Pátek 27. června 1919

Končím tím, že prohlašuji: náš klub bude hlasovati pro rozpočet ministerstva spravedlnosti v důvěře, že správce ministerstva spravedlnosti té oběti, kterou věnuje republika jeho resortu, použije k tomu, aby upevnil úctu k zákonu, posílil důvěru v právo a utvrdil naši víru v spravedlnost. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přeje si pan zpravodaj slova?

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Nepřeji si.

Předseda: Není tomu tak. Přistoupíme k hlasování. Prosím p. zpravodaje, aby zaujal své místo. (Děje se.) Hlasovati budeme zase tím způsobem, jako při položkách předcházejících.

Ministerstvo spravedlnosti.

Prosím p. zpravodaje, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: V rozpočtu min. spravedlnosti obnášejí řádné výdaje 38,941.243 K, mimořádné výdaje 1,200.501 K, úhrnem tedy 40,141.744 K.

V příjmu vykazuje toto ministerstvo řádný příjem 1,349.799 K, mimořádný - K, tedy úhrnem 1,349.799 K.

Předseda: Kdo souhlasí s rozpočtem ministerstva spravedlnosti, právě doporučeným p. zpravodajem a vyjádřeným přednesenými položkami, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Rozpočet ministerstva spravedlnosti jest schválen.

Resoluce.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: K tomuto ministerstvu vztahuje se resoluce, uvedená na str. 17. rozpočtové zprávy pod čís. XIX. Prosím za její schválení.

Předseda: Kdo souhlasí s doporučenou resolucí rozpočtového výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Resoluce jest schválena.

Přistoupíme k poslední skupině rozpočtu, a sice k rozpočtu ministerstev sociální péče a veřej. zdravotnictví.

Přeje si p. zpravodaj slova?

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Nikoli.

Předseda: Uděluji slovo prvnímu řečníku zapsanému, panu kol. Johanisovi.

Posl. Johanis: Vážené Národní shromáždění! Rozpočet ministerstva sociální péče a zdravotnictví dává nám příležitost, abychom poukázali na některé potřeby, které se jeví ať již v otázce sociální politiky, nebo v otázkách zdravotnických.

Pokud jde o ministerstvo sociální péče, jest mi u něho konstatovat, že toto ministerstvo jest jedním z úřadů u nás v republice, které prokázaly naprostou svou pohotovost, a můžeme jistě říci bez pochlebování - ne proto, že ministr pochází z řad socialistických, nýbrž protože jest osobou, o níž jest známo, že opravdu ho provázela pověst již dříve, než nastoupil úřad - že je to muž pracovitý a svědomitý a že úřad svůj organisuje tak, jak vyžaduje zájem státu, a že jeho činnost po této stránce nás, řady socialistické, uspokojuje. Nutno ovšem při této příležitosti říci, že zejména některé předlohy tímto ministerstvem Národnímu shromáždění předložené jsou důkazem, že v našem státě jest dosti porozumění pro některé otázky sociálně politické, ale nicméně dává rozpočtová debata příležitost, abychom vyzvedli potřebu urychlení zejména několika otázek, které souvisejí s péčí nemocenskou, s péčí o invalidy, a několika otázek, které považujeme za zvláštně akutní - v otázce sociální politiky.

Pokud jde o péči nemocenskou, měli jsme příležitost, nedávno při změně nemocenského zákona vyzdvihnouti jeho veliký význam, ležící v tom, že podle tohoto zákona, který vstoupí příští úterý v platnost, podléhá ochraně nemocenské celá třetina národa. Uvážíme-li, že nemocenské pokladny podle usnesení nedělního svého sjezdu zavedou téměř všecky již předem, nečekajíce na nařízení ministerstva, rodinné pojištění, můžeme říci, že nejen bude největší část národa povinně pojištěna dle zákona, nýbrž že i veliká část t. zv. nepovinných pojištěnců bude náležeti pojištění. A tu jest nutno zvláště vyzdvihnouti potřebu, aby na nemocenské pokladny jinak bylo pohlíženo naší veřejností, než činí tisk měšťanský. Proti nemocenským pokladnám bylo mnoho útočeno, ale myslím, že více z neinformovanosti a neporozumění, poněvadž jest dokázáno, že vykonaly pro blaho nejen pojištěnců, nýbrž i národa velikou činnost, která byla i z nesocialistických řad již několikrát oceněna. Ale nutno přece jen vyžadovati, aby se nemocenským pokladnám jako ústavům, které budou pojímati největší část příslušníků našeho národa, usnadnila činnost tím, aby zejména doprava nemocných do léčebných ústavů a lázní dála se za levnějších sazeb, než při osobách soukromých a zdravých. My jsme v této věci pro nemocenské pokladny žádali určitou úlevu. Ministerstvo železnic dvakráte zamítlo požadavek nemocenských pokladen, aby doprava nemocných do nemocnic, lázní a sanatorií se dála levnějším způsobem. Toto rozhodnutí pokládáno za nesprávné hlavně z toho důvodu, že nutno dělati přece jen rozdíl mezi nemocným dělníkem a úředníkem a že by se mělo přihlížeti k osobám nemocným, kterým by se poskytly na dráze jisté úlevy, zvláště když se uváží, že v I. a II. třídě na drahách jezdí velké procento osob zdarma.

Stejně důležitá je pro nemocenské pokladny otázka, aby jejich korespondence byla sproštěna porta. Tento požadavek byl aktuelní již v Rakousku, a to jej řešilo tím způsobem, že prostřednictvím bývalých okresních jednot paušalovalo se porto. V naší republice zůstává tato otázka nerozřešena. Ale poněvadž spějeme k rozřešení problémů, souvisejících s nemocenským pojištěním, naléháme na to, aby otázka slevy nebo paušalování porta pro nemocenské pokladny byla rozřešena již proto, aby stát se nemocenským pokladnám odvděčil za jich velkou práci, kterou pro náš stát dělají tím, že pracují pro republiku statistiku, tedy důležitou věc, která po stránce veřejné, zdravotní, i po stránce sociální péče má pro správu státní značnou cenu.

Pokud jde o jiné potřeby v otázkách sociálně politických, které máme k státnímu rozpočtu ministerstva sociální péče, je zde ovšem otázka dokonalé péče o invalidy. Při této příležitosti bych chtěl přednésti konkretní stížnost, která souvisí s otázkou, aby v naší republice nebyla péče o invalidy řešena jen tím, že ministerstvo pracuje na osnově zákona, kterým má býti zaručena určitá výše pense pro invalidy, ale aby tady byly jakési úlevy a zejména, aby se bral ohled na invalidy při zadávání trafik a biografických licencí. Je to věc naléhavá, aby se zejména bohaté trafiky a výnosné biografické koncese zadávaly lidem, kteří přišli ve válce o zdraví Já přibíjím na pranýř okolnosti, které mluví pro tento požadavek. V trafikách je takový stav, že se hájí názor, že tomu, komu je trafika přiznána, má zůstati bez ohledu na jeho majetkové poměry. Proto se objevuje takovýto zjev:

Trafika na Příkopech v Praze v Bazaru, jejímž majitelem je pan Kohout, nese ročně 28.000 K. Kdo je to: pan Kohout? Je to boháč, jehož manželka má také trafiku, a to ve Vodičkově ulici proti Jámě.

Trafiku na Poříčí vedle Wertheimerovy školy vlastní pan Waldes, otec známého továrníka-milionáře z Vršovic, který má z ní nájem. Jistě zde je ten případ zvláště křiklavý, poněvadž jistě pan továrník Waldes je tak bohatý, že by mohl svého otce uživit a nemusil by ho nechat plahočit se v trafice.

Dále: trafiku v Praze VII. proti Umrathově továrně má pan Bloch, vlastník 2 domů, kupeckého obchodu a půlmilionového jmění.

Sklad tabáku na Malé Stráně v Letenské ulici má vdova po dvorním radovi rakouském, bydlící ve Vídni, a zde má jen zástupkyni, která neumí takřka ani česky mluvit.

Trafiku na Václavském náměstí č. 20 vlastnila paní Krausová, manželka továrníka. Tuto trafiku dala finančnímu ředitelství k disposici pro invalidu, ale dostalo se jí majitelce třípatrového domu ze Žižkova. Dlužno konstatovati, že vzdor tomu, že dosavadní majitelka Krausová uznala sama, že nemá nároku na trafiku a postoupila ji finančnímu ředitelství, aby toto ji dalo jinam, to se nestalo, nýbrž finanční ředitelství tuto trafiku postoupilo majitelce třípatrového domu na Žižkově. Tyto případy, jak se zde charakterisuje u ministerstva financí, poněvadž to souvisí s péči o invalidy, uvádím jako důkaz, že předpisy ohledně zadávání trafik jsou opravdu zastaralé a neudržitelné, že se musí měniti v zájmu poměrů, v nichž žijeme. Stejně jest tomu ohledně zadávání biografů. V této věci jsem naléhal na to, aby biografické licence zadávány byly družstvům invalidním, po případě obcím nebo také jiným institucím sociální péče. V tomto ohledu předpisy nebyly změněny a chci uvésti zase některé charakteristické zjevy, které mluví pro to, že dosavadní systém a snad předpisy, vydané bývalým Rakouskem, nemohou se dále ponechat v platnosti.

Biograf "Orient" vlastní israelitka paní Steinová a vynáší 200.000 - K, biografu "Koruna" jest vlastníkem pan Košek, prokurista banky "Union", svobodný, který sám má 30.0000 - K platu ročně, ale biograf mu vynáší 150.000 - K ročně. Biograf "Lucerna", jehož majitelem jest známý milionář pan Havel. Tento biograf vynáší mu ročně 400.000 K. Biograf "Konvikt" vlastní pan Reiman, společník ještě druhého biografu "Edison" na Letné, jehož osobní příjem činí 20.000 K a výnos biografu 80.000 K. Biograf "Pohádka" ve Vršovicích vlastní paní Hess-Guthová, manželka vysokého státního úředníka, vynáší ročně 45.000 - K. Také u těchto věcí jako u trafik znovu bych dokládal, že jistě mluví všechny okolnosti pro to, aby se předpisy ohledně zadávání koncesí biografických změnily a aby se daly lidem potřebným, v první řadě ovšem veřejným podnikům, kteří pečují o nemocné. (Výkřik: To by to nesměl míti pan rada Haissinger!) Pak ovšem se nedocílí, aby družinám invalidů, po případě jiným užitečným podnikům, dostalo se takovýchto veřejných zábavních podniků a aby užitek z nich plynul všeobecné věci sociální, nikoli však jednotlivcům. Tento požadavek, to je ovšem změna režimu a systému, který panuje, a jistě uznáte, že jest odůvodněný a také naléhavý, aby byl u nás co nejdříve řešen.

Jinak ovšem v otázce rozpočtu ministerstva sociální péče reklamuji zejména brzké předložení předlohy zákona o zrušení pracovní knížky, požadavek, který jest již i v Německém Rakousku proveden a splněn, dále brzké předložení zákona o starobním a invalidním pojištění (Výborně!), konečně předložení zákona ohledně zřízení dělnických komor, požadavek, který fedroval ministr sám, ale přece debata při rozpočtu dává nám příležitost, abychom ho společně reklamovali. Konečně je otázka předlohy zákona o podporování nezaměstnaných. Zákon dosavadní resp. dřívější, dle něhož vypláceny byly podpory nezaměstnaným, byl zákon, který jaksi zaručoval vyplácení podpor osobám nezaměstnaným ze státních prostředků. Odborové organisace dělnické však v této věci nemohou býti spokojeny s tímto zákonem, nýbrž vyžadují, aby pojištění pro případ nezaměstnanosti dálo se u nás v našem moderním státě na jiných zásadách a sice pojišťovacích, aby neplatil jen pojištěnec, nýbrž také zaměstnavatel, a aby také stát přispíval. Vyžadujeme v této věci předlohu jako nutnou, poněvadž jsme před okamžikem, kdy hrozí celé řadě podniků nedostatek práce. Musíme vytknouti při té příležitosti ministerstvu financí, že stále svou snahou o uzdravění koruny sleduje snad přece jen politiku a cíle, které nejsou státu a zejména dělnictvu prospěšny. Upozorňuji při této příležitosti, že v celé řadě oborů hrozí krise. A tato krise jistě se provalí v nejbližších měsících podzimku - a že je nutno právě při této příležitosti, když voláme po předložení zákona o pojištění v nezaměstnanosti, abychom tento moment měli na zřeteli.

Ale voláme-li po zákoně o starobním a invalidním pojištění, činíme tak proto, že ten zákon jest akutní, a ač v ministerstvu na zákoně tom již se pracuje, přece nutno právě v této rozpočtové debatě zvláště vyzvednouti, že právě starobní a invalidní pojištění pro nemajetné pochopitelně je důležito nejen se stanoviska sociální politiky, ale se stanoviska zájmu celého národa.

Velectěné shromáždění! V Italii byla, jak jste viděli, otázka pensijního pojištění řešena tím způsobem, že stát sám se přihlásil platiti a nésti polovičku útrat pojišťovacích, kdežto jednu čtvrtinu nese zaměstnavatel a jednu čtvrtinu pojištěný. Dle návrhu min. předsedy Orlanda obsahuje italské pensijní zákonodárství ustanovení, že všem osobám, které byly ve válce od r. 1915 v Italii, počítá se doba ta do čekací lhůty. Také u nás musíme žádati, aby zejména v tomto směru bylo naše zákonodárství hodně štědré, poněvadž stálé sliby, které dávaly se dělnictvu a malým lidem v otázce starobního a invalidního pojištění, vyžaduji, aby také doba minulá, doba války byla do čekací lhůty započítána. Tento požadavek budeme ostatně míti možnost akcentovati ještě při jiné příležitosti. Ale upozorňuji, že nebýt války, bylo by Rakousko bývalo také starobní a invalidní pojištění zavedlo. Nestalo-li se tak, musíme si býti vědomi, že náš pracující lid a v první řadě dělníci a úředníci nedostatkem tohoto pojištění velice trpí a prosím, aby naléhavá tato potřeba nebyla přehlédnuta. (Posl. Zeminová: Pro ně je starobním pojištěním žebrácká hůl!) Ano, zejména dnes, když řádí podvýživa a kdy musíme počítati s degenerací národa, nutno určitě k tomuto pojištění přistoupiti a tu nutno tím spíše volati po takovém zákonodárství, které by umožňovalo, aby lidé předčasně sestárlí veřejným zákonodárstvím měli existenci zajištěnu a nemusili žebrotou nebo uvalováním své vlastní výživy na bedra svých dětí hájiti svůj holý život. Pokud jde o další otázky, které souvisí s naší soc. péčí a veřejným zdravotnictvím, nutno si uvědomiti zejména to, že právě zdravotnictví věnuje se v naší republice vlastně nejméně pozornosti.

V naší republice již jest stav ten vysvětlitelný tím převratem, tím chvatem ve veřejných událostech, těmi politickými věcmi, které jsou stále před námi, ale nutno právě při této rozpočtové debatě otázce veřejného zdravotnictví a zdravotnickým otázkám vůbec věnovati zde trochu času a já užívám právě této rozpočtové debaty, abych akcentoval, že boj proti nemocím po našem názoru socialistickém náleží k nejpřednějším úkolům národa.

Pánové, jistě jste si všichni vědomi toho, že právě toto pole bude u nás vyžadovati mimořádné pozornosti. My jsme ale špatně zařízení na boj proti chorobám. Naše veřejné léčební ústavy jsou nedostatečné. Byly již za Rakouska nedostatečné a to vysvětlitelno jest tím, že přece jen kompetence samosprávy neměla tolik možnosti, aby těmto veřejným ústavům se věnovala náležitá péče. Vidíme to na pražské všeobecné nemocnici, ale i na jiných veřejných léčebních ústavech. Jest sice pravda, že na venkově máme dost ústavů, dokonce prý dle zprávy zdravot. referátu je tu stále 1500 až 2000 lůžek neobloženo v Čechách, na Moravě prý není takový přebytek neobložených lůžek, ale nicméně je nutno, si uvědomiti, že ve středu Prahy máme stav opačný. Poměry jsou ve všeobecné nemocnici pražské takového rázu, že jsou nadále neudržitelné. Máme celkem ve všeobecné nemocnici pražské asi 1250 lůžek. Celkem s ostatními nemocnicemi, také vinohradskou v to počítaje a k tomu ostatní nemocnice soukromé, zejména řádové a řeholní, máme něco kolem 2200 lůžek a vzhledem k tomu počtu obyvatelstva musíme si uvědomiti, že tento počet lůžek daleko nestačí. Proto se jeví stav ten zejména vadným a vyniká ve všeobecné nemocnici pražské tím, že na mnohých klinikách není místa pro nemocné, zejména je to na klinice české chirurgické u pana prof. Kukuly, který sám v jedné mimořádné poradě zdravotní před dvěma měsíci musil konstatovati, že 60-80 nemocných nemá možnosti býti umístěnu na lůžkách, nýbrž jsou umístěni po zemi, totéž se jeví na některých interních klinikách a tu tedy zejména, pánové, je nutno volati po tom, aby ve středu republiky, v dnešním sídle státních úřadů, se zodpovědné orgány staraly o to, aby péče o nemocné byla na dokonalejší výši, než je dosud. (Posl. Časný: V Olomouci je to také takové!) To je ve všech střediskách průmyslových, Olomouc a Brno za války trpěly vadami po této stránce dosti četnými a tu je nutno hlavně pro Prahu vyžadovati, aby, když nemůžeme rozšiřovati všeobecnou nemocnici novostavbami, což jest pravděpodobné, aby alespoň byla zabrána pro civilní nemocné známá garnisonní nemocnice u Ignáce na Karlovu náměstí, abychom tím získali mnoho místa pro civilní nemocné, aby nemocnici všeobecné bylo ulehčeno.

Tento požadavek jest splnitelný tím spíše, že můžeme vojsko dáti léčiti do jiných nemocnic venkovských, zvláště ovšem do známé karanténní nemocnice v Pardubicích, kde je místa dosti, tato nemocnice je zřízena dosti hygienicky, poněvadž byla zřízena r. 1915 a 1916, nutno všemi možnými cestami hleděti k tomu, aby pražským ústavům léčebným v prvé řadě všeobecné nemocnici pražské bylo ulehčeno.

Ovšem poměry ve všeobecné nemocnici pražské vyžadují i jinak veliké reformy. Dnes dopoledne konala se čtyřhodinná porada u místodržitelství, která jednala o některých závadách v pražské všeobecné nemocnici, ale která také jednala o nákladu. Všeobecná nemocnice v Praze jest dosud vydržována jen ze svých vlastních příjmů; na základě rozpočtu na rok 1919 vykazuje 6,835.113 K 96 h, naproti tomu příjem 2,271.832 korun. Vykazuje tudíž předběžný rozpočet všeobecné nemocnice pražské schodek 4,663.282 K. Dnešní porada jednala o otázce sanace schodku všeobecné nemocnice a došla k důsledku, že se má zvýšiti ošetřovací sazba. Ošetřovací sazba ve všeobecné nemocnici činila v třetí třídě obnos 5 K 50 h, navrhuje se však zvýšení na 8 K denně. Po dlouhých poradách konečně byla přijata zásada, aby se stanovila vyšší sazba třetí třídy obnosem 7 K, nebo 7 K 20 h. Upozorňuji, že touto sazbou budou postiženi zase nejvíce malí lidé, zejména chudí pojištěnci nemocenských pokladen zvláště. Odpusťte, pánové, že si dovoluji připomenouti, že od 1. července bude náležeti nemocenskému pojištění v Praze a okolí na 150.000 osob, v prvé řadě dělníků, služebných dívek a jiných osob za mzdu pracujících. Jest pochopitelno, že tyto nemocenské pokladny jsou na těchto ústavech, jmenovitě na pražské nemocnici, interesovány a vyšší sazba tato dotkne se jich nejvíce. Dnes příjmy pokladen nestačí, aby uhradily ty náklady, které souvisí s léčením, zejména s velikými náklady, které souvisí s podvýživou a vzniklými z toho chorobami, tedy upozorňuji znovu, jak je potřebí, aby takovým ústavům, jako jsou nemocenské pokladny, se přicházelo v této věci vstříc, a proto se zvláštní resolucí domáháme toho, aby Národní shromáždění vyslovilo zásadu, aby z přebytku, který u ministerstva zdravotnictví z r. 1919 jest, bylo části použito k sanaci schodku všeobecné nemocnice, aby takto opatřena byla k úhradě deficitu nutná úhrada.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP