Pátek 27. června 1919

A prosím, jak hájí se zájmy republiky z druhé strany? Máme tu družstevní spolky německých dělníků, které byly již dříve v Čechách, ale byvše odříznuty od Rakouska, orientují se nyní pro náš obvod a chtějí i nadále vykonávat svou povinnost vůči německým dělníkům v československé republice. Když viděly, že se sem dovážejí batisty, jemné hedvábí, rajčí pera, jak sám pan ministr financí říká, a také tennisové míče, jak říkají ti, kdož mluví s p. ministrem financí, tedy přišly a žádají povolení dovozu bavlněného zboží. Mají vyjednáno všechno, ale dovoz jim není povolen za žádnou cenu. Prosím, počítejte jenom, jaký poměr je tu k poklesu naší koruny při takovém dovozu. A k tomu, řekl bych, házení národního jmění do chřtánu molocha lichvy, když jde např. o flanely, které prodávají se v krámě za 22 korun, ač se vší režií přijdou z této zásilky družstev všeho všudy na 9 korun. To povoleno není, ale na druhé straně vidíte, že přes to, že se s místa pana ministra financí neustále mluví o boji proti luxu, nemůžeme přece nechati soustavně znehodnocovat naši korunu dovozem luxusních předmětů. Najednou zde např. máte hotově platiti dovezené olejové sardinky po 8 K 50 h krabici. Já se táži, pro koho to je? To jest pro široké vrstvy potřebného lidu? Může si někdo z těch lidí. jimž stále vyčítáte plat tak a tak vysoký, koupiti za 8 K 50 h krabici sardinek? A v takovém velikém množství?

Ale nejen to, řekněme, to se jí, - a co se jí, sem s tím. Jedí se ale také koberce? Je potřeba na koberce bráti nějaký zvláštní ohled? Tady bylo vycleno 24. května koberců za 1,600.000 K. (Slyšte!) To je potřeba? Na to máme valutu? To je také v zájmu naší koruny? (Posl. Viková-Kunětická: Kdo to kupuje?) Z Vídně to přichází a tady obchodníci to kupují (Posl. Viková-Kunětická: Já o tom nic nevím!) Já za vaši nervositu nemohu, já neříkám, že vy to kupujete, já mluvím o rozpočtu, mluvím o tom, že zde se chce zachraňovati koruna na jedné straně a tam se balí novorozené děti do novinového papíru, protože není bavlny, ač se sem pouštěj i jemné batisty, hedvábí a koberce, ač se sem pouštějí olejové sardinky pro panstvo, ale nepouští se sem bavlna pro široké vrstvy lidu, o tom mluvím. Jestli vás to rozčiluje, za to nemohu. Mne to také rozčiluje, ale nemohu si pomoci.

Vážení, jak tento hrozný fakt překřičet! Kdybych i křičel, podívejte se, to je marné! Vám to říkat, potichu nebo nahlas, to je vše marné. Já jen, i když nemám tu naději, abych někoho z vás přesvědčil, z pocitu zodpovědnosti, aby se neřeklo, že jsem spoluvinen na tom, co se zde děje, aby bylo jasno, že jsem nedělal ani neschvaloval tuto politiku s sebou, proto ty věci zde opakuji. Upozorňuji na další a sice: stojíme před novým zvýšením všech životních potřeb! Tedy na krásnou, uklidňující řeč pana ministra Švehly přichází např. zvýšení ceny mouky v dohledné době na 1 K 50 h. Agitaci pro volný obchod potravinami přece jen na konec povolujeme a sice dáváme volnost obchodu luštěninami, snad brambory, atd., jak to půjde dále? Nemluví se o směrných cenách, nemluví se o ničem jiném, že stojíme tak před novou zásobovací kalamitou a před novým zdražováním, o tom není sporu. (Odpor.) Já bych si přál, aby to nebylo, ale fakt je ten, že stojíme před novým zdražením, a tak před novými těžkými otázkami sociálními. Chci to říci docela stručně, abych dokázal, že nechci jen kritisovati věci, ale že jest možno i mnoho dělati, poněvadž vím, že řeknete: inu, kritisovat jest lehká věc. Ale co já zde říkám, říkám ze svého dobrého a pevného přesvědčení: nápravu lze získati i zde, a sice my to vidíme u ministerstva železnic, to jest v hospodářském odboru ministerstva železnic. Ministerstvo železnic převzalo, pokud to bylo možno v těchto desolátních poměrech, zásobování železničních zaměstnanců z části do rukou a tu vidíme, že se dá velmi mnoho i ve dnešních neurovnaných poměrech udělati. Předvedu např. jen maličké ukázky: cukr, tuk, brambory, mýdlo, atd., to vše např. bylo koupeno a rozděleno tak, že odstraněny byly mnohé stížnosti. Od 1. ledna do května bylo nakoupeno ministerstvem železnic ve vlastní režii pro železniční zaměstnance v sedmi nákupech na Slovensku poblíže východní demarkační čáry, to připomínám, jak je to důležité, poněvadž jsme odtamtud vzali toto zboží, než je mohli vzíti Maďaři - celkem 1900 kusů vepřového dobytka za cenu 2,230.000 K. (Hlasy: Pro koho?) Do Prahy, do Pardubic a jinam pro železniční zřízence! A zatím co se prodává u nás maso za 36-40 K a pod rukou ještě dráže, a zatím co se prodává sádlo za 50-60 K, prodává ministerstvo železnic - ovšem malou část, ale přece je to ukázka, že to jde - tučné vepřové maso za 21 K 20 h. Dále pokud se týče obleků, vykazuje dnes již ministerstvo železnic rozdělení látek na obleky za 51/2 milionu K, plátna za více než 1/4 milionu K, obuvi za 51/2 milionu K, prádla za 3/4 milionu K, pracovních obleků za 21/2 milionu K, šatů pracích atd. z italských látek za 2,775.000 K. Jest viděti na tomto příkladě, že dá se něco dělati i v těch poměrech, ve kterých jsme. Jest jenom potřeba dobré vůle, a jest potřeba opravdové a poctivé snahy. S touto snahou se ale neshledáváme na rozhodujících místech prostě proto, poněvadž u nás jsou ještě - a já bych to chtěl míti konstatováno - lidé, kteří jsou pevně přesvědčení, že se vývoj republiky k socialismu dá zadržeti, že přijde ještě jejich doba, kde budou svá allotria moci dále prováděti na účet celého národa. To jest ta jedna opodstatnělá snaha těch lidí, kteří zapomínají, že pochodu k socialisaci republiky nezastaví, ale že zdržování tohoto pochodu může míti případně za následek velkou katastrofu pro republiku. A to bych chtěl míti konstatováno, a proto říkám, že nemile nesu, že nebyl tento rozpočet sděláván ze světového názoru budoucnosti naší republiky, z názoru socialistického. (Výborně! Potlesk!)

Místopředseda Konečný: K slovu přichází občan dr. Blaho.

Posl. dr. Blaho: Slavné Národné Shromaždenie!

Je tomu asi 15-16 rokov, keď vyprevádzal som roľníckych synkov sem na české hospodárske školy, aby sa vzdelali a odborne vyučili. Vtedy žandári preháňali nás na hraniciach a mnoho a mnoho práce nás to stálo, než sa podarilo prelomiť netečnosť a nevedomosť našeho drobného ľudu slovenského, aby svoje deti dával na odbornú výchovu do Čiech a na Moravu, do vašich hospodárskych škôl, lebo vaše zemedelstvo stálo už na dosť vysokom stupni, ďaleko vyššie než naše slovenské, alebo pod jedným klobúkom postavené zemedelstvo maďarské. Ja som už zasedal v maďarskom parlamente, kde som bol úplne nečinný a pasívny, lebo som nenávidel celý ten systém, hnusil sa mi ten život tam, keď som ako proletár, ako vy, ako chudobný mladý lekár nezbohatnul zo svojej praxe, ale ako syn roľníka zasedal som tam medzi grófami, barónmi, veľkostatkármi a kapitalisty. Velice úzko mi tam bolo a keď teraz čujem, že ten pokrok dnes nezdá sa byť dosť rychlým, ten revolučný pokrok predo mnou hovorivšiemu súdruhovi Brodeckému, vidím, že predsa len rychlým krokom spejeme ku predu v tom pokroku a evolúcii, že každým dňom sa blížime k lepšiemu ideálu.

Jestli niekto sám necítí stranicky, ako sám si to praje, je dosť smelé tvrdiť, že ten celok nepracuje. Pokračuje-li strana, tak pokračuje celý národ a v našom Československom národe vidíme, že všetky strany sú strhnuté do tohoto prúdu a že idú vpred. A i to naše slovenské zemedelstvo, to naše drobné roľnictvo sa prebudilo a mílovými kroky doháňa to, čo v minulých dobách bolo zameškané. Nuže, aby som čiastočne verejnosti československej s tohoto fóra pripomenul a povedal to, čo za povinnosť svoju ako referent zemedelstva pre Slovensko považujem, treba, aby som konstatoval, že i vo vedúcich kruhoch v Prahe i v lône samých ministerstiev sú kadeaké poznámky a rozprávky o tom, čo sa deje v Bratislave, ako by tá bratislavská vláda nedelala skoro nič. Držím sa slov našeho ministra Národnej obrany, ktorý povedal to, keď Slováci hnali proti nemu útokom: Ja som vykonal v daných okolnostiach dľa možnosti všetko, co bolo možno, a tvrdím, že my, naša vláda, tá expositúra našej vlády v Bratislave, náš minister s plnou mocou a my jeho pomocníci vykonali sme dľa daných možností v ťažkých okolnosťiach všetko, čo bolo možno. My nechodili sme sem, málo je nás pracovníkov slovenských, ale vidíme vaše stranicke boje, ktoré sú do vás zažrané ako tajne skryté bacily v rozličných žlázach tela ľudského. Tak ste rozoštvaní všetcí, že my, ktorí nie sme na tieto intensivne boje zvyklí, ľakáme sa toho a bojíme. Môže byť, že nás vychováte za 1 rok, že budeme si my vo vlasech čo chvíľa. Ale prosím, povedzme si to, čo si mnohý z vás povedal: "Cui prodest?" Komu to osoží? Vážení súdruhovia, i vy socialistický blok, povedzte si: "Ešte sme tú métu nedosiahli, ktorá by bola potrebná, aby sme tú vládu úplne strhli na seba A tu zase bratia agrárníci povedia: My sme ju tiež nedosiáhli. Prosím zákon rozumu a zákon citu a hlbokej, veľkej povinnosti voči republike a našemu malému štátu pomôže nám sdružovať sa a dávať sa dohromady a privedie nás k zásade, že treba spoločne spolupracovať. O čo nám tu ide? Ide o vybudovanie a udržanie republiky. Preto myslím, že žiadny sa nemôže diviť, že to tak rychle nejde, lebo sa nám to prevalí a prevrhne, a všetci budeme plakať a nariekať, že neboli sme politicky zralí, vyspelí, nevystihli sme správny okamžík a rozbili sme si tu republiku sami.

Toto považoval som za potrebné vo všeobecnosti povedať a vraciam sa k tomu, čo sme vykonali u nás pri našom zemedelskom referáte. Začnem tým, že evolúcia a socialisácia i na Slovensku pokračuje veľmi dobre.

Prvou našou úlohou bolo, keď sme boli v lednu v Žiline, aby sme sa zastali tych ubohých helotov sezónnych, hochov, robotníkov, ktorí chodili na zemedelskú prácu na Moravu i do Čech, a ktorí trpeli tak zvaným gazdovským systémom, že jedna grupa vzala si jednoho hospodára, ktorý jich viedol, za ňu všetko vyjednával, i smluvy vyjednával s pány. Tito robotníci museli gazdovi platiť, gazda, aby mohol voľne s robotníctvom na prácu do Čiech, Uher, Rakús, musel zaplatiť notárovi 500 K, slúžnemu 1000 K. A tieto peniaze vydieral zase na tých jednotlivých robotníkoch, ktorí pod ním pracovali.

Ten gazdovský systém bol tak nemravný, tak hnusný, že ti pracujúci zemedelskí robotníci žili ako dobytok hnusne, nemravne, že každý gazda má 4 až 5 žien, že tie všetky sa musily dávať do jeho služieb, otroctva, keď chcely, aby ich nebil, nekopal a nedával nižšiu mzdu. Co si odniesly domov, bolo 50-60 kg obilia, ostatné všetko ziedly. Ten alkoholismus a ten nemravný život, spánok v stodolách vonku, v nedeľu pilo sa, tancovalo, všetko bolo do večera ožraté, v pondelok sa nepracovalo. To sme zachytili hned v prvých dobách a zariadili sme zemský úrad práce. Za krátku dobu 6 mesiacov umiestili sme na hospodárstvach 60.000 našich robotnikov, oslobodili sme ich z pút tohoto otroctva, zvýšili sme im mzdy, i príslušné naturálne požitky, polepšili jedlo a stravu a prijednali im mlieko Ti robotníci dnes sa búria, - oni nie - ale gazdovia sa búrili, lebo videli, že tomuto otroctvu robotníctva je konec, že je konec okrádaniu a švindlu.

Tohoto roku, poneváč reforma vyvlastnenia veľkostatkov narobila toľko strachu v Čechách a na Morave a potom nedostatok práce priemyslovej, a i preto, že mnohí robotníci šli pracovať na veľkostatky, nemohli sme toľko robotníkov umiestiť na Moravě a v Čechách ako v minulých dobách. Pre nepokoje v Jugoslávii nemohli sme umiestiť viac než 1.500 robotníkov. Do Maďárie sme žiadneho nedali, lebo tam nebolo pre nich bezpečnosti, takže nám zostalo bez práce asi 50.000. Ale prosím, tento slovenský úrad práce prijal, čo zamestnavatelia museli zaplatiť, 260.000 K, aby sme im zaplatili cestu, vypracovali dobré smluvy a vykonali kus sociálnej práce.

Na Slovensku, ako vidíte, pane kolego Brodecký, to pokračuje. Z tých 60.000 ľudí urobili sme dobrých dôstojných ľudí, aby cítili, že sú riadnymi členy spoločnosti ľudskej. To dosiaľ neboli. Sami sa pamatujete, ako na tých statkoch a dvoroch bývalo veľmi zle, keď tam ten úbohý ľud chodieval. (Posl. Časný: My jsme k nim neměli přístupu, abychom je poučili! Oni jim dávali ze škopku žrát!) Áno, zo škopka žrať. Druhá veľká aktuelná otázka, je otázka pastvin, ktorá úzko súvisí s chovom našeho dobytka i ovcí. Na Slovensku bola politika čiste feudalistická a aristokratická so strany maďarských a židovských veľkostatkárov. Ich minister Darányi mal mániu, kdeakú holú a lúku zalesňovat, hoc na Slovensku je štátnych lesov i dnes 60% všetkych štátných lesov republiky vôbec. Ale oni zalesňovať, aby tu vysoká zver mala pokoj a kľud, a páni sa mohli baviť. Štátne úrady lesné na pr. v Bánskej Bystrici, Žarnovici, Liptovskom Hrádku viedly rubriky o tom, koľko ľudí chodilo do zakázaného pásť. Preto poklesnul chov ovcí a drobného dobytka, poneváč náš drobný roľničok nemá si kde zapásť. Naše ministerstvo s plnou mocou vydalo ministerské nariadenie, kde sme cestou dohody vyzvali všetky veľkostatky a správov štátnych lesov, aby po dobrotky vydaly toľko a toľko, aby každé panstvo, ktoré má zbytočné pozemky, hodiace sa za pastviny, ich vydalo, a kde není pastvin, aby boly vytrhnuté zo zbytočných lúk kusy, kde by sa dobytok mohol pásť. -

Široké vrstvy slovenského roľnictva, poneváč naše roľnictvo nenie ešte tak bohaté ani tak silné ako agrárníci v Čechách, sú maloroľníci a pracujú len s malým kapitálom a s malými prostriedky. Tito ľudia iste budú žehnať našej vláde bratislavskej, že sme im umožnili, aby sa mohli živiť. Ale následky tohoto blahonosného nariadenia budú sa ukazovať i v tom, že sa zvýši, snáď zdesateroznásobni chov ovcí na Slovensku.

Potom budeme mať vlnu a rozvinie sa naše mliekarstvo a syrarstvo. Chov ovcí na Slovensku klesnul strašne; zo 3 až 4 milionov neviem, máme-li ich dnes 1 milion, snáď ani toľko nie.

Dôležité bolo nariadenie, v ktorom sme rozkázali, aby všetky ladom ležiace polia a opustené role, ichž majitelia utiekli do Maďárie alebo do Viedne, boly dané do nútenej správy, obrobené a obdelané. To sa už osvedčilo a hneď sme vzali mnohé veľkostatky, nečakajúc na vyvlastňovací zákon nedávno tu vydaný, ale cestou dohody, a kde to nešlo po dobrom, donútili sme majiteľa a rozdelili po 1 jútru alebo pol jútru malým roľníkom, malým hospodárom alebo bezzemkom, aby si mohli nasadiť aspoň zemiakov U nás sú pomery týchto latifundií hrozné, že obec, ktorá má 2.000 obyvateľov, má len 2, 3 nebo 4 hospodárov, ktorí majú dosť pôdy, aby sa mohli z nej slušne uživiť. Inak je celá dedina obkľúčená veľkostatkom, ktorý ani časť pôdy neodpredá, alebo nedá do pachtu a nutí obyvateľov, aby ako bezzemci pracovali u bohatého majiteľa.

Otázka dobytkárska súvisí u nás s touto reformou zemedelskou, a keď bude zemedelská reforma spravedlivo vykonaná, stvoríme toľko jednotlivých malých, mladých hospodárov, roľníkov, že národ náš vyjde z nej posilený a republika dostane nový silný kádr pracovitého vojska, ktorí nebudú žobráci, ale budú mať vedomie, že republika ich urobila ľuďmi.

Nebudem vzpomínať drobnejších na riadení, ktoré sme vydali. Organisácie zverolekárstva, s pomocou našeho ministra zemedelstva Práška krásne ide ku predu. I menovali sme 16 župných zverolekárov, usadili sme asi 10 zverolekárov Čechov po celom Slovensku, organizácia šla veľmi pekne, ale maďarský vpád zase všetko rozrušil.

Veľmi dôležité je nariadenie o zemedelských inšpektoroch. Môj predrečník, pán president Prokůpek, požičial nám najlepšie sily z českého zemedelstva, tie vykonaly veľmi krásnu organizační prácu a v mnohých župách sa staly poradcami a pomocníky i našej politickej správy, pomáhaly a dôležité výkony vykonaly pri vyživovaní Slovenska a spoločne s úradníkmi vyživovacích úradov dokázaly, že Slovensko so svojim obilím zo svojich rovin a úrodných žúp je sebestačné. My živíme armádu, veľké mestá ako Bratislava zaopatrujeme dobytkom, múkou, atď., a stačili by sme si do konca mesiaca srpna alebo i zári, keby nebol prišiel maďarský vpád a keby nám neboli zo 2.000 zrekvirovaných vagonov asi 1.000 vagonov obilia ukradli.

Čo sa týka jednotlivých položiek našeho zemedelského rozpočtu, sú robené podľa rozpočtu rakúskeho a maďarského. Nenie to ináče možno, lebo sme dosiaľ žiadneho ministerstva zemedelstva nemali a je to prvá zkúška delania našeho rozpočtu. V našom rozpočte je mnoho nedostatkov. V prvom rade je tam nedostatočne postarané o roľnícke a odborné školstvo na Slovensku. Tam sú 3 školy: v Širokej, v Sabinově a v Brezne; ale na ostatné školy roľnícke a odborné hospodárske, ktoré hodláme na Slovensku zriadiť v počtu asi 18, nenie v rozpočte pamatované, hoc v iných položkách sú sumy vysoké. Na pr. položka na zemedelských inšpektorov robí 864.000 K. To by připadlo 50-60.000 na jednoho zemedelského inspektora, ktorý by mal plat ako minister, a je prirodzené, že by sa každý hlásil radšie za inspektora na Slovensku, než aby hľadal kariéru v Prahe. Preto ministerstvo iste nám dovolí, aby sa z tohoto obnosu poskytlo niečo na organizáciu našeho školstva na Slovensku, kde budúcim rokom otvoríme asi 15-16 roľnickych a hospodársko-odborných škôl. Myslím, že ani Nár. shromaždenie, ani ministerstvo nebude nič namietať proti tomu, aby sme si tie školy utvorili. Ide o vybudovanie špeciálnych slovenských škôl, ktoré majú slúžiť takým oborom, ktoré na pr. v Čechách nie sú ešte za vedené. Máme na pr. vybudovanie vinarskej školy v Bratislave, z ktorej si musíme vybudovať vyššiu vinársku školu. Vinárníctvo bude u nás veľmi aktivnou položkou štátu. Vývoz vína bude sa reprezentovať krásným a veľkým obnosom a nebudeme museť dovážať víno z Rakúska za drahé peniaze kadeakú rakúskú "miešaninu". Budeme mať svoje dobré, výborné slovenské víno, a ľavné, lacinejšie, než je dnes.

Za druhé bude treba vybudovať školu, kde sa bude prednášať i o pestovaní tabáku. O tom nevidíme v celom rozpočte ani jediného slova, poneváč ten pán referent, ktorý to vypisoval z rozpočtu, v tomto rozpočte slovo tabák nenašiel a slovu "doháň" nerozumnel.

Pánovia! Pestovanie tabáku je niečo tak rentabilného a tak výnosného, že sa pominúť nedá. Viete, že tabák je skoro potrebnejší než jedlo, zvlášte v takom narode kultúrnom, ako je československý, kde sa skoro viac fajčí, než jie. Budeme pestovať tabák doma. Celé kraje, od Nových Zámkov ku Komárnu a od Komárna až k Ostrihomu sú veľké lány tabáku. Na to upozorňujem slavné Nár. shromaždenie. Na tento tabák sa musíme tiež vrhnúť a musíme ho tiež urobiť poplatným našej republike, a máte nápravu valuty. Preto nenie treba tak pesimisticky na to všetko hľadeť a báť sa, že sa nám republika za pol roku svalí, a že prijde devalvácia. Jestli si ju neurobíme sami, svet nám ju neurobí. Minister financú dr. Rašín hovori preto tak čierno, aby sme my videli hodne bielo. Preto nás straší, aby sme sa báli, pracovali a šetrili a tie peniaze tvorili.

Čo sa týka položky na pestovanie koní, môžem povedať, že ten kraj Nové Zámky - Komárno - Levice bude základňou pre pestovanie našich koní. To bude komora našeho koňstva. Potiaže skoro prekonáme a skoro budeme spievať: "O Slovensko, aké to koňstvo chová pôda tvoja." (Veselost.) Vy sa smejete, ale je to velice dôležitá vec. Kdo ten kraj zná, naši rolníci, tí uznajú, aký dôležitý je chov koňstva.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP