Čtvrtek 26. června 1919

Pokud se týče přání, jež vyslovil zvláště první pan řečník, pan dr. Srdínko, ohledně Husova fondu, tu mohu sděliti, že tato věc bude vyřízena tak, jak si pan navrhovatel přál. Pan ministr vyučovaní již v té věci dal ujištění.

Pokud se ale týče více pánů řečníků, dotkli se zejména té kapitoly kultu. K té jest potřebí připomenouti, že také tyto záležitosti v rozpočtovém výboru dopodrobna byly projednávány a uvažovány, že byly i tam činěny proti některým položkám námitky, že však bylo uznáno po vysvětlení pana ministra školství a vyučování, že jest nezbytno ještě je ponechati v rozpočtu, poněvadž se zakládají na platných dosud zákonech, a bylo by nebezpečí kdyby měly býti vynechány a škrtány, že by vznikly procesy, v nichž samo sebou podle stávajících zákonů ministerstvo vyučování musilo by podlehnouti. To jistě nebude si přáti nikdo.

Ale jest jisto, že pro příště budou učiněna opatření, aby ty položky, které by snad nepatřily do poměrů stávajících u nás, byly vynechány a zákon k tomu potřebný byl předem sjednán.

Toho se téměř všichni páni řečnici dotýkali. Pan dr. Srdínko ještě přímo uvedl, že jest záhodno pamatovati na Ústřední Matici, zejména potřebí z toho důvodu, že i kdyby snad její úkoly pro nás v republice bylo možno odstraniti a nahraditi státními zařízeními, že zůstane ještě mnoho a mnoho práce, zejména za hranicemi, zejména ve Vídni. I toto všechno uvažoval rozpočtový výbor a nemohl doporučiti pro tu dobu, aby to zvláště bylo zařaďováno, poněvadž musíme trvati na tom, že tak jako my zde chceme konati povinnosti proti menšinám německým u nás, že musí také býti zabezpečeno, aby v cizině byly konány povinnosti vůči menšinám našim. Z toho důvodu pro tu dobu nebyla tato položka zařazena. (Výborně!)

Vážení pánové! Kolega Uhlíř zmínil se zde o tom, že jest zvláště potřebí nápravy jakési na technikách, že naše techniky nejsou tak zařízeny a vybudovány, jak by si toho bylo přáti, a upozornil, že jistý odborník inženýr neb profesor z Ameriky zde udělal velmi důležité pozorování. Přiznávám, že to pozorování bylo správné, jenom musím říci, že u nás jsou jiné poměry než v Americe, že tam si mohou dovolit úplné zodbornění, jak si to představuje, ale pro náš malý národ by se ta věc naprosto nedoporučovala a to mohu s plným vědomím říci, že pro nás jest lepší ta věc, jak jest zařízena. Nemusíme se stydět za naši techniku a naši technikové jdou do celého světa, jsou vážení a získávají našemu národu příslušný respekt. Prohlašuji zvláště panu doktorovi, - a na to můžeme býti nejen jako technikové, ale i jako Češi hrdi - že máme poměrně malý náš vodní terrain, ale že ten byl již před válkou tak vybudován našimi českými techniky, že se stal modelem a studiem pro celý svět. I páni Amerikáni přicházejí a těmto věcem se zde obdivují a podle nich se zařizují. V tom směru myslím, že naše technika je správně vedena a přeji si jen, aby dál tímto směrem se nesla a aby z ní vycházeli dále takoví zdatní technikové, jako dosud se dělo.

Pokud se týče průmyslových škol, - té věci se také dotkl pan kolega Uhlíř, toho je si ministerstvo vyučovaní vědomo, hledělo již připraviti potřebné opravy a v tom směru jistě stane se to, co měl asi na mysli p. dr. Uhlíř a také ostatní páni řečníci.

Přicházím ještě k jednomu vysvětlení, a sice ohledně výtek p. prof. Mareše. To jsou věci v jistém směru oprávněné. Jde tu hlavně o malou položku podpory Svatoboru a podpor vůbec, jako dary na pense. Při tom tedy pan profesor domnívá se, že na to mělo býti více pamatováno. Račte býti ubezpečeni, že rozpočtový výbor velmi uvažoval a jestliže k této věci nepřistoupil, dělal to jen z toho důvodu, že se obával, jakmile některou položku by zvyšoval, byla by se k tomu přidala přímo lavina různých přídavků a požadavků s jiných stran, takže by se náš rozpočet dostal do cifer přímo závratných. Ale mohu jej ubezpečiti, že když zde již jednou podobnou věc máme, když se s tím začalo, že se s tím nemůže napříště končiti, že se bude pokračovati a ministerstvo vyučování již podněty se všech stran činěné také uváží. K tomu mohu poznamenati, že ani toho se není obávati, že by o těchto věcech rozhodovala byrokracie. Jak bylo ministerstvem vyučování rozhodnuto, rozdělování těchto podpor bude přiděleno zvláštnímu poradnímu sboru, který bude sestaven - anebo tuším již jest - z příslušníků kruhů spisovatelských a uměleckých.

Tolik bych měl za svou povinnost k tomu dodati.

Místopředseda Udržal (zvoní): Podrobná debata o skupině IV. Jest skončena.

Hlasovati o ní budeme zítra.

Přikročíme k skupině V.

Jako řečník je zaznamenána kolegyně Kolaříková. Prosím, aby se ujala slova.

Posl. Kolaříková: Vážené Národní shromáždění!

Chci vás seznámit - týká se to také financí - s tabákovým dělnictvem. Tabákové dělnictvo ve starém Rakousku mělo velice špatné poměry, opravdu k nesnesení. Před 15 lety jsme měli v tabákových továrnách hrozné poměry, až jsme si my, dělnictvo sociálně-demokratické, zavedli odborovou organisaci tabákového dělnictva. Tak jsme si opravdu každým rokem zlepšovali své poměry a vydobyli větší kus chleba. Tak jsme pracovali až do r. 1911, kdy nám posledně byly poměry zlepšeny a bylo nám slíbeno další zlepšení v roce 1916. Ale přišla válka a dělnictvo tabákové přišlo do ohromné bídy. V tabákových továrnách pracují z největší části ženy, ženy, které mají velké rodiny, četné děti a pracují za takových poměrů, za kterých nelze existovat. Ve válce trpěly naše ženy nejvíce: naše ženy trpěly podvýživou, matky trpěly hlad. A kdo toho byl vinen? Dělnictvo války nevyvolalo a nechtělo a obzvláště ne ženy a naše nevinné děti.

Naše poměry opravdu zasluhují pozornosti. Víte z novin, jak se o nás postarala naše státoprávní demokracie, založila si u nás před volbami list, aby mohla sociální demokracii opravdu ubíti, aby ukázala světu, že jsme lumpi, darebáci, bolševici, ničemové, luza. Četli jste to v "Českém Slově", v "Lidových Novinách", co se všechno děje v přítomné době. U nás dějí se věci, které opravdu neschvaluji, ale kdo tyto hrozné poměry zavedl? Když naše ženy chodily na koupi za pár krejcarů od vesnice k vesnici, chtěly, aby dělníci něco dostali pro své děti, aby neměly hlad. Chtěly koupiti kilo brambor, ale nedostaly jich, musily přinésti tabák, cigarety, nebo jiné kuřivo, jinak nedostaly ke koupi ani kilo brambor, ani kilo mouky, ani litr mléka. Nejen dělnictvo, vážení přítomní, i úřednictvo - to se může dokázat - úřednictvo nedostalo nic ke koupi bez kuřiva, protože se vědělo, že v Hodoníně je nejvíc zaměstnaného dělnictva v tabákové továrně. (Hlasy: Kde to brali?) Prosím, já k tomu kuřivu přijdu, vážení přítomní, kde to brali.

A nesmíte se tomu diviti! Bída donutí ke všemu. Naše ženy nebyly zvyklé odcizovat. My jsme tolik trpěly, my neměly nikdy na růžích ustláno a nedopustila by se žádná dělnice a žádný dělník takového přehmatu - ne že bych to hájila, je to bahno, je to ošklivé, ale hlad je zlá věc. Kdo nás k tomu donutil? Vinu na tom nesou nejvíce agrárníci, vážení přítomní, vinu na tom nesou nejvíce ti, kteří nám nechtěli prodati ani kilo bramborů, ani litr mléka, ani trochu omastku a vůbec nic bez kuřiva, protože věděli, že to jsou dělníci z tabákové továrny. Ale ne, že by se to kuřivo odčítalo, vážení přítomní, ti dělníci musili zaplatiti vše za keťasovskou cenu a kuřivo musili dávati zadarmo. Tak to bylo. Tabákové dělnictvo bylo donuceno k takovým poměrům. Je to hanebné, já to odsuzuji, vážení přítomní, ale za takových poměrů, jaké dnes ještě panují, se to nedá snad změniti.

Já tady to prohlašuji, aby p. finanční ministr nešetřil na dělnictvu, aby šetřil tam, kde opravdu se šetřiti dá, ale na mzdě dělnictva aby se nešetřilo, protože to opravdu nese škodu i československé republice.

Bylo v novinách, že máme brilantní, skvělé výdělky. To není pravda, vážení přítomní. Dnes žena v tabákové továrně, která tam pracuje 35 let, vydělá i s drahotními přídavky 45 K. Za 45 K nemůže dnes dělnice žít. To je nemožno. U nás v Hodoníně je tak draho, že kilo sádla stojí 50 K, litr mléka 2 K, o mase vůbec se nemůže mluviti, poněvadž tabákový dělník, který opravdu jenom z práce žije, poctivě se živí, nemůže si ani za celý týden, ani za celý měsíc koupiti kousek masa, protože mu na to mzda nestačí.

Vy si musíte pomyslit, že to není ani na živobytí, že si z toho musí platit byt, palivo, živobytí, oblek; my jsme dnes již nazí. Za těch 5 let války přivedli jsme to tak daleko, že naše ženy nemají ani košil, ba některé nemají ani dobré sukně. Chtěla jsem vzíti do Nár. shromáždění ukázku, jak naše ženy chodí oblečeny, vážení přítomní; že se takové neřesti dějí, nesmíte odsuzovati; musíte odsuzovati ty keťasy, kteří za keťasské ceny prodávali a kteří dělníkům bez kuřiva nic neprodali.

Povím vám o těch brillantních výdělcích tabákového dělnictva. V tabákové továrně jsme rozděleni na 6 tříd a podle toho máme platy. Nejlépe kvalifikovaný dělník v tabákové továrně bere průměrně včetně se všemi služebními i drahotními přídavky a se čtvrtletními výpomocemi, z nichž poslední v poloviční výši má býti vyplacena v srpnu tohoto roku: svobodný 62 K.

Vážení přítomní! Jest to výdělek? Co za těch 62 K dnes člověk koupí? Myslím, že ti pánové, kteří opravdu neměli pro nás ani citu, ani uvědomění pro naše děti, vědí, že za těch 62 K nekoupí se dnes ničeho, ani vejce a když se chce trochu lépe najíst, ani oběd, ani večeře, a dělník tabákový to musí míti na celý týden na byt, šatstvo, palivo, krátce na všechno. Tak si pomyslete, jaký brilantní výdělek to jest, a jak bylo v novinách uvedeno: ženatý bez dětí má 72 K, ženatý s jedním dítkem 81 K, se 2 dětmi 84 K, se 3 dětmi 97 počítejte týdně 118 K pro 8-9 členů rodiny, kolik to přijde na jednu osobu. Je za takovýchto poměrů možno, aby mohl ten dělník býti živ? Dělník když něco odcizí, jest zloděj a vyhodí se. A myslíte, že tabákový dělník nebo dělnice dělají to z nějakého luxusu? Žádný to z luxusu nedělá. Když stojí v novinách, že tabákoví dělníci mají domy a tisíce, tak dobře. Pan ministr financí řekl, že mu neujde žádný, tak ať se mu to sebere. Mohu říci, že dělníci poctiví a řádní neušetřili a zbavili se všeho posledního, poslední košile, cíchy, plachty, všechno musila taková dělnice dát, chtěla-li, aby děti neumřely v této válce hlady. Proto žádný dělník nemohl ušetřit a zahospodařit tisíce a když, tak ať mu je republika vezme, když jich nenabyl způsobem opravdu mravným. Nejen dělníkovi, nýbrž nechť se sáhne na všechny, na keťasy, kteří nás okrádali do poslední kapky krve, pro které musily naše děti umírati hlady. Vzpomínám na rok 1917 a 1918, kdy to nebylo již vůbec k vydržení, že opravdu lidé zmírali hlady, když jsme musili pracovati v takovém smradě - víte přece, že nikotin jest otrava. Když musí dělnice o hladu sedět ve špatném vzduchu a musí opustit svá děcka hladová a nesmí jim dát do syta najíst ani chleba, protože na to nemá mnohá dělnice, chopí se toho, čeho se chopit neměla, byvši k tomu donucena. Poměry ty si nepřejeme. Podali jsme si memorandum a myslím, že pan finanční ministr musí hledět k tomu, aby tabákovému dělníku bylo vyhověno, aby jeho platy byly uspořádány tak, jak jsme v memorandu uvedli, takže takové neřesti přestanou a musí přestati.

Hlavní vinou, tou nejhlavnější jest, že na takové věci jsou odběratelé a že opravdu tito lidé lákají k tomu naše dělníky a pak s tím keťasí. Ti by se měli trestati a ne dávat vinu dělníkům a říkat jim, že jsou zloději, lupiči, bolševici a dávati jim takových jiných jmen. My si toho nezasluhujeme, hlad je zlá věc a pan ministr financí může udělat opravdu nápravu jenom tím, když našemu memorandu vyhoví a zavede poměry takové, aby dělnictvo mělo pro svoji rodinu snesitelnější poměry. My jsme se tak radovali, vážení přítomní, když 28. října přišel převrat, že těm nesnesitelným poměrům už bude jednou konec, že se to všecko zlepší, dnes však, po 9 měsících, poměry ty o nic nejsou lepší, drahota je neustále. Já zde prohlašuji: Nechť jdou ceny dolů, nechť se upraví výdělek, nechť se sáhne na ty keťasy, ať už to jednou přestane a ty poměry budou, jako byly dříve!

Velectění, my ženy obzvláště, my ženy chceme míti československou republiku tak, abychom se měly lépe. Naše ženy volají dnes po kultuře, my dosud nemohly jsme se vzdělávat, poněvadž jsme k tomu neměly příležitosti, žádný o nás nedbal, měly jsme školství zanedbané, - my chceme, aby bylo co nejvíce škol pro naše děti, aby naše děti byly docela jinak vychovávány, aby stal se z nich vzdělanější národ. Ale musíte se také starati, když chcete míti silný a zdravý národ, aby nemusily hynouti hlady, abychom měly tolik, abychom mohly naše děti také vychovati, abychom je měly zdravé a silné tak, jako je mají silné boháči, a ti, kteří bídy neznají. Takový člověk, který má všeho dost, hladovému neuvěří, ten myslí, že ten chudák nemá také žaludek, jako ten majetný člověk, a proto je zde takové neuznání. A nedbá se, aby se ty poměry změnily.

Co se týče kuřiva, velectění pánové, slyšeli jsme, že co nejdříve přijde materiál. To bude to nejhlavnější, aby co nejvíce se začlo pracovat a aby v trafikách bylo kuřivo. Poněvadž dnes kuřiva je nedostatek, stává se tento nedostatek lákadlem, že dělnictvo opravdu se dopouští něčeho, čeho by se dopouštět nemělo. Až budou trafiky na Moravě a v Čechách materiálem dostatečně zásobeny, nebude odběratelů na takové věci a všecky takové zjevy přestanou. Žádám pana ministra financí, aby požadavky tabákového dělnictva, v memorandu obsažené, byly uskutečněny a to tím spíše, že jsme nepřeháněli, nýbrž tlumočili požadavky, které jsou splnitelné. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Udržal: Podrobná rozprava o skupině V. je skončena. Pan zpravodaj nevyžádal si slova. Hlasovati bude se také o této skupině teprve v příští schůzi.

Přikročíme ke skupině následující VI. Zahajuji podrobnou rozpravu o kapitole 15: Ministerstvo obchodu, 16: Ministerstvo pošt a telegrafů a 17: Ministerstvo železnic. Prvním řečníkem jest kolega Buříval. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Buříval: Velevážené shromáždění!

Již v rozpočtovém výboru promluvil jsem o určitých směrnicích, které při železnictví musí býti vodítkem, aby, pokud možná, u nás v republice Československé železnictví dostoupilo určité své výše, aby bylo uschopněno ke všem těm velkým úkolům, které železnictví naše čekají. Máme-li se k těmto úkolům ovšem dostati, pak musíme všichni pracovati k tomu cíli, aby zejména jedna otázka, která dnes tíží a zachmuřuje mysl každého českého člověka, byla rozřešena, a sice tak, aby pro příště se již neobjevovala, aby zmizela a aby nebyla příčinou nějakých rozporů, nějakých úvah, po případě nějakých polemik. Mám tu, velevážené shromáždění, na mysli náš deficit, který způsobil tolik poplašných zpráv, který byl, jak jsem již řekl, příčinou rekriminací a polemik. Jsem rád, že není pravda, že by ten deficit byl v té výši, jak byl ohlášen panem ministrem financí. Ten ho označil ve výši 600 milionů korun. Nahlédnete-li do rozpočtu, pak se přesvědčíte, že toto tvrzení neodpovídá zplna pravdě, poněvadž schodek dle rozpočtu samého obnáší pouze 351,447.510 K a sice proto neobnáší 600 milionů korun, poněvadž nelze za žádných okolností započítati do deficitu všechno to, co se vydává za lokomotivy, za vozidla, to co se prostaví, to co se spotřebuje ku zlepšení našeho železnictví, ať již výstavbou tratí, anebo výstavbou stanic a různých jiných opatření. Tedy obnos do výše 298 milionů korun musí býti odpočítán, jsou to investice a bylo by možno počítati pouze s tím, aby každým rokem, podle dobrého zvyku každého hospodáře, byla určitá částka odpočítána, tedy aby ten obnos se zmenšoval, tak jako to činí každý továrník, jako to činí každá obchodní společnost, že odpočítává z inventáře 5, po případě 10 % a zmenšuje tím hodnotu toho kapitálu do určitých těch pomůcek obchodních - anebo výrobních vloženého.

Ale já nemohu než konečně také říci, že nebylo správné, jestliže pan ministr financí při posuzování tohoto deficitu operoval také tím, že deficit byl způsoben nadobyčejně nehospodárným počínáním správy železniční, kterážto nehospodárnost zejména jest v tom, že prý příbuzným zaměstnanců do čtvrtého kolena nahoru a dolů poskytují se jízdní výhody, a že tato nehospodárnost jest způsobena i také tím, že se na železnicích zadarmo vozí lidé, ať již ve třetí anebo druhé třídě atd., tedy touto argumentací snažil se pan ministr financí upozorniti veřejnost na železnictví a zejména poukázáním na tuto závadu způsobiti, aby celý hněv, celý odpor oproti tomuto našemu podniku byl vyvolán. Počínání takové není správné, a jest zapotřebí skutečnou pravou příčinu našeho deficitu, která jest docela jinde, než snad v tom tady, hledati; zde nelze příčiny toho deficitu hledati, ba spíše rozumější je uvážiti, za jakých okolností a za jakých poměrů republika převzala správu našich železnic do rukou. Pánové, kdyby měl člověk podrobně vyličovati celou tu bídu, ve které se naše železnictví hned po převratu nalézalo, vyžadovalo by to velmi mnoho času. Já to označím pouze ciferně, já to pouze označím jednotlivými slovy a jistě Vy vycítíte, co vše bylo potřebí potom, aby bylo způsobeno, abychom jakž takž mohli obstáti, abychom jakž takž těm velikým dopravním úkolům mohli dostáti. Náš park, velevážené Národní shromáždění, jest ztenčen téměř o 60.000 vozů. (Ministr dr. Zahradník: o 67.000 vozů!) Náš lokomotivní park jest menší téměř o 1000 lokomotiv, a co se nám, prosím, nedostává, dílem nám to zabralo Německé Rakousko, dílem nám to ukradli Maďaři. Konečně jest dlužno počítati s tím, že spousta těch vozidel po dobu válečnou nalézá se v takové ubohosti, že jsou naprosto neupotřebitelná a vyžadují zvýšeného nákladu na opravu. S tím vším, bohužel, musí se u nás v republice počítati. I při nejlepší vůli - a to musím konstatovati - nejen těch úředníků, kteří jsou dozorčími orgány správy železniční, ale i dělníků zaměstnaných v dílnách, kteří vyvíjejí tu nejlepší snahu, zejména v této době, kdy mohou pracovati pro sebe, pro svůj stát, takže i z úředních míst tato zvýšená činnost musila býti konstatována - nelze přes to rychleji postupovati, poněvadž nám schází velmi mnoho materiálu, zejména ušlechtilého kovu, a poněvadž materiál, kterého lze dosíci, jest za úžasně velké ceny. Jako příklad uvádím věc, která souvisí s kapitolou, kterou právě projednáváme. Ministerstvo obchodu asi v dubnu učinilo opatření zrušením ústředen, zejména železářské, ponechalo železo ve volném obchodu a důsledky tohoto volného obchodu se objevily tím, že cena železa neobyčejně stoupla, takže 1 q tyčového železa musí se kupovati i železniční správou za 180 K. Naproti tomu v Německu totéž železo téže kvality, téhož množství platí se za 35 M.

Souvisejici odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP