je mravní zkáza, která dnes prosakuje dětským světem, řekla bych jako morová rána. Říká se, že matky byly vinny, že byly příliš slabé, aby udržely kázeň v rodinách. Není tomu tak všude. Hlavní příčinou mravního úpadku u dětí byla nutnost: sháněti potraviny, čekati ve frontách. Shánět musily matky a pak ovšem nelze tu mluviti o jejich slabosti vůči dětem, ony na ně neměly ani času, celý den jich neviděly, ale nejen matky musily sháněti, také děti musily sháněti. A není divu, že většina dětí, přetížena starostmi dospělých, osvojila si také všechny nectnosti dospělých, hlavně požitkářství, jímž se odškodňovaly děti za ztracenou dětskou bezstarostnost a ztracené právo na dětské hry. A tak se stalo, pánové a dámy, že máme dnes osmileté prostitutky, že máme dnes osmileté karbaníky a alkoholiky.

Jděte se zeptati do "Českého srdce", zeptejte se sestry Hanušové, bude vám vyprávěti strašné věci.

Členky výchovných kroužků sl. Hanušové a dr. Slavíkové čelí mravnímu úpadku dětí tím, že včas zjišťují příčiny nedbalých docházek do škol, shání pro děti potraviny, šatstvo a učebnice. Vymáhají pro své svěřence tu kousek zahrady, zahradnické náčiní, nedbají překážek, z nichž nejhorší je sobecká lhostejnost společnosti, a horečně pracují.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP